pred par mesici me zastavila holka, cca 18-20 let s otazkou kde stavi jista linka autobusu a tykala mi... pote co sem ji odpovedel a pokracoval k ceste k domovu sem se blazene az tupe zasnene usmival s tim jak mi zvedla sebevedomi, pac v mym veku bych moh bejt s prehledem jeji padre :)) ... a ten blazenej pocit druhy mizy znovuzrozenyho pubertaka mam od ty doby vlastne doted :D

Z mych zdejsich prispevku nejspis bude znat, ze i kdyz moje rodina po generace pochazi z Prahy a i ja sam jsem stravil vetsinu zivota ve velkych mestech, poslednich minimalne dvacet let mesta nemam rad. Ziju ve starym selskym staveni mimo civilizaci na kraji lesa u jezera a do mest se snazim nechodit pokud mozno vubec.

Minulej tejden jsem ale do mesta musel vyrazit: projekt kterej delame pro kanton Zürich musel bejt podepsanej za ucelem ziskani stavebniho povoleni. Znamenalo to hodinu a pul podepisovat plany a formulare na prislusnym urade, a behem te procedury jsme si povidali s urednikem kterej tam ten projekt vede. Nejdriv jsme diskutovali o kockach, a plynule presli na skutecnost, ze jsme oba rozpoznali benefit toho, ze nebydlime s nasima pritelkynema spolecne ale sami. On na to, ze jsem nejspis dum ve kterym bydli videl: takovej velkej betonovej s velikejma oknama. Tak zacnu premejslet, jestli jsem neco takovyho pri prujezdu mestem od konce dalnice az k jeho uradu videl, a skutecne jsem mel pocit ze tam neco takovyho bylo - ono se tak poslednich dvacet let halt prevazne stavi. Ale kdyz jsem mu prikyvl a rekl kde jsem to videl, tak byl pro zmenu zmatenej on: ptal se me, kudy jsem proboha k nemu od nadrazi sel :-) Vysvetlil jsem mu, ze skutecnost ze ziju mimo civilizaci s sebou nese i fakt, ze ke me nejezdi zadna verejna doprava, takze proste jezdim autem. Nacez se ukazalo, ze ten dum kde ma byt je jedna z nejznamejsich bytovejch staveb z poslednich let: je to obytnej blok s luxusnima bytama, ktery maji dvoupodlazni obejvaky a stoji to primo na kraji kolejiste curysskyho nadrazi. Ty byty musely stat kolem dvou milionu CHF, a jeho nadseni, ze to co vidi pri pohledu z okna je kolejiste s vlakama bylo nehrany :-) Potom se me jeste zeptal, jestli kdyz uz jsem jednou ve velkym meste mam dnes nejakej specialni program, jestli tam neco chci podniknout - to jsem zase ja nejspis koukal dost nechapave. Rekl jsem mu, ze pote co ty plany podepisu pojedu nejkratsi cestou k mymu, lesu, jezeru a kockam, oba jsme pokyvali hlavama a kratce na to se kontakt nasich dvou vesmiru zase ukoncil :-)

Tady je odkaz na tu stavbu:

Zwischen zwei Extremen: Wohnhaus in Zürich von EM2N
https://www.detail.de/de/de_de/zwischen-zwei-extremen-wohnhaus-in-zuerich-von-em2n-11571

Minulej vikend jsem byl na 28 hodin v Praze. Muj starej pan se dozil devadesatky a tak bylo na miste potreba to nejak zviditelnit - cela sirsi rodina se sesla k spolecnymu obedu. Podarilo se mi presvedcit i moje dve deti aby se te akce zucastnily - i kdyz jim prislo ujet 1700km za vikend jen kvuli par hodinam trochu ulitly. Nakonec jsme se ale shodli, ze to stalo za to. Starej pan mel radost - moji dceru teda povazoval za moji novou pritelkyni - a cas stravenej v aute jsme vyuzili povidanim a poslouchanim muziky. Moment, kdy jsme pri 180km/h vsichni tri headbangovali na hear me knockin' byl proste jenom epickej :-) A nakonec, co je to zajet si nekam sest hodin na obed ve srovnani s necim takovym? :-)

