GREAT_R: ..a to s autorem jazykove lahudky “s kufry plnych nehy” nikdo z vas nemusi pracovat. Ja jo. A je to utrpeni minimalne stejne, jako poslech Krystofa.

ELIZHANNAH: rádio impuls je zlo, od kolegyně z kanclu se to neslo nonstop... nakonec se to i dalo ignorovat a ani český texty nevnímat... dokud si ona kolegyně nezačala s tím rádiem prozpěvovat... v té době jsem si pořídil pořádná sluchátka

UNSEEN: taky mi svýho času vadila při práci hudba, kterou jsem si nemohla vybrat (mám pocit, že to tehdy bylo rádio Impuls), a fakt nechápu, že někdo dokáže ty slyšené texty odfiltrovat a neslyší je. Já se buď nepatřičně rozcitlivuju, nebo v duchu nadávám, co za ehm to musím poslouchat. To se nedá! Při práci chci buď ticho, něco instrumentálního nebo nějaký hudební minimalismus...

Vlastně mi to vadí i v obchodě. Jdu do obchodu, vím předem, co chci koupit, ale vstoupím a furt mi nějakej hlas z rádia nutí nějakou náladu nebo nějaký myšlenky... to mám sto chutí se na patě otočit a říct, že za takových podmínek nic nechci a nechte si to v regálech!

v návaznosti na TRISSIE: se teda přiznám, že tuhle schopnost FINSON: celkem závidím. jako u hudby, kterou si sám vybírám, se bez toho obejdu, ale výrazně by to asi ulehčilo pobyt v civilizaci.
ale evidentně to dost lidí umí, protože když občas lapám po dechu nad tím, co rádio v kanclu pěje, tak kolegyně se jen diví s tím, že texty ony vlastně vůbec neslyší, když se na to nesoustředí. taky to nechci slyšet, ale prostě mne to za ucho drapne. asi neprofesionální deformace nebo co...

a rovnou se přiznám, že mi věkem asi dochází trpělivost (nebo v tom mají noty vánoční písně) - dřív jsem jim nechával rádio hrát do dvou, kdy šla většina domů a pak si pouštěl svoje. momentálně nastává rituál přeladění chvilku po obědě.

nesnáším prosinec, je to pravidelně můj nejhorší měsíc v roce, takže se s dovolením asi někam zahrabu a v lednu vylezu

KAIAFOX: To mě mrzí a kdo to způsobil by měl dostat za uši. Ale to je ta krása interakce na internetu - můžeš reagovat jak chceš. Můžeš říct "dík", můžeš říct "ale piču krávo vole", nebo nemusíš reagovat vůbec nijak a je to taky naprosto ok.

jsem naprostej hudebni barbar a neznalec :/

STEPNI_VLK: Narazil jsem na ně, ale prozatím mě víc zaujali jiní. Aktuálně nejvíc sjíždím If These Trees Could Talk, Tides From Nebula a Parker.
HEJSEK23: Nejsem, měl jsem jinou akci. Ale v minulosti jsem ho viděl hodněkrát, vlastně to pro mě je nejvíc naživo navštěvovaný umělec ☺️

Nevím, jestli to dal zvládnu...

FINSON: mam to podobne. Na hru s texty je take mistr Xavier Baumaxa, ale on je cestinar.

Přiznám se, že na takový reakce na sebe nejsem zvyklá a vždycky mě to paralyzuje/vůbec nevím, jak na to reagovat, protože jsem dospívala v nepřijetí a odmítání a celkově to období pro mě bylo bolestivé..

FINSON: Synonymem post rocku jsou pro mě skotští Mogwai. Předpokládám, že je znáš. Ale kdyby náhodou nikoli, tak vřele doporučuju - k objevování toho mají víc než dost.

Já se teda přiznám, že od svých 8 let, kdy jsem poznal U2, Mika Oldfielda a pak sjel po nakloněné rovině přes Bruce Dickinsona a Sepulturu až k norskému black metalu, že většinu života poslouchám hudbu jako materiální hluk.

Texty jsem kromě českých klasik jako Plíhala, Skoumala, Nohavici a trampských odrhovaček začal vnímat až mnohem později a jen namátkou, nějak víc se nad nimi zamýšlím až daleko po třicítce a i dnes jsem schopen si do detailu naposlouchat nově objevenou písničku, aniž bych věděl, o čem vlastně je. Důležité je, aby v ten čas sedla do "soundtracku mého života" těmi zvukovými vibracemi, text vem čert.

Hodně se mi taky líbí post rock, ve kterém se vůbec nezpívá.

Jo a Robert Křesťan, to je textař a překladatel. Ten je jediný, u koho se naopak nechám zasáhnout jazykem víc než hudbou, a to ty jeho jinotaje a narážky na všechno možné rozklíčuju jenom zčásti.

Ztraceného si pouštět nebudu, stačí mi, že synek frčí na Pokáčovi.