KAIAFOX, SALVATOR: ja vam nekdy chci predstavit Dixit, jsou tam krasny vobrazky, hraje se s kralickama a nejde v tom soutezit!

KONOPKA: děti na tábor a je to. Na žádnou z vyjmenovaných her nepotřebuješ herní PC, stačí kancelářský notebook :)

Už několik let mám sen. Zavřít se alespoň na týden sám doma s pytlem huleni a hrát budovatelské strategie na PC. Transport tycoon, Factorio, Rimworld nebo Banished. Nemám ani volný čas, ani vlastně už herní PC, ale za to suprovou rodinu. Tak třeba to jednou vyjde až bude synek starší.

SALVATOR: tak já si nehrála ani jako malá... Přiznám se, že moje děti tím hodně trpí, že mi to hraní nic neříká.. ale já jako malá ani nekoukala na pohádky... Většina mi přišla dost stupidní...

Priznam se, ze dnesni pocasi bych brala cely leto. Prijemna teplota, slunce jen obcas, chvilkama osvezujici desticek, da se sedet na zahradce, sportovat nebo proste jen zit. A ne prezivat jako oteklej, zpocenej skvarek s upirimi geny, ktery se snazi najit stin a nezapominat ze z plastovych zidli se ma v kratke sukni ci kratasech zvedat pomalu a obezretne.

a není to spíš o situaci? maminka obstarává děcko, neví, kam skočit dříve a tatínek se zamkne do kamrliku s playstationem :)
né že bych já to znala :) ale prej to existuje

SALVATOR: Ano, každý máme účinnost mixu serotonin/dopamin/endorfin nastavenou trochu jinak.

KAIAFOX: chtěl bych podotknouti, že valní většina psychologů se přiklání k tomu, aby si byl člověk schopen hrát a že pro mentální zdraví je i občasně nudění se velmi prospěšné ;)

SALAMAN: tak pane, to jste už úplně v hajzlu :))

ACKO: tak já si hraju pro radost ze hry ne apriori pro vítězství. Socializace, zábava a zároveň i učení se

KAIAFOX: Já ti asi rozumim. To jen že hru beru jako něco, kde primárním cílem je zábava a nemusí to vůbec mít žádnej jinej hmatatelnej užitek, i když samozřejmě může. Já si v práci taky "hraju" s SQL skritpama nebo apíčkama, zkouším, co to udělá, co to umí, baví mě to, ale ten užitek je tam primární a proto to neberu jako hru per se. Ale jak řikám, to bude individuální a nemá asi moc smysl to přehnaně dřenit.

Ježíšmarjá hraju hry, protože občas by mi z toho všeho jeblo a než si to hodit přes větev jako brácha, tak je nejlepší jít imaginárně vymlátit pár vetřelců ve Warcraftu, Starcraftu nebo Kings of Bounty nebo HOMAM3... Protože potřebuju občas naprosto vypnout mozek... A ne, nedává to smysl hrát ty hry a o tom to je!
Cokoliv, co dává smysl, mi v tu chvíli nepomáhá.

SALVATOR: ja si ted pro zábavu občas tkám :D takže to určitým způsobem hraní je.

SALVATOR: Celej život je hra. Deep shit!

Tak soutěžení bych z toho úplně vynechal, to sem nesnášel od malička a ta tlupa hrozně důležitejch exaltovanejch vopic, ve kterou se změnili mí spolužáci třeba při vybíjený mě dokázala vždycky spolehlivě znechutit a odcizit.

Ty řemesla nevím. Samozřejmě je to super a přeju to, já miluju když se můžu zavřít v dílně a něco tam rukama vytvořit, ale je to hraní (si)? Asi je to subjektivní.

SALVATOR: Já si hraju.. s nářadím a nástrojema. Proto jsem se dala na řemesla 😁

SALVATOR: já si hraju doteď, třeba stavim stavby z písku zrovna teď, jen nehraju hry a nesoutezim, to jsem ostatně nedělala ani jako dítě