Když mi bylo kolem 16, milovala jsem Kaisera a Lábuse a jejich trapárny. S kamarádkou jsme dělaly ptákoviny typu balon pod tričkem aka těhotný břicho a u toho jsme pily lahváče a bavily jsme se pohoršenými pohledy nebo řečmi starších dam. Časem to sláblo, na nějakou dobu to zmizelo úplně. V posledních letech jsem se ale k této bohulibé činnosti vrátila. Přiznávám, že občas pošlu někoho pro dřevěnej plíšek z umělý hmoty nebo levou kličku od pravýho zámku. Jednou jsem pustila do školního rozhlasu hlášení o lopatce na uhlí (to mělo velkej úspěch) a stihla jsem zdrhnout. Minulej tejden jsem na obědě tvrdě přesvědčovala kolegyni o tom, jak se můj telefon dobíjí za úplňku solární energií. Dneska ke mně tichá pošta donesla info o nějakým speciálním typu telefonů, kterej se nějak prej jako dobíjí přes noc i bez kabelu a já, byť mě to na jednu stranu děsí, si mnu ruce a poťouchle se bavím.
https://www.youtube.com/watch?v=FapwQblS_dY&ab_channel=daG