EZOUN: Zrovna sem s tím jdu.

BERUSKA_CA: https://youtu.be/IemKCbvJqXg?si=b2GfNecBhon8GlYI

BACCARA: Me obcas civilisti masturbuji v praci a neni to uplne idelani…

"Masturbovat se má v práci" Charlie Runkle

MART1NKA: :D a přitom člověk pak může zaměstnavateli dát mnohem víc energie a lepší soustředění, mandatorní masturbační "hour off" by prospěla všem!
(navíc teda u mě je ta kočkovýmluva obvykle pravdivá a bez veškerých dvojsmyslů :D ale díkybohu mam i pár klientů, kteří chápou i "jdu pozdě, v kavárně si mi sedla na klín cizí kočka a nemůžu se zvednout")

DEADSLUT: Ehm, esteze spolu nepracujeme, dvom by ten samy manyr asi nezozrali.
Ale na rannu masturbaciu sa vyhovarat nejde.

MAR_TINA: ono už se mi párkrát stalo, že na odchodu jsem například stoupla bosou nohou do blitek v chodbě, takže jako výmluva/omluva to neni zas tak nereálný...:))
N_I: :D t

Nad ránem se mi zdály tak příjemný erotický sny, že jsem se rozhodla vysrat

přiznám se, že moje roztržitost a neschopnost dočíst text do konce nabízí občas zajimavý konotace

DEADSLUT: líbí se mi práce, kde se pozdní příchod dá omluvit kočkou

Nad ránem se mi zdály tak příjemný erotický sny, že jsem se rozhodla vysrat se na vstávání. Přišla jsem pozdě do práce a svedla to na kočku, ale worth it.

FRK_R23: Stejně tě máme rádi.

Jsem strašnej kokot.

Když mi bylo kolem 16, milovala jsem Kaisera a Lábuse a jejich trapárny. S kamarádkou jsme dělaly ptákoviny typu balon pod tričkem aka těhotný břicho a u toho jsme pily lahváče a bavily jsme se pohoršenými pohledy nebo řečmi starších dam. Časem to sláblo, na nějakou dobu to zmizelo úplně. V posledních letech jsem se ale k této bohulibé činnosti vrátila. Přiznávám, že občas pošlu někoho pro dřevěnej plíšek z umělý hmoty nebo levou kličku od pravýho zámku. Jednou jsem pustila do školního rozhlasu hlášení o lopatce na uhlí (to mělo velkej úspěch) a stihla jsem zdrhnout. Minulej tejden jsem na obědě tvrdě přesvědčovala kolegyni o tom, jak se můj telefon dobíjí za úplňku solární energií. Dneska ke mně tichá pošta donesla info o nějakým speciálním typu telefonů, kterej se nějak prej jako dobíjí přes noc i bez kabelu a já, byť mě to na jednu stranu děsí, si mnu ruce a poťouchle se bavím. https://www.youtube.com/watch?v=FapwQblS_dY&ab_channel=daG

Dal jsem dítěti prázdnou krabičku na svačinu. Vzala to sportovně :)

občas hodím hnědý slimáky k sousedům co moc nemusím a kde je vyšší zeď, oni zahradu nevyužívají a mají jí plnou bordelu, nemusím je zabít a myslím na to, že se už nevrátí a najdou si tam nějaký úkryt a nechaj ty saláty a další rostliny na pokoji

Nesnáším potřebu vše odlepit cedulemi. Zhasínejte, splachujte, vypínejte vodu, zavírejte dveře… Speciální kategorie jsou “vtipné” cedule, pro jejich autory je speciální oddíl pekla. Nevím kde se v lidech bere pocit, že jejich touha něco písemně sdělit kohokoli dalšího zajímá. A jelikož jsem v hloubi nervák se sklony se nechat vyprudit k reakci, začala jsem lidovou tvořivost v práci opravovat. Klasika červená tužka a podtržení jak od učitelky. Známkovat jsem teda ještě nezačala, sama chyby dělám často a přišlo mi to už moc. A ono to má nečekaný dopad. Autory asi hněvá, že je někdo upozornil na chyby, takže cedule mizí:)

ADELHAIDA: tak jako, brutalni...imho to na tu dobu bylo romanticky az az, nikdo z nas si uz nepamatuje, co tenkrat bylo uplne normalni a mozna je to na hranici uplny pohadky, ze je tam takovejch veci malo:/
me utkvel tata umlacenej na zacatku Chaty v Jezerni kotline pri boxerskym zapase a zaporak v Devadesatce, co si omylem podriznul zapesti kusem plechu v zamecnicky dilne a malem vykrvacel...

GREAT_R: jenže dobovej setting Rychlých šípů není o "mladý a nezralý", ale spíš o "mladý, ale za sebe plně odpovědný". Mně to plně konvenuje s vyprávěním mého dědy (ročník 1926) a jeho dětství na jihomoravské vesnici. Když jsi byl dost velký na to, aby ses nedržel mámy za sukně, tak už jsi byl taky dost velký na to, aby ses o sebe postaral sám, a dospělé do toho netahal. Dospělí v dědových příbězích figurovali buď jako antagonisti (sedlák, co je honil ze sadu, babka, co je hubovala), nebo jako nositelé "rodové paměti" (vyprávěnky od stařečka), nebo teda ty maminky, co daly chleba a ošetřily ty rány, co krvácely až moc a kapesník na ně nestačil. Ale že by někdo korigoval vztahy v klučičí smečce, tak to ani omylem.

Holky v Ostrých předmětech v tom umí chodit a vědí, jak to s dospělými uhrát, a část toho, co dělají, je právě ta maškaráda.