.... V roce 2012 jsem zažil první opravdu bolestivý rozchod v životě, byla brunetka, byla židovka, hodně ambiciózní jediná holka, který sem zažil maturitní ples, ale potvrdilo se u ní železné pravidlo, že moje vztahy trvají buď 4 měsíce nebo rok a déle, no a tenhle byl jen ten čtyřměsíční, zato hodně intenzivní a po rozchodu, jak jsem už mnohokrát zmínil i v magazínu legalizace, jsem se naplno ponořil do hypnotik, nevadilo mi našňupávat se perníkem a celkově jsem ztratil zábrany.

Proto když jsem našel na tehdy ještě fungujících lidé.cz celkem pohlednou blondýnu co hrála na dudy, neváhal jsem a šel s ní na rande, čistě z důvodu náplasti na rozchod s židovkou a taky proto, že byla zajímavá. To, co ovšem přišlo byla ta nejbláznivější a nejbizarnější zkušenost se vztahy, jakou jsem kdy získal.

Vše proběhlo velmi rychle, hned na prvním rande jsme se spolu vyspali kde jinde než v kobylisích, strávila tam noc a klasicky jako na spoustě mých partnerek mi na ní přišlo něco silně mužského, už tehdy jsem měl obvyklou paranoiu, že spím s přeoperovaným chlapem, tohohle pocitu jsem se u Aničky (tak se mi aspoň představila) nikdy nezbavil, nutno ale říct, že dodnes jsme jako s jednou z mála žen přátelé a že když jsem byl třeba v olomouci v roce 2018, v nouzi největší, neváhala přijet a udělat mi to.

"Musím ti něco říct," řekla naše první společné ráno v roce 2012.
"No?" Zeptal jsem se mladistvý, hubený, obrýlený, a ještě zdaleka tolik nezničený chemikáliemi jako jsem teď.
"Pracovala jsem dřív jako prostitutka a teď mám masážní salón, kde honim cizí chlapy rukou."
"Fakt jo? Hustý." Řekl jsem a nevyvolalo to ve mně absolutně žádnou emoci. Jak mnozí čtenáři vědí, nikdy jsem netrpěl předsudky k těmto profesím, i když dneska bych už teda s nikým kdo nadále honí cizím chlapům, nechodil.
"Hrozně sem se bála ti to říct. Můžeme se i po tomhle co sem ti to řekla, ještě vidět?" Zeptala se, ale nebylo v tom nic nevinného, ani prosebného, "anička" působila zkrátka drsným a spíše chlapským dojmem. Nevěděl jsem proč, z obecného hlediska to byla hezká ženská, bylo to něco v její vagíně a uvažování.
"Jasně, můžeme se dál vídat, budu rád."

V kobylisích jsme se už nikdy nesetkali. Ovšem pozvala si mě k sobě domů. Byl to velký rozlehlý byt na žižkově. Jelikož jsem znal na žižkově jen staré činžáky z padesátých let, byla to pro mě nová a zajímavá zkušenost. Od jedný žižkovandy k druhý.
Zdálo se, že mám štěstí na ženy s luxusními byty. Bylo to snad 4 plus 1, byt byl laděn převážně do tónů šedé a černé ale elegantní.
"Na tohle všechno si vzala jen tím, co děláš??" Ptal jsem se překvapeně.
"Ne, je tu ještě jedna věc. Zatím ti o ní ale nebudu říkat." Pravila a podala mi čaj s mlíkem. To byla první věc co mě na ní zaujala. Čaje s mlíkem. Kde se je naučila pít? Prý ve skotsku. Jako vášnivá hráčka na Dudy, tam musela samozřejmě pobýt. Strávila tam údajně několik let.

Anička byla hrozně moc milá, a starající se. Jako naprostá většina žen z těchto profesí.
Udělala mi čaj, pak se zeptala jestli nechci něco k jídlu, začala mi vařit a přitom si zpívala. Zpívala extrémně vysokým falzetem, ale bylo to hezké, dalo se to poslouchat. Na bytě mi ovšem něco nehrálo, měl jsem velmi silný pocit, že tam s námi ještě někdo je.

