VESTIGIA: fun fact: většina pavouků, kteří žijí v domech, jsou uzpůsobeni právě k žití v domech, a venku nepřežijou.

JAMILLOS: ještěže nežijeme na planetě Austrálie

S hrdostí se přiznám, že po několika letech spolužití nejen že mi pavouci nevadí, ale dokonce už ani nevyšiluju, když mi při nočním pochodu přes polštář zmizí z dohledu a není jisté, kde jsou.

JAMILLOS: To by se ti mohly líbit Děti času.

JAMILLOS: jak jsou pavouci děsní, tak skakavky jsou roztomilý. Jsou tlusty, prtavy a casto maji dve velké oči + malé :)

JAMILLOS: to neni klika, ale fyzika.

Co se týče pavouků, jsem dost pověrčivá. Zásadně je nezabíjím a vynáším je ven, když už se mi zdá, že je jich doma moc. Výhodou je, že je mám docela ráda a nebojím se jich. Jen jednou muž zabil pavouka, který si udělal hnízdo v našem Jeepu a ještě ten den jsme měli autonehodu. Jak říkám, pavouci se u nás prostě nezabíjí :-)

PESTRYPAPOUSEK: Navážu, protože ti naprosto rozumím: Na chalupě máme plno obrovských pavouků, druh neznám, ale uvnitř je nechci. První dva roky jsem je chytal a živé vynášel ven, teď už je bez milosti beru smetákem nebo vysavačem a říkám jim u toho "sorry, ale je vás moc".

máme doma třesavky, beru to jako víceméně nutnou součást výsady bydlení u lesa. Kdyby šlo o pavouka Josefa žijícího svůj klidný život za záchodovou mísou, byla bych v klidu, ale jich je jaksi z podstaty věci HODNĚ. Tím myslím FAKT HODNĚ. Nedávno jsem vymalovala kuchyň a sleduji, jak den za dnem hrdinně dobývají prostor zpět. Přiznání číslo 1: před likvidací každého exempláře řeknu "promiň" (a myslím to dost vážně). Zatím mne nikdo u toho nepřistihl.
Přiznání číslo 2: řekla jsem to kamarádovi a on, výsostný logik, mi nabídl východisko: "Já jim říkám, venku je vaše prostředí, já ho navštěvuji a zas se řádně vracím do toho svého. No a tady je zas MOJE prostředí...". A mně tenhle logický návod emočně dost ulevil. (Kde se další rozvoj mé empatie zastaví, to se radši neptám...)

Tuhle limonádu jsem si koupila jen kvůli obrázku, chuť je značně umělá...

KAIAFOX: si nestěžoval, já od svejch dvanácti let spím v pokoji s akváriama a uspává mě bublající voda. Víš jak je těžký najít hotel vedle vodopádu?

ERRTU: A co to ticho v chatě u lesa? Víte, jak blbě se tu spí? Vraťte mi moje tramvaje a vrtulníky!

ERVIN: co teprve s malejma dětma...to pak taková dovolená dostane úplně nový rozměr...nakonec zjistíš, že nejvíc si odpočineš v práci

ERVIN: presne, za nejvetsi bohatstvi povazuju moznost uskutecnit spontanni napad..

Jsem neuvěřitelně línej člověk!

Vidíte? Tolik možných příběhů!