Moje strategie pri nakupovani obleceni je spis konzervativni po vsech strankach. Negovani existence neceho tak stupidniho jako jsou modni trendy cloveku znacne zjednodussi ten jinak neprijemnej akt, ze je dvakrat rocne nutne nahradit opotrebovane kusy garderoby za takove, ve kterych nevypadam jako clochard.
To je skutecnost se kterou jsem se smiril, ale presto se obcas stane, ze se s nejakym kusem odmitam rozloucit - jako s kasmirovym svetrem od pritelkyne kterej uz nosim asi tri roky. Teprve fakt, ze me kolegove opakovane upozornovali na existenci diry na zadech vedl k tomu ze jsem sel k mymu obchodnikovi s panskym osacenim, svetr jsem mu venoval a pozadal o novy ktery vypada stejne. On se zachmuril a posleze mi prinesl opravdu prakticky stejne vypadajici kasmirovy svetr s V vystrihem. Hacek byl v tom, ze mel ve srovnani s tim puvodnim o trochu mensi podil kasmirove vlny, so what, stal o tretinu min. Zaplatil jsem, odesel a ten svetr asi tri mesice pomerne casto nosil. Po tech trech mesicich jsem si ale vsiml, ze vypada jako by krave vypadl z huby, je plny nechutne vypadajicich zmolku a proste dosahl stavu kdy by mel byt nahrazen. Takze jsem mirne rozladen zasel za svym obchodnikem, svetr jsem mu opet podal a rekl, ze opet potrebuju novej a ze by nebylo uplne od veci, kdyby tentokrat vydrzel o neco dele. On si svetr prohledl, nonsalantne prehledl skvrnu od kociciho zradla kterou jsem na nem vytvoril ten den rano a odpovedel, ze mi moc rad proda novej svetr, ale ze tenhle urcite na vyhozeni neni a ze mi ho opravi, pokud mam deset minut casu. Jsem od prirody zvedavej clovek a tak jsem souhlasil. On vyndal ze suplete takovej holici strojek a zacal s nim ty zmolky holit. Coz k mymu uzasu opravdu fungovalo! Chvili jsem ho pozoroval a potom jsem rekl, ze kdyz uz tu jsem, koupim si par kosil. On me poslal k "memu regalu" a dal holil. Ja jsem si vybral tri kosile a zjistil jsem, ze vedle regalu s kosilema stoji regal se svetrama. Tak jsem si vybral jeste jeden tmave sedej svetr z merino vlny a protoze jeste furt holil, vydal jsem se k regalu s botama. Meli tam celkem prijatelnou variantu bot ktery mam moc rad a ktery se mi uz pomalu dostavaji do neakceptovatelny podoby a tak jsem je zacal bliz zkoumat. Koutkem oka jsem videl, ze pohyby holiciho strojku se zpomalily asi na polovicni rychlost, a tak jsem usoudil, ze ztracet cas zkousenim bot budu nekdy jindy.

Kdyz jsem o neco pozdeji nadsene vypravel pritelkyni ze mam opravenej svetr, tak se dala do smichu a rikala ze to je normalni, ze to dela s kazdym svetrem, kasmirovy takhle holi vetsinou dvakrat nez ty zmolky prestanou delat, u merino prej staci vetsinou jen jednou, a ze ten muj co jsem od ni kdysi dostal mi takhle taky pri prilezitosti kdy mi ho vyprala asi dvakrat oholila, proto byl ty tri roky porad hezkej.

Tento den navzdy vejde do dejin jako den, kdy jsem odhalil kasmirove spiknuti.

Ticho. Sedim u stolu, dopijim ranni kafe a koukam cerstve umytejma oknama na moji louku, strz a les. Je trochu zatazeno, na loce se soura jedna z kocek, druha z nich je srolovana na polstari na pohovce. Za chvili vstanu od stolu a pujdu stavet - ceka me zateplovani stropu na pude. Ale ted tu jenom sedim a vychutnavam to absolutni ticho.

Pred nekolika mesici se v mem renovacnim projektu staryho statku uskutecnil jeden z milniku: dodali mi novou kuchyni. Prostor ve kterem stoji jeste neni uplne dodelany, ale protoze jsem musel zacit renovovat prostory kde stala ta stara, bylo potreba jeji dodani uspisit. To samo o sobe byl opravdu moment kterej dela zivot fajn: vsechno je nove a pekne, pristroje od Miele ktere umi uplne vsechno a uplne nejlip atd, etc.