"Hele, nemůžu se zbavit dojmu, že tu nejsme sami. Nechceš mi vo tom něco říct?"
"No....nejsme. Je tu moje kamarádka."
"Aha, a v kterým pokoji? Máš jich tu hodně."
"V jednom kam nikdy nesmíš jít."
"Hm, tak jo."

Tu noc jsem strávil s Aničkou na žižkově noc. Na manželské matraci na zemi u opravdu zvláštního obrazu, na kterém byla skála, nebe a oceán, ale vyzařovala z něj jakási bezútěšnost. Celou noc jsem měl pocit, že jsme pozorováni. I přes apo-zolpidem, který jsem už tehdy bral, jsem se moc nevyspal. Anička si navíc celou noc něco velmi potichu povídala, otočená ke mně zády.
Ráno jsme si zašoustali, s kondomem, a měl jsem z toho zase ten divný pocit. Měl jsem mokré pubické ochlupení. Ale úplně. A když jsem do ní zajížděl, bylo to uplně jiné než vagíny, co jsem znával. Stále mi tam spoustu věcí nehrálo, ale přesto jsem se s ní cítil bezpečně a příjemně a ona působila klidným a vyrovnaný dojmem.

"Ty sis v noci s někym povídala? Moc sem se nevyspal."
"Hm, s kamarádkou."
"S tou, co tu bydlí?"
"Ne, s jednou, co je mrtvá. Uhořela."
"Co?"
"Ano. Já jí občas vídám, dneska tu s námi ležela."
"Fakt jo? Hele a ty máš diagnostikovanou nějakou poruchu?" Zeptal jsem přímo, tak jak to dělávám.
"Byla jsem kdysi v Bohnicích."
"....A?"
"A prý mám paranoidní schizofrenii, ale já na tyhle termíny nevěřím."
"Aha."
"Půjdeme na kávu? Chci ti ještě něco říct."

Hodil jsem do sebe apo-zolpidem a souhlasil jsem. Výhoda apo-zolpidemu byla, že byl v takový modrý velký tubě, kde jich bylo 100. Občas jsem si teda nějaký zobnul ale rozhodně to nebylo že bych konzumoval 10 až 20 denně. Prostě občas.

Sedli jsme si do velké luxusní kavárny. Pamatuju si, že měla zlatý lustr. Žižkov pro mě náhle nebylo vůbec dezolátní místo. Bylo to místo přepychu a luxusu. A Anička vždy všechno platila a trvala na tom. Nikdy se, i když jsem náhodou nějaké peníze zrovna měl, nenechala pozvat, byla pro ní samozřejmost platit za ostatní. Tento způsob života se mi líbil.

"Tak jo." Řekla a usrkla z kafe. "Žádná kamarádka se mnou nebydlí. Je to někdo jinej."
"Trochu sem si to myslel. A kdo?"
"Je to jeden chlap. Mluví jenom anglicky."
"Aha, a proč si mě s nim neseznámila? Já anglicky umim."
"On příšerně žárlí na moje milence."
"Hm... Ale proč?"
"No na ten byt bych si samozřejmě sama nevydělala. Platí většinu nájmu pod jednou podmínkou..."
"....Jakou?"
"Já jsem ho občas mlátila řemenem, strkala hlavu do záchoda a honila mu ho. Taky ho šlehám bičíkem co mám, a to dělám doteď. To ostatní ne."
"Uf."
"Chápu, jestli mě už nebudeš chtít vidět."
"To jsem neřekl, ale je to celkem hustý."
"Já vím no."
"Dneska už asi půjdu." Řekl jsem a hbitě se zvedl od stolu.
"Uvidíme se ještě? Zeptala se s prosebným výrazem v očích.
"Uvidíme." Pravil jsem a usmál jsem se. Poté jsem jel do Kobylis, kde na mě čekala máma s dalším zolpidemem. Táta býval tehdy často pryč, asi v práci.

