Děkuju Boží přítomnosti za to, že mi dala požehnaný klid a ticho, ale i požehnanou bolest, požehnanou zlost a požehnanou beznaděj, ve které mi bylo dovoleno jen tak být. A děkuji Bohu, že se moje rozbité srdce, z jehož hloubi se pořád nedovedu usmát, pomalu léčí, i za jizvu, která na něm už navěky zůstane a už nikdy tak nebudu takovou bytostí, jakou jsem byla předtím. Děkuji za možnost spočinout ve svém žalu, ve své prázdnotě, ve své nevolnosti, a obejmout samu sebe v tom všem. Děkuji za lásku a za přijetí, které jsem si dovolila sobě samé poskytnout. Děkuji za proud řeky, která si v hlubině plyne dál svým směrem i přesto, že hladina vypadá, že nezná směr.