PALEONTOLOG: mám do čeho píchnout. Loni na jaře jsme rozváželi léky a zdravotnický materiál, a také nákupy důchodcům, co se báli vyjít z domu. Teď už to není zapotřebí, tak pomáháme ve třech domovech důchodců, pomáháme i bezdomovcům. Tím "my" myslím sebe a bývalé zaměstnance mojí firmy. Na pomáhání v nemocnicích jaksi nemáme kvalifikaci. Nemáme na to žádnou "neziskovku", děláme to za svoje, a bez koruny podpory nebo kompenzací od státu. Samozřejmě dodržujeme veškerá hygienická opatření, a ještě jsme nenakazili ani jednu babičku či dědečka, ačkoli jsme s nimi skoro v denním kontaktu. Nikdo z nás není a nebyl pozitivní na covid. Ani nikdo z mé rodiny není a nebyl pozitivní na covid. Možná to teda neděláme tak úplně blbě... Hojivé účinky to nemá. Naopak je to denní stres, zoufalství a beznaděj. Viz dnešní článek na jistém serveru o tom, jak plno starých lidí pomýšlí na sebevraždu (a my jim to denně vymlouváme, vykládáme jim vtipy a uklidňujeme je, že furt ještě dobrý a ať si to neberou osobně, a že určitě zase přijdeme, a... no.) Hrozně rádi bychom fungovali takřka normálně tady, ne v Koreji.

Proboha. Čeho se ještě budu muset dožít? Označování "nepohodlných" lidí? A co je rovnou zavřít, to už tady v minulosti taky bylo? Půl života jsem prožila za socialismu, a druhou půlku po samotové revoluci. Za socialismu jsem musela pořád ustupovat právům společnosti, a moje práva celkem nikoho moc nezajímala. Nemohla jsem studovat, cestovat, nemohla jsem si ani pořídit bydlení, musela jsem žít v určených mantinelech, ale to moc nemá cenu vysvětlovat. Je to pryč a doufala jsem, že se to nevrátí. Za posledních 30 let jsem už mohla to všechno dělat skoro svobodně. Skoro, protože pořád samozřejmě platí nějaké zákony, nějaké mantinely. Každá společnost má nějaká svoje pravidla, a pokud to dává smysl, je to v pořádku. Ovšem od minulého března tahle pravidla přestala platit. Nesmím dělat svoji práci, nesmím cestovat, přišla jsem o firmu, kterou jsem roky budovala a doufala, že mě zajistí ve stáří. Lidi, co pracovali se mnou, dopadli stejně. Je jim zakázáno se uživit tím, co umějí a co dělali půl života. Po letech práce stojíme s prázdnýma rukama, máme dluhy, strach z budoucnosti, a když se to odvážíme říct nahlas, a ptát se, co máme dělat, abychom přežili, jsme ukřičeni jako popírači, antirouškaři, antivaxeři a co já vím, co ještě. Moje vnučka nesmí chodit do školy, nesmí si hrát s jinými dětmi, nesmí jet s rodiči na výlet, nesmí mít normální bezstarostné dětství. Kde to sakra žijeme? Jsem fanoušek sci-fi, a četla jsem fůru knih, kde se popisovalo něco podobného, ale nemyslela jsem si, že někdy budu v postkatastrofické sci-fi žít. A teď ještě "label na ucho". Krása. Očkování není dostupné pro všechny, ale hodně lidí už má jasno, že potřebuje ty neočkované mít jasně označené, aby viděli "nepřítele". Tak nevím, jestli se nemám jít rovnou sama oběsit, ovšem samozřejmě s rouškou či respirátorem, bezpečně.

E2E4: promiň, ale ty jsi přesně ten extrémní uřvanec, který dokáže jen řvát, urážet a napadat každého, jehož názor se mu nelíbí. Stylem argumentace a napadáním se v podstatě nijak zásadně nelišíš od Volného, který je konspirační idiot a napadá každého, kdo těmto konspiracím nevěří.

