SEJDA: TUHO:

Daniel Vavra
Jen takový hloupý dotaz. Třeba se tomu někdo věnuje. Jak přesně fungují simulace a klimatické modely co předpovídají klima za 100 let?
Klimatická simulace mi přijde jako prakticky nejsložitější věc jakou lze softwarově řešit. Respektive jako neřešitelná věc. Protože je nekonečno vstupů, se kterými musíme počítat, z nichž velké množství ani neznáme a nikdy znát nebudeme (sluneční aktivita, činnost sopek, přírodní katastrofy, události typu covid a války, změny lidského chování). A pak samozřejmě je tu samotná atmosféra, která se chová naprosto nepředvídatelně, stačí se podívat na mraky, co se s nimi děje na obloze a jak je ovlivňuje třeba jen teplota země pod nimi.
Pokud bychom si dokázali do simulace vložit aktuální podobu nějakého mraku, dokážeme nasimulovat to, jak bude vypadat za dvě hodiny, kde bude, jestli z něj bude pršet, jestli ho rozfouká vítr? Ne.
Aby ta simulace vycházela, museli bychom znát nekonečno vstupních dat a de facto bychom museli nasimulovat celý vesmír. Čímž bychom nový vesmír de facto stvořili.
A co je simulace klimatu? Někdo vezme lokální nějakou aktuální situaci o počasí na celém světě. Tu musí zřejmě strašně zjednodušit, takže z extrémně složitých jevů udělá pár čísel a následně nechá tyhle data mezi sebou interagovat podle nějakých pravidel, která vypozoroval a která můžou být špatně a část z nich asi i je. A to co mu vyjde jako předpověď budoucnosti použije pro výpočet ještě vzdálenější budoucnosti a tak dál.
Přičemž každému je jasné. Že už vstupní, správně změřená data, jsou špatná, protože nejsou kompletní a ještě se zjednodušují. To co z nich vyjde je tedy přinejmenším nepřesné. A s každým dalším kolečkem vycházejí větší a větší nesmysly.
Protože pokud nedokážeme předpovědět na základě simulací počasí příští týden, tak nemůžeme předpovědět počasí za rok a za 100 let je to už naprosto komediální představa.
A i kdyby ty data co vycházejí blbě nebyly, tak pak někde pár let v budoucnu vybuchne sopka, spadne kometa, v Číně vysázejí miliardu stromů, začne válka, někdo vymyslí nový zdroj energie, nebo je lockdown a ten celý systém to rozhodí tak, že data z něj jsou stejně naprosto k ničemu.
Takže tvářit se, že ta simulace má jakoukoliv vypovídající hodnotu o čemkoliv, je naprostý nesmysl. A řekl bych, že i vědomá lež.
Nebo se to počítá nějak líp a tohle je nějak ošetřené?

Ze zivota Dana Vavry. Aneb globalni klimaticke modey, zalozeny predevsim na simulovani fluidni dynamiky jako "protazeni exponencialy" .] Ale cte Michaela Crichtona, takze ocekavam dalsi fundovane postrehy hehe

Tak jsem dnes viděl obálku Echo týdeníku. Tak jestli se chcete pokochat... https://echo24.cz/a/S4awE/zkaza-ohen-ceske-svycarsko-kdo-pochybil-rusko-zalozili-vikingove-slabina-ruskych-tanku-generace-z

Neco mi to pripomina...


However, when it came time to enact policy on acid rain at both the national and international levels, environmental scientists could not carry government officials across the finishline to achieve agreement on how to solve the problem. In part, this was because the coal industries of Britain and the US mounted an enormous campaign to discredit their work, continually raising the bar for how much scientific certainty was needed before society could act. But it was also because scientific experts could not answer fundamental questions about environmental values that were at the heart of disagreements over what do about acid rain

Poisonous Skies: Acid Rain and the Globalization of Pollution, Rothschild
https://press.uchicago.edu/ucp/books/book/chicago/P/bo38871100.html

I am specifically interested in the relationship between misogyny, fossil fuel support, and climate denial on the far right. These elements are often analysed separately – for instance, the #MeToo movement on one hand, and environmental destruction on the other. Instead, I have proposed the concept of “petro-masculinity” to think about how this group of problems are related, how gender anxiety slithers alongside climate anxiety.

I use genre to help explain this relationship. I am interested in genre, or storytelling more generally, because social genres help people organise their experiences and turn them into shared meanings. Genres can produce a sense of community. They tell people what to pay attention to, what is connected to history as part of a pattern, and what to expect in the future. Especially when living through crisis moments, you can see how genre-making can be important politically.

The Melodrama of Climate Change Denial
https://www.greeneuropeanjournal.eu/the-melodrama-of-climate-change-denial/

TUHO: And so, in the year 1975, Gaia was formally vaulted to the status of corporate PR strategy. The natural-sources argument immediately became part of Dupont’s official company line, with Dupont’s director of research Ray McCarthy stating as much during his congressional testimony (“we know … that chlorine in the stratosphere comes from many other compounds besides fluorocarbons; it comes from natural sources”),34 and the possibility of the existence of “natural mechanisms for maintaining ozone” consistently raised in the editorials of aerosol trade publications.35 Dupont and other aerosol companies pursued the theory in earnest, furnishing Lovelock and other scientists with funds to research the question, and investing in a study of a volcano near Alaska whose eruption promised to extrude enormous quantities of chlorides from the sea into the upper reaches of the atmosphere (thereby affording an opportunity to observe “an ability of the ozone layer to resist factors working toward its depletion” in real time).36

This article tells the story of the oil and gas origins of the Gaia hypothesis, the theory that the Earth is a homeostatic system. It shows how Gaia’s key assumption—that the climate is a fundamentally stable system, able to withstand perturbations—emerged as a result of a collaboration between the theory’s progenitor, James Lovelock, and Royal Dutch Shell in response to Shell’s concerns about the effects of its products on the climate. The article explains how Lovelock elaborated the Gaia hypothesis and gave it evidential depth through a series of Royal Dutch Shell-funded research projects meant to identify organisms whose biological activities might double as climate-regulating mechanisms. The article goes on to show how this research subsequently laid the foundation for a distinct genre of climate change denialism, in which corporations sowed doubt not by denying the phenomenon of global warming but by naturalizing it.

