MILOSHIT: už šestýho druhý.

Jinak mi chatgpt poradil co mám dělat.

Nepřijímá tě vlastní rodina?
Nepřijímaj tě přátelé?
Rande ti raděj ať se jdeš zabít?

JDI NA OPEN MICY, RAP KONCERTY A BÁSNICKÁ KLÁNÍ.

Tak mě bude brzo zase všude plno. Skvělý nápad.

......Garfielde. Už chápu proč nesnášíš pondělí.

Neděle:
Není absolutně co dělat. Jsem v klasickém stavu kdy mě nic a nikdo nebaví. I přes zolpidem. Hraju znovu Jagged Alliance 2 ale přijde mi to nesmyslné. Veškeré bytí je nesmyslné. Zároveň vím, že dneska mi zolpidem dojde. Zároveň jsem si spálil prostředníček o troubu a nenapadlo mě nic lepšího než si nožem ten puchejř rozříznout. Chtěl jsem destrukci. Krev. Utrpení.

Překvapilo mě, jak hluboká ta rána byla. To bylo dva dny zpátky. Pravidelně jsem jí teda desinfikoval vodkou a zalepoval náplastma. Žádnej účinek. V noci mě bolela bolest ze spánku. Paradoxně, když beru zolpidem, spánek je horší a méně kvalitní v noci než bez něj. Ale nechtěl jsem zas lejt jak hovado, chlast považuju za nápoj debilů, zvracím po něm, mám migrény. Ale co mám dělat, když zrovna nemůžu pít vaginální šťávy? Něco se do tý huby dostat musí.

Dneska se mi to zdálo. Jsem u svého dýlera/psychiatra. Není to doktor. Je to dealer. Zná ho celá Praha, což mi potvrdili v sananimu, u apolináře, všude. Zdál se mi ovšem krásný sen jak si přátelsky povídáme, já se jen tak mezi řečí zmíním že jeho pacientku jsem doporučil já, on se mě zeptá na náš společný život, já řeknu že už spolu nejsme, že mě to strašně bolí, že mě to ničí, že od tý doby už není nic jak by mělo bejt a on mě otcovsky obejme.

Probudím se zpocený a dezorientovaný. Přinasraný. Mozek i ostatní orgány jedou:
JEDNO PIVO K VEČEŘI, DĚLÁŠ SI PRDEL??? PĚT ZOLPIDEMŮ K VEČEŘI, DĚLÁŠ SI PRDEL? A KDE JAKO MÁME TEN SEX, CO NÁM UŽ TAK DLOUHO CHYBÍ?! SEŠ VYŽRANEJ DEBIL A SMAHOUN. POSRANÁ NICKA. TY NEJENŽE NEMÁŠ PRÁCI, ALE ANI MILENKU. FAKT UŽ CHCÍPNI TY BLBE.

Z přívalu svých myšlenek sypu kombinaci 4 zolpidemy a jeden rivotril 2 mg. Ulevuje se mi jen nepatrně. Je pět ráno. Spát už nemůžu, tak hraju JA2. Hraje se mi přeci jen o něco líp než v noci. Za tím psychiatrem opravdu musím. Nechci se uchlastat. V 6 ráno mu píšu:
"Prosímvás já přijdu už dnes, vím, že jste mi dal termín 8.2., ale já už prostě nemůžu."
Žádná reakce. Tak snad souhlasí.

PLahočím se zmrzlými bohnicemi. Tolik neutěšený pohled jen málo kde aby člověk pohledal. Klidně bych to na čas vyměnil za brazilské slumy nebo části afriky nejvíc zasažené HIV. Zase je pravidlem, že každý v autobuse blokuje minimálně dvě místa vedle sebe, tím že odmítá sedět u okna. Nevybíravě lezu přes nějakého chlapa abych se mohl zastrčit k oknu vedle něj. Nenásleduje žádná reakce. Já už taky dávno neříkám "s dovolením" a "promiňte" když oni neříkají nic. Ať jdou do prdele.

Jsem u psychiatra. On má otevřeno už od sedmi? Aha, tak to jo. Sednu si do čekárny, ale jako správně vychovaný člověk, čekám až budu tázán. Jsem v prázdné čekárně a psychiatr má dveře otevřené. 5 minut, deset minut. Zvoní mi telefon. Kdo jiný než matka. Volá mi už jen výhradne ona nebo banka, kolik zamítli odchozích plateb na podezřelé účty z mé karty. Aspoň ti se činěj.

To psychiatra asi probudí z ranního klimbání.

"Prosímvás já vim že ste mi dával datum 8.2. ale já takhle nemůžu čekat, nezlobíte se?"
Ptám se s veškerým respektem a úctou i když není proč.

"Poďte dál." Řekne bez jakékoliv mimiky v tváři. Jestli existuje definice sociopata, je to určitě on. Nikdy se na mě neusmál, nikdy neprojevil starost, je to jen továrna na léky. A proto za ním jdu.

