Na srazy nechodím. Nebyl jsem v kolektivech oblíben a ani já ty lidi vidět nemusím.

Poprvé v životě mi bylo líto motorkáře.
Seděl jako vtělené neštěstí na zastávce a v rukou žmoulal prasklou helmu.

Na srazy chodím.. spolužák je organizuje každý rok (má na to náturu, živí se "eventy" a vždy požaduje rsvp :D), pořád si máme co říct, místy ne, ale to je normální. Každý máme to svoje. Donedávna chodil i náš třídní učitel, než zemřel - bývalý myslivec, který nás tenkrát hodně srovnal, chodil s námi na výlety, učil nás nad rámec osnov a dal nám dobrý vzor, mezi tím slepičím spolkem ve sborovně.
S první střední máme srazy (posledně i s návštěvou školy, jelikož tam spolužačky učí), s druhou ne, byť tam jsem stravila víc let a zažili jsme toho spolu hodně (včetně drog, potratů (ne mých) a pohřbů), s lidma z vysoký se vídám na odborných akcích/konferencích a ostatně i v práci :D... no a jinak prostě na Facebooku, občas se setkáme náhodou/plánovaně :).

My byli na gymplu (pocitově) relativně nic moc soudržný kolektiv už v průběhu studia, řekl bych. Byť teda menšinová chlapská část byla naopak fajn. Každopádně jsme se sešli jednou po čtyřech letech od ukončení studia a pak už (až doposud) nic. O pár let později se ke mně donesla informace, že na další potenciální sraz vybíral prachy jeden náš spolužák a pak se po něm slehla zem - prý dlužil, kam se podíval, protože je/byl gambler, a tak před věřiteli zdrhl někam do Ameriky.

Pravým opakem byla základka. Vídáme se pravidelně a vždycky je to super akce - včetně nedávného srazu plus mínus padesátníků, který jsme spojili s béčkem. Mimochodem, opět jsme měli výbornou chlapskou část, řekl bych. Se dvěma spolužáky jsme vymýšleli a kreslili komix. Jeden spolužák vyrobil mini karty, které jsme pak hráli o přestávkách. Nemluvě o klasické hře na honěnou s do kuličky zmačkaným papírovým pytlíkem o velké přestávce. Pravidelné kopání do balonu na hřišti, ať už v rámci těláku, nebo před pěstitelkama či dílnama, příp. po škole. Nebo pinkání s tenisákem s rukou namísto rakety o zeď vedle ředitelny. Pak tam někoho chytila tuším zástupkyně ředitele a dotyční museli čistit celou tu cca tři metry širokou část zdi orazítkovanou nesčetným množstvím teček od špinavého tenisáku, poněvadž sem tam pochopitelně pinkalo za každého počasí. :)

dostala jsem před pár týdny k výročí kadeřníka, budget 6000,- a nemám radost, ani trochu.
je to jako jít k doktorovi, jen složitější. hledat termín, muset tam jet, budou si chtít povídat, budou to namáčet a fénovat, ač stačí ostříhat. nesnáším fén a taky kadeřníky, co budou vést konverzaci.
nejradši mám vietnamský nehtový salony. přijdu. pár minut počkám na místo, sednu do křesla, zapnou masáž, dám nohy do teplý vody, předstírají, že neumí česky (nebo neumí) aby si nemuseli povídat... žádný stres

Na srazu s někým takhle z minulosti jsem byl
jenom jednou a to ještě úplně náhodou.
To když jsem se s kámošem a mojí tehdejší holkou ztripoval a na Jungmaňáku na ně narazil jak jdou do Vagonu.
Tak jsme se přidali.
Byly to zvláštní pocity. Měl jsem radost že je vidím (první základka byl průser na N-tou a musel jsem jí opustit a pak mi trvalo několik let, než jsem se zvládnul znova otevřít novýmu kolektivu. A oni byli strašně fajn. Žádný útoky, nic negativního. I když jsem nebyl z nejchytřejších, nikdy jsem nezaznamenal, že by si mě za něco dobírali.) ale zároveň jsem z nich četl, jak si mě pomyslně škatulkujou jako feťáka a škrtaj ze svých seznamů. A v rámci zachování zbytku duševního zdraví jsem si z toho dělal srandu a vyzýval je k zápasu ve fotbálku “ožralí” proti “sjetejm” (alkohol neměl šanci). Po tomhle srazu bylo jasný, že už se nikdy neozvou. Byla to taková requiem za kamaràdství, který pro ně bylo normální, ale pro mě znamenalo hrozně moc.

Hm, na to, že se považuju za asociála, tak vídám lidi ze základky, střední i první vysoký obě třídy a pamatuju si je úplně všechny i jménem. A to některé vlastně průběžně furt někoho potkávám nebo dokonce pracovně, i minulý týden třeba. A nikoho z jich jsem neošukala.
Koukám, že to je asi slušný skóre... :)

TRISSIE: Uff, ještě že jsem na moc svatbách nebyla. Pohřby mě hrozně deptají.

TRISSIE: Já totiž na srazy taky nechodím, i když asi z jiného důvodu. Nedávno mě fakt nechutně naháněli na jeden kulatý.

Na pohřeb bych taky nešla, ale vy jste měli ve třídě jiné vztahy, co jsi tak kdy říkala :))

Ja se teda přiznám, ze jsem na jednom z prvních srazů od základky vošukala spolužáka a on od tý doby na srazy nechodí.... A kdyby mi to ted na posledním neřekli, tak jsem na to dočista zapomněla...!

TRISSIE: Proč srabi? :)

Přiznávám, že před několika dny mi spolužačka ze základky poslala můj test z angličtiny za 3, který na ní vypadnul z knížky :D... Protože to je jasný znamení, tak půjdeme po 25 letech(!) na kafe :D

Já si ze základky pamatuju jenom Haranta,
protože ho vídám na Nyxu.
Vlastně ještě Áju. a tu proto že furt něco dává na fb

Ja se teda priznam ze si ze zakladky pamatuju tak pet lidi a to jenom kvuli tomu, ze je mam na facebooku. Ze stredni si jich pamatuju deset max a opet jen diky tomu, ze je mam na facebooku..Jinak vubec.