Mám rád když jsou věci jetý. Ne jako z továrny. Knihu vyndám z přebalu, život jí dá na frak a do knihovny jde zas v tom novym přebalu. Z knih mi padaj pohlednice, fotky, účtenky, lístky z hospod, stanioly od Lipánka nebo Pribiňáka, všemožný vstupenky a propadlý permanentky. Mám hrozně moc rád, když najdu knihu po deseti a více letech a podle těchhle vloženejch věcí se mi připomene spousta okamžiků, který bych jinak zapomněl. Podtrhávám si v nich a píšu nesouvisející poznámky. Dřív jsem tam nechával psát i cizí lidi, ale po tom co mi jeden píčus z Umprumky pokreslil zadní stranu Cesty slepých ptáků pérama, už to nedělám. Nicméně i to jsem tam nechal. Moje oblíbený knihy jsou zkrátka slepovaný, nadívaný věcma, maj oslí rohy, zlámaný vazby, bejvaj zasažený kafem a z některejch se i po letech sype písek z pláže. Jo a knihy nepůjčuju. Teda určitě ne tyhle.