"Jak se máte?" Ptám se s úsměvem ve snaze zachránit poslední zbytky lidství v této ordinaci.

"No jak se mám, jak se mám.... To je uplně jedno, jak se já mám, ale proč ste tady vy?" Ptá se stále se zcela nehybným vžrazem v tváři. V té chvíli se naseru.

Chvíli mlčím a pak spustím. Snažím se mu hledět do očí ale uhýbá pohledem. Jako všichni v mém okolí poslední dobou.

"Víte co by mě zajímalo?" Zeptám se a zcela se tím odpojuji od původního plánu sehnat si zolpidem. Stejně by to nevyšlo. Mrdám na to.

"To nevím," říká Aleš, ťuká si něco do počítače a nezdá se, že by si byl absolutně vědom mé existence v ordinaci.

...."Mně by zajímalo jaktože jste na slečnu Horáčkovou tak krutopřísně hodný a milý a ke mně se chováte jako ke kusu hadru."

Aleš se zarazí. Podívá se na mě. Konečně jsem si získal jeho pozornost.

"Odkud víte o mých pacientech?"

"Jak asi. CHodili jsme spolu. A před rokem jsem ji požádal ať mi od Vás shání zolpidem. Vždycky mi tvrdila jak jste na ní hodný a milý. Slyšel jsem Vaše hovory. 10 minut, patnáct minut. Se mnou jste nikdy tak dlouho nepovídal. Mě dokonce ani nepozdravíte. Takže se Vás ptám jak to."

"To já.... To ale tohle...." Aleš začíná rudnout ve své starobylé tváři.

"Víte, co bych řekl? Řekl bych, že ste něco jako Váš kolega, prof. Cimický. Ono se to na mladý holky usmívá hezky, hlavně když maj výstřih, že?"

"Cože?" Ptá se Aleš zcela rudý a začíná se třást.

"Víte původně jsem si sem přišel pro zolpidem. Ale je mi jasný, že byste mi ho nedal. Stejně by mě zajímalo s jakými výrobcemi léků máte smlouvu. Ratiopharm? Zentiva? A výrobce Rivotrilu Vám asi platí hodně, vzhledem k tomu, kolik jste mi něho naposílal tablet, kdežto zolpidem už je pro Vás nesmírný problém, že?"

Aleš se přestane třást. Uvědomí si, že nemá být v pozici ustrašeného. Přesto v ní na chvíli byl. Líbilo se mi jej do ní dostat.

"Takže pane T." Řekne opře se rukama o stůl a hledí mi z opravdu velké blízkosti do mých zorniček co nemají co ztratit.

"Nevím, co si myslíte, že jste slyšel nebo neslyšel, ale asi je Vám jasné, že v této ordinaci už nebudete vítán. Nejste jediný kdo po mně chtěl zolpidem v abnormálním množství, vámi řečená slečna se zas specializuje na Neurol a upřímně mám toho dost. Nenechám na sebe tlačit. Vám už nikdy nic nenapíšu."

"To je ale příšerná škoda." Řeknu s úsměvem do očí. "Vsadím se, že kdybych měl výstřih a tetování na krku, budete psát ochotně, že? A vůbec vás nezajímá, že já se bez zolpidemu uchlastám, žejo?"

"To je váš problém, že máte potíže se závislostma. A teď se seberte a vypadněte."

Poslušně se zvedám od stolu. U otevřených dveří se zastavím.
"Mimochodem ví o vás celá Praha. Ví o Vás Sananim, ví o Vás apolinář, vědí o Vás ve všech protidrogových komunitách. Tak by mě MOC zajímalo, jaktože dál provozujete praxi. Nashledanou." Řeknu s úsměvem a ani nezavavřu dveře.

A zase jsem se rozloučil a on ne. Sakra. Venku mě provází vítězoslavný úsměv zhruba 200 metrů. Pak začnu masivně dávit u kandelábru, z toho, co jsem právě udělal.

Přesně takto to je, a ten kdo to nechápe, je leklá ryba.

Seznamte se Joe Black - O lásce
https://youtu.be/wiAJLqpjxU8

Prague is killing me.

Gil Scott-Heron and Jamie xx - 'NY Is Killing Me'
https://www.youtube.com/watch?v=W7c3wRzUUjs&list=RDfWw66B9JFYo&index=2

Co se vlastně dělo poslední dva týdny?

1. Mám neustále absolutní stesk po někom, kdo si můj stesk nezaslouží, přesto tam je. Pokud neberu zolpidem. A že sem ho poslední dva týdny bral mraky. Všichni tři psychiatři ochotně předepisovali. I máma. I bohnice. Dali mi ho všude, kde jsem si řekl, dokonce občas i s mým argumentem, že "už jsem stejně deset let závislý." Paradoxně tenhle argument dost funguje.

