MILOSHIT: Blížil se podzim a zima. Karolíně už bylo 18. Už to nebyla moje sladká lolitka ale dospělá ženská. Tím jí začaly deprese a úzkostné stavy. Asi si uvědomila jakou má rodinu, uvědomila si, čím si prošla, uvědomila jaký žije život a přitom ho nechce žít. Zvláštní tudíž bylo, že od jakéhos takéhos luxusu co měla u mě na Vinohradech prchala kdykoliv to šlo raději na letnou, do toho jejich squatu. Hovna, psí hovna kočičí hovna. Ráda je objímala a ještě radši v nich spala. Z toho důvodu jsem si jí přestával vážit a měl tendence jí ponižovat. Přecijen, kdo žije doborovolně v kočičích chcankách, bytovém pralese a nevětrání si slitování uplně nezaslouží. Navíc se zdálo, že Karolína má ponižování ráda. Kdykoliv jsem byl na ní hodný, bylo to takové nijaké, jakmile jsem ale na ní zařval, vyjel, náš sex a její chování posléze bylo přesně takové jaké jsem si vždy představoval.

Karolína byla nemocná. Stejně jako já, ale můj problém byl, že jsem nesnesl samotu. Chcete vědět, kdo jsem? Přečtěte si autobiografii Matthew Perryho "Přátelé, Lásky, a ten obrovský průšvih." To je o mně, to jsem já. Kdyby mi ovšem bylo 50 a stál bych nad hrobem. Jinak je ale Chandler mé duševní dvojče. Chcete vědět něco o Karolíně? Koukněte se na libovolné cz porno holy s tetováním a máte jí tam. Problémy s otcem. Check. Problémy s matkou. Check. Závislost na thc. check. Aspoň jednou pobyt v bohnicích. check.

Když začaly padat první hnědé listy z vinohradských umělých stromů, řekl jsem:
"Tohle bude hodně temné období. Vím to a připravuju tě na to, že to nebude žádná sranda."
Karolína s očima rozšířenýma očima strachem mlčky kývala hlavou. Snažila se pochopit všechno, co se odehrávalo v mém příššerně chorém mozku, ale nemohl to pochopit nikdo. Ani já sám. Jen jsem věděl, že i přes všechny ty tuny léků co jsem bral, jsem s ní ve vinohradském bytě nikdy nemohl usnout. Neustále nás budily zvuky sousedů, neustále nás někdo hlídal, sledoval a pozdravoval. Přes okno do kuchyně vedl nádherný výhled z bytu pronájemce, který nás sledoval. Dokonce se mi zdálo o tom, že jsme uvízli v těsném tunelu zaplaveném vodou a on nás sledoval přes obří kukáň. Tak moc jsem z toho bytu byl traumatizovaný a a nenáviděl ho. A Karolínka to viděla, a snad i proto prchala.

MILOSHIT: po asi dvoutýdenním užívání hub, zaldiaru, antibiotik a aulinu se bolest ze stupnice 12 snížila tak 6ku, s čímž se už dalo pracovat. Tak jako tak e blížil čas příjezdu rodičů a my se museli vrátit do Prahy. Do zkurvený, přelidněný Prahy. Ach, jak já to místo nenáviděl. Příjezd probíhal takto.

Procházíme halou Hlavního nádraží k eskalátorům, do karolíny vráží první chlap s kufrem.
"DEBILE" houknu na něj. Ani se neotočí.
Jdeme dál. Míjíme lidi. Já jdu nekompromisně vpřed a oni uhýbají. Karolína takový štěstí nemá. I když je to nejsilnější ženská jakou jsem kdy potkal, chlapi do ní naráží. Snad proto aby si sáhli. Holt konfekční postava sebou nese jistá rizika.
Další do ní drkne.
"au" sykne karolína.
"HEJ DEBILE, DÍVEJ SE KAM DEŠ NE?!" Zahulákám na něj.
"ydy ydy" odpoví mi zmrd. Zřejmě ukrajinec.

Pak jdeme k automatům na lístky abych koupil sobě i karolíně lístek na mhd. Karolína už moc peněz nemá, většinu utratila za kokain pro mě a výlety.

