že to vyšetření dneska dopadlo dobře.

Za sníh! Vždycky, když nasněží, je to pro mě taková nádhera a vzácnost, že z toho dostávám úplné sváteční pocity :)

že mám známe/kamarády, kteří v odpověď na moji zkoumavou sms ohledně správky na novém bytě písnou - Ok, můžeš dnes? Mrknu na to. - A pak to obhlídnou se slovy, to není problém, dej mi klíče, zítra nebo v úterý to máš hotové, mám dovolenou.

A já prostě jenom koukám.

Že mám svoje dva syny narozené a že se mají k světu.

Za to, že mne poslední dobou umí lidi příjemně překvapit.
A za to, že se mi mnohem lépe spí.

Ještě jsem stihli odpolední sluníčko na foceni :)

za novy kolo

Za to, že mě konečně asi úplně? přestal bolet naražený bok :)

Za existenci svítidel, napodobující sluneční světlo. Když svítá pozdě a celý den je pod mrakem, mám na psacím stole malé soukromé slunce...

Za konečně uzdravující se vztahy v rodině.

Za dnešní odpoledne. 4 hodiny v lese, obklopená mlhou, klidem...posezeni na lavicce u ohnište s vyhledem ze skály...do mlhy.

Za déšť. Za vítr ve vlasech. Za dny prosvětlené sluncem. A za noci, kdy je tma přátelská, konejšivá, skoro jako nějaký druh přikrývky, kterou se mohu bez obav nechat obklopit a nechat si zdát sny.

Za to, že jsem mohla být blízko s lidmi, kteří byli zase blízko mně. Že jsme si mohli říct všechno a přijmout se a nebát se opuštění. I když je život pomíjivý. Bylo to skvělý a nikdy na to nezapomenu. Děkuju.

Za všechny ty báječné lidi, kteří si se mnou povídají, objímají na dálku i virtuálně, říkají mi že i když je občas se*u tak mne mají rádi a záleží jim na tom abychom se vídali i nadále i když to nebylo vždy perfektní. Vážení, děkuji za vás, jen díky vám jsem nespadla do jámy která se jmenuje syndrom vyhoření... a přežila ten poslední pekelný měsíc. Mám vás moc ráda!

BURKHAR: To se přidám. Za to jsem vděčná dnes a denně. :)

Za to, že mám přátele, kteří jsou přáteli opravdovými.

Za Lesní chundelatosti :)