Dnes, na prahu čtyřicítky, jsem se smířil se Psími vojáky. Dřív mě srali, nechápal jsem je. Nepromlouvali ke mně. Smířil jsem se s nima možná proto, že mi připomínaj něco, k čemu bych se rád vrátil. Možná mi chybí ta síla, kterou v hudbě dneska trochu postrádám. Možná taky pro to, že mi ta hudba připomíná tátu, kterej mě citlivě vystavoval všemu, s čim nutně nesouzněl, ale věděl, že to má hloubku... cejtim ten přelom milenia. Cejtim zašlý koberce starý Rampy, kouř cigaret, humot baru piva a vzpomínám na piano a u něj shrbené rachitické vychlastané tělo Topola.
Jdu to naposlouchat.
Filip Topol & Psí vojáci - Na Kloboučku 2001https://youtu.be/34o5WsR2AI0?si=pup7k8BbToArPZX9