KOOTCHA: prodavačce obchodního retezce to nevadi, protože kdyz ji takhle necha dvacel lidi korunu, tak ji večer vedoucí jebe, ze ma nadbytky - kdyz to bylo uz kolem 50, - tak i podezření z okradani zákazníků.

Když má někdo "Baťovský ceny" (159,- apod.), tak je většinou nechám vracet peníze do koruny. Když si vymejšlej takhle debilní cifry, tak ať si ty koruny vracej. Normálně mě ty laciný psychologický triky urážej! :)

DEADSLUT: do trouby se toho vejde hrozně moc. Když jsem bydlela jen sama se synem a nestíhala, tak jsem mívala hromady nádobí a neměla myčku. No a jak někdo zazvonil dole u dveří, že jde k nám, tak než přijel do sedmého patra výtahem, šoupla jsem to špinavé nádobí do trouby. No a když jsem se odtamtud překotně stěhovala (složité vyprávění o tom jak mnou vyjebala vlastní babička), zapomněla jsem celou narvanou troubu tlejícím nádobím. Celkem jsem se pak styděla :D

Bylo mi poslední dobou hodně zkurveně v hlavě a můj byt to dost reflektuje. A zejtra maj přijít plynaři na revizi. A já mam strašnou radost, že se mi povedlo se vysrat na to, jak bych věci ideálně chtěla mít, a během hodiny jsem vytvořila zdání řádu (další level bude, až mi bude u prdele, že cizí plynař uvidí muj bordel:D). Sice jsem pro budoucí Slut vytvořila dešifrovací bojovku, co kde je schovaně zastrčený, a o víkendu, až se pustím do reálnýho úklidu, budu hrozně překvapená, proč jsou letní boty šouplý třeba v troubě, ale... ježišmarjá, já se na něco dovedla vysrat a nezabejvat se tim, že to je trapné adultovací selhání. (ono next level je i vůbec to přiznat:D)

Přiznávám, že na některý lidi už nemám trpělivost.
Neodpovědět na zprávu, neozvat se 11 dní a pak si myslet, že s něčím počítám, jste se posrali v kině, mám už jinej program, čau.

poslednich par let se mam tak strasne dobre, ze je mi blby to rikat, kdyz se me nekdo zepta, takze radsi rikam jen "jo, dobry" a snazim se, aby to neznelo moc nadsene..

Dostal jsem první pokutu za rychlou jízdu...

Neumím komunikovat s roboty na telefonu. Vždycky automaticky nasadím nasranej tón a jenom štěkám povely (většinou jen to, že chci prepojit na operatora). Protože nevím, jak s nima normálně mluvit, jelikož mi stejně neřeknou nic, co bych si sama nebyla schopna zjistit a jenom protahujou hovor. Ano, strašně mě serou.

Knihy Honzíkova cesta a O letadélku káněti jsem už zaplaťpámbůh vytěsnil z paměti. Byl to jeden z největších základkovejch hororů vacui, aspoň teda pro mě. Dneska už snad touto literaturou děti neprzní.

mně Honzíkova cesta způsobila nenaplněnou touhu po veliké skleněné kuličce

HOUBA: O letadélku Káněti

ATUARFIK: Jako malé dítě jsem měl její ilustrace opravdu rád. A právě i ta velká modrá kukadla. A kočky v Modroočkovi nejvíc.

Dnes má narozeniny Helena Zmatlíková. Její ilustrace (špičaté bradičky, naducané tvářičky, naddimenzované oči) mě děsily celé dětství, a děsí mě dodnes. Brrr!

HEJSEK23: jestli to bude namalovaný, jako ti tví smajlíci, tak bych si taky jednoho prosila :)