já jsem teda s Feynmanem (ono teda asi neřekl, ale tak nějak)

Ja jsem to tu na nyxu nejspis uz nekdy zminoval, ze jedna z mych zivotnich vasni je egyptologie. V podstate od prvniho kontaktu - to bylo asi kdyz mi bylo sest a dostaly se mi do ruky nejaky knizky z rodinny knihovny - me tohle tema fascinuje po celej zivot. Na vejsce jsem absolvoval prednasky Miroslava Vernera o vykopavkach z Abu Siru, to to cely jeste umocnilo.

To proc mi to dodnes vydrzelo ma spoustu pricin: na jedny strane uzce souvisi s mym povolanim, s nutnosti hloubat nad vsim co se zda nemit jednoznacny reseni, je to disciplina ktera se protina se spoustou dalsich oboru a prirodnich ved. A krome toho se v poslednich asi deseti letech tady deji fakt zajimavy veci. Pokud se v zivote nudite a chcete zamestnat mozek premyslenim nad ruznejma dodnes uspokojive nevyresenejma otazkama, tak vam vrele doporucuju podivat se treba na videa ktera postuje Ben Kerkwyk (Uncharted X) nebo na kanal "History for Granit". Je to tak trochu kralici nora, na rozdil od ruznych pratel divokych teorii tihle panove spis upozornujou na artefakty ktery nam lezej primo pred nosem, na ktery si kazdej muze jit sahnout, a na otazky ktery z nich vyplyvaji. Ta trochu paradoxni situace ktera s tim souvisi je okazale ignorovani techhle otazek klasickou mainstream egyptologii. Anyway.

Jako jednoduchej vstup do tematiky by mohlo poslouzit treba interview Bena Kerkwyka na jednom youtube kanalu - vicemene tam behem neco vic nez hodiny zminuje ty hlavni zajimavy temata, ale ono jich je mnohem vic a jde samozrejme jit do mnohem vetsi hloubky. Jmenuje se "The tale of two industries" a ma imho potencial prepsat dejiny vyvoje lidsky rasy, ale to at si kazdej pro sebe posoudi sam :-) A to fantasticky je, ze s objevem novych technologii se toho dostava na povrch pomalu ale jiste cim dal vic - treba ztraceny labyrint v Haware a podobne lahudky.

enjoy, ale bacha, je to navykovy :-)

Ross Coulthart: Impossible Egyptian models revealed | Reality Check
https://www.youtube.com/watch?v=3hfJ9z222k0

BLOWUP: o tom, k jakemu ucelu ma moje platforma slouzit momentalne nepanuje stoprocentni shoda nazoru. Ve hre jsou pojmy jako „kocici rozhledna“ pripadne „sun deck“.

BLOWUP: jeste malej dodatek: ony existujou i split klimatizace ktery jsou mobilni. Takze skrz zed nebo okno staci protahnout jenom tenkou hadici s chladicim mediem a vzduch se nefouka ven, pouze v mistnosti cirkuluje. Navic nic moc nestojej - tahle je uz za asi 1k CHF, a na podzim se da odnest na pudu. Hm.

Kazdopadne dokud jsou noci chladny - dnes nad ranem u me 17 stupnu - tak trik s digestori funguje, mam v byte 22 stupnu, ted uz teda asi vic.

CAROLIAN: Bruno ma prave ty kravy :)
Sousedka ma krasny ovecky, ty z wallisu s cernejma hlavama, ale ty jsou zamestnany na jejich loukach.

BLOWUP:
1MALALISTICKA:

Kdyz jsem si poridil starej statek s asi 3500m2 pozemkem, tak samozrejme bylo tema jak se ty polnosti budou obhospodarovat. Cast je les, cast je strz - tehdy zatravnena, dnes vicemene dzungle - a velka cast jsou louky. Tehdy jsem se domluvil s mistnim sedlakem, ze na loukach chci "rozkvetlou louku" kterou on jednou za rok posece. Uplne na zacatku se mi na ni pasly kravy, coz bylo romanticky a mily, ony jsou to hrozne legracni a zvedavy zvirata, ale brzy mi bylo receno ze kravy a kvetouci louka se navzajem vylucujou: cim bohatejsi na ziviny louka je, tim mene druhu kvetoucich rostlin na ni bude rust, pastviny jsou vetsinou spis nudnej biotop. Takze jsme bohuzel kravy (a ostatni zvirata) na louku prestali poustet.

V prubehu let se ukazalo, ze nas arrangement s mym sedlakem (jmenuje se Bruno) moc nefunguje. Nebyla v tom neochota nebo zla vule, ale spis fakt ze on v okoli nakoupil velke mnozstvi pozemku a proste nestihal. Kosit a susit seno se da typicky v casto velmi uzkem casovem okne, pocasi musi byt nekolik dni stabilne suche a to vetsinou vyrazel kosit svoje hektary a moje komplikovana louka (svazitej teren, stromy, kere) proste casto prisla zkratka. Za tech sest let dvakrat nakonec tu travu misto poseceni zaoral - jednou protoze jsem mu dovolil aby pri tezeni dreva louku pouzil, takze bylo nutne ji uvest do puvodniho stavu, a podruhe kvuli spatnemu pocasi nestihal, trava vyrostla asi na 1.7metru a po destich polehla, smutnej pohled.

