Přijela jsem po deseti hodinách z práce, kde jsem lektorovala osmáky. Jela jsem deset kiláků v dešti na kole do i z práce. Práce venku, v kose a za mírného deště. Stále nejsem fresh po kovidu. Přichystala jsem večer předem věci k obědu (na ohřátí). Jen jsem dojela, tak drahá polovička hlásí... hele je tu máma, můžete udělat úkoly s ní. Ok, uděláme úkoly, pak se jdeme s klukama projít do aleje za vesnici pro kaštany do školy na zítra. Ptám se kde je pečivo, které měl milý koupit. Byl celý den doma. Nekoupil, protože se mu nechtělo nikam jezdit. Byl zbytek polévky, tu dojedl sám. Dětem jsem uvařila těstoviny a šla si na půl hodiny lehnout. Dvakrát mě za tu pulhodinu vzbudil jak na děti ječel. Tak jsem vylezla a šla chlapce uspat.
Doma v lednici ani oběšená myš... A hádejte... můžu za to já. No a jestli bych neuvařila něco na oběd zítra do práce. Do hospody se mu zajít nechce, protože by si tím při obědové pauze neodpočnul. A mohl by zmoknout. Deštník nosit nebude, není blázen a já jsem divná, když jsem to navrhla. Kdo by nosil deštník, ještě by se mu kolegové smáli. Dělá v bagetárně. Tam jíst nechce. Jezdí do zaměstnání autem. Dnes měl volno a auto doma. Jídlo žádné nekoupil, protože musel sbírat ořechy. Máme jeden ořešák u domu. Jako vím, že psychické problémy jsou svině, ale on si myslí, že je naprosto v pořádku. Divná jsem já, děti, kolegové ... a nikdo ho nechápe. Chtěla bych mu pomoct. Většinou. Dnes bych ho nejraději uškrtila. A chci politovat a zachumlat se s horkým vývarem do deky. Kdyby ho jen někdo nesežral...