Jednou za pár let se neudržím a pustím si muzikál Krysař; miluju tu hudbu, protože píšťalky a bubínky na mě prostě působí, a miluju ten příběh, protože to klišé zakázané lásky hrdinky, která se zamiluje do nějaké mocné, děsivé postavy, na mě působí taky. A všichni, kdo hlásali národ jako zásadní hodnotu, na konci umřou. Připadá mi to jako příběh o tom, že lidi jsou kreténi a není to dobře a že dcery despotů mívají zažité nezdravé vzorce.