Automat na lístky ale blokuje od pohledu odporný chlap.
"Prosímvás, můžete uhnout? Blokujete automat."
Žádám ho slušně.
Chlápek nic.
"Hej můžeš laskavě uhnout DO PRDELE?!" Rozkřikuju se na něj.
Na to už pán trochu reaguje, a asi o milimetr se pohne. Přesně tak aby se dala hodit mince do otvoru, ale ani o milimetr víc. Karolína odstupuje tak o metr, z toho usuzuji, že pán asi zapáchá.
Samozřejmě se děje to, že mince vypadává z automatu. Na to přesně ten zmrd čekal a snaží se jí horlivě sebrat.
Minci nekompromisně zadupnu a hlasem Alexeje Pyška a s ledovým klidem říkám.
"Ta je moje."
Potom do chlapa žďuchnu celým svým panděrem aby si uvědomil, kde je jeho místo.

"Panebože to nebylo neuvěřitelný milošku. Jsem z tebe uplně vlhká."
"Hm, já z toho chlapa moc ne. Smrděl, že jo?"
"Smrděl strašně. Dokonce ani milada tak nesmrdí."
"Panebože." Představil jsem si to a navalilo se mi.
"Nic si z toho nedělej čipi. Zachoval ses jako chlap. Seš můj chlapák." Řekla mi Karolína další větu, kterou jsem chtěl vždycky slyšel ale nikdy jí neslyšel. Karolína zkrátka věděla co říkat mužům. Byla by to geniální kurva.

S tím jsme se vydali do metra.

MILOSHIT: Na chatu jsem dorazil za čipi ve značně zbídačeném stavu. Zbýval nám asi gram kokainu, šňupal jsem ho kde to šlo, na záchodech, odpočívadlech, všude. Taky si ho porítal o nezahojenou obří díru. To byla ta největší chyba, kvůli které, se díra nikdy nemohla zacelit, ale to by Vám žádný doktor neřekl. Žádného asi taky nenapadlo, že zneužívám masivní dávky koksu.

"Ahoj čipiiiii" Pozdravil jsem svou milovanou.
"Ahoj giga čipiiiiii" Pozdravila ona mě. Vidět jí, snížilo mou bolest tak o polovinu. Tak nádherná lidská bytost, a chce mě vídat a objímat a dělat se mnou i jiné věci?! Byl jsem do ní šíleně zabouchlý.

"Mám skvělé zprávy čipi, mám Zaldiar," hlásil jsem.
"Copak to je," Ptala se Giga čipi.
"to je opiát a paralen v jednom! SUper ne!"
"Super," Tak mi dej traky trochu." Řekla giga čipi.

Pak jsme si lehli do našeho chatového lůžka sledovali simpsonovi a ona mi ho přitom jemně honila. Nemohl jsem si přát nikdy nikoho lepšího.

MILOSHIT: Takže jsme se vrátili na chatu a já zřal od rána do večera vlastnoručně natrhaný lysohlávky. Byly moc pěkný. Nahnědlo-fialová barva s bílýma tečkama. S Aulinem a kokainem se skvěle dolňovaly a taky nesmím zapomenout na Panadol, který byl taková třešnička na dortu. Poud jsem v sobě tuto kombinaci neměl, trpěl jsem jak zvíře, házel věcma, rozbíjel věci, a nadával své milované. Ta bolest se prostě nedala snést. Poprvé v životě jsem pochopil lidi, co kvůli fyzické bolesti volí euthanázii, poprvé v životě jsem pochopil dr. house, poprvé jsem věděl co to je "chtít radši umřít" než zažívat tohle.

"Takhle už to dál nejde, musím se vrátit do Pardubic a říct si těm zmrdům aspoň o opiáty, nemůžou mě nechat takto trpět!" Prozradil jsem své kundičce.
"Běž a udělej to čipi." Souhlasila ona.
Na to jsem si potřel obří díru v dásni kokainem (což byla pravděpodobně neskutečná blbost, ale viděl jsem to v mnoha filmech) a rozjel se mnoha rozličnými autobusy do Pardubic.

