GRANTORINO: a kterej je nejlepší? já tu kuchařku taky miluju, hřbet má slepovaný, stránky poprskané, prostě od pohledu používaná :-)
(mmch taky jsem ji dostala k dvacetinám. od ex tchýně. ve finále asi nejlepší věc z celého toho manželství :-)

TRISSIE: jé hele "2000 receptů z české a zahraniční kuchyně" mám v salátovém (horším) stavu, protože mi to dala máma ve dvaceti jako první kuchařku a podle toho jsem se učila vařit... pěkně podle rejstříku jsem šla skoro recept po receptu... a je tam 8 receptů na těsto na pizzu, z nichž některé jsou vynikající

Nesnášim zdravení cizích lidí, se kterejma v tu chvíli jinak vůbec nemusím interagovat.

Takový to ve výtahu v budově, kde nás pracuje 2,5 tisíce.
Zdravení recepčních, kolem kterých procházím 8 metrů daleko k turniketům a oni mají stejné všichni zabořené hlavy do monitorů.
Úplně cizí kolegové u kávovaru.
Čekárna u doktora plná cizích lidí, pokud jsem objednaná na čas, a nepotřebuju vědět, kdo je poslední a po kom jdu na řadu.

Recepční zdravím, když přicházím k pultu, protože něco potřebuju. Kolegy zdravím, pokud jsme spolu už někdy mluvili. Ale proč mám zdravit někoho, s kým nechci a nepotřebuju navazovat jakejkoliv kontakt?
Argument "je to slušnost" mi leze krkem.

Uvědomila jsem si to včera, když jsem odcházela z terapie, prošla čekárnou, a když jsem otvírala venkovní dveře, další její klient se po mně nasraně otočil s velmi agresivním "Naschle." Asi jakože co si to dovoluju ho nepozdravit nebo já nevím. Tady u toho týpka to není poprvý a vysírá mě to hrozně. Jednou mi to udělá, když budu odcházet uslzená po náročným sezení, a já ho zjebu na doby, jestli se úplně posral a proč na mě kurva mluví.

KURE: Samotný vaření je dost těžký. A ještě tomu dávat další efort do katalogizace receptů... V příštím životě chci bejt bohatá běloška, co na to má čas...

Dneska sem se ulila z práce. Nelituju.

KURE: hledat recepty na počítači je ale úplně jiná disciplína :-)

GREAT_R: když to vytrhám, tak už je nikdy nenajdu, to už jsem zkoušela. mít to per číslo a pak si třeba vytáhnout 2-3 čísla "červen" a hledat inspiraci mi funguje líp.
ale teda stejně nejradši mám ty opravdu staré, do roku 2010. Tam jsem inspiraci našla pokaždé, ty nové fakt prolistovat a vyhodit. ani trhat není potřeba.

TRISSIE: Jako konkrétně tyhle časáky, to je takovej Kondo moment, kdy si chceš připomentou, že nejsi skladiště. Ty dedikovaný knížky jsou aspoň bez reklam a když jsou starý, tak je to úplná časová kapsle, ale třeba takovej apetit, když mi někdo donese... já prostě nechci číst o tom, že nějaká koza z liberce otevřela restauraci, kde vaří zelňačku. Já chci jen ty recepty a fakt je nejlepší to z toho vytrhat.

Jinak mám rád jednu tiktokerku @shawnas_ideas, co se rozhodla natočit recepty z nějaké 50-60s kuchařky - z dob, kdy se každé jídlo jmenovalo salát a želé muselo být úplně ve všem. některé jsou shogingly dobré, ale většinou je to pohroma v kuchyni (posledně zkoušela jakési pečené kuře v citrónové želatině, bylo to hrozný, ale je z USA a asi nikdy neviděla tlačenku)

GREAT_R: k mojí kosmetičce muži chodí. Obvykle je tam tato cesta: muž má problém, manželka ho objedná.

GREAT_R: ja teda musim rict, že me těší, když u chlapa vidim aspon nejake základní prostředky na péči o pleť. Protože i u chlapa jsou černé tečky a zanedbana pleť nehezke, ale vzhledem k tomu, jak to mam ja, tak se nedivím, že se tam chlap nezene :) Ted když bych tam sla, tak by mi určitě vysvetlili, jak uz jsem davno mela mit nejaky druh vpichu kolem oci, na čele a oční víčka ideálně uriznout. Nekdy mi stačí kecy kamaradek, co se těmto procesům věnují.

MORIARTY,VELCORO: vaření podle receptů a sbírání kuchařek/časpopisů o vaření jsou dvě úplně jiný disciplíny! :-)

MICHELLEDANIELS: Já vlastně nevím, co to mám s pletí, jestli je suchá nebo mastná, nebo co... A nechce se mi to řešit ani s kosmetičkou, protože tam přeci macho chlap nechodí, ani na kožním protože jsem přeci jen zdravej, netrápí mě svrab ani nic podobnýho. 🙄

PESTRYPAPOUSEK: priznam se, že jsem na kosmetice nebyla nikdy a mam pomalu pocit, že je pozdě začínat.

přiznávám se, že neumím chodit na kosmetiku. Zkusila jsem to za celej život tuším pětkrát. Vždy proběhl dlouhý meziinterval s nadějí, že teď už úspěšně vstoupím jako velká holka do tohoto segmentu ženského světa. Leč marno, prostě se to mnou ňák nikdy nepotkalo, přestože osobní doporučení od kamarádek atakdále. Nejméně torturní mi připadala milá paní, která měla ve své zkášlovně prastarej kazeťák a z něj se ve skoro (ale bohužel jen skoro) neznatelném zpomalení linula hudební kulisa. Nejhorší byla dáma doporučená mi nedávno mj.jako uživatelka jen děsně zdravých přípravků, jejíž pokusy o ezoosvětu jsem sice úspěšně utnula poukázáním na svou únavu, avšak dvě hodiny po příchodu domů mi zrudl obličej a tak silně pálil, že jsem si ulevovala pěnovým pantenolem. Myslím, že jsem se snažila dost, má vnitřní i vnější žena se bez dalších historek vobejdou a přenechají své místo jiným. Ty třeba zas mně popustěj místo na masáž zad a šíje, aaach.

VELCORO: Máme doma asi třicet čísel Apetitu, pěkně vystavené v boxu v kuchyni. Uvařil jsem z toho asi pět receptů (jeden jablečný koláč teda dělám pravidelně). Ale obrázky jídel jsou tam hezký, to jo :)

Vasnive sbiram Albert kucharsky casaky, mam jich kolem 50 a prolistoval jsem tak dva.