Jé. Já chci na rande s namalovaným chlapem. Akorát jsem jako z udělání šťastně vdaná, taková smůla. :D
(Ale je to v podstatě přiznání, jako jo. Chci na rande. Pěkně se oblíct a namalovat, zajít s krásně upraveným a naoblíkaným chlapem třeba někam do galerie nebo do divadla, pak si dát večeři v dobrý restauraci, vést sofistikovanou konverzaci a nechat se obdivovat. Ach jo. Po čtvrtstoletí je i opravdu šťasné manželství příliš zahlcené věcmi jako "prostě si vemu ty vytahaný tepláky z konce dvacátýho století, já vím, že je nemáš ráda, ale jsou nejpohodlnější." A přijímačkami potomstva v devítce a odčervováním koček a bordelem v kuchyni a tím, kdo zas celou noc prochrápal... A tak.)