"No....Nerad bych pomlouval svou kolegyní paní doktorka Mrázová je výborná lékařka jo, ale...."
"Ale? Zeptal jsem se s držkou otevřenou dokořán sesvorkovaným jazykem."
"Ale paní doktorka Vám utrhla kus dásně a to bude asi důvod vaší neskutečné bolesti."
"Aha."
"Navíc do té vzniklé díry se vám teď dostává jídlo různě vzniklé usazeniny, takže já vám to vyčistím, a nasadím nějaké léky proti bolesti a antibiotika."
"To byste byl fakt hodnej" sdělil jsem první lidské bytosti v lékařském plášti, kterou jsem za tu dobu uviděl a těšil se, že na pár hodin konečně vyjdu z pekla.
"Takže vám nasadim kvůli případnému zánětu Klacid -"
"Ano důvěrně znám -" přerušil jsem pana doktora.
"A na to bolest byste si přál co?"

Byl to nejmilejší doktor jakého jsem za svou kariéru narkomana, kterému vypadávají zuby potkal.

"NO pokud by to bylo možné tak na bolest bych si přál Oxycontin, Morfin a Zardial."
Doktor se jemně zasmál.
"No tak vidím, že jste v nákových opiodech zběhlý, ale tuhle kombinaci dostanete spíš v zahraničí, můžu vám nabídnout jedině ten Zaldiar. Uvědomuju si, že Vaše bolest musí být pro život kutečně omezující, tak nabízím ještě Aulin."
"Aspoň něco no." Hlesl jsem, zklamán, že ani tentokrát si nevyzkouším pořádné opiáty. I když Zaldiar byl slušný. Byla tam učinná látka Paracetamol (paralen, nuda) A Tramadol (vůbec ne nuda!)
"Tak Vám děkuji" hlesl jsem s poraněnou hubou a na prvním záchodu odstrčil nějakého klučinu co se tam snažil dostat a další masivní čáru kokainu. To pomohlo. Na krátko. Pak byla bolest obvykle ještě horší, protože to šlo samozřejmě všechno přes dásně a sliznice.

.....je tady někdo, kdo ideálně jezdí na skejtu nebo bruslích nebo něčem a chtěl by se mnou dnes ven? Kdyby jo tak můj whatsapp 702 504 047. Ale na skejtu jsem docela pokrocilej, tak bacha :)

MILOSHIT: v apartmánu se pak divily věci. Nezhoubovaná a střízlivá karolínka si třeba vedle mě pustila Postal 2. Ten začátek je abych řekl dost ďábelský" Okamžitě mě ovládly vize pekla, vize hnusu, celý pokoj zaplnily plameny.
"Ty si PUSTILA POSTAl?! TY SI VÁŽNĚ PUSTILA POSTAL?" Nechápajíc jak hluboce může některé věci člověku nedojít.
Karolín postal vypla a vše náhle zmizelo. Vize Pekla a utrpení, byly ty tam, Zdi se jemně vlnily, kačolínčino tělo dýchalo mateřstvím, její boky mě jemně vábily, ale ke mně něc promlouvalo nejvíc, byla tou koupela. Zřetelně jsem jí slyšel ženským hlasem, vůbec ne nepodobným jaký má Dana Černá,L
"Už jdu" Zašeptal jsem.
"Kam jdeš? Zeptala se vyděšená Karolínka?"
"miláčku, ta toaletá mi právě trvrdila, že dokud jí nepoctím svým hovínkem, nikde zde nebudeme opravdoví hosti!"
"Tomu rozumím!" Tak jí jdi pořádně posrat broučku!

S Karolínou jsme se v těchto základních věcech nakonec vždy shodly.

Na záchodě jsem nakonec strávl asi dvě hodiny. Rozmlouval jsem se stěnou, rozmlouval jsem s radiátorem, rozmlouval jsem s vanou.
Všechno se vemi masivně vlnilo a zároveň škol jakoby do stříbrna. Buď za to mohl aulin anebo kokain. Tak jako tak, bolest zubu byla zcela ale zcela pryč.
"Takže su´´vy si vážně myslíte že to mám udělat?" Zeptal jsem v naprostém blaženém opojení.
"MIloši, je to Tvá jediná cesta. Ty bolesti se do pár hodin vrátí. MUsíš si sehnat opium."
"to je opravdu zajímavý názor.CO na to pan radiátor?
"Já si myslím že by ses měl vysrat na nějaký opium,k terý stejně ani nevíš kde sehnat, tak sis zas dát nějaký hubky ne?" POvěděl mi radiátor s hlasem Pavla Rímského.
"DOBŘE, BUDU JEDNAT TAK JAK JSTE MI PORADILI. VAŠE RADY JSOU BEZVADNÉ A CENÍM SI JICH!" Náhlej sem zařval do ticha.
"Všechno v pořádku čipi?" Ozvala se za dveřmi ustrašená Karolínka
"Všechno v pořádku giga čipi! KONEČNĚ VÍM JAK POSTUPOVAT!