Jake se nabizi alternativy? Pokud clovek chce tu "rozkvetlou louku", znamena to sekat jednou az dvakrat za sezonu, trava je vysoka a je na to potreba listova sekacka. To neni problem, tu bych klidne poridil. Problem je nasledne suseni, obraceni a odvezeni materialu. Z mych asi 1500m jsou to dva velike valniky plne tech valcovych baliku, je to nekolik tun sena. To znamena mit celou tu prislusnou techniku, a nehlede na vysku investice ani neni mym zajmem neco takoveho mit.

Druha moznost jsou takovy ty trakturky ktery secou a zaroven ten material sbiraj do kose. Tam uz je nutny sekat alespon jednou tydne a stejne tam clovek generuje obrovsky mnozstvi materialu kterej musi nekam vyklapet. To sice u me jde dobre, mam tu strz ale vlastne se mi to reseni nelibi. Krome toho ze bych musel kazdej tejden dve hodiny na tom trakturku jezdit, je muj pozemek castecne dost strmej - otazka stability trakturku proti zriceni do strze - a navic mi hromada tlejici travy i v ty strzi neprijde jako moc dobry reseni.

Samozrejme, pokud by clovek vzal nejakej model kterej si s tim strmym terenem poradi, tak se da sekat i dvakrat tejdne a material bych nemusel sbirat, ale dvakrat tejdne stravit letni vecer jezdenim po louce mi neprislo jako neco o co je stat.

Treti moznost je roboticka sekacka. Tam odpada problem s materialem - proste seka tak casto, ze neni potreba jej sbirat. Problem s terenni pruchodnosti je dnes uz vyresen - zhruba dva roky existuje vyrobek firmy Mammotion - Luba 2 AWD - ktery si poradi jak se strmym stoupanim, tak s nerovnostmi sekane plochy. Udajne :-) Minuly rok, po shlednuti spousty recenzi na youtube, jsem se rozhodl robota na zkousku koupit - a se mnou nejspis spousta dalsich lidi, protoze do konce sezony nebyl objednatelny.

Tento rok prisla na trh druha, vylepsena verze a asi pred mesicem mi dorazil domu.

Facit:

1. Robot - pokrteny podle sveho predchudce na jmeno "Bruno" - funguje tak, jak ma. Pomoci satelitni anteny na strese naviguje s presnosti na nekolik centimetru po cele louce, i na jejim nejzazsim konci asi 120m daleko.

2. Diky nahonu vsech ctyr kol a nezavislemu zaveseni a odpruzeni si poradi i s dost brutalnimi nerovnostmi. Na moji louce jsou hluboke diry po hrabosich, vyjezdene koleje od traktoru, drny nejakych supertravin vysoke asi deset cm a tak dal. Snazim se mu tu praci presto ulehcit tim, ze ji postupne zkousim trochu dorovnat, ale i tam kde jsem to zatim nezvladl statecne sece. Naprogramovani useku je velmi jednoduche: proste s nim pomoci telefonu objedete hranici useku nebo pripadne "no go zony".

3. Strmy svah: Bruno zvlada stoupani asi 85%, kdyz jede primo do kopce. Ma prekvapive manevrovaci schopnosti a kdyz se dostane do nesnazi (treba sklouzne z louky pres okraj do strze) tak se tam sam casto vymanevruje, vrati se na misto kde prestal a pokracuje v praci. Nicmene: moje louka je na jednom miste naklonena napric, a kdyz nejede kolmo ke svahu ale "po vrstevnici", musi dost bojovat. Predni kolecka jsou konstruovana tak, ze mohou rotovat i napric ke smeru jizdy - skladaji se z takovych valecku. To umoznuje vyborne manevrovat na rovine, ale pri jizde po vrstevnici po strmem svahu mu ujizdeji z kopce. On to vi a kompenzuje to tim, ze jede mirne sikmo, takze ty pasy ktere sece jsou presto jako podle pravitka, ale je to tak trochu boj :-) V aplikaci se da nastavit spousta veci - treba i to aby sekal po spadnici misto po vrstevnici, ale o to vic musi manevrovat na koncich kazdeho pasu, coz na te hrane neni idealni. V mem pripade to znamena, ze jsem objednal zahradnika aby mi na delce asi padesati metru udelal asi metr siroky pruh na okraji louky - na hranici se strzi - ktery by byl vodorovny a umoznoval by Brunovi snadnejsi manevrovani. Krome toho jsem mu postavil takovy podzemni domecek na nabijeni, ktery casem bude za kamennou suchou zidkou, ale vetsina lidi ho proste necha nekde na kraji louky pod takovou plastikovou striskou.

4. Travu Bruno seka takovymi vymennymi ziletkami, kterych je celkem dvanact. Jsou pripevnene na dvou talirich a jsou extremne ostre. Po asi tydnu jsem zjistil, ze obcas nekde neco neusekne tak ciste jako na zacatku a ukazalo se, ze se neotupily jak jsem si myslel, ale ze se na nich usadila tvrda vrstva ze stavy z travy smichane s prachem. Pomoci rozpoustedla na pryskyrici kterym cistim svoje nastroje v truhlarne se vse opet uvedlo do puvodniho stavu, ale zabralo mi to asi hodinu. Uvidime jak se to bude vyvijet dal - ten prvni tyden nebyl uplne normalni provoz, teprve jsem mu louku uvadel do sekatelneho stavu. To je u 1500m louky celkem challenge: je potreba osekat krovinorezem vsechno az na hlinu, protoze po letech hospodareni s velkou technikou tam zustaly takovy zdrevnately dlouhy stopky nejakejch plevelu a kopriv a podobny veci. S cerstve rostoucima rostlinama si Bruno ovsem poradi.

