GRANTORINO: Tenhle pocit znám! Je to fakt nejlepší, vidět z dálky jaká jede tramvaj :D a taky si pamatuju jak jsem pak přišla domů a zhrozila se, kde všude mám prach a bordýlek, kterej jsem se slabšima čočkama neviděla..

Mám hrozně velikou radost. Jsem jako Alenka v říši divů, mám totiž nově kontaktní čočky a už o něco lepší :D
Připadám si jako malé děcko, díky tomu vidím věcí, co jsem neviděla a najednou je to ostré a veselé. Jsem z toho jak na tripu, a ty pampelišky tvl!!! A usmívám se na lidi jako debílek :D

KAIAFOX: vis co bere spoustu casu a energie? vysedavani nad socialnimi sitemi. zkuste se uplne odpojit od internetu a uvidis novy svet.

Že mi u vrstevníků nejvíc vadí ta odevzdanost, rezignace a pasivita. Tvl, my sice taky vždycky nemáme tolik energie, ale než abysme se synama uhnili, učíme se nový věci, hejbeme se, atd. Pořád jim dodáváme energii, aby pak sami neprohnípali půlku života.

SALAMAN: Přesně. Zjistila jsem, že můj čtyřicátnický cynismus a postupná ztráta víry v lidstvo je vlastně způsobená tím, že lidi mojí generace jsou už fakt kolikrát děsní boomeři.

SALAMAN: Ztotoznuji se :-) me si pred nejakou dobou par jejich zastupcu "adoptovalo" a je s nima fakt sranda :-)

SALAMAN: ja uz mam ted 3-4. generaci kamaradu. Ted o cca 12 let mladsi nez ja. Ale citim, ze s tema uz zestarnu.

SALAMAN: Mytéž, ačkoliv jsem si musel zvyknout, že jsem pro ně tak trochu daddy

Je mi neskutečně sympatická generace Z. Kolikrát si s nimi rozumím líp, než s mými vrstevníky.

SHEALA: vubec se nedivim! :-/ o krute sikane paraplegika (ovsem o par desitek let stare) mam dokonce evidenci z Norska, socialniho raje!
"Drsne" (vztazeno k sobe) chovani lidi s postizenim jsem uz parkrat videl, podle me je to "coping mechanism".
Jinak historicky vidim v tomto "oboru" jasnej pokrok (medicina, tech, obcanska prava) idealni stav je stale daleko a kdo vi, jestli to nehodi zpatecku v situaci, kdy pujde spolecnost do zadele.
Eticky se moc nevyvijime, kdyby byl buh, tak je to v tomto ohledu uzvanenej flakac! :)

XARGH: já bych byla vděčná, kdyby se víc rozšířila práce citlivá k traumatu u ˇVS poradců pro postižené (handicapované studenty). Přestože jsme nucení se chovat jakože jsme strašně drsní, tak to trauma tam bude velmi často. Co jsem mluvila s lidma, tak násilí od rodičů, šikana, sexuální násilí, nebo omezování možnosti se rozhodovat mají potom mnohé efekty. Práce citlivá k traumatu by to měla zmírnit.

Ona by se měla teda víc rozšířit obecně, no. Může to umožnost dostudovat, zabránit některým hospitalizacím, upadnutí do bezdomovectví.

XBAHNO: to je v Mickey Mouse vesmíru jednoduchý: zvířata, co nosej trička/košile jsou antropomorfní, ty co nenosej nic ne. Šaty tam taky dělaj člověka.

GRANTORINO: kdysi me to taky zajimalo, preptal jsem se jak moc je aktualni a proc ho XY povazuje za prekonaneho (kontext drogy)

Gabor je fajn pro popularizaci a svépomoc. Zároveň nejde říct každá závislost je způsobená traumatem. A to ani v tom širokém úhlu pohledu, jaký nabízí třeba koncept vývojovéh traumatu, jak ho popisuje van der Kolk. Zároveň pokud se díky Gáborovým knihám bude šířit, že k lidem co se potýkají se závislostí je potřeba se chovat jako k taumatizovaným, tak super, protože tak jako tak něco na pozadí vždycky je. Ale můžou to být dost různé věci, ne jen trauma.
Průser je, pokud ho teď objevili případní profesionálové, dělají z něj modlu a nějak si nevšimli, že jim uniká 30 následné práce a výzkumu.

Jsou dny (poslední dobou je jich většina), kdy mám pocit, že to jediné, čím můžu být přínosný svým kamarádům, je to, že pro ně vedu RPG hry. A v tyhle dny mám pocit, že to je vlastně strašně lame a je to málo, ale že jim vlastně nemám co jiného nabídnout.
Uvnitř vím, že to není pravda - stejně jako, že to není vůbec lame, protože ty okamžiky během hry jsou často skvělou vzpomínkou - ale to nebrání mému vnitřnímu boomerovi, abych sám sebe neshazoval a neponižoval.

ERVIN: většinu lidí co se hroutí z každé Picoviny zničila šikana, příliš kontrolující rodiče, nebo obojí.b

Vzrusuje me Rhea Ripley.

Dnes jsem napul podlehla call of the void. Kdyz v tunelu zastavil vlak a rozsvitila se svetylka u dveri, zmackla jsem to. Dvere se samozrejme otevrely. Nicmene jsem nevystoupila, za coz jsem na sebe hrda.

LUSINDA: Fakt doufam, ze tyhle “rodice” jednou shori v pekle.

Po několika dnech vytahování se po příbuznejch a kamarádech, jsem udělal krok zpět a holt teda ty Wafky zase spustil no. Meh.