nedokážu svojí matce odpustit, že mi řekla, že moje sestra se vdala líp než já. že nadřadila okázale najevo dávané vysoké příjmy mého švagra obyčejnému, normálnímu štěstí dvou lidí, kteří se navzájem podporují a táhnou společně tu káru práce a péče o děti.
v té době mě to dost naštvalo a zranilo, teď, když se ukázalo, co přesně se dělo za zavřenými dveřmi toho luxusního domu (v němž, jak se ukázalo, sestře neříkají pane snad ani hrnce v kuchyni), se tomu trochu musím smát, ale stejně jí to nedokážu odpustit.