5. Bruno je fajn partak. Da se ovladat telefonem, obcas na cloveka mluvi, posila mu zpravy o dokonceni prace a kdyz clovek sam maka na louce tak jeho neunavne rejdeni dodava pocit ze v tom clovek neni sam.

6. Mam verzi pro pozemky o velikosti 3000m. Existujou mensi ale i mnohem vetsi varianty. V mych dost narocnych podminkach jej nechavam najednou sekat useky asi po 500metrech, celych 1500 najednou by asi nezvladl bez nutnosti vratit se do domecku dobit akumulatory. U pozemku ktery ma rovne hranice a neni tak strmy by to asi problem nebyl.

Dosavadni facit: nevim jak se situace vyvine behem dalsich let, ale momentalne jsem naprosto se zvolenym resenim spokojen. Sedet vecer na terase a pozorovat ho jak si - naprosto tise - pracuje je uspokojivy zazitek.

Na nyx chodim rad, protoze mi dava moznost videt svet nejenom moji perspektivou - ktera je casto jina nez ta prevladajici - ale ziskat pocit pro to, jak zivot vnimaji ostatni. Pro me prekvapivym zjistenim bylo kdysi asi hlavne to, ze pocitove a subjektivne tady na nyxu prevlada spis negativni videni. Ja casto jenom zasnu co vsechno muze u nekoho zpusobit negativni pocity, premyslim proc vetsinu z nich proste neznam a driv jsem na tohle tema vymyslel dost dobrodruzny hypotezy. Auditko "co vas sere" je zajimavou sondou, jake banality nekomu muzou zkazit den, ale mnohem necekanejsi pro me byl pocit ze signifikantni podil zdejsich ID trpi depresema, polykaji psychofarmaka, jsou v peci specialistu a nebo v prispevcich alespon pusobi tak, ze clovek ma pocit ze by ji meli vyhledat. Mimodek takhle delam srovnani s tim, co me obklopuje, ale treba i s tim co jsem zazil v mladi v cesku sam, a moc nechapu odkud se to bere - podminky za kterych jsem vyrustal byly mnohem spis duvodem pro deprese nez dnesni doba. Moje uvahy, proc tomu tak je samozrejme driv nebo pozdeji involvuji social media - coz byva v tehle souvislosti casto a asi po pravu jmenovana pricina. Nicmene, ja sam social media pouzivam taky, asi ne moc excesivne, ale i tak na sobe zadny negativni dopady nevidim. Vcera jsem se ale dival na dokument ktery kdysi bezel na Arte a tam mi najednou vytanula jeste dalsi moznost.

Ten dokument se zabyval tzv. "vysoce zpracovanymi potravinami". To ze nejsou ve srovnani s jidly varenymi z cerstvych surovin prilis zdrave se vi uz dlouho, to ze jsou pricinou ruznych civilizacnich chorob od obezity az po ruzne druhy rakoviny taky nikoho kdo se o to zajima neprekvapi. Pro me bylo prekvapenim ze i kdyz se probandum daly pokrmy s naprosto stejnou kalorickou hodnotou ale jednou pripravene z cerstvych surovin a jednou z tech zpracovanych, tak v tom druhem pripade na rozdil od prvniho presto probandi tloustli. Potom je tu cela rada mechanismu, ktery se teprve overujou - napriklad se tusi, ze tzv. emulgatory, bez kterych se temer zadna prumyslove vyrobena potravina neobejde, maji negativni vliv na strevni sliznice, ktere prakticky "smyvaji".

Nejvic me ale prekvapila jina souvislost: zhruba od roku 1975 - coz je i rok, od ktereho u vsech vekovych kategorii prakticky paralelne zacala rust krivka vyskytu obezity a adipozity - zacaly potravinarske firmy prejimat praktiky do te doby pouzivane tabakovymi koncerny. Jejich cilem bylo konzumenty dostat do zavislosti: delaly se napriklad ochutnavaci testy v tomografu, s cilem pozorovat ktery vzorek vyvola nejvetsi odezvu v odmenovacim centru v mozku. Tedy v tom centru, ktere ty zavislosti ma na svedomi. Zkoumalo se, pri jake hodnote cukru nebo tuku nastane tzv "sweet spot neodolatelnosti".

To ze zavislost na heroinu neni dobra pro nasi psychickou pohodu asi kazdy vi, to ze presne ten samy mechanismus dokazou uvest do chodu i prumyslove vyrabene potraviny alespon pro me byla novinka.

A vzpomnel jsem si u toho na znamy mechanismus, na rozdil mezi "pozitkem" a "stestim". Pozitek, strucne receno, zpusobuje nejaka vnejsi substance prave tim, ze v odmenovacim centru vyvola produkci dopaminu. Ta reakce je kratkodoba, a predevsim ma tendenci pro stejny ucinek vyzadovat stale stoupajici davky te substance. Na rozdil od pocitu "stesti" ktere je vyvolane spis vnejsimi vlivy z obklopujiciho prostredi - krasna priroda, socialni kontakty s blizkymi osobami nebo se zviraty, vysledky fyzicke namahy atd. Substance kterou nase telo na tenhle stav reaguje je serotonin a ten pocit neni ani navykovy, ani netrva pouze kratky okamzik. V neposledni rade udajne - ja pouze laicky zkousim shrnout neco, cemu sam nerozumim, tak me nekdo kdo to vi lip muze doplnit nebo opravit - ma dopamin tlumici ucinek na serotinin, coz bych se nezdrahal oznacit za ponekud nestastny fakt.

