ELIZHANNAH: chvíli jsem si tiskla obálky toho, co čtu, a dávala si to do desek čtečky.

Přiznání je, že mám z obýváku malou moštárnu v papíru a ve čtečce a na disku druhý dvě, heč. No přiznání spíš je, že se inteleguálně vytahuju jak Turek.

INSEQUI: jo. Když někdy čtu něco ve čtečce, tak se mi to blbě pamatuje. Potřebuju knížku jako artefakt. Potřebuju každou knížku jinou, s jiným písmem, jinou obálkou, jinak velikou. Ne pouhopouhý text.

KOUDY: A co teptve vkladní knížka, tu jsi mohl taky brát všude a hned se kouknout kolik tam máš. Dřív to bylo všechno lepší :)

Nikdy jsem si nezvykl na ctecky knih. Potrebuju proste cejtit vuni papiru, takze na kazdou dovolenou balim jako boomer do kufru 2-3 “tezky” knizky. Vim ze je to devadesatkovy a v lehci ctecce knih bych jich mohl mit 1000, ale nemuzu si pomoct. Podle me ta vune, obraceni stranek, ruzny zalozky atp patrej k tomu ctecimu ritualu.

GUMBA: Upřímně, tam bych se skoro bál zahoření, když to necháš vlhký a na hromadě, podobně jako se hromady sena a kompostu mohou samovolně vznítit v důsledku tepla vznikajícího při bakteriálním kvašení.

MART1NKA: Nechat to mokré v tašce (ideálně do příštího tréninku) je základ, to je náš signature-move. Ušetří se jedno vybalení/zabalení, jedno praní, a jako bonus jsou věci na příštím tréninku při vybalení hned pěkně zahřáté^*) :)

^*) Ověreno před mnoha lety v Hanspaulské lize; mezi zápasy hranými na škváře v týdenních intervalech. Pozor, igelitka se v týdnu mezi tím nesmí otevřít, jinak to vyschne a všechno živé uvnitř uhyne.

GUMBA: dala som to na dlhy program, ktory tohleto umi zvladnut, nase veci po treningoch tiez nevonaju zrovna po kytickach, ale nenechavam ich mokre v taske no.

R_U_SIRIOUS: pretoze moje ekologicke srdiecko chcelo doplnit poloprazdnu pracku vecami, ktore treba beztak vyprat...

MART1NKA:

Proč jsi to otevřela? To je tvoje taška? :D

ze po 4 rokoch zitia sama sa bojim toho, ze doma nezvladnem chlapsky bordylek.
prave som pri prani otvorila nieciu tasku po fotbale a je to masaker, vazeni.

Právě jsem se probudil v autobuse vlastním chrápnutím. Zajímalo by mě jestli bylo jen jedno.

Když jsem v obchoďáku na Budějovické vracela nedojezenou porci špaget (byla fakt obří!) do regálu na tácy, automaticky a úplně nevědomě se ve mě aktivoval mód “Janička z druhé třídy čeká céres a salvu výčitek od školní kuchařky” a s talířem na tácu jsem kličkovala mezi stolkama tak, aby mě pracovnice bistra Italiano/Pasta/ blabla… nemohla zahlédnout.
Co to vyvádím mi plně došlo, až když jsem jela po eskalátoru do nižšího patra :)

neziju. prezivam. to snad ani to. nejezdim na dovoleny. neuzivam si rocni obdobi. ale kolik jich mam jeste pred sebou? chtel a nechtel bych s nekym bejt. je to nejaky divny...

LISKAAUDREY:
Jednou jsme si chtěli zabrat Lužky pro sebe na odpolední pojezd a tak jsme den předem v parku vyvěsili plakáty, jakože má monster v Řeporyjích demo a že tam bude ten jejich Zelinka, nebo tak a že se budou rozdávat energy drinky na tailwhipy.
Fungovalo to fantasticky. Měli jsme celý odpoledne park pro sebe.

MICHELLEDANIELS: skoda, ze s tebou v detstvi nikdo necetl treba takovyhle zbytecny pribehy, vid.

[MICHELLEDANIELS @ HRA NA VZKAZY aneb - chces neco rict a nemas nikoho kdo by ti naslouchal? Pak jsi na tom nejspravnejsim miste prave tady]