TANKIE_: Co chleba s máslem, ale zrcátko! To je teprv narcistická propaganda! A nejlepší doporovod je mlít naprostý hovna, aby bylo jasný, že ten viodeopřenos je zcela nezbytnej.

SALVATOR: no dala si ten mobil na ucho 8)

OMNIHASH: (požádala jsem ji, jestli si nemůže dát mobil na ucho, neřekla jsem jí, že je blbá kráva a ať shoří. Což jsem sice chtěla, ale jsem dáma.)

OMNIHASH: jee to někdy udělám!

OMNIHASH: já chci ticho, ne pozvánku na cokoli. Děkuji.

TANKIE_: vypičování nikam nevede, jenom si horšíš karmu, lepší je se do toho rozhovoru přátelsky připojit. Ostatně, proč by to jinak pouštěli nahlas, pokud o to nestojej? Už si mohla mít pozvánku na rozlučku se svobodou...

Nenávidim, když lidi telefonujou na hlasitej odposlech a drží mobil jako chleba s máslem. Strč si svuj hovor do prdele, nikoho to nezajímá. A tak mi dneska prdly nervy v tramvaji a i když mam sluchátka a mam je narvaný v mozku, tak jsem si vyslechla velmi důležitý info o plánování cizí svatby. A tak jedna neurotická ženská v tramvaji vypičovala (slušně, s velmi nekompromisním výrazem) buchtu s mobilem nahlas. Ano. Jsem pyšná.

Napíšu to znova a lépe. A nebo vůbec. Proč taky.

Priznam se, ze obcas mame s kamosema se kterejma se zname dlouho fakt debilni, nekdy hodne cernej, nekdy rasistickej, nekdy detskej a casto obcas hejtovaci/rejpaci gervaisovskej humor..Jen ho teda uz nepiseme na facebook ci jine socialni site jako pred lety. Ted zjistuju, ze ty deset let stary prispevky nekdo fakt dohledava a sdili dal..Oumaj..Asi jsem nemel svyho cernyho konskyho mustanga v Red Dead Redemption2 pojmenovat Obama.

ERRTU: já se přiznám, že jsem na to nejdřív čuměla a říkala si, proč zas někam někdo dal Ventolinovu hlavu... ale už mi to naštěstí došlo

NELLAS: v tom pripade jsi pripravena na:

Mám strašně silnou touhu vzít si domu další kočku z útulku, ale slíbila jsem Falcovi, že mu to neudělám .. tak mi teda nad fotkama opuštěných krasavců neustále puká srdce…

ERRTU: Představila jsem si Legolase v teplákovce s flaškou vodky v ruce.

když jsem viděl poprvé seriál černobyl a v cca páté minutě chystá Legolasov kočce čtyři misky s jídlem, moje první myšlenka zněla přesně takto:
"ty vole co blbne, kolik jí dává žrádla? vždyť jí překrmí, se pobleje nebo ztloustne! ...jo aha, on se jde oběsit, tak to je v pořadku.".

priznam se, ze si moc nedokazu poradit s tou uzkosti a divnym pocitem ve chvilich, kdy jsou deti nemocne, vsechno je na mne a ja vim, ze se nevyspim a budu zase uplne fyzicky i psychicky na dne...

Její tělo mě rajcuje úplně stejně, jak to moje!!!

Konečně jsem definitivně zrušil instáč. A zlikvidoval jsem hromadu archivovaných konverzací na WA, které nemělo žádný důvod si nechávat a byla to jen zbytečná nostalgicko-emociální zátěž.