Mozna - alespon tak se mi to jevi - ma ten dnes vsude prevladajici pocit nespokojenosti, "Weltschmerz", precitlivelosti i na naprosto banalni zazitky, urazlivosti atd nakonec na svedomi to, ze vetsina mladych lidi prijde domu a strci do mikrovlnky zmrazenou pizzu, misto aby zacala cistit zeleninu. Kdovi. Pravda bude nekde tam venku ;-)

Wenn Essen süchtig macht | Doku HD Reupload | ARTE
https://youtu.be/bM2nudFt-DQ?si=EVt-zJDVtLx4U1ip

Ja se snazim - zpocatku spis nevedomky, pozdeji celkem zamerne - zit tak, abych si vystacil s tim, co opravdu potrebuju. Nekupuju veci jenom tak, protoze jsou, nechodim do mesta ocumovat vykladni skrine s tim, ze potom jdu domu s taskama veci ktery jsem pred navstevou mesta vlastne nepotreboval. Zato se ale snazim aby to co kupuju bylo pokud mozno v co nejlepsi kvalite kterou si jeste muzu dovolit, a ocekavam od tech veci aby fungovaly co nejdele a aby sly opravit, pokud fungovat prestanou.

Nesnasim kdyz neco nefunguje - prijde mi ze to je mrhanim potencialem, praci, vlozenou energii, nefungujici vec je odpad a ja nechci byt obklopen odpadem. Zaroven nemam rad situaci, kdy nahrazeni neceho nefungujiciho je mozne pouze koupenim nove veci. Mam rad opravy, mam rad starozitnosti - jenom malo kusu myho nabytku je koupeny jako novej predmet. Kupuju z velky vetsiny pouzitej nabytek, nebo si ho castecne delam v moji truhlarsky dilne sam, casto ze dreva ktery jsem v lese sam porazil. Neni nahodou, ze bydlim ve starym dome kterej by se beze mne nejspis do par let zritil, opravil jsem ho prevazne vlastnima rukama. A tak dal.

Pro me to neni nic ideologickyho - proste se to tak samo od sebe vyvinulo. Sice jako architekt o tomhle tematu vim asi mnohem vic, nez vetsina vubec tusi - obcas musime u nasich projektu dokumentovat tzv. sedou energii, pocitame kolik energie bylo nutny na vyrobeni a provoz nejaky budovy, jestli a za jak dlouho se vyplati ji treba zborit a postavit lepe znovu atd. (spoiler: nevyplati se to temer nikdy). Me ale tahle cisla nezajimaji, jde mi o pocit. Nosim stale stejnou barbour bundu dokud drzi pohromade, a kdyz se zacne rozpadat, poslu ji do tovarny aby mi ji obnovili. Jezdil kombikem Volvo tak dlouho, dokud si muzu dovolit udrzovat ho pojizdny - coz byva kolem patnacti let. Je to proste urcitej pocit.

A proto me tak potesil nasledujici banalni zazitek: mam v truhlarsky dilne takovej filtr vzduchu. Ma za ukol zachycovat takovej ten jemnej prach, kterej se nedostane do myho dilenskyho odsavani. Je to vyrobek Record Power a koupil jsem ho v nemecku od firmy Maschinenhandel Meyer. Mam ho asi dva roky a po tech dvou letech bez varovani z niceho nic prestal fungovat. Je na nej petileta zaruka, takze normalni by bylo poslat ho do nemecka nechat opravit, ale po kontaktu s MHM jsme nasli lepsi reseni: poslali mi chybnej tistenej spoj, novy samolepici ovladaci pole a barevnej navod k pouziti, jak se ta oprava ma provest. Trvalo mi to dvacet minut, filtr opet funguje, a ja mam detinsky velikou radost. Nejde o penize - jako variantu jsem zvazoval nechat ho mimo zaruku za plnou cenu opravit u zdejsiho distributora RP. Jde o pocit.

Mam uz asi pet let pekny pracovni boty. Pred tim nez jsem si je koupil jsem vystridal asi patery ruzny, ktery vypadaly tak jak halt takovy boty z obchodu s pracovnim oblecenim vypadaj: byly hnusny. A potom se jednou jako zazrakem v Bauhausu objevily kozeny boty Lotto works high jump 950. Jsou z nubukovy kuze, maji kovovou spicku, kozenou podsivku, bezvadnou podrazku, jsou stabilni - vlastne jsem si je kupoval proto, ze v tom zazraku co jsem mel predtim jsem si podvrtnul kotnik a poskodil vazy.

Tak jako vsechno vcetne nas samotnych v tomto vesmiru, podlehaji i boty vseobecne entropii. U tech mych se to projevilo hlavne tim, ze uz nejsou tak hezky. Roky lezeni na vsech ctyrech pri pokladani dlazby a podobnech cinnostech jim na spickach tu kuzi prosoupalo, takze jsou videt ty kovovy spicky. Boty samy o sobe jsou i nadale plne funkcni, ale rikal jsem si, ze bych si mohl poridit jeste jedny do zasoby. Coz se ale ukazalo jako nelehka zalezitost.