University of Chicago Press Journals: Cookie absent
https://www.journals.uchicago.edu/doi/10.1086/712129

KEB: Prvni dil je tu

Kremlík měl ale jasno už roku 2009: „Svým ekologickým kolegům musím říci jedno – doufám, že jste si užili svoje oblíbené globální oteplování z 90. let, protože už ho neuvidíte do konce života! […] Lidmi způsobené katastrofální změny klimatu pokládáme za neprokázanou hypotézu, jako je astrologie a různé alternativní medicíny. Jde o součást vlny iracionality.“

Klimatologie je podle klimaskeptiků jedním velkým podvodem a psychopatologií. Jak píše v roce 2009 zmíněný publicista Ivan Brezina, změna klimatu je „výmyslem malé skupinky podvodníků. Jsou za tím obrovské peníze.“ A tyto peníze jsou prý určené pro budování opěrné moci politiků, kteří mají v plánu omezit naše svobody. Vrcholní politici ODS si v tomto hojně notují například s Okamurovou SPD. Pro okamurovce se pro změnu jedná o celosvětové totalitní globalistické spiknutí: „Tato zvrácená agenda je nástrojem globalistů. Chtějí vyměnit původní evropskou populaci, která se má přestat reprodukovat, za imigranty z Afriky a Arábie.“ Jedná se o novou totalitní ideologii, která nás má zotročit, rozvíjí také Václav Klaus konspirační teorii známou ze zahraničí.

Kam zmizelo globální oteplování? Úvod do klimaskeptické patafyziky – A2larm
https://a2larm.cz/2022/06/kam-zmizelo-globalni-oteplovani-uvod-do-klimaskepticke-patafyziky/

Druhy dil serie longreadu o klimatickych dezinformacich je venku. Tentokrat o formovani vedecke shody na ohrivajicim vlivu spalovani fosilnich paliv

Na tom, že za ohřívání klimatu může spalování fosilních paliv je dlouhodobá, jasná a přesvědčivá shoda v odborné komunitě již velmi dlouhou dobu. Bohužel je to zároveň něco, co laická veřejnost ne vždy chápe. Zatímco analýza vědeckých prací ukazuje, že naprosto drtivá většina vědecké literatury se shoduje na tom, že za současnou vlnu oteplení může spalování fosilních paliv, veřejnost o této široké shodě často neví a domnívá se, že vědci nemají o příčinách oteplování stále jasno. Navíc mezi ty nejméně chápavé patří ekonomové a politici. A nejen to, ale s tím, jak pro tuto teorii přibývalo důkazů a shoda se rozšiřovala, začalo docházet k názorovému „protipohybu“ ve veřejné a politické sféře, která naopak toto téma v řadě zemí začala vnímat jako stále kontroverznější a zpolitizovanější.
Pojďme se tedy podívat na dějiny utváření vědeckého konsenzu. Odhalí se před námi fascinující obor s více než stoletou historií, se spoustou zvláštních zákoutí, kontroverzí a pozoruhodných objevů.

Dějiny klimatického konsenzu. Jak moc jsme si jistí změnou klimatu a jejími příčinami? – A2larm
https://a2larm.cz/2022/07/dejiny-klimatickeho-konsenzu-jak-moc-jsme-si-jisti-zmenou-klimatu-a-jejimi-pricinami/

TUHO: "What the geniuses of the PR firms who work for these big fossil fuel companies know is that truth has nothing to do with who wins the argument. If you say something enough times, people will begin to believe it."

TUHO: While most climate scientists agreed that human-caused climate change was a real issue that would require action, a small group argued there was no cause for alarm. The plan was to pay these sceptics to give speeches or write op-eds - about $1,500 (£1,250) per article - and to arrange media tours so they could appear on local TV and radio stations.
"My role was to identify the voices that were not in the mainstream and to give those voices a stage," Rheem says. "There was a lot we didn't know at the time. And part of my role was to highlight what we didn't know."
He says the media was hungry for these perspectives.
"Journalists were actually actively looking for the contrarians. It was really feeding an appetite that was already there."

Though few outside the PR industry might have heard of E Bruce Harrison or the eponymous company he had run since 1973, he had a string of campaigns for some of the US's biggest polluters under his belt.

He had worked for the chemical industry discrediting research on the toxicity of pesticides; for the tobacco industry, and had recently run a campaign against tougher emissions standards for the big car makers. Harrison had built a firm that was considered one of the very best.
Media historian Melissa Aronczyk, who interviewed Harrison before he died in 2021, says he was a strategic linchpin for his clients, ensuring everyone was on the same page.
"He was a master at what he did," she says.

The audacious PR plot that seeded doubt about climate change - BBC News
https://www.bbc.com/news/science-environment-62225696