Karolíny? Tý se asi nikdy nezbavim. Už mě vůbec nezajímala, zapomněl jsem na ni. A pak přišlo pondělí ve spolupráci s ID HIKY (dík i nedík hele :D) kdy se zalogovala na nyx a začala mi tu lajkovat všechny příspěvky. Pak že jí prej chybim. Pak že chtěla vědět jak se mám. Pak jsme si zavolali. A jak jsme si zavolali, cejtim sem se PROBUZENEJ. Je to naprosto přesnej výraz. Bylo mi jako bych 17 dnů (subjektivně měsíc) spal a ona mě najednou probudila. Plnej života a elánu, motivace, energie, inspirace, zahltilo mě to jak lavina. Jen tak mezi řečí jsem se zmínil, že ve středu se ubytovávám v Chrudimi. Nedalo moc práce jí přemluvit ať přijede taky. A už vůbec nedalo práci jí dostat na hotel. Vydělala si dokonce nějaký prachy a tak mi koupila k narozkám bundu za 1600. Chtěla se hodně tulit, tak jak to umí jen ona. V sexu jsem měl trochu problémy. Nemůžu nějak dostat z hlavy všechny ty dezoláty a cikány co jí líbali. Jedno konkrétní jméno co jí líbalo mě sere nejvíc. Martin Kovacs. To je tak strašnej alkoholik, že jsem byl svědkem toho jak nabízel turistům na národní třídě shoty ze svýho péra. Jasně, možná vtipný na poslech, ale tenhle člověk líbal holku na který mi kdy záleželo asi uplně nejvíc, a nelíbal ji jindy než když ZROVNA JÁ jsem byl u Apolináře. Při každým polibku, při každým přírazu do její mokrý kundy, jsem věděl, že to udělal. Pak mi v Chrudimi řekla, že se scházej dál. A že se prej smějou mejm textům. Můj problém je, že takový věci mi dojdou až pozdě. Taky mi říkala o tom jak jí píšete, tady z nyxu, jestli jí nevadí, že se na ní "přiživuju." Prej se tomu jenom směje.

Každopádně až na mou neustálou paranoiu z Martina Kovacse to byly hodně hezký dva dny, na druhou stranu jsem při nich nic moc necítil. S karolínou to nejde jinak. Buď jí absolutně propadnete a nechcete už nikdy žádnou jinou (teda pokud se přenesete přes všechny dezoláty a cikány co s ní něco měli), anebo si vytvoříte vnitřní štít, přes kterej jí nepustíte. Ten štít ve mně byl, dokud jsme se nerozloučili. Ukápla jí slza. Bylo hodně, hodně vidět, že mě má pořád ráda. Štít začal povolovat. Říkal jsem si, co se to vlastně stalo. Co jsme to ty dva dny dělali? Co to znamenalo? Ale ten štít ve mně byl, dokud jsme si nezavolali a neřekla mi, že "jde na oběd s kolegou," že mi "po tom nic není" a chovala se jako by ty dva dny nic neznamenaly. To mně dopálilo. Myslím že nikdy nikdo ve mně neuměl vyvolat takový hněv jako Karolína. Říkejme tomu klidně Hulk Rage. Je to fakt mocný hněv. A tak jsem začal vyšilovat. A když cítítm hněv, chci aby druhý pochopil, jak se cítím. Takže jsem jí údajně na dálku způsobil úzkost.

Nejlepší strategie by bylo nechat jí bejt, ale to prostě nejde. Někoho máte uplně v hajzlu, on se vám vrátí zničehonic do života, a pak dělá, že se vlastně nic nestalo. Karolína je magor. Karolína je jako krásnej klavír, naleštěnej a naladěnej, kterýmu ale Martin Kovacs otevřel víko, do toho víka nachcal, a pak do něj začal kopat. A možná to i udělali nějaký další lidi. Určitě to udělali další lidi.

Tvl, to si vážně musim pro peří až do brna, když už nutně potřebuju uklidit chatu a navíc mám příští týden narozky? Jestli tu je někdo z hradce, pardubic, prahy a okolí a není schopen se ani podělit, ať se stydí. Na protest sem nedám nic dokud neseženu meth.

soml. handdrawed. multitalented. renesanční člověk.