Nicmene, to o cem chci psat je neco jineho. Soucasti te kuchyne je i digestor, vyvedena odtahem skrz strop pres pudu nad strechu. Jenom postavit ten odtah stalo asi trojnasobek toho co ta digestor, o to vic jsem se tesil ze budu mit to, na co jsem od Miele zvyklej: perfektne fungujici a tichej odtah. Pote co mi elektrikar tu digestor pripojil - v mym pripade slo diky nizkym stropum a komplikovany konstrukci o specialne komplikovany reseni na miru - jsme pouze zkontrolovali, ze pristroj bezi a dal se jim nezabyvali. Vzhledem k tomu, ze soucasti vybaveni moji kuchyne je i steamer a ze treba steaky delam hlavne na grilu na terase jsem skutecne potreboval tech nekolik mesicu nez jsem si minuly vikend pri delani gulase vsiml, ze ta digestor sice bezi, ale ze ty pary jaksi vubec neodsava a navic je netypicky hlucna. Hmm.

Nejdriv jsem otevrel kontrolni otvor v odtahu na pude a pohledem dolu zjistil, ze se neotvira klapka, ktera se ma otevrit kdyz se pristroj zapne. Takze nasledovalo to, cemu jsem se snazil vyhnout: musel jsem rozebrat kryt masiny a odpojit flexibilni rouru kterou je na ten komin pripojena. Cimz se odhalila pricina problemu: elektrikar ktery flexirouru pripojil prilis utahl stahovaci prouzek ktery tu rouru pripevnuje, a plastikova manzeta na kterou se roura nasazuje praskla a zdeformovala se natolik, ze se natesno usazenana klapka neotevirala. Trvalo mi asi hodinu to opravit - nakonec vse fungovalo tak jak ma: para z testovaciho hrnce byla vtahovana do digestore temer laminarnim proudenim, navic ve srovnani s predchozim stavem temer neslysne, tak jak to ma byt.

Ten point je ten, ze radost z opravenyho pristroje jsem mel skoro vetsi, nez kdyz mi tu kuchyn celou dodali. Coz je na jednu stranu zvlastni, na druhou ale ne moc prekvapujici: celej zivot je mym kredem mit co nejmin kramu, ale naopak to co mam by melo byt perfektni. Nefungujici digestor je presne to co nechci mit vubec :-)

V ramci naseho rijnoveho tydne - mam narozeniny a pred trinacti lety jsme se kratce na to seznamili - travime tenhle cas pokazde nekde, kde je hezky. Tentokrat padla volba na Therme Vals, respektive na nad nimi stojici hotel 7132. Pro me to byl navrat na misto cinu, Therme od Peter Zumthor jsou proste magicke misto, stejne jako vyhled na svahy udoli ve kterem stoji. Tentokrat to cele bylo jeste umocnene pobytem v petiapulhvezdickovem hotelu - snad kazda pokojska mi gratulovala k narozeninam a miru pece kterou jsme tam absolvovali jsem myslim nezazil jeste nikdy, ani v jinych obdobne luxusnich hotelich. Devitichodove menu bylo asi tim chutove nejintenzivnejsim zazitkem v mym zivote, stejne tak jako pobyt ve spa suite, vyhled na horskej svet venku, posezeni ve fumoiru s doutnikem a single malt, koncert na Steinwayi k mym narozeninam, proste vsechno. A samozrejme cas stravenej v Therme, to je porad jedinecnej estetickej a fyzickej zazitek.

Kdyz jsem tam sedel u krbu s doutnikem, tak jsem si rikal, ze zatimco se nachazim ad absurdum obslouzenej armadou cisniku po veceri ktera stala mesicni plat nekoho dobre placenyho v cesku, tak v tu samou dobu na Ukrajine umiraji lidi ve zlocinecky valce. A ze to je divnej svet. A ze to nejspis na tehle planete v zadnej okamzik jeji existence nebylo nikdy jinak, ze nekde porad nekdo s nekym valci, ze zatimco se nekomu dari dobre, je zamilovanej, ma radost z neceho pozitivniho, tak jinde umiraji lidi ve valce, katastrofach, zlocinech nebo nemocich.

Mejme radost z kazdeho hezkeho okamziku, nikdy nevime, jestli neni poslednim - coz je vlastne i mottem a duvodem existence tohohle auditka.

