V MHD obcas dělám drobné ruční práce, lucetím šňůrku z klubka vlny. Je to uklidňující jako spinner, a ještě z toho vyleze užitecný výsledek. Za jednu cestu do prace dám až půl metru hotové šňůrky.

Tak opravdu mě někdo v MHD pořád sleduje.

Já bych k tomu všemu přidal ještě letadla a plane spotting a bude to asi kompletní

přiznávám se, že v MHD koukám do knih, novin a mobilů spolusedících občanů........já vím že se to nemá ale prostě si nemůžu pomoct.

SALAMAN: Ach, jak jsem mohla zapomenout na pražce!

Jak to, že tu nepadlo slovo ,,čugála"?

SALAMAN: Prosím neopomenout žabotlam!

MULTICAT: A vůně pražců, když do nich v létě praží slunce ♥

Motoráček je motorový vůz 810, též orchestrion, šukafon, autobus nebo skleník. Názvy lokomotiv jsou super :) Bardotka, brejlovec, Bangladéš, Cecilka, žehlička, bastard, větrák, svářečka, vysavač...

Seznam přezdívek českých a slovenských železničních vozidel – Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99ezd%C3%ADvek_%C4%8Desk%C3%BDch_a_slovensk%C3%BDch_%C5%BEelezni%C4%8Dn%C3%ADch_vozidel

Jsem trochu šotouška. Miluju vlaky, nádraží, dráty proti obloze, nádražní flóru. Vždycky, když vidím motoráček, rozněžní mě podobně, jako kdyz vidím koťátko. Jedna z mých nejoblíbenějších vůní je pach kupé s těmi divně "koženými" sedadly. (Nevím, jestli jsou ještě v provozu.)
Neznám typy lokotiv nebo vagónů, tím si hlavu nezasí*ám, ale je to všechno krásný.

KOOTCHA: a když se na sebe třeba usmějí, že? Člověk si hned připadá jako člověk.

RESTINPEACE: Mám to stejně a líbí se mi když se na sebe lidi koukaj. Si vždycky připadám jak totální vidlák (což koneckonců opravdu jsem) když přijedu do nějakýho většího města a vidim jak se všichni ignorujou a mám pocit, že jen já si všechny prohlížim. O to vzácnější jsou chvíle, když to někdo opětuje.

RESTINPEACE: Mám to úplně stejně. Domýšlím si příběhy těch lidí. Co třeba udělaj, až dojdou domů a sejmou svoji společenskou masku.

NOFNAK: Přesně. Úplně se mnou rezonuje tvé "nechávám vyfouknout ten papiňák, který mám místo mozku". Často mívám pocit, že už se mi víc informací do hlavy nevejde, dříve jsem "na dobrou noc" poslouchala podcasty či audioknihy, nyní vyžaduju ticho, zřejmě informační přehlcenost..., potřeba tichem dopřát odpočinek i hlavě.

Dost rad si v MHD a vubec v prostoru prohlizim cizi lidi. Nekdy az tak moc, ze uz mi to prijde blby jak dlouho na ne koukam, tak si reknu dost. A nez se nase cesty rozejdou, tak se na nej/ni stejne jeste 4x podivam, i kdyby alespon na boty.

Taky jsem mival obdobi, ze jsem si ve stylu serialovyho Sherlocka vymyslel pribehy tech lidi na zaklade ucesu, skvrn na obleceni, tvaru zavazadla, kruhu pod ocima, atd. To uz ted tolik nedelam, ale kdyz nad tim ted premyslim, tak mi ten trenink predstavivosti docela chybi.

NOFNAK: My, co už viděli lidi s tamponem v nose, nemůžeme být překvapeni.

Hodně bizarní přiznání, ale proč ne: Právě mi doma došly kulaté vatové polštářky, tak jsem rozstříhla čistou nepoužitou intimní vložku a nalila odličovací pleťovou vodu na ni a použila.
Je to hodně moc divný a taky poměrně ujetý, ale funguje to lépe, než toaletní papír.

NOFNAK: Jako náruživého posluchače podcastů mě zaujal postřeh, že když jeden dává příliš prostoru myšlenkám jiných, nemá prostor pro svoje vlastní. Taky praktikuju tyhle aktivně tiché pauzy.

ESPERANZA: Ach ano. Kolikrát se přistihnu, že sednu do auta, připravím si mluvené slovo, které běžně poslouchám a pak ho ani nezapnu. Jen nechávám vyfouknout ten papiňák, který mám místo mozku.
Stejně tak čím dál tím častěji při domácích pracech nepouštím ani seriály, hudbu nebo to mluvené slovo. Prostě si užívám klidu.