....Kdysi dávno v hlubokých dobách roku 2008 mne oslovila brněnská rapová skupina Dew Town Dogz, jestli bych jim neudělal beat na jejich desku. Tehdy, ještě bez návykových látek tehdejší židovské, žižkovské přítelkyně v její luxusní vile za Biskupcovou jsem dělal o 106 na jednom jediném beatu, a ona celá nadržená a znnuděná prohlašovala, že "dělám blbosti." Bylo tomu tak vždy, má hudba nebyla ženami dostatečně ceněná, muži jí naopak milovali. Řáhol mi přišel už tehdy jako zajímavá osobnost, a navíc se super flow a drivem, se kterým se (podle mě právem) později pustil i do smacka který je ovšem vytáhl na výsluní tehdy ve svém pořadu na rádiu Spin. Řáhol se na sociálních sítích moc nevyskytoval, ale jeho parťák Ethanol, který je teď bohatý grafický designér nebo tak něco, se mnou ochotně komunikoval a napsal, cituji: "Reotinec je drogový dítě, on v tom vyrostl a už nikdy se z toho nedostane."
Jak čas utíkal, Na sockách jsem sledoval Řáholovy osudy, léčebny, prášky, perník, zatímco já byl v léčebnách, zobal prášky a semtam si šňupl perník. Už ani nevím kde, jsem zjistil, že on dokonce píše, a až na gargantuózní množství gramatických chyb měly ty povídky i nějakou tu výpovědní hodnotu. Až v předlouhém roce 2020 se mi ho podařilo potkat na koncertě v crossu, seděl zrovna naproti přes ulici, oblíbeném místě feťáků a násilně vnucoval své tehdejší holce perník.
"Né, já už nechci, nedělá mi to dobře Tomáši, fakt ne."
"Nááá, dej si ježiiiiš, dyť to nic neděláááá....takový lepší kafeeeee."

Na mne adresoval tato slova:
"Ježiš to je klejvik, adélko to je klejvik, čau klejviku!" Chtěl jsem mu říct, že ho "sleduju" už mnoho let, že je kromě mě nejspíš jediný kdo už v letech 2008 rapoval o lécích, chtěl sem mu říct, že jsme si podobní. Ale nevěděl jsem jak s nim komunikovat, tehdy jsem jenom pil, jel stále svou šestiletou střízlivost po Bílé Vodě a tak jsem spíš jen seděl tiše opodál a pozoroval ho.

Proč to píšu. Lidi jako Tyler Durden jsou vymleté zombies bez špetky flow, inteligence, emocí. Řáhol pro mne odjakživa měl v sobě (aspoň pro mne) potřebný drive. Ačkoliv se mi jeho zjev v tomto rozhovoru už silně nelíbí, zvráceným způsobem cením že jede US styl, a zatímco tu ostatní šňupou řezaný kouk, on bere Oxycontin - úředně schválený heroin v prášku, který zničil a zabil polovinu ameriky, on určitě věděl, že ho to bude zabíjet, a přesto do něj šel. O čemž pojednává skvělý seriál "Dopesick," který tu rozhodně doporučuji.

S Řáholem si asi nikdy nepotykám, nedáme si čáru nebo panáka protože on už je prostě jinde (řekl bych že na podobné úrovni jako Durden, ale zvládá ještě souvisle mluvit,) ale stejně jsem rád, že ještě existuje. Peace bro.

Můj boj se závislostí - Řáhol | Šedá zóna 8
https://www.youtube.com/watch?v=GgVwNqfDT98


(beat sem dělal já a u natáčení nahrávky jsem fyzicky nebyl.)
REOTINEC fanynky
https://www.youtube.com/watch?v=M6q3ZAEHn08

Sofie, nenapsala jsi. Chtěl jsem Ti jen nabídnout mou kompletní povídkovou sbírku nebo tak něco, za onen neobvyklý dar.

Jinak se můj život smrskl hlavně na Přežití, proto tak miluju hru This War of Mine. Sice zatím nepropukla válka, ale tady na chatě už někdy mrzne, a do toho mě bolí zub. Vytrženej zub. Extrakce proběhla celkem bez problému, až na to, že byla v pardubicích (nikdy nepodstupujte lékařské zákroky v Pardubicích, spíš tam nepodstupujte radši vůbec nic,) a že mi tamní extraktor zubů řekl, že mám v puse "kazů jako sraček."