BLOWUP: podobný pocity mám vždycky, když z nějakýho důvodu musím do Lausanne, a pak se odtamtud vracím. A to žiju ne vysloveně na venkově, ale v takovým tom urbanizovaným pásu, co se táhne podél (Ženevského) jezera. (Naše obec má asi 2,5k obyvatel, taková polovesnice.) Nicméně hned za domem mám pole, les(ík), za oknem mi zpívaj ptáci. Výhled na hory má, neváhám říct, přímo terapeutický účinky.

Přihazuju momentku z nedělního výletu lokálkou s nejmladším synem, který oblibuje vlaky a chce cestovat vlakem čistě pro ten pocit. V pátek jsem si přečetl v místním občasníku, že v Bière mají v neděli den otevřených dveří v depu řečené trati, tak jsme se tam vydali. Rozhodně to bylo fajn. :-]

Vcera jsem jel do jedny obce u Oltenu pro secesni lampu kterou jsem si vydrazil. Z my kancelare to neni daleko, asi pul hodiny autem - nakonec to byla skoro hodina. Dopravni zacpa v Oltenu, staveniste, nehoda - proste skoro vsechno dohromady. Z lampy se nakonec vyklubalo pouze stinitko bez vnitrnosti, takze musim ty vnitrnosti nekde koupit a tu lampu z toho udelat. To vedlo k tomu, ze jsem s prodavajici na tohle tema vedl asi pulhodinovou diskusi (a opravdu tam nemuzete proste ze stropu povesit jenom zarovku na kabelu a to stinitko namontovat pres ni? :-) Po te pulhodine prisel domu jeji manzel, behem peti vterin pochopil o co jde, vzal mnou nabidnutejch 200CHF za to stinitko a ja se vydal na cestu domu. A celou tu cestu jsem pozoroval jak se krajina kolem me meni, jak ubyva toho hnusnyho urbanniho chaosu z ruznejch prumyslovejch hal, podivnejch sidlist, dopravnich staveb, jak se to cely zvolna meni v hezkou krajinu, cim bliz jsem k domovu. A kdyz jsem dojizdel domu kolem usinajiciho jezera ve svitu zapadajiciho slunce, s mirnou mlhou nad loukama a sluncem ozarenejma horama v pozadi tak jsem byl proste jenom spokojenej, i kdyz jsem k tomu nemel zadnej konkretni duvod. Proste jenom to pomysleni na ty tisice lidi, ktery musej zit v ucpanejch a preplnenejch mestech, ktery kolem sebe celej den nevidej nic hezkyho, den za dnem vegetovani mezi praci a hnusnym mistem kde bydlej, bez sance na to ze se to nekdy zmeni. Nevim cim jsem si to zaslouzil, ale jsem za to vdecnej.

Pobliz mista kde bydlim je obec kam chodim nakupovat. To misto ma nekolik tisic obyvatel, v sedmdesatych letech se tam postavilo sidliste a mimo jiny je tam i supermarkt. Vetsinou tak jednou tejdne tam zastavim na ceste z prace a nakoupim na tejden jidlo, nekdy se stane ze nakoupim i jinde kdyz se to zrovna lip hodi nebo chci neco co maj jinde lepsi. Anyway, je nejsem ten typ kterej ma nejakou zvysenou potrebu socialnich kontaktu: u pokladny pozdravim, zaplatim, podekuju, pozdravim a odejdu, zadny dalsi komunikacni pokuse se nedejou.
Vcera jsem odevzdal jeden projekt kterej me posledni asi tri tejdny dost zamestnaval, a na ceste z prace se opet stavim nakoupit. Pani u kasy se na me usmeje, a rika dobry den pane blowup, uz jsem si delala starosti ze se vam neco stalo, posledni dobou vas nebylo videt :-)

Nekdy tyhle veci prijdou ze strany ze ktery je fakt necekate.

Vcera jsem se vypravil odevzdat prazdny pet lahve, starej papir, sklo a tak. Takze jsem to dal do auta a odvezl k nasemu supermarketu kde mame takovy ty podurovnovy kontejnery. Ze zeme couha akorat takova nerezova roura, ktera je zakoncena sikmym deklem ve kterym je malej otvor uzavrenej takovejma kartacema. Vyndam z auta prepravku ve ktery mam starej papir a sunu se ke kontejneru na papir, kdyz si vsimnu stary pani s rolatorem, ktera trochu bezradne u toho kontejneru stoji. Nikde nevidim ze by mela neco co by tam potrebovala hodit, ale presto se zeptam jestli potrebuje s necim pomoct. Ona na to francouzsky „ale nikoli, mlady muzi, rada bych pomohla ja vam“. Tak jsem ji upozornil, ze s francouzstinou daleko nedojdeme a zeptal se co tim mela na mysli. To uz beru prvni davku myho staryho papiru a pokousim se to nacpat mezi tema kartacema do ty sterbiny. Dama se pousmala, strcila ruku do ty sterbiny a cely to viko nadzvedla, takze cela ta roura byla volna. Nacez se ze srdce rozesmala pote co videla muj vyraz. Zatimco mi drzela to viko a ja sypal obsah my prepravky do ty roury ji rikam, madame, to je genialni, chodim to sem sypat roky a netusil jsem ze to je mozny, jak to ze to vite vy? Ona na to ze ji to kdysi taky nekdo ukazal a ze si myslela, ze by mi tim mohla udelat radost :)

