NEI: myslis neco jako "vylicit zivot ve dvou odstavcich"? :-) V nasi rodine byly zensky uz nekolik generaci celkem silny osobnosti, ktery vedly smysluplnejsi a stastnejsi zivot nez vetsina tech dnesnich otrokyn korporatu :-)
Aspon jednu anekdotu: moje prababicka ktera spolu s pradedeckem vedla mlyn s pekarnou o dvaceti zamestnancich, ktery se vsichni v poledne schazeli u jednoho stolu v jeji jidelne (mimo jiny bylo cely okoli prvni oblasti v kraji ktera byla elektrifikovana, diky jejich vodnim turbinam) - byla jedina osoba v cely vesnici, ktera si mohla dovolit nechodit v nedeli do kostela, prej "na takovy blbosti nema cas". Nicmene, po msi se farar pokazdy vypravil k ni domu, kde spolecne pili caj a diskutovali o bibli. Byla taky asi prvni zenska v okruhu nekolika desitek kilometru, ktera umela ridit auto - jejich Tatrou rozvazeli chleby po okolnich vesnicich a jejich auto bylo dlouho jedinym ktery tam jezdilo.
Ono by toho bylo vic, a to je jenom jedna z mnoha zajimavejch zenskejch postav, ony byly necim skvely vsechny.
To ale nebyl muj point: me slo spis o to, jestli zivot kterej zijeme - my vsichni - je vnimanej jako smysluplnej a produktivni, jestli jsme s nim spokojeny. Ti kdo se o to zajimaji vedi, ze neexistuje prima umera mezi poctem moznosti a pocitem stesti, coz je v podstate hlavni tragedii feminismu: jakkoli nic jinyho nez absolutni rovnopravnost vsech bytosti neprichazi v uvahu, ve svy konsekvenci ucinil zeny nestastnejsimi.