Snažím se dodržovat určité rituály, abych se nezbláznil. Ráno mě probudí kolem sedmé bolest vytrženého zubu, to hraju TWoM, náladuju do sebe zaldiar (opioid ne nepodobný housově vicodinu,) Aulin (středně silné analgetikum) a čaj. Snažím se nebrat přílš Rivotrilu, momentálně je jeho gramáž na pouhém miligramu denně, ale stejně se obávám že jsem zase závislý.

Každopádně po třináctiminutovém hovoru s Karolínou, který proběhl v sobotu večer, mi došla zásadní věc. A to ta, že tohle už není ta osoba, kterou jsem miloval, a že je to dokonce osoba, kterou znát nechci. Stala se z ní zlá, arogantní lhářka, která navíc neustále mluví sprostě a říká všem "more" a to je pro mě pravý opak definice dámy. Poté co rázně zase nějakou nadávkou ukončila hovor, jsem si vůbec nepřipadal odstrčený. Připadal jsem si nad věcí. Připadal si svobodný. Svobodný. Svobodný a odproštěn. Vůbec mi nebude vadit pokud jí už nikdy neuvidím ani o ní neuslyším.

V pátek po extrakci zubu (a dvaceti zolpidemech, a nespočtu opioidů) jsem jel na obyčejném kole sedm kilometrů do nejluxusnějšího hotelu v okolí na pohovor na pozici recepčního. To byla samozřejmě předem prohraná bitva, protože při trhání mi sestry tlačily tak silně na obličej, že mi způsobily podlitiny, a vypadal jsem jak po bitce. Navíc díky tomu, že jsem kdesi /naprosto netuším kde a jak se to mohlo stát) ztratil baterii od elektrokola, jel do kopců na tom obyčejném. a to vyvolalo pot. Spoustu potu. A pot vyvolává smrad. Takže jsem na pohovor přímo s ředitelem hotelu dorazil zpocený, smradlavý, a vypadající jak po bitce a jen vnímal pohledy osazenstva hotelu typu "panebože co je to tu za trash."

Práci jsem tudíž jako obvykle vzdal (dnes mi přišel další odmítací email) a spíš se zaměřil na to, co mi dá příroda. Ve sklepě jsem našel starý rozložený prut na ryby, a po mnoha bádáních a gugleních přišel na to, jak ho přivést zpět k životu. Jediný problém je, že nemám a ani netuším, kde se prodávají holinky (ptal jsem se všude kromě hobbymarketů, které v chrudimi nejsou a v pardubicích jsou buď zbytečně daleko anebo je tam jeden, kde jsem jaksi pracoval) takže denně se brodím řekou chrudimkou v teniskách, nahazuju prut a čekám kdy nějaká chytne. Zabíraj celkem často, tak jsem pochopil proč tu chodí denně tolik rybářů.
Jako návnady používám naprosto obyčejné červy, který jsem vykopal lopatou hluboko pod zemí na okraji naší zahrady. Na háček je rád připichuju s jednou lsysohlávkou, domnívám se, že mi to přináší štěstí.

Připravuji se na zimu, u které mám vážné pochyby, že jí přežiju. Chata je dvoupatrová, je tu všechno prosklené a jsou tu jen obyčejná děravá kamna a jedna elektrická kamna. Všechny okna a prosklenosti jsem zabouchal kladivem a dřevěnými prkny, ale stejně si myslím že na konci listopadu oslavím své šestatřicetiny a kolem únoru tu umrznu. Co má se stát, ať ovšem stane se. Vydal jsem a stvořil tolik literatury a hudby, co většina umělců nezvládne za celý život a přišel už o tolik životních lásek, že nevěřím, že by si mě našla nová. Své jsem si odžil. Beru to jako, že co se má stát, ať se stane, můj osud byl stejně vždy v rukou náhody, než že bych si ho řídil sám, což je jediná věc, ve které se neztotožňuji s Thomasem Andersonem z Matrixu. Stal se ze mě kutil a rybář, zní to skoro jako scifi, co? Ale tohle s váma udělá Nula KČ na účtu, zima a hlad.