A bylo to.

MILOSHIT: Termín trhání osmičky se blížil. Druhý den jsem se vrátil zcela zničen na apartmán a požádal kočičku aby sehnala jibńý apartmán. Kočička tak doopravdy UČINILA a jebla nás do mého nejlíbenějšího dvoupatrového zvěrstva. Tam jsme strávili snad čtyři dny. Už si nejsem jistý kdy k tý extrakci došlo že ale vpomínám že v tomhle aparmánu už jela bolet na plné obrátky. Na richterově škále stupnice by se bolest dala popsat stoprocentně jako VDANÁCT. Ta blest mi vjížděla du uší, prostupovala celou zasranou pravou hesmisférou a neustále jem křičela "DEJ MI NA TO NĚCIÓ, DEJ MI NA TO NĚCO, DEJ MI NA TO NĚCO.

Takže jsem si namícha dva sáčky aulinu, zapil je dvěma panadoly a jal se kokznoumovat mnou natrhané lysohlávky. Zbtek už znáte z narkoplejbojova auditka, kte kerému mi někdo ale asi zakázal přísutp takže smolík. Co ale mám, je takhle fotka. Ta si myslím mluví za všechno:

No moje dnešní noc vypadala takto. Příslušníků na mě bylo snad sedm. Člověk někoho nahlasi a oni jedou za nahlašivatelem lol. Jeden Příslušník mě chtěl dobít v sanitce, ostatní mu to rozmluvili. Prej po Holešovice tržnici probíhala půlka Prahy v mundůrech. Pochybuji. Ve zprávách nic není
.

Jsem celej napnutej, jak to bylo s tím hajzlem, teda Hůzlem.

....kdo je tady žena a chtěla by mít mou další karolínou nebo aspoň kámoškou, ať neváhá napsat. I kámoš by se hodil. Za týden mě čekají PL Kosmonosy a hodně by mi pomohla jakákoliv společnost.

....Jen malá odbočka. Udělal jsem dokonce level o karolíně v legendární hře Knytt Stories :)

Knytt Stories - Karolinka Power
https://www.youtube.com/watch?v=_z-7mzNhD0w

MILOSHIT: Po prospaném týdnu bylo jisté, že mám po práci. Ale věděl jsem, že dostanu aspoň pět litrů za účast na akademii. To bylo na dvě velký kapučína! Vzbudil jsem svou milovanou lolitku a rozhodli jsme se, že odjedeme na chatu. Přecijen mě tam za pár dnů čekal zubařský zákrok, takže jsme tam stejně museli být. Zubařku jsem měl v Pardubicích a souhlasil v dobré víře s extrakcí osmičky. Ovšem, kdybych býval věděl, s čím to vlastně souhlasím, NIKDY bych do toho nešel.

Proběhl tedy klasický nákup kapučín a jelo se. Mohli ste mě klidně potkat, kdokoliv z vás, jak si to drandim na skejtu ulicí Balbínovou, pak vjedu naprosto bezprizorně na Vinohradskou aniž bych respektoval jakýkoliv provoz, olliečkem na chodník a na chodníku mě pak čekala chránič požární nebo plynové hadice, přes kterej jsem vždycky udělal masivní wallie. Pak z obrubníku na obrubník, to nebýval problém, ale co mi přišlo vždycky nebezpečné byl sjezd po chodníku Legerovou ulicí k hlaváku. Ten debilní chodníček je strašně malej a úzkej, má obří hnusný kamenný dlaždice a centimetr od tebe je masivní automobilovej provoz. Stačil zádr kolečka, kamínek, cokoliv a skončil bych pod kolama aut.
Nikdy se to ale nestalo.

