TUHO: GLOSA LADISLAVA NAGYE | Možná to bude silný příběh. Sedněte si tedy na evakuační zavazadlo, rozbalte popcorn a na mobilu si pusťte Povodně 2024. Hledat v Google tento pořad nemusíte, běží totiž online na všech kanálech. Děj začne právě dnes, v pátek třináctého. Začne vytrvale pršet. Řeky vystoupí z koryt, strhnou mosty, vichr vyvrátí sloupy vysokého napětí, svět se ponoří do tmy a lidstvo se ocitne zpět v době kamenné. Realita bude ale podstatně mírnější – ke zklamání všech.
Příběh začal nenápadně. Že po extrémně suchém létě někdy zkraje podzimu bude vydatně pršet, to muselo být jasné každému. Stejně tak, že to bude spojeno s ochlazením a patrně i s větrným počasím.
Meteorologové na základě svých matematický modelů stanovili jako den „D“ dnešek a sobotu. Jejich varování okamžitě uchopila média: vycítila hlad po velkém příběhu, po chladivé katastrofě, která nás vytrhne z běhu všedních dnů a zároveň zchladí po parném létě, a udělala z toho konec světa.
To je zcela přirozené. Média chtějí kliky, vědí, že lidé touží po silném příběhu a reagují podle toho. Můj dobrý přítel Petr Onufer mluví o „instantním chiliasmu“. Touhu po krizi a katarzi máme zakódovanou hluboce v naší DNA. Významný slovenský ochránce přírody a znalec lesa Juraj Lukáč tvrdí, že to je naším paleolitickým mozkem. Sice disponujeme vyspělou technikou a technologií, včetně matematických modelů, nicméně kdesi hluboko uvnitř nás dříme člověk doby kamenné očekávající útok šavlozubého tygra.
Stejně přirozené je, že na tuto vlnu naskakují politici, byť řeči o evakuačním zavazadle a další detailní rady působí lehce směšně. Jejich práce byla udělat vše pro to, abychom na případné živelní pohromy byli připraveni (a to se po posledních povodních stalo, systémy jsou podle všeho připraveny velmi dobře), všechno ostatní je cirkus. Naopak, politici by měli spíše obavy tlumit, nikoli tento instantní chiliasmus živit.
Matematika nuda je, má i chybné údaje
Je s podivem, jak samozřejmě jsou přejímány predikce na bázi matematických modelů. Člověk by si pomyslel, že lidé jako Levínský, Kulveit či Flegr pro jejich diskreditaci udělali už maximum. Vzpomínáte ještě na „mrazáky v ulicích“, jimiž veřejnost děsil samozvaný prorok, civilním povoláním odborník na kočičí nemoci? V dávných dobách proroci často končili v exilu nebo na popravišti, naše ironická postmoderní doba jim připravila úděl ještě horší: končí jako šašci.
Z předpovědí meteorologů si většinou děláme legraci. Ani oni neberou své predikce úplně vážně a upozorňují, že jsou přesné maximálně v řádu hodin. Ostatně každý dnes má v telefonu aplikaci a ví, že nejspolehlivější je radar, který ukazuje pohyb oblačnosti spíše v řádu minut.
Nicméně pokud je předpověď dostatečně temná, veškerá tato distance mizí a nastupují instinkty, o nichž byla řeč výše. Najednou se předpověď počasí bere jako něco zcela nezpochybnitelného – jako fakt.
Média tuto předpověď dostatečně zveličí, doprovodí obrázky z minulých živelních pohrom, my se můžeme usadit s popcornem před počítače a čekat na zpravodajství z katastrofy. Potřebujeme nějakou náhražku onoho „mystéria, které nás fascinuje a zároveň z něj mrazí“, mysteria tremendum et fascinans, a tak dychtivě čekáme, že nám příroda ukáže svou nezměrnou sílu.
Pokud by k tomu náhodou nedošlo a velký příběh zničení se nekonal, máme k dispozici alespoň malé „HLP“ neboli hluboké lidské příběhy: například, že Jiřina Bohdalová má vodu ve sklepě, jak píše dnešní Blesk.
Kdo za to může?
Chiliastická očekávání jsou vzrušená. Pokud se nenaplní, následuje frustrace, kterou je třeba nějak ventilovat. Známe to dobře z českých dějin. Stoupenci reformního úsilí Jana Husa očekávali konec světa tak toužebně a s takovým přesvědčením, že opustili vše, co doma měli. Když konec nepřišel, obrátili svou frustraci proti klášterům.
Klimatická katastrofa, kterou nám věští zastánci matematických modelů, má oproti úplnému konci světa jednu výhodu. Je „škálovatelná“, řečeno jazykem moderních technologií. Jinými slovy, i když neproběhne v režimu záplav roku 2002, určitě nějak proběhne. Ten či onen potůček se jistě vylije z koryta a zatopí tu či onu chatku postavenou v rozporu se zdravým rozumem blízko řeky. Pokud neproběhne ve velké míře, řada z nás se uchichtne nad meteorology, ale ti jsou na to zvyklí.
Ale i když proběhne v míře omezené nebo minimální, poskytne potravu klimatickým alarmistům typu Petra Doubravského a dalších. Ti dokonale využijí apokalyptický potenciál živený médii před samotnou událostí. Usazeni za počítači napájenými energií z fosilních elektráren pak budou moci ukázat na pravého antikrista, jímž jsou lidé jako Tykač či Křetínský, kteří si dovolují vydělávat na tom, že nás zásobují energií.