V miste, kde jsem je koupil, uz je roky nemaji. Tak jsem zacal hledat na strankach Lotto, ale i tam jaksi zmizely. Rozsiril jsem tedy hledani na celou planetu, a nasel jsem jeste asi pet onlineshopu kde je meli. Ve dvou meli jenom jednu velikost, samozrejme jinou nez moji. Jeden byl v polsku, ten jsem vyloucil jako prilis nejisty - polaci prominou. Zbyvaly dva:jeden ve Francii, a jeden v Belgii. Ten francouzsky je mel levnejsi, takze jsem je koupil tam. Nicmene, po zaplaceni se ukazalo ze neposilaji zbozi do Svycarska. OK. Premyslel jsem, jakou mam k dispozici adresu ve Francii a vzpomnel si, ze muj syn ma na univerzite nekolik pratel kteri odtamtud pochazeji. Po nekolika telefonatech jsem tedy Eshopu ozamil ze se jmenuju Noe a bydlim nekde u Besanconu. Dostal jsem mail s gratulaci k me koupi a vzapeti s politovanim ze zadane zbozi uz nemaji a jestli chci nejaky jiny skrpaly ktery maji na skladu. Pomoci Deeplu jsem jim vysvetlil ze mi opravdu jde pouze o tenhle model, a transakci zrusil. Velike oboustranne politovani.

Jeden moment jsem kratce premyslel o tom, ze si objednam pracovni boty od Red Wing - ja uz si je vlastne chci tak jako tak koupit dlouho - ale preci jenom, skoro 400 CHF je na neco v cem pracuju na stavbe a co tudiz opravdu trpi skoro skoda.

Takze zbyval pouze ten shop v Belgii. Tam se sice taky mluvi francouzsky, ale tenhle je ve vlamsky casti. Vlamstina je legracni rec, zni jako holandstina a clovek tak trochu i rozumi, ale deeple mi umoznil hotovy literarni dila. Po objednavce, zaplaceni a gratulacnich mailech prisel mail, ze Noe brzy dostane balicek. Krasny novy globalizovany svet s umelou inteligenci, neni liz pravda? :-)

Dodatek: prave mi prisel Email, ze moje boty preci jenom neni mozne dodat. Zda se, ze si splnim dlouholete prani a budu mit konecne pracovni boty od Red Wing, nejspis model Iron Ranger 8085. A to je vlastne ten moment, kterej je fajn. A to pozitivni na zaver: Red Wing produkuje ten model uz skoro 120 let, tak ho snad pujde koupit i priste, az zase budu potrebovat novy pracovni boty :-)

Iron Ranger 8085 Copper Rough & Tough Herrenschuhe – British Parts Luzern
https://britishpartsluzern.ch/products/red-wing-iron-ranger-8085-copper-rough-tough

Momentalne stavim na pude - delam pochozi vrstvu na izolovanem strope. Coz je u baraku ze dreva, na kterym je vsechno krivy, celkem challenge.
Jedna ze zmen ktera tim pro kocky ktere me povazuji za svoje vlastnictvi nastala je, ze uz se neda lezt na pudu obvyklou cestou: totiz vysplhat se po drevenem sloupku na galerii az ke skvire mezi strechou a bednenim a prolezt tamtudy na pudu. Ta skvira se zmensila na nezbytne nutnej rozmer potrebnej pro odvetrani a tim kocka neproleze. To zjistila Kami pote, co za mnou na pudu vylezla upomenout me na fenomen prijimani potravy a dolu uz to neslo - po nekolika pokusech ji snest po zebriku doprovazenymi srdceryvnym mnoukotem a nekolika naplastmi jsem ji nakonec hodil do velkyho plastikovyho kose kterym vratkem vytahuju material a spustil ji dolu - kde urazene odkracela. Od te doby na me mnoukala zespodu kdyz se ji zdalo, ze pracuju mnohem dele nez by z hlediska plneni misek bylo nutne. Puda se zdala byt kocek prostym teritoriem.

Vcera jsem delal jeste o neco dele nez obvykle, coz bylo zespoda hlasite a nespokojene komentovano. Az do okamziku kdy se mnoukani najednou ozvalo tesne za mnou. Nevim zatim jak to dokazala, ale nakonec je to jedno, kocky jsou ninjas. Jo, a slezt uz sama umi samozrejme taky.

Kdyz jsem byl mladej, tak jsem byl celkem ve forme. To je dost pausalni veta, kterou asi driv nebo pozdeji v zivote kazdej pouzije, ale v mym pripade to znamenalo ze jsem trenoval az dvakrat denne ve stredisku vrcholovyho sportu, dostaval jsem poukazky aby mi mama mohla kupovat vic masa a tak. Delal jsem vytrvalostni discipliny, cross, ol a tak podobne. Pozdeji jsem si udelal trenersky zkousky na lyzovani a potom sport v mym zivote ustupoval jinejm prioritam, jak uz to tak byva. Lyzovani me ale provazelo celym zivotem, nakonec kde ziju to skoro ani jinak nejde. Poslednich par let ale jiny veci vytesnily i to. Rozvod, nekolikery stehovani, koupe pamatkove chraneny zriceniny, zmena mista, bylo toho dost. Sport se tak zredukoval na trikrat tydne posilovnu a kdyz prisel covid a moje studio tyden pote co jsem mu zaplatil rocni abonentku vyhlasilo bankrot jsem nedelal skoro nic.