Už ve vlaku jsme si většinou dali diskrétně první čáru a cesta hned byla zajímavější. Většinou jsme pak luštili křížovky. To nás bavilo, to nám šlo. Když jsme měli náladu, dělávali jsme si srandu z ostatních cestujících. Většinou jsme si přisedli k nějakým gen z holkám a karolína na ně spustila:
"JEŽIŠ AHOJ ANÍÍÍ! TEBE SEM DLOUHO NEVIDĚLAAAA!!! JAK SE TI DAŘÍ???"
Holky nechápavě čuměly.
""ANÍ NEDĚLEJ, ŽE SE NEZNÁME!!! TOČILI JSME SPOLU VZPOMÍNÁŠ?? TEN REŽISÉR BYL DIVNEJ ALE TEN HEREC MĚL OBROVSKÝ PÉRO!"
"Kamera, klapka, jedem." Dodal jsem jen znalecky se svýma slunečníma brýlema a pestrobarevnou košilí.
S tím jsme odešli do dalšího kupé nebo vagónu a tam se odehrál podobný scénář. Cesta tak hezky utíkala.

Na chatu jsme se vysrali a ubytovali se v apartmá na seči. Žil tam takovej boreček, co měl k dispozici 5 nebo 6 apartmánů s různým stupněm luxusu. Někdy za ně chtěl dost přijatelný prachy (700 za noc pro jednoho) a někdy to docela přeháněl. Všechno na seči fungovalo tak, jak se tomu zrovna chtělo. Hlavně lékárna. Ta byla absolutně nejhorší jakou jsem kdy poznal.

"ten apartmán se mi nelíbí, jsme tu moc v přízemí, zahuhňal jsem už asi po desátý čáře."
"Je to tu uplně v pohodě, uplně v pohodě" drkotala Karolína a mohli ste slyšet jak si drtí zuby, přičemž koukala na netflixu na nějakou sračku.
"MNě se to tu vůbec nelíbí." Trval jsem na svém. "Jsme v přízemí a přes okno nás pozorujou lidi."
Byla to pravda. Kolem oken apartmánu neustále někdo jezdil, chodil, pochodoval a zvědavě nahlíželi přes žaluzie.
"Ježišmarja tak co mám dělat? Mám se ti jít broučku zeptat jestli by nebyl k dispozici nějakej jinej apartmán?"
"To bys byla zlato. Pak tě za to parádně ošukám." Řekl jsem jí, hledící hluboko do jejich očí a držící v dlani její srdce. Bilo jako o závod. Karolínka kokain i jiný stimulanty vůbec nesnášela dobře. Nikdy jsem jí ho nenutil, přesto si vždycky chtěla dát.
Natěšená na sex, vyběhla jako rozkošna malá fretka z pokoje a já měl na chvíli klid. Nerad jsem si to připouštěl ale i já, dokonce i já, jsem potřeboval být občas na chvíli bez ní. sám. Tyhle pocity většinou přicházely po kokainu a zolpidemu. Taky jsem pociťoval zvláštní, ničím neopodstatněnou touhu jí nadávat.

"Tak ten pán pro nás zatím nemá volno, bude mít až zítra." Řekla Karolínka hláskem tak tichým, že si určitě přála aby jí nebylo slyšet.
"ZASRANÝ MRDKY" vyštěkl jsem a jebnul hrníček o stěnu. Karolína se strašně lekla. Začala sebou třást. Okamžitě jsem k ní přiskočil.
"Promiň broučku, promiň... Udělám ti to hezky pusou, jo?" Řekl jsem a držel jí v objetí.
Sice souhlasila ale po tvářích se jí kutálely slzy. Díky svýmu bývalýmu absolutně nesnesla jakýkoliv projevy agresivity, řev, zvýšený hlas, cokoliv z tohodle jí dělalo strašně špatně. Pak jsem jí to ale udělal, ona si zakřičela, a ta tam byla úzkost, ta tam byl duševní neklid. Dobrej sex je jako Rivotril. A můžete si ho dávat skoro pořád.

