LEJIMADA: Kdyby to bylo namodro, mohle bys nahlásit, že jsi v podstatě Rebecca Romijn v X-Menech

Na natáčení filmu jsem byla úplně nahá, jen natřená bílou barvou a všichni okolo byli alespoň trochu oblečení, štáb samozřejmě úplně. Od rána do večera. Ani na přestávky s jídlem jsem se nijak nezahalovala, nějak mi to nepřišlo. Za chvilku jsem to přestala vnímat a místo nahoty mě rozhodily repliky v baskitštině. A to nerada chodím i na koupaliště, aby mě někdo neviděl v plavkách :)

Vlastně to bývalé přeju.

Vždycky jsem extrémně podezřívavej, když vidím u BMW blinkr

Potrebuju novy Birkenstocky

SUURJA: sedim ve Wagrainu po bource, divam se na teplomer u vcel doma a desim se sobotniho prijezdu.

Už asi týden mi v hlavě hraje Okoř. A kdyby aspoň popořádku, ale jsou to vždy jen náhodný útržky textu :)) Takže se mi najednou ozve v hlavě třeba „Od těch dob, co jsou tam trampové
nesmí z hradu pryč, z hradu pryč!“ a dál si přemýšlím jen o melodii té písně. Nj, na texty v celku jsem nikdy moc hlavu neměla, jenom na ty (subjektivně) zajímavé úseky jo.

MULTICAT: Já bych měl crush na mladší verze některých zprávařů z telky, ale dneska jsou až moc daddies a když byli hot, tak mi bylo třeba deset.

Viděl jsem první díl nové serie love island.. strašná přehlídka zmrdů a krav...<3

SALAMAN: ani mě nenapadlo, že bych mohla mít šanci, i kdyby nebyl gay! :)

Bloumám na meteoradaru Evropou a závidím místům, kde mají bouřky.
(Aktuálně Kodaň a Korsika.)

PETULA21: kdo to nezažije, ten to nepochopí. a popravdě, asi ani po mámě se nám nebude zas až tak moc stýskat. jen s jazykem na vestě a za vlastní zachraňujem to, co všechno posledních 10 let zanedbala. a matka roku to taky nikdy nebyla. je to aktuálně těžce nemocnej člověk a spíš by jí jeden přál nějaký to vysvobození

Tomu všemu se plusy dávají hodně těžce, berte to ode mě jako podporu!

Mně asi umře máma v horizontu menších měsíců, 60 let, rakovina.
Doposud jsem měl štěstí, že jsem nepoznal ve svým nejbližším okolí smrt. Až teď, a rovnou s tou v životě člověka (většinou) nejdůležitější osobou.

Tak se přiznávám, že se "těším" na ty pocity, co okolo toho budou. Na jednu stranu smutek, na druhou stranu úleva, neboť už to trvá několik let, kdy víme, že nevyléčitelně nemocná, a že přijde konec. Smutek/úleva - si vyber.

Mně teda máma chybí furt, ačkoli po těch už takřka 20 letech je to znatelně lepší, než tomu bylo prvních pár let po její smrti, kdy jsem tu "nespravedlnost" řešil každou chvíli.

A táta mi bude chybět rovněž, až jednou půjde na věčnost. Akorát že on už na to má pomalu ale jistě věk. To se o mámě říct nedalo. :(

Zároveň musím jedním dechem dodat, že jsem měl s bráchou štěstí na parádní rodiče. Žádná toxicita, žádné úlety, čím dál tím spokojenější manželství. Zvláště pak když to srovnám se zážitky a zkušenostmi některých zdejších IDs - viz dřívější téma v [SEDM - 7 věcí, které vás vážně nebaví]. Díky bohu za to!

Me mama umrela minulej rok a chybi mi hodne. Nejsem schopnej si vystavit jeji fotku doma, ale skoro kazdou nedeli ji chodim rozsvitit svicku do kolumbaria na strossu. Stve me, ze nemam uz vubec nikoho a kocicak-nejlepci kamo uz taky neni nejmladsi :/