To se neobeslo bez nasledku: behem poslednich patnacit let jsem pozvolna pribral dvacet kilo, klasicky vetsinu z toho za poslednich pet let. Ze se neco deje jsem tak napul vnimal, videl jsem ze veci ktery me driv nestaly zadnou namahu jsou najednou problemem, ale potreboval jsem neco jako budicek. A ten se dostavil letos v unoru: usporadali jsme s kancelari lyzovaci vikend - byl jsem po peti letech zase poprvy na lyzich. Ja jsem vedel ze to bude drsny: muj problem je, ze mam jeste z drivejska zafixovanej styl lyzovani „naplno“, a ze nic jinyho nez „go big or go home“ me na lyzich nikdy nebavilo. Zaroven jsem vedel, ze oproti driv kdy jsem to zvladal s malou pauzou na polivku celej den az do zavreni vleku to tentokrat bude problematicky, a varoval jsem kolegy, ze se mnou asi nebude moc legrace ponevadz moje kondice je vicemene inexistentni. Well.

Zacalo to podle ocekavani: nazul jsem lyze a vyjel, tak jako vzdycky. Cerna sjezdovka po spadnici, opojeni rychlosti, fantazie. Kolegyne, ktera vyjela stejne se mnou a chtela me filmovat gopro dorazila asi pul minuty po me a pravila, ze ma pocit ze budu ji i ostatnim muset neco vysvetlit.
Nicmene, jak jsem se obaval, byla to kratka zalezitost: kolem jedenacty uz jsem sotva stal na nohou a po obede jsem s vypetim poslednich sil dojel do hotelu. Coz byl presne ten moment, kdy jsem si rekl, ze se neco musi zmenit.

Kolegum kteri porad jeste pusobili trochu zmatene jsem oznamil, ze od zitrka zacnu pracovat na tom, abych zredukoval svoji vaho o dvacet kilo na devadesat. Tolik jsem vazil pred patnacti lety, kdyjsem se citil naprosto ve forme. Vsichni to brali jako dobrej for, ale ja jsem to umistil na seznamu priorit na prvni misto. Poridil jsem si trenovaci masiny a cinky protoze chodit mezi lidi se mi uz nechce, a hlavne jsem zmenil vyzivu. Nejenom co jim, ale i kdy a jak. Zajimavy bylo, jak rychle moje telo na ten rezim zareagovalo. Zacal jsem ztracet vahu vicemene linearne, na krivce byly videt vykyvy nahoru typicky o vikendech a dovolenych, ale trend byl prakticky celou dobu jasnej. No a dnes rano jsem po peti a pul mesicich na devadesati kilech.

Je to zajimava zivotni zkusenost: nikdy bych neuveril jak moc a v kolika oblastech zivota to je znat. Driv jsem pri chozeni po horach nosival bagl kterej mel kolem dvaceti kilo, a pamatuju se, jaka to byla uleva ho shodit. Nekdo kdo ma nadvahu ten bagl ma porad a shodit ho nemuze. Ja sam mam pocit uplne jinyho vnimani zivota, prakticky vsechno je lepsi. A dokonce i jidlo si vychutnavam mnohem vic. Na mym dosavadnim rezimu nic menit nehodlam, takze je mozny ze ta vaha jeste pujde dolu, ale zaroven pozoruju ze posilovani taky ma nejaky vysledky, kdo vi, nekde se to asi ustali. Proc to sem pisu? Pro me je to opravdu moment kterej muj zivot udelal fajn, a kdo vi, treba to muze pro nekoho bejt ten impuls, kterej clovek potrebuje aby si to uvedomil.

V posledni dobe se mi zda, ze tech "momentu ktery delaj zivot fajn" je docela spousta, clovek najednou ani nema moc potrebu o nich psat. Je mi ale jasny, ze prijdou i jiny casy, tak uz to v zivote chodi. Misto abych ted ale psal o vecech jako "moje dcera uspesne dokoncila studium a ziskala svuj diplom" a podobnejch existencnich zalezitostech, napisu radsi neco o lasce :-)

V sousedstvi myho domu se nachazeji asi tri dalsi domy. V jednom z nich, kterej z tech tri je mymu nejbliz, zijou tri generace zenskejch: matka, dcera a vnucka. Dcera je takova vesela kopa, ale rekl bych ze neni z toho druhu zenskejch za kterejma se na ulici panove otaceji, takze kdyz se asi pred rokem zamilovala a pred jejich domem zacalo parkovat auto jednoho mladeho muze, brali jsme to v sousedstvi jako dobrou zpravu.

Pred casem mi vichrice v moji strzi vyvratila jeden starej strom, kterej jsem zpracoval castecne na topny drevo a castecne nektery kusy kmene umistil vedle baraku s tim, ze je zpracuju na fosny. Rezna plocha jednoho z nich ma tvar srdce, a ctenar jiste tusi, co nastalo dal. Sousedka plna zamilovanych hormonu mi prinesla kolac s nesmelou prosbou, zda bych ji kousek toho kmene nemohl uriznout, kvuli tomu tvaru.

