PAKOBYLKA_: Nejsi.
Leden mě nechává chladným (badum tss), ale pondělky mám vysloveně rád. V neděli už se normálně těším do práce. Jednak mě moje práce baví, jednak je tam obvykle větší klid, než v tom cirkusu doma.

Přiznávám se, že mi nevadí pondělky ani leden. Vypadá to, že jsem jediná na světě. Jediný, co mají moje pondělky a ledny společný je, že jsou bílý. (Ano, dny, měsíce i roční období mají barvy. Čísla vidím v řadách, stejně jako písmenka. A ty řady mají barvy.)

celý život píšu slovo ÚTERÝ s měkkým I... podle vzoru stavení

Ja si pletl dlouho Celetnou a Opletalovu . Naprosto nechapu proc. Pak jsem se shodou nahod do Opletalky nastehoval a jeste ze zacatku jsem 2x nejakou navstevu poslal do Celetny.

MICHELLEDANIELS: ano
Mapy Google
https://maps.app.goo.gl/2x8tWc3vBHpWKwnd6

KOUDY: C'mon! To sere i nás z Poděbrad! Tady to je totiž hezčí:)

Nesnáším hašlerky. Stačí cítit ten "smrad" když to někdo cucá a navaluje se mi. Úplně nejhorší jsou lidi, který to cucaj stylem, že si to přehazují v puse a cinkají tim o zuby. Fuj tyvole

Korunní a Korunovační (navrch k té Sokol(ov)ské).

ANA: + Československé armády. Přes dekádu bydlim v tomhle hoodu a taky nevim. Je to marný.

Dukelskych hrdinu x Jugoslavskych partizanu. Leta nemuzu kapnout na pomucku a to se v tyhle oblasti vicemene nejak pohybuju od detstvi.

VRATENKA: tohle se mi jeví jako dost výrazná mnemotechnická pomůcka na to, abych si to zapamatovala, tak uvidíme:)) (uvidíme Slut pečlivě obcházející sochy se spektrofotometrem, kterej jí stejně bude k prdu a zmatená zůstane nadále, ale naděje umírá poslední)

_ANT_: Ta za to ale stojí! Já ji četla už asi čtyřikrát, a asi si ji zase přečtu.

Jo a taky mám bordel v obou Maruškách. Maruška Pujmanová a Maruška Majerová, načež jedna z nich teda opravdu uměla psát a ta druhá jakože vůbec. Ale posluhovačky byly obě.

MICHELLEDANIELS: já jsem upřímně ráda, že matně tušim, že jablonec neni jen jeden...ehm.

NELLAS: v mém vesmíru kamarádí Lisabon s Libanonem :)

v časech před gsp jsem se snad dvacetkrát autem otočil mezi Klecanama a Kličanama, protože můj navigátor prostě neviděl v těch názvech rozdíl.
po dvacaté jsem v jedné z těch dědin zastavil (do dnes nevím ve které), tříkrát vztekle kopl do stromu, dokulhal zpět do auta, vykázal stávajícího navigátora na zadní sedadlo, a nově jmenovaná navigátorka nás pak na první dobrou dovedla do Dejvic.

Nesla jsem na vecirek, na kterej jsem se tesila, protoze Divka, ktera kopla do vosiho hnizda. Vubec nevadi, ze uz ctu pet hodin v kuse. Dneska to proste doctu a basta.