INSEQUI: Ono se ho doktor který mu dá diagnozu moc ptát nebude a ten vůdčí list mu sebere.

INSEQUI: No... tak mu to zkuste oběhat. Pokud by se ukázalo, že je to ono, tak prášky docela hodně pomáhaj (obzvlášť, když se na ně nepije teda). A výhledově sebrat řidičák, my to udělali na poslední chvíli. Když jsme jeli do autobazaru prodat auto, tak táta už vůbec nevěděl, kde je, přitom vedle bazaru je autoservis, kam 30 let jezdil měnit gumy.

dost dlouho jsem si myslel že Jaroslav Uhlíř a Ladislav Gerendáš jsou jedna osoba...

ADELHAIDA: Tak to bude úplně stejný, o víkendu mi volal že páčí víko od nádrže protože mu na stisknutí nejde otevřít a divil se když jsem mu řekl že má na palubce tlačítko kterým se to otevírá (s tím autem jezdí už 10 let).

Můj otec je og dezolát. Já nesnášim všechno, co sovětskej svaz představoval a představuje. Opovrhuju dezolátama a ne, nesnažim se chápat jejich motivaci a vést s nimi dialog, serou mě a mám chuť je poslat do gulagu, aby ochutnali ruskou medicínu.
Otec se do té úžasné země přestěhoval už když mi bylo 12. Neshody ohledně politiky máme od jakživa, ale ani u ostatních věcí není moc na čem stavět. Vždycky mlžil ohledně všeho, včetně svojí práce. Takže nevím, co dělal a dělá. Už před mnoha lety používal termíny jako “natovci”, který samozřejmě můžou za všechno zlý, přišlo mi to až srandovní a mimo. Po začátku války už se ale nejde bavit vůbec o ničem. ,,Jak se tam máš?” ,,Pořád stejně, dobře, tady se nic nezměnilo, jen teď zablokovali whatsapp“,.. a do toho sdílí na Facebooku dezinfo a proruský lži. Je to divný, jakoby tátu nemám, ale pak si občas vzpomenu, že vlastně jo. Fyzicky jsem ho neviděla asi 8 let, tak dlouho nebyl v ČR.

A já se pro změnu přiznám k tomu, že kromě toho, že občas poslouchám Billie Eilish, aniž bych se cítil provinile, tak v tramvaji pravidelně potkávám jednu slečnu, která vypadá takřka jako ona v její blonďaté verzi.

Já mám houmlesácký období každej podzim a zimu, kdy se nechám zarůst a na jaře to pak shazuju....letos sem začal dřív.

NEI: taky jsem mela houmlesacky obdobi. Nekdy mam pocit, ze jeste mam :)

MARKYSHA: Jeden čas mě bavilo nosit houmless styl.
Rukavice bez prstů, takový divný šněrovací kozačky, nic moc kabát.
Chodila jsem v tom teda namalovaná a celkem mi to slušelo, ale stejně.

Já musím říct že je mi trochu proti srsti koncept guilty pleasure. Já rád starej punk rock, psychedelickej bigbít, progresivní rock, blues i českej underground, ale v mým playlistu se najde i ABBA nebo Laura Braningan, protože nemálo z toho je prostě dobrá muzika a není na tom nic, za co by bylo potřeba se stydět. I tu Billie Eilish si občas pustim.

Billie Eilish je moje guilty pleasure

Nejenže se neumím načančat, ale ještě k tomu se mi vlastně líbí chodit ve volných chvílích chodit oblečená jako drban.

STICKYGREEN: Jsme meli na VS chlapce, takovy obrovsky hromotluk, ale mouse by neublizil. No a ten kdyz se tak opil (meli jsme chlastaci stredy, na vikend jezdili lidi domu), tak zapomnel, kde bydli. Jen vedel, ze to byl prvni pokoj vlevo. Zvolil budovu (meli jsme tri) a odspoda vchazel do prvniho pokoje vlevo, popadnul postel za nohy a kdyz z ni nekoho vysypal, tak naznal, ze tam nebydli a sel o patro vejs.
Obcas se vyspal v cizi posteli.
Ted uz tam snad maji zamky.

Jako dítě jsem měla zubní pastu se trpytkami...vymackavala se do tvaru hvězdy. Doteď na ni nemůžu přestat myslet. Vždycky když vidím oddělení s pastami, tak si na ni vzpomenu.

Kupuju si hajzpapír se zvířátky a mám z toho vždycky ohromnou radost, když si ho nesu domů:))