Toz tak, co by clovek pro zamilovane neudelal.

Myslim, ze bych mel napsat neco o Leovi a Tally Ho.

Asi jsem uz nekde zminoval, ze uz asi patnact let nevlastnim televizi. Uplne jsem se ale audiovizualnich obsahu nezrekl - pouze si je cilene vybiram. To mimo jiny znamena, ze na youtube sleduju nekolik desitek kanalu ktery z nejakyho duvodu vzbudily muj zajem. Z velky vetsiny jde o nejaky remesla, trochu o archeologii a architekturu, astronomii, matematiku a tak podobne.

Z tech vsech se tak trochu vsemu vymyka kanal kterej uz nekolik let provozuje Leo "the sailor and boatbuilder" kterej si za jeden dolar koupil vicemene vrak klasicky 110 let stary dreveny jachty Tally Ho a rozhodl se ji kompletne a vlastnorucne zrenovovat. Kdo me zna, ten nejspis uz ted cejti ze tu jsou nejaky stycny plochy s tim, cemu se ve "volnem case" venuju ja: kompletne renovovat dvesteletej drevenej barak je v mnoha aspektech podobne zoufalej zamer :-)

Rozdil je jednak v tom, ze ja svuj projekt neprezentuju na youtube, a taky nemam (bohuzel) zadne sponzory kteri jej plati, vsechno platim sam. Proc o tom ted pisu ma ale jinej duvod: asi nikdy predtim jsem nebyl tak fascinovanej neci osobnosti tak, jako je tomu u Lea. Fascinuje me jak v relativne mladym veku je schopnej nejenom provozovat remeslo na absolutne nejvyssim levelu, ale krome toho dokaze planovat tak technicky a logisticky komplexni a nakladnej projekt, koordinovat dobrovolniky ktery mu pomahaji, jak je jako osobnost primej a nekomplikovanej, jak dokaze reagovat na problemy a mensi ci vetsi katastrofy. Fascinuje me jeho neskutecne pozitivni pristup k zivotu a jeho zpusob jednani se vsema s kym je ve styku. V tech videich je videt, jak se stal tim cim je - napriklad si jako mladej kluk koupil miniaturni plachetnicku, celou ji opravil a bez motoru a GPS s ni prejel atlantik, jen tak. Tally Ho restauruje proto, aby na ni potom zil a jezdil na oceanech kolem sveta, jen tak.

V mych ocich predstavuje tenhle mladej kluk neco jako antitezi dnesni mlady generace, ktera se prezentuje predevsim jako neustale necim nebo nekym urazena, knucici a krome "aktivismu" neschopna cokoli kloudnyho postavit na nohy, a hlavne v kazde situaci hledajici nekoho kdo muze za jeji neschopnost. Leo je pravej opak: je nekompromisni tahoun a cilevedomej pracant. Je vzdycky pozitivni, s jemnym anglickym humorem, kterej si dela legraci hlavne sam ze sebe. Nikdy si nestezuje, vzdycky hleda reseni bez nejakejch vymluv nebo fnukani. Leo predstavuje to, k cemu me moje rodina vzdycky vychovavala a navic ma pres opravdu jednoduchej rodinnej puvod to, cemu se rika noblesa, nekdo se s timhle halt asi narodi :-) A tak jako me, fascinuje jeho mise a vubec pristup spoustu lidi na svete. V jeho videich je videt spousta dobrovolniku ktery mu nekdy na par tydnu, nekdy na par mesicu prijeli pomoct, a i u nich se casto jedna o fascinujici osobnosti. Jsou to vetsinou mlady lidi, casto s komplikovanym profesnim zivotopisem, ale vsichni jsou pravym opakem te ufnukane generace aktivistu, ktera se nam snazi namluvit ze takovej jaky jsou oni je nebo by mel byt zbytek sveta :-)

Stavet drevenou plachetnici je z mnoha aspektu symbol: je to neco vic nez dum, kterej sice taky dokaze vzdorovat zivlum, ale plachetnice je zaroven dopravni prostredek kterej je nezavislej na zbytku sveta, na civilizaci, na energiich, kterej funguje jenom kdyz ten kdo ji ridi oplyva velkym mnozstvim skills. Uprostred oceanu si nemuzes nechat privezt pizzu nebo zavolat sanitku, kdyz se ti neco rozbije, neni tu nikdo kdo to prijde opravit. Vesmiru jsme jedno, a plachetnice uprostred nekonecny vodni plochy to asi znazornuje velmi presne. Jeho symbolika je tak silna, ze by se jen tezko hledala podobna.

Pokud nekdo z vas ma rad remeslo, praci se drevem, plachetnice, more a hlavne fascinaci tim vsim dohromady, tak dost mozna uz ten jeho kanal znate. Pokud ne, tak se da najit pod timhle linkem:

https://www.youtube.com/@SampsonBoatCo

Proc o tom pisu prave tady? Jak uz jsem na zacatku zminoval, to cim se zabejvam je v mnohych ohledech misi pro zachranu Tally Ho podobny. I ja zazivam momenty kdy to cely dela radost, ale i takovy kdy se neco nedari, jde to moc pomalu, clovek je unavenej, boli ho uplne vsechno, kdy clovek ma pochybnosti proc to vlastne cely podnika a proste nejde a koupi si misto toho neco hotovyho. Mozna je to prave tenhle aspekt, kterej zpusobuje ze mi ty jeho videa proste zviditelnujou, jak skvely to vlastne mam, i kdyz to znamena ze svuj zivot uz nekolik let travim necim, co by asi vetsina nepovazovala za zabavu.

