Za to, že jsem si takhle minulou středu uvědomila, že jsem vlastně spokojená - ne že bych měla všechno, co mít chci. Ale že některé věci bolí míň než minulý rok, že jsem spokojenější a vyrovnanější sama se sebou, že mám svoje dvě kočičí bestie, spoustu hudby, jsem zdravá a to slunko taky vyjde. I když někdy to trvá i 14 dní! :o)

Děkuju ženám za krásné i neblahé.
Všem, co nehanbí se pravdy.
Děkuju za stalè i prchavè.
Čemukoli, co není přezíravè teď ani onehdy.

Za uvědomění, co to všechno vlastně bylo a že takhle to dál nejde, že už fakt stačilo.

Děkuju za kraj kam jsme se s rodinou přestěhovali... voda, les, sousedé, neuvěřitelná historie místa, kteroučlověk cítí s každým krokem... to všechno nám dává ještě větší smysl být spolu, být tu pro někoho a navazovat ... s pokorou díky ...

Jsem vděčná za každý projev autentičnosti svých nejbližších i za to, že můžu s nimi být sama sebou bez potlačování svých potřeb i já. A děkuji za ten čerstvý vítr, který takový vzájemný postoj přináší do mých vztahů.

Diiiky za každé nové ráno, diikyy za každý noovyy den ;)

Za mého psího kamaráda, který nikdy nezklame. Je se mnou vždy v dobrém i zlém. Když mám dobrou náladu, tak jí má semnou a když špatnou, tak se mi jí snaží zlepšit. :)

Jentak

Že jsem neumřel, budu chodit a tak ...

Za to, že jsem se narodila do doby, která je tak úžasná. Máme nepředstavitelně velké množství věcí, které nám každý den usnadňují život (internet, auto, pračka, trouba, antikoncepce..)

Své báječné ženě za to že vůbec existuje... ;)

Za to, že mi přátelé k narozeninám nadělili elektroakustickou kytaru...

Tak teď jsem zrovna fakt vděčná za živost vjemů ve svých snech. Když jsou nepříjemné, tak teda nic moc, ale dneska v noci to teda rozhodně nepříjemné nebylo.

Obrovské díky za nikdy neumírající přátelství. Za to, že se pořád rádi sejdeme.

Děkuju NYXovi za tuhle platformu, včera jsem si uvědomil co všechno do mého života tahle socialni sit z casu kdy ten pojem jeste nic neznamenal prinesla!

// jdu si zaplatit premium ;)

Děkuji, že jsem si mohla splnit svůj sen vystudovat medicínu, že ji mohu praktikovat a že i když jsem praktický lékař tak dělám dětské preventivní konzultace tak jak jsem si vlastně přála, víc než to být rodinnou lékařkou. Jsem také moc vděčná za to, že je na mne můj muž tak hodně ohleduplný a milý.

Dneska ráno mi došlo, že ta cesta k radostnějšímu prožívání je v tom, že začneme fakt systematicky a vědomě vnímat úplné maličkosti, které nejsou negativní, ale jsou třeba nějak pěkné, správné, legrační. Takových věcí je totiž každý den k nalezení spousta, ať je vám jakkoli. Když je vám zle, tak vidíte snáz ty věci, který jsou velký špatný. Ale ty malý tu prostě jsou úplně vždycky, je jich totiž fakt spousta. Fungujou jako malý světýlka po cestě k těm větším radostným věcem, kterých bychom si jinak nevšimli (protože jsou vzácnější a třeba se jenom mihnou).
Dneska jsem proto vděčná, že jsem si všimla té paní, co po svém psíkovi poctivě uklidila bobek z chodníku; že jedna babička v tramvaji (mohlo jí být k 80 letům) měla velmi barevný batůžek s logem, na němž bylo černé srdce se zkříženými hnáty; že vás tolik má důvod být za něco vděční a že to auditko zřejmě zatím pěkně funguje; že se dneska kluci v kanclu vzájemně podporovali, že si sebe váží, napůl ze srandy, ale zároveň napůl vážně, protože se všichni cítili nějak rozladění a smutní; že jsem po dlouhých týdnech, možná měsících, spala poprvé celou noc v kuse až do rána; že kocour hlídkoval ráno u mého polštáře a uklidňujícně vrněl jako empatický chundelatý polštář; že ten obrázek, který jsem včera malovala, ještě potřebuje nějaké finální úpravy a dnes ráno jsem krásně uviděla, které. Děkuju.