"Mám pro tebe špatnou zprávu," řekl jsem, teď když jsem si připravil půdu. "Nedokážu tady v tý sračce bejt, nedokážu tu spát. Takže jsem se rozhodl, že půjdu pěšky na chatu."
"To mě tu necháš samotnou?" Řekla a oči se jí zase rozšířily strachem. Byla tak roztomilá a nevinná. I s tou svou zrůdností na krku. Člověk jí nerad říkal brutální slova.
"Ano, ale jednu noc to vydržíš ne? Pustíš si nějakej hezkej seriál a nechám ti tu zolpidem na uklidnění."
"Hm, tak dobře no."
Karolína nikdy nedokázala říct ne. Nebyla tak vychovaná. VŽDYCKY udělala co se jí řeklo, vždycky poslechla, vždycky řekla ano a nikdy neprojevila svůj vlastní názor. Pak bylo velmi snadné si jí přestávat vážit a chovat se k ní jako ke kusu hadru. Snažil jsem se to ale nedělat a její absolutní submisivity nezneužívat.

"Tak já du kočičko, ahoj, zítra se uvidíme jo?"
"Ahoj čipi." Pronesla mé oblíbené slovo, které si asi vymyslela a ráda mě ním oslovovala.
Vyšel jsem do lijáku na sedmikilometrovou pěší trasu vedoucí skrz bahno a lesy a říkal si co to proboha dělám.

------------------jenom díky za ten masivní zájem, dostal jsem přes PADESÁT žádostí o invite do auditka, který bůhvíproč nefunguje veřejně a já to neumím nastavit :D Každopádně dík, těch žádostí je tolik, že to nestíhám ani přidávat.------------------------

MILOSHIT: Hůzl se v našich konverzacích objevoval čím dál častěji, a výraz "milada" taky. Nenáviděl jsem obojí. Přál jsem si smrt obojího. K tomu jsem dostal práci jako gambler/krupiér na akademii kde vyučovali Black Jack a ruletu. Představte si mě totálně sjetýho zolpidemem nebo koksem jak jdu a snažím se vyučovat tyhle dvě hry, který mi nikdy nešly ani za střízliva. Neuměl jsem míchat karty, neuměl jsem správně rozdávat, ale pamatuju si některý výrazy no. To bylo tak všechno.

Měli jsme výbornýho vedoucího, měl charisma. V akademii nás bylo circa 10, většinou gen Z lidi ale mezi nima já nebo třicátník z mokropes. Mokropsy jsme v té době s Karolinou fakt milovali, neuběhl den kdy bychom tam nešňupali čáry, nejezdili na černo nebo se aspoň nekoupali. Akademie mě bavila, a určovala mi směr, ale já nebavil ji. Při každý přestávce jsem si dával zolpik značky teva, čímž se mé výkony stávaly horšími a horšími.

"Prakticky nic, co jsem tady týden učil, neděláš správně" Zahlásil můj trenér.
"Navíc to vypadá že se posmíváš divákům, urážíš jejich národnost a shazuješ je."

No jasný, co jinýho jsem měl dělat, když byli imaginární a ani nebyli opravdový no. K real hráčům bych se choval jinak. Možná. Ale možná to bylo prostě tak, že jsem nenáviděl lidi všech ras a národností a chtěl je urážet a urážet a urážet.

Mezi tím co se děl tenhle bizár na prosklený českomoravský čekala na mě trpělivá karolína v negližé na mojí matraci, strkala si robertka do kučí nebo i jinam (což jsem obzvlášť cenil) a posílala mi fotky. Soustředěnost na kariéru byla prakticky nulová.

"věřím, že to zvládneš." Řekl můj trenér a dal mi otcovsky ruku na rameno. To rozhodlo. MUSEL JSEM BÝT KRUPIÉREM! BYL TO MŮJ ŽIVOTNÍ OSUD! Jasně jsem mu řekl, že to dokážu a byl pevně rozhodnut započít dráhu krupiéra společnosti Evolution, kterou lze najít snadno na youtube.

Když jsem se vrátil domů, karolínu z roztaženýma nohama jsem poslal pro gram koksu.
"A DYŽ GRAM MÍT NEBUDOU, CHCI DVA. ANEBO ČTYŘI. JDE O MOU KARIÉRU, JDE O MOJÍ KARIÉRU, CHÁPEŠ?! Řval jsem na ní poblázněn prostým faktem, že ve mě někdo vložil svou důvěru.

