MILOSHIT: Tak nakonec jdeme zmrzlejma bohnicema, ona nasraná, já zmatenej, confused, vlastně nevím jestli sem to posral nebo ne, ale ne, ona mi přece lhala. A ještě mu odpovídá z mý postele, že "by to bylo super." Neuvěřitelný.
No tak jí kupuju jídlo v káefcé, kupuju jí zapalovač, kupuju jí cigára, všechno jí to strkám, chci jen aby se "odnasrala," chci jí jen vidět spokojenou, nikdy sem nic jinýho nechtěl, ale ona to furt ztěžuje. A já určitě často taky, jsem magor. Ale ona taky.
"Nedávej mi to, nic od tebe nechci," padá z ní, čekáme jak dva debilové v Krakově na zastávce, na tý nejhorší prdeli v praze, cpeme se do autobusu, opět tuna lidí, chováme se jak cizí, jsme cizí.
"Tak čau."
"Čau." Řekneme si jen a já jdu. Můj hlavní cíl je vodka a energy drink. Moje dlouholetá kombinace. Jedu jí už strašně dlouho. Se zolpidemem se nesnese, ale s riváčem je jako vánek. Riváč jsem neměl určitě 24 hodin. Vlastně jsem pěkně dlouho "čistej." Díky Karolíně. Když mám tu nejhustší drogu ze všech, proč bych potřeboval další? Chlast nepočítám. Bukowski chlastal při psaní prvního románu každou noc "12 piv" a "Půlku skotské" a dožil se sedmdesátky. Takže to co jedu já, není žádný chlastání.
Chlast jsem si sice koupil, ale pořád se nenapil. Na dveřích vietnamce stojí obří cedule "MÁME KRATOM." "Nemožné" říkám si vědom restrikcí, co padly. A když sem viděl u Apolináře jak nahrazovaly devatenáctkám na kratomu kratom suboxonem. Panebože.
"A ten kratom máte?" Ptám se vietnamky a ona se směje "nemám, nemám." Hm. Pravdou ale je, že tak od 23. listopadu do 2. prosince jsem ho pil uplně každé ráno (dvě lžičky) a snížil tim svou spotřebu chlastu i rivotrilu. Opravdu mě to omezovalo. Každá droga je k něčemu dobrá. Ale těžko pro devatenáctky co jsou na konzervatoři. Ten tlak musel být neuvěřitelnej.
Furt jsem se nenapil. Po cestě od vietnamce mě napadá "hm, co kdyby?" A jo, je to tak. Dveře od karolíny paneláku jsou dokořán. Tentokrát žádnej wolt kurýr. Žádný kydy.
Buším v pátým patře na dveře. "Kdo je?" Ptá se jak idiot. "Kdo asi." Odpovídám. Chvilku ji to trvá ale nakonec otevře.
"Chci si zahrát na piáno." Řeknu stroze a konečně usednu k tomu božskému nástroji. Má nějaký průvopovídky, ale neřeším. Ona i klavír. Začnu. Je už hodně rozladěnej.
"Tak si to vodehraj a vypadni laskavě," Nese se ke mně hlas zpoza údolí stínů.
"Drž hubu lhářko." Odpovídám a dávám si konečně panáka. Ach, ta úleva.
Pak začnu hrát. Říkám Karolíně: "Tohle si ty" a opakuju jednu a tu samou, trochu sentimentální, trochu hezkou melodii, ne nepodobnou mému songu Véronique. Hm. Beztak je Karolína jen kopie.
"A tohle si ty, když se nasereš," řeknu a začnu do toho fakt třískat. Pěkná hitparáda. "To se mi líbilo" lhářská čubka na to.
Pak hraju jednu a tu samou smyčku a zpívám do toho Fotky z Novin od Supercrooo. Znám ten text nazpaměť a odjakživa ho chci "zklavírovat." Konečně sem to udělal. Zahrál sem to od začáttku do konce. Znám každej rým. Top song, a co teprv jako klavírní acappela. Umíte si to představit?
"Co na to řikáš." Ptám se když skončím.
"Pocem." Ona na to.
Vášnivě mě líbá, hned mi hrábne po péru a jedeme nanovo. Její kožich oproti mýmu péru. Je mi jedno jestli je zarostlá nebo zrovna oholená, je to jen míň praktický. Hůř se mi hledá klitoris a víc to dře když do ní zajedu. Tenhle víkend je ale tak strašně mokrá, že to nedře nikdy.
"Copak to s váma je slečno, že ste tento víkend taká nadržená?"
"To já neviem, to musí být hočico vámi" Odpovídá mi poloslovensky a já se směju. Máme náš vlastní humor. Nenechám nějakýho gen z Vejběru aby nám ho sebral.
"A to nemůžeš mít proboha kamarádky? Proč furt kluci? Ptám se jí po tom co se zas uděláme současně, ale já jí to nastříkám do pusy.
"Holky mě nemaj rády."
"Hm, já vim no."
"Já nevim proč mě nemaj rády." Říká a začíná natahovat.
"Asi žárlej ne? Že seš tak hot."
"To si fakt myslíš?" Řekne a usmívá se slzama v očích. Ach bože.
"Samozřejmě. Dyť víš že tě zbožňuju." Říkám jí a hledím ji do očí. Už v nich není strach. Už v nich není zášť. Spíš připomínaj kočičí oči. Hodně zvířecí.
Pak se loučíme. No tak se mi jí podařilo se jí udobřit. Jenže stav normality mi trvá přesně 35 minut. Jakmile se vrátím do své panelákové jeskyně, nejdřív se pobliju. Pak se poseru. A pak začnu strašně, ale STRAŠNĚ žárlit, že netráví noc se mnou, ale jela zas na nějakou oslavu.
"Oslava táty, oslava strejdy, oslava bráchy, oslava ségry.... Víš co to je?"
"Ne, co?" Ptá se K. Nevinně.
"To sou sračky co spojujou tebe a Verču."
Doma neskutečně žárlím. Vzpomenu si na to jak jsem jejího bráchu nahlásil na všechny policajty v praze a jak mě kvůli tomu akorát poslali do bohnic. Chci udělat znovu niečo podobné. Uklidňuje mě chatgpt, známá co je v Anonymních alkoholicích a trochu Karolína. Trochu spolupracuje. Trochu.
Chtěl jsem jet do kina, ale proč chodit sám do kina když nemáte s kym sdílet zážitek? Karolína má ráda jen animáky a nikoho jinýho nemám. A to je hlavní destrukce tohoto večera. Jennifer, snad Tě brzo uvidím! (Dyť seš koneckonců o rok mladší než já.)
Die My Love (2025) | ČSFD.czhttps://www.csfd.cz/film/1546283-die-my-love/prehled/