Občas mě přepadne hořkost a smutek, že zrovna já musím takhle žít, a tak to tu ventiluju na nyxu. Nejsem ale zlý člověk, jen mě občas přepadá onen stav dobře známý z apolináře "je mi tak hnusně, že chci aby i druhým bylo hnusně.) Když je mi ale dobře, chci aby i druhým bylo dobře, a kdyby tu se mnou aspoň někdy někdo byl, rád bych to dané osobě dokázal.

Musím se ale naučit žít jen sám se sebou, protožej sem vyvrženec, kterému společnost jasně dala najevo, že o něj nestojí. Dávala mi to najevo celý život, a poslední kapka byla u apolináře.

Lidi hrozně rádi na takovýhle proslovy píšou nebo říkají, že to je "fňukání" "brečení," že se "Lituju" ale to není pravda. Konstatuji holá fakta a holou logiku postrádající jakékoliv emocionální zabarvení.

Winter is coming soon.

pls ať mi napíše Sofie do pošty, dík.

jedna skladba víc než tisíc slov.

Stream autumn 1 by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
https://soundcloud.com/claviq/autumn-1

Kdybych tam dal fotku riváče soundcloud mi to nepustí, ale fotka káháčka stará rok je samozřejmě v pohodě :D

Stream Miláček Riváček by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
https://soundcloud.com/claviq/milacek-rivacek

MILOSHIT: nepriospělo by to každému z nás, každý obden bydlet v jiném hotelu? Není snad náš vesmír JEDEN VELKÝ HOTEL?!

myslím že hlavně PAICE by to prospelo.

MILOSHIT: tak jsem 24 hodin nebo i dýl bez riváče protože jsem dostal zolpik od známé firmy. Dokonce jsem ho začal zobák jen po pulkach, nepiju tvrdej a pivo začínám pot až po setmění. Proč? Protože sem díky prachum za remix v penzionu. V apartmánu dokonce. Jsem tu spokojen. To až tak, že dnes jsem jel na chatu, vzal si skejt, jel zpátky do Chr a skejtoval. Zub mě bez riváče vůbec nebolí. Presto du zítra za svou starou, známou pardubickou řeznicí aby mi řekla jak to se zubem vypadá. (Tato řeznice mi před rokem vytrhla osmičku i s kusem dásně, viz kniha "káháčko,) tak jsem zvědav s čím přijde zítra.

Jinak jsem spokojený, hlavně že nejsem na chatě, nějak mi to tam teď nesvědčí

Dnešní noc byla pekelná. A odstartovala to bolest zubu. Kombinace byla:

1. 2 mg rivotril jedna celá tableta.
2. 2 ataralginy na bolest zubu.
2. průběžně pojídání hub přes den.
3. dvě vodky, dvě piva
4. dvě vodky, jeden energy drink
5. 4 piva.
6. půlka diazepamu 10 mg abych mohl domástrovat track, kterej je mimochodem boží:
Stream SUDETY MASTER_Claviq by Claviq | Listen online for free on SoundCloud
https://on.soundcloud.com/t2PpFZYFRw8obuOQmC
7. oslava tracku - pět riváčů 0,5 (jo, to už jsem nevěděl co dělám, ale dělám to často)
8. Zub bolí nesnesitelně. Jediná možnost - udělat odvar z hub a riskovat zmagoření ale být na 6 a více hodin zbaven bolesti. Udělal jsem to. Vypil to. Bylo tam BLBEJCH 8 HUB.
9. Dávám ještě dva pregabaliny že jako půjdu spát a po nich se to rozjelo. Přesně po nich.
10. co se rozjelo? Velmi konkrétně tohle:
Memory from Dead Mans Trip (DMT visuals experiment v7) [SEIZURE WARNING]
https://youtu.be/ph4szaVTWSY?si=fOH8vkcESS3ZJjvI


11. Kolem páté ráno jsem začal panikařit že umřu a obvolávat. Halucinace byly přesně jako ve videu, spíš krát 2. Samozřejmě to skončilo přesně tím co sem nechtěl. Přijela sem záchranka a zapojila se i PČR.

12. Vypnul jsem si mobil všude zhasnul, ale jakmile blikaly majáčky u sousedů, věděl jsem že je zle. CELOU DOBU MI ŠLO JEN O TO NEUMŘÍT NA PŘEDÁVKOVÁNÍ ANIŽ BY SE TO DOVĚDĚLI SOUSEDI.