Pred oknem kancelare mame takovou besidku porostlou vinnou revou - tusim nejakej Chasselas - ktera prave dozrala. To neuniklo pozornosti naseho kosa. Ten vzdycky prileti, chvili sedi na zemi, trochu si zobakem upravi peri a po ocku nas pozoruje. Potom tak nejak jako kdyby si nahle vzpomnel ze krome umyslu nas navstivit tady byla jeste nejaka drobnost vyleti nahoru, utrhne si jednu kulicku a odleti. Asi tak za dve minuty ho tu mame zase :)

Jako malej kluk jsem zazil tu eru litani na mesic, astronauti byli moji hrdinove, stavel jsem modely raket a pristavacich modulu a tak vubec.
Jako jednu z relikvii ty doby mam od jednoho pribuznyho obalku se znamkou vydanou v den pristani na mesici, cool :)

Kdyz jsem pred dlouhou dobou prisel do Svycarska a dostal svoji prvni vyplatu ktera tehdy odpovidala asi padesatsestinasobku toho co jsem dostaval v cesku, sel jsem a koupil si za ni omega speedmaster, hodinky ktery mel Neil Armstrong. Ty moje teda byly s automatem, ponevadz se znam a tusil jsem, ze jejich natahovani neni uplne neco na co budu myslet.

Po letech uzivani a prichodu iPhone jsem je ulozil do supliku, ponevadz mi prislo ze bez hodinek jsem nejak svobodnejsi, whatever. Shodou okolnosti jsem nedavno neco hledal a v supliku ty hodinky nasel. Z rozmaru jsem si je nasadil, musel jsem si prodlouzit reminek, ten pocit byl po asi deseti letech dost nezvyklej. Zaroven jsem ale zjistil, ze to tikani petkrat za vterinu mam porad jeste rad. A shodou okolnosti mi Facebook ten samej den pripomnel, ze je vyroci pristani na mesici a tak jsem ten post znova s poznamkou ze je to dobra nahoda reaktivoval.

Muj bracha ten post videl, a poslal mi odkaz na to, jak se ty moje hodinky montujou. Trva to asi hodinu a clovek u toho mimodek zadrzuje dech. Wow :) Let na mesic, to je porad dechberouci zalezitost, ale vymyslet a vyrobit tuhle vec, neuveritelny.


Iconic Omega Speedmaster Moonwatch | Reassembly | LONG VERSION | Watch Repair & Service | Cal. 861
https://youtu.be/fUCALu9gIDQ

BLOWUP: link or didn't happen! Audio stopu s ragtimem doplníme!

Ono je to tak, ze od te doby co restauruju starej barak vlastne nemam na nic jinyho cas. Teoreticky. Protoze kolem sebe vidim tolik prace kterou nekdo musi udelat, a protoze tu nikdo jinej neni, jsem ten nekdo ja.
Ale pravdou je, ze behem tydne nezacinam po prichodu z kancelare delat nejaky narocnejsi veci, spis nejakou drobnou truhlarinu. Nebo taky vubec nic, a proste jenom sedim na terase a pozoruju stromy.
To ted pisu jako upresneni, ze mi nejde o to nejak za kazdou cenu hledat neco, cim zabit nudu, ale nekdy clovek proste jenom nekomu chce udelat radost. V tomhle pripade po vecerech stavim v dilne neco pro jednoho malyho prcka :-)

vyhodou toho ze mate kolem baraku videokamery je ze kdyz vam uprostred telefonatu s pritelkyni praskne zahradni hadice s natlakovanou vodou a zleje vas to od hlavy az k pate, je vse zaznamenano pro pristi generace.