Jako malej jsem hrál dětský role v divadle.

Vždycky poslední věc, než jsem šel na scénu bylo dojít si na záchod.
I stalo se mi onehdy, že tomuhle navzdory se mi v podstatě hned jak začala moje replika začalo chtít znova.
Vydržel jsem to dobrou hodinu. V podstatě jsem nebyl sto jako pidižvík si vyimprovizovat prostor pro odskočení si.
Počůral jsem se ve vší parádě před zraky úplně celýho obecenstva.
Zajímavý na tom je, že z toho žádný zásadní trauma neregistruju.
Nočníma můrama na téma zostuzení rozhodně netrpím.

MAR_TINA: Nemam rada kombinaciu majonezy, okurak, cibule a vajicka.

MART1NKA:
taky jsem nikdy nejedl zemniakovy salát.

Nikdy som nejedla zemiakovy salat.

K_A_R_K_U_L_K_A: to ja mela v predskolnim veku klasicky zachodovy sen a z toho me probudilo to, ze jsem se opravdu pocurala. Od te doby jsem mela dlouho strach, ze budu mit dalsi podobny sen. Umocnila to sestra, ktera zacala vyvadet, ze se mnou uz nechce sdilet pokoj. Ja se tak strasne stydela i bez té sceny.

NEI: taky. jedno z témat mých snů od dětství. chce se mi čůrat a jediný záchod stojí (bez stěn!) uprostřed nádražní haly plné lidí apod.

Měla jsem životní období několik let, kdy se mi zdálo asi zhruba 100 snů na různé variace záchodů.

Vyložila jsem si to zpětně tak, že jsem byla přeplněná sračkoidních myšlenek a emocí.

My sereme všichni do lavoru s vodou uprostřed obejváku, máme to místo lití olova.