A statečná a submisivní karolínka mi běžela pro koks a ptala se co jestli má koupit jeden nebo dva:
"JASNĚ ŽE DVA DO PRDELE, JDE O MOU KARIÉRU, MOU KARIÉRU, CHÁPEŠ TO?!!" Řval jsem na ní v naprosto poblázněném, vlkzwallstreetovém běsnění.

Měl jsem gramy dva.

Učil jsem se pravidla blackjacku a rulety celou noc.

KOlem sedmé ráno jsem dospěl k závěru že na to nemám, chodit na závěrečný zkoušky by byla životní chyba a zkoušky musím odložit.

Pak jsme s karolínou prospali uplně celý týden. To je sedm dnů. Přisahám. Nikdy jsem tak dlouho nespal a nikdy tak dlouho už asi spát nebudu.

MILOSHIT: Moje zlé a hnusné zprávy se tudíž začaly stupňovat a dával jsem Káčku přes messík pěknou čočku. Jako pardon, ale proč by měla být s nějakým postarším úchylem vě vířivce nebo proč by měla balit na letné jointy nějakým cikánům z nádraží? Vůbec jsem to nechápal a naše názory na toto téma se značně rozcházely. Tím že jsem jí psal:
"Si letenská špína."
"Si normální letenská děvka"
"Si normální ráklo co hulí cigánům za gram"

Jsem akorát víc a víc připomínal jejího bývalého, ale nemohl jsem si pomoct, slova ze mě lítaly jako průjem, když byla s mámou nebo s rodinou, slova ze mě lítaly jako sračky co měli na parketách v bytě. Byl to humus, ale nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem hlavně její mámu nesnášel a její byt taky, protože to JEJÍ být umožnil přístup do jeího života někomu tak zkaženému a zvrhlému jako byl Tomáš. Tomáš Hůzl. To bylo jméno postavy, které se nesmí nikdy vyslovit. Jméno jejího Nemesis, Díky kterému už nikdy nebude Karolína Normální.

MILOSHIT: Naše rozmíšky kvůli letné ale sílily. Problém byl, že pokaždé když tam jela, něco se stalo. Její večně sjetá máma Helena se třeba rozhodla že si koupí kabriolet za 150 000 a doveze ho s ní do ...Teď už nevim kam, ale žil tam každopádně Daniel Rodný, člen skupiny Vanessa. Ten měl na místě všude porno, piko, vířivky, synťáky, no prostě ideální místo pro sedmnácctiletou holku. Moje největší úzkosti a deviace pramenily přímo z toho když Karolína trávila čas s těmito dvěma lidmi.

MImochodem její máma si myslela:

1. že je super nápad si během války s ukrajinou udělat výlet do Russsska

2. Že je Putin super

3. Že píchat nezletilý holčice (karolíně) piko do žíly je super nápad.

Atak dále.
Taže jsem vždycky trnul když trávila čas s těmito dvěma lidmi, a obzvlášť s její mámou. Ach bože Oseranstký.

MILOSHIT:

Většinou to probíhalo tak, že Karolína byla dva dny u mě ve vinohradech a dva dny na miladě. Ty dva dny na miladě jsem vždycky nesnášel. A psal jí ty nejhorší zprávy jaký mi má imaginace dovolila vynalízt. Jak tam přijdu a všechny vyvraždim. Jak to tam zapálim. Jak jí konečně budu mít jen pro sebe a ty hovada jí nebudou nadávat. Stále a ráda se tam ale ochotně vracela. Snad kvůli tátovi a hulení, bez kterýho nedokázala fungovat. Pokud nehulila dýl jak čtyři hodiny, byla úzkostlivá, depresivní, a brečela. Nechtěla ani jíst. Nechápal jsem to. Buď měla těžký PTSD z toho hajzla se kterým žila přede mnou, nebo depresi. Každopádně cukání, hlasy, pocity že se nad ní rozbíjí nábytek - to všechno ustalo. Rád jsem si myslel, že kvůli mně, ale důvod byl prostší. Karolína si dala od našeho známýho čáru ketaminu. A to několikrát. Od tý doby byla jak vyměněná. Třeba ještě týden po čáře se nepotřebovala ani zhulit. Bylo to neuvěřitelný a od tý doby považuji ketamin za lék.