Temer presne pred rokem mi chodila naproti my terase ukazovat svyho kolouska srnci mama, viz moje prispevky zde. Dnes rano piju kafe a najednou male deja vu :)
Moji malickost samozrejme zaregistrovaly obe, ale teprve obycejna sousedovic kocka ktera se potloukala na vedlejsi pastvine se srnci mame zdala tak podezrela, ze se rychle stahly zpatky do lesa.

Sedlak mi posekal louku, to ze se okamzite objevi asi pet dravejch ptaku a vsechny kocky ze sousedstvi uz me neprekvapi, ale kdyz jsem zvednul hlavu od vysekavani kolem keru a stromu, tak si par metru ode me vykracoval cap :)

BLOWUP: podobný pocity mám vždycky, když z nějakýho důvodu musím do Lausanne, a pak se odtamtud vracím. A to žiju ne vysloveně na venkově, ale v takovým tom urbanizovaným pásu, co se táhne podél (Ženevského) jezera. (Naše obec má asi 2,5k obyvatel, taková polovesnice.) Nicméně hned za domem mám pole, les(ík), za oknem mi zpívaj ptáci. Výhled na hory má, neváhám říct, přímo terapeutický účinky.

Přihazuju momentku z nedělního výletu lokálkou s nejmladším synem, který oblibuje vlaky a chce cestovat vlakem čistě pro ten pocit. V pátek jsem si přečetl v místním občasníku, že v Bière mají v neděli den otevřených dveří v depu řečené trati, tak jsme se tam vydali. Rozhodně to bylo fajn. :-]

Pred oknem kancelare mame takovou besidku porostlou vinnou revou - tusim nejakej Chasselas - ktera prave dozrala. To neuniklo pozornosti naseho kosa. Ten vzdycky prileti, chvili sedi na zemi, trochu si zobakem upravi peri a po ocku nas pozoruje. Potom tak nejak jako kdyby si nahle vzpomnel ze krome umyslu nas navstivit tady byla jeste nejaka drobnost vyleti nahoru, utrhne si jednu kulicku a odleti. Asi tak za dve minuty ho tu mame zase :)

Jako malej kluk jsem zazil tu eru litani na mesic, astronauti byli moji hrdinove, stavel jsem modely raket a pristavacich modulu a tak vubec.
Jako jednu z relikvii ty doby mam od jednoho pribuznyho obalku se znamkou vydanou v den pristani na mesici, cool :)

Kdyz jsem pred dlouhou dobou prisel do Svycarska a dostal svoji prvni vyplatu ktera tehdy odpovidala asi padesatsestinasobku toho co jsem dostaval v cesku, sel jsem a koupil si za ni omega speedmaster, hodinky ktery mel Neil Armstrong. Ty moje teda byly s automatem, ponevadz se znam a tusil jsem, ze jejich natahovani neni uplne neco na co budu myslet.

Po letech uzivani a prichodu iPhone jsem je ulozil do supliku, ponevadz mi prislo ze bez hodinek jsem nejak svobodnejsi, whatever. Shodou okolnosti jsem nedavno neco hledal a v supliku ty hodinky nasel. Z rozmaru jsem si je nasadil, musel jsem si prodlouzit reminek, ten pocit byl po asi deseti letech dost nezvyklej. Zaroven jsem ale zjistil, ze to tikani petkrat za vterinu mam porad jeste rad. A shodou okolnosti mi Facebook ten samej den pripomnel, ze je vyroci pristani na mesici a tak jsem ten post znova s poznamkou ze je to dobra nahoda reaktivoval.

Muj bracha ten post videl, a poslal mi odkaz na to, jak se ty moje hodinky montujou. Trva to asi hodinu a clovek u toho mimodek zadrzuje dech. Wow :) Let na mesic, to je porad dechberouci zalezitost, ale vymyslet a vyrobit tuhle vec, neuveritelny.


Iconic Omega Speedmaster Moonwatch | Reassembly | LONG VERSION | Watch Repair & Service | Cal. 861
https://youtu.be/fUCALu9gIDQ

Ono je to tak, ze od te doby co restauruju starej barak vlastne nemam na nic jinyho cas. Teoreticky. Protoze kolem sebe vidim tolik prace kterou nekdo musi udelat, a protoze tu nikdo jinej neni, jsem ten nekdo ja.
Ale pravdou je, ze behem tydne nezacinam po prichodu z kancelare delat nejaky narocnejsi veci, spis nejakou drobnou truhlarinu. Nebo taky vubec nic, a proste jenom sedim na terase a pozoruju stromy.
To ted pisu jako upresneni, ze mi nejde o to nejak za kazdou cenu hledat neco, cim zabit nudu, ale nekdy clovek proste jenom nekomu chce udelat radost. V tomhle pripade po vecerech stavim v dilne neco pro jednoho malyho prcka :-)

Ja vim, ono se ne uplne bezduvodne rika, ze na lepsi se zvyka snadno, ale uprimne fakt nechapu jak jsem nekdy mohl pracovat ve firme bez vlastniho poolu ;)

Dnes jdu potreti, presne podle motta „tento zusob leta zda se mi ponekud stastnym“.