Moje maminka obrnu jako dítě prodělala. Je celoživotně invalidní, teď bojuje s postpoliosyndromem. Děti proti ní očkované máme (proti obrně, nikoli proti mámě). To ovšem neznamená, že budu fanaticky vyžadovat, aby své děti proti obrně nechali očkovat všichni. Bylo to naše dobrovolné rozhodnutí a stejně tak nechávám na rozhodnutí druhých, zda své děti očkovat nechají či nikoli.

Co se kouření týče, tak jsem již dlouhé roky nekuřák, tudíž jsem do kuřáckých hospod nechodila. Zda se v hospodách kouřit bude či nikoli mě zas tak moc netankovalo. Měla jsem totiž vždy možnost volby do takové hospody nejít.

OVERDRIVE: mám za to, že očkování (jakékoli) by mělo být zcela dobrovolné. Ve spoustě zemí tomu tak je a to i u dětského očkování a přijde mi to v pořádku. Mám v UK rodinu i přátele. Prababička (91) mého kamaráda tam vakcínu proti covidu odmítla s tím, že celý život byla zdravá a nějak nemá potřebu na sklonku života začít vyšilovat s očkováním. Její rozhodnutí akceptovala rodina i úřady. Hlava jí stále velmi dobře slouží, je si vědoma toho, že (čistě kvůli věku) spadá do rizikové skupiny a je ochotan toto riziko přijmout.
Z mého pohledu je to tak v pořádku.
Každý člověk nese zodpovědnost sám za sebe. Zasahování státu do jeho svobody a přebírání zodpovědnosti za jeho rozhodnutí je něco s čím nesouhlasím (samozřejmě exitují výjimky v případě krajního ohrožení, ale o těchto extrémech tu teď není řeč). Mě nikdo nenadává, když se svobodně a na základě relevantních informací rozhodnu, že se očkovat nechám. Nevidím důvod, proč bych já neměla akceptovat rozhodnutí kohokoli, jehož rozhodnutí bude jiné. Proč by moje svobodná volba očkovat měla být "víc" než svobodná volba někoho jiného neočkovat?
Já si uvědomuju, že tady budu jediná, protože nyx obecně je bublina "provax" a covid je tu od začátku vnímán až extrémně a kdokoli, kdo to vidí jinak, je okamžitě ostrakizován a urážen. Na druhé straně na dalších sociálních sítích jsou bubliny z druhé extrémní strany, věřící konspiracím a adorujícím lidi jako je Klaus, Landa nebo Csáková. Pro mě osobně jsou oba přístupy/pohledy prostě špatně. Nechápu, jak může kdokoli věřit konspiracím, teoriím o židozednářském spiknutí, snaze o ovládnutí světa, chemtrails, očkování jako genocida a dalším kokotinám. A ano, lidé co tomuto věří jsou často velmi agresivní, vulgární a méně inteligentní. Druhá strana si s nimi ovšem, bohužel, v ničem nezadá. Je stejně agresivní, mnohdy stejně vulgární, plácá nesmysly o odmítnutí lékařské péče komukoli, kdo se odmítne podrobit očkování. Navzájem se tyto skupiny nesnáší, obviňují se z toho kdo je větší "ovce" a poukazují na to, jak za čas jedna/druhá skupina prohlédne a pozdě pozná, že první/druhá skupina měla pravdu.
Takže, v zájmu zachování zdravé psychiky, jsem to jak na nyxu tak na ostatních sociálních sítích přestala sledovat. Bralo mi to poslední zbytky víry v lidstvo a vzbuzovalo to ve mě nevolnost a výčitky svědomí, že jsem do takové společnosti porodila své děti. Když mám dotazy nebo pochyby, obracím se na 3 různé lékaře, kterým důvěřuju (tady na nyxu je to Kaiserin) a kteří mě nebudou urážet jen proto, že se na něco ptám. Na základě jejich informací a doporučení se pak sama rozhoduju.

mno, sorry za výblitek, k anketě jen řeknu, že s ústavou i listinou jsem obeznámena :)
hezkej večer a buďte zdraví :)