13. Zvláštní bylo že během mejch absurdních halucinací, kdy jsem měl reálně mikrospánky a padal ze schodů jsem našel jeden. zolpidem.

14. Ten jsem si teda vzal a náhle věděl že vše dobře dopadne. Uklidnil jsem se. Extrémně.

15. Běžel jsem za policajtama. "DOBRÝ DEN. VY HLEDÁTE MĚ ŽE JO."
"Vy ste volal na linku 112? Oni si mysleli že zemřete, to nemůžete takhle zavolat, nepředstavit se a pak zavěsit."
"Pojďme to řešit k mé chatě, můžeme prosím pánové? Nebo si mě odvezte, jo?" Koukal jsem na vnitřek policejního vozu a představa že budu konečně na chvíli v teple byla lákavá. Popravdě i ta záchranka byla lákavá. Mít od všeho co beru na den dva pokoj. Ale riskoval jsem prohlášení za nesvéprávného. Kór s mou historií.

16.. Před fízlama jsem byl jako vždy suverénní. Vše jim pokorně vysvětlil, (že mě bolel zub a přehnal to s lékama,) že jsem zpanikařil a začal volat na čísla, že už to nikdy neudělám atd.

17. Byli velice vstřícní a chápaví (a jeden mi dokonce poradil ať si zajdu za místním starostou a využiju ho jako terapeuta jestli sem to pochopil dobře.)

18. Odvolali záchranku a vzhledem k tomu že to bylo všechno za tmy, možná se ani sousedi nedozvědí koho tu hledali.

19. Dneska se ale pro jistotu uklidim do nejlevnějšího hotelu co znám a.....napsal bych, že se pokusim omezit riváč a alkohol, ale něco mi řiká že to nedopadne.)

Howgh.

Takže, můj den. V pět ráno jsem se probudil na chcaní a pak mi nešlo zabrat. Tak si řikám, "ok, dám dvojkovej riváč." Jenže po něm spaní furt nepřicházelo a naopak mě napadlo sežrat čtyři nasbíraný houby "abych měl živější sny." Super nápad, fakt. Dlouho to nepřicházelo, ale kolem sedmý jsem začal hučet jak vrata. Připisuju to kombinaci s riváčem a kocovině. Začaly se ovšem dít správné věci, začal jsem UKLÍZET, MÝT NÁDOBÍ, LUXOVAT a všechny činnosti co by měl zdravý člověk vykonávat ideálně každý den. Jediný co nejsem schopen je si uvařit. Jak jsem pozřel ty houby, věděl jsem, že pod vlivem najdu další. Takže kolem devátý došlo k tomuhle videu. Předtim jsem si pustil Hazel Moore, kterou dlouhodobě považuju za tak nádhernou, že jí kariéra pornoherečky až nepřísluší. Pak jsem se jal sušit houby, sedl na elektrokolo a jel na seč. Tam jsem si dal šťouchaný brambory, vodku a pivo. Samozřejmě alkoholu nepřipisuju žádný význam, ale po kaši jsem začal cítit nadouvání žaludku. Koupil jsem si tedy ještě božkov v plastu, a naráz ho vypil. Přišlo velkolepé blití, kterého naštěstí nikdo nebyl svědkem. Pak jsem kalil lahváče u sečský přehrady, oslovoval mladý páry "a milujete se?" Starýho pána "Co to sbíráte? Ořechy? No to je nádherné." A celkově se choval jak magor s bipolárkou. Po cestě nazpět jsem ukořistil další psilocybe bohemica, ovšem bylo to paranoidně prasečí, jelikož v místě sběru parkovaly dvě neznámá auta. Dával jsem si tedy pozor a jakmile jsem uslyšel hlasy, unikl. Ještě mám touhy ty prokletý houby konečně prodat nebo aspoň vyměnit za piko (to piko by se mi fakt mrtě hodilo) ale víme že by to dopadlo solí, že. No, jinak mám zatím úspěšný den.

• 980eab75-6165-4737-81cf-8013d77d3c6d.mp4