FRK_R23: Ale to nic, bulíku. Mluví z tebe to pití. Euforii už máš za sebou a teď jsi v melancholický fázi.

MegaCockter mi dal dneska pekne zabrat. #broforce
Ale to neni nic proti tomu, co se mi ted deje v praci. Makam za (doslova) dva, vsechno se sype jak domecky z karet a zbytek je v plamenech. Ale ja, ja to nevzdam! #planovac
🔥🔥🔥

Tři měsíce po rozchodu s matkou mých dětí mi teprve dochází, jak nehoráznej idiot a kokot jsem byl. V době kdy ona všude chodila a sypala na mě špínu a hezkýho slova o mě neřekla, jsem já pořád chodil a bránil ji. Asi mě trochu zmátlo, že se mnou pořád tak ráda spala. Guess I'm just a sucker with low selfesteem.

My se od gymplu scházíme po 5 letech a je to ideál, protože 5 let je dostatečně dlouhá doba na to, aby to všem stálo za to přijít a zároveň aby bylo o čem se bavit. :)

ACIDQA: u nas k tridni prijdou prumerne tak tri dalsi. Ale ten jeden vzdy rika, ze jsme vyjimka, ktera se schazi . (Letos mu bylo 70 a zase ho presvedcili, aby jeste ucil, nemaji odborne pedagogy, no. Fakt si nemyslel, ze v tomhle veku jeste ucit bude.). A tridni dava kondice z matiky stale, ta je neznicitelna.

My se vídáme s klukama z gymplu a jednou za dva roky i celá třída. Se základkou jsme se viděli jen jednou od dob pátý třídy a to bylo ultraboží. Slyšet o úspěších, neúspěších, rozvodech, dětech, premiantech, co se někde skrejvaj, protože vojebali lidi přes MLM až po kluka, co se do třetí třídy neudržel stolici a teď je z něj úspěšnej žádanej truhlář, se kterym je fakt prima pokecat protože nasál životní moudro.

Sraz z gymplu delame 2x rocne. Tridni nezveme, byla pinda, ale chodi matikar a cestinar (ted uz rida).
Je to vzdycky dobry a me to bavi. Myslim, ze jsme nebyli uplne super kolektiv, ale dospelackej zivot plnej ruznejch nestesti, neuspechu, rozvodu apod. nas hezky sblizil. :))

Na srazy nechodím. Nebyl jsem v kolektivech oblíben a ani já ty lidi vidět nemusím.

Poprvé v životě mi bylo líto motorkáře.
Seděl jako vtělené neštěstí na zastávce a v rukou žmoulal prasklou helmu.

Na srazy chodím.. spolužák je organizuje každý rok (má na to náturu, živí se "eventy" a vždy požaduje rsvp :D), pořád si máme co říct, místy ne, ale to je normální. Každý máme to svoje. Donedávna chodil i náš třídní učitel, než zemřel - bývalý myslivec, který nás tenkrát hodně srovnal, chodil s námi na výlety, učil nás nad rámec osnov a dal nám dobrý vzor, mezi tím slepičím spolkem ve sborovně.
S první střední máme srazy (posledně i s návštěvou školy, jelikož tam spolužačky učí), s druhou ne, byť tam jsem stravila víc let a zažili jsme toho spolu hodně (včetně drog, potratů (ne mých) a pohřbů), s lidma z vysoký se vídám na odborných akcích/konferencích a ostatně i v práci :D... no a jinak prostě na Facebooku, občas se setkáme náhodou/plánovaně :).

My byli na gymplu (pocitově) relativně nic moc soudržný kolektiv už v průběhu studia, řekl bych. Byť teda menšinová chlapská část byla naopak fajn. Každopádně jsme se sešli jednou po čtyřech letech od ukončení studia a pak už (až doposud) nic. O pár let později se ke mně donesla informace, že na další potenciální sraz vybíral prachy jeden náš spolužák a pak se po něm slehla zem - prý dlužil, kam se podíval, protože je/byl gambler, a tak před věřiteli zdrhl někam do Ameriky.

Pravým opakem byla základka. Vídáme se pravidelně a vždycky je to super akce - včetně nedávného srazu plus mínus padesátníků, který jsme spojili s béčkem. Mimochodem, opět jsme měli výbornou chlapskou část, řekl bych. Se dvěma spolužáky jsme vymýšleli a kreslili komix. Jeden spolužák vyrobil mini karty, které jsme pak hráli o přestávkách. Nemluvě o klasické hře na honěnou s do kuličky zmačkaným papírovým pytlíkem o velké přestávce. Pravidelné kopání do balonu na hřišti, ať už v rámci těláku, nebo před pěstitelkama či dílnama, příp. po škole. Nebo pinkání s tenisákem s rukou namísto rakety o zeď vedle ředitelny. Pak tam někoho chytila tuším zástupkyně ředitele a dotyční museli čistit celou tu cca tři metry širokou část zdi orazítkovanou nesčetným množstvím teček od špinavého tenisáku, poněvadž sem tam pochopitelně pinkalo za každého počasí. :)

dostala jsem před pár týdny k výročí kadeřníka, budget 6000,- a nemám radost, ani trochu.
je to jako jít k doktorovi, jen složitější. hledat termín, muset tam jet, budou si chtít povídat, budou to namáčet a fénovat, ač stačí ostříhat. nesnáším fén a taky kadeřníky, co budou vést konverzaci.
nejradši mám vietnamský nehtový salony. přijdu. pár minut počkám na místo, sednu do křesla, zapnou masáž, dám nohy do teplý vody, předstírají, že neumí česky (nebo neumí) aby si nemuseli povídat... žádný stres

Na srazu s někým takhle z minulosti jsem byl
jenom jednou a to ještě úplně náhodou.
To když jsem se s kámošem a mojí tehdejší holkou ztripoval a na Jungmaňáku na ně narazil jak jdou do Vagonu.
Tak jsme se přidali.
Byly to zvláštní pocity. Měl jsem radost že je vidím (první základka byl průser na N-tou a musel jsem jí opustit a pak mi trvalo několik let, než jsem se zvládnul znova otevřít novýmu kolektivu. A oni byli strašně fajn. Žádný útoky, nic negativního. I když jsem nebyl z nejchytřejších, nikdy jsem nezaznamenal, že by si mě za něco dobírali.) ale zároveň jsem z nich četl, jak si mě pomyslně škatulkujou jako feťáka a škrtaj ze svých seznamů. A v rámci zachování zbytku duševního zdraví jsem si z toho dělal srandu a vyzýval je k zápasu ve fotbálku “ožralí” proti “sjetejm” (alkohol neměl šanci). Po tomhle srazu bylo jasný, že už se nikdy neozvou. Byla to taková requiem za kamaràdství, který pro ně bylo normální, ale pro mě znamenalo hrozně moc.

Hm, na to, že se považuju za asociála, tak vídám lidi ze základky, střední i první vysoký obě třídy a pamatuju si je úplně všechny i jménem. A to některé vlastně průběžně furt někoho potkávám nebo dokonce pracovně, i minulý týden třeba. A nikoho z jich jsem neošukala.
Koukám, že to je asi slušný skóre... :)

TRISSIE: Uff, ještě že jsem na moc svatbách nebyla. Pohřby mě hrozně deptají.