nemám rád pavouky. dost dlouho jsem to vyhazoval z okna, ale poté co na mě zpoza kredence nedávno vyběhl potomek Ungoliaty a Arachné (ta hrůznost byla tak velká, že bylo normálně v dřezu slyšet jak cupitá!! přiklopil jsem to standartní třídecovou skleničkou a nohy to mělo furt venku!!! myslím, že jsem měl náběh na infarkt a jsem hrdý, že jsem jen mužně vrčel a klel a neječel jak malá holka) ve mě František z Assisi definitivně vůči těm osminohejm bastardům zdechl. a oni budou taky! venku nechť jsou živy a zdrávy ale přelez práh můj, neřáde a bota má tě zdrtí!
... ale toho šestinohého invalidního sekáče v rohu záchodu, co má revma, že při kažed pohybu rozdrnčí okno, jehož sítě vypadají jak tenisová raketa po průstřelu kartáčovou střelou, a který žije jen díky tomu, že škvíra větračky občas průvanem vyflusne nějakého toho nešťastného mola zrovna do toho rohu... já prostě nemám to srdce.