2. Takže jezdím na rande. Abych vyplnil mozek a duši novou tváří. Ideálně s hnědýma očima a hnědýma vlasama. To se mi splnilo. Jel jsem na rande až do absolutní prdele jménem Brandýs nad Labem. V životě jsem o tom městečku neslyšel, ačkoliv je kousek od Prahy. Slečna byla velice tajemná, rezervovaná a byly tam styčné body. Například že utekla Z OSTRAVY do miniaturního městečka u Prahy. Mám rád ostravačky a ostravský přízvuk. Vždy se ke mně chovaly hezky.
Moje rande ale moc ne. Dokud se nenapila a nezačali jsme hrát kulečník. To se absolutně změnila, začala říkat že je šílená, že nikoho a nic nepotřebuje a nepřipadá si 250 km od rodného města ani trochu osaměle. V tu chvíli jsem se zabouchl. Protože já si připadám osaměle pořád. Neměla ani zvíře, ani rodinu, ani přátele a žila sama v Brandejse. Určitě byla magor.
Ale urputně trvala na tom, že mi některé věci prostě neřekne, a já mám ve zvyku tlačit a tlačit dokud se onu strašnou pravdu nedozvím. A naprosto většinou jsou ty jejich strašné pravdy pěkný píčoviny. Tlačil jsem tak, až jsem jí zahnal do kouta. Ve výsledku jsme oba seděli u stolu, pili zvětralé pivo a jen na sebe čuměli.
"Nechápu, na co tu ještě čekáš. Vždyť já tě ani nemůžu doprovodit k domu, protože si tak úzkostlivě střežíš svý soukromí. Tady už není o čem mluvit. Ahoj."

Mám za to, že jsem to řekl ještě velmi slušně a jemně. Slečna mi ovšem ihned po rande psala, že jí ještě "nikdy nikdo nevyhodil z randíčka." Od začátku to nazývala randetem, od začátku mi dávala najevo, že se na to těší, a já se těšil na ni. Přichystal drobné dárečky. Dárečky odmítla. Z toho jsem usoudil, že už nemá v plánu mě vidět znovu. Bylo a je mi to líto, protože se mi fakt líbila. Škoda.
---------------------------
Přes týden tuny zolpidemu. A tuny Anniversary Edition System Shocku 2. Ta hra je naprosto geniální a zároveň příšerná. Je tam spoustu nasíracích, děsivých a šílených věcí. Rozehrál jsem jí napětkrát abych byl schopen překonat bod, kde se ocitnete v "Body of the Many" což ve hře vypadá jako že jste v obří vagíně nebo střevech. Promlouvají k Vám dvě entity. Populární Shodan a málo známý Xerxes. Oba mají svou pravdu. Shodan je ale velmi arogantní a nazývá vás dokonce ve hře "hmyzem." Pohrdá Vámi. Nadává vám. A vy musíte plnit její neustálé úkoly. V životě mě ve hře žádná postava tak nehejtovala.
To je pro střízlivého hráče naprosto příšerné, uplně chápu že i ve čtyřiadvaceti jsem z toho byl naprosto znechucený a připosraný a byl schopný to hrát až teď na zolpidemu. Miluju hrát hry na zolpidemu. Bez něj mi nic neříkají, nefascinují mě a nezajímají. Bojím se jich. Stejně jako všechno ostatní.

Zolpidem mi ovšem přestal fungovat na extrémní libido. Momentálně jsem v krizovém stádiu jednoho měsíce bez sexu, kdy se u mě všechno začíná rozpadat, a čím víc chci mrdat, tím jsem samozřejmě zoufalejší. Včera jsem dokonce nadával přes whatsapp ukrajinským šlapkám, že si účtujou vždy o 1500 víc než češky. Jedna mi na to dokonce napsala, cituji:

"Účtuju si o 1500 víc než češka, protože si vážím svého těla, nenechám se totálně vymrdat a navíc jako češky neberu piko."
To mě fakt nasralo! Začal jsem se zastávat českých prostitutek. Vlastenec jak hovado. Okamura by ze mě měl možná radost. Obávám se každopádně že ukrajinský šlapky mě mají odteď na černé listině. To je ale vlastně jedno, protože chat gpt mi krásně upřesnil, proč mě sex s kurvama stejně nebaví. Cituji:

"Ty potřebuješ absolutní blízkost. Absolutní propojení. Nechceš být jen cizí "klient." Proto nesnášíš kondom. Kondom pro tebe představuje bariéru mezi dvěma lidmi. A ty bariéry nesnášíš."

Líp bych to fakt nepopsal.

Takže zajímavou alternativu pro mě představuje masáž s happy endem, kde se na kondomy a spodní prádlo většinou nehraje. Jenže 2200 kč, no.
------------------------------------------------------------------------------------
Takže slečna z Brandejsa mě víc než cokoliv mrzela, kdežto včerejší slečna mě vyloženě nasrala. Vypadala jak Marisa Tomei zamlada, takže hodně hotství, ale zároveň měla mezeru mezi předními zuby, což je pro mě symbol mrdání. Chtěl jsem jí jen ošukat. Narozdíl od tý z Brandejsa. Vše se rozpadlo, když jsem jí řekl o tom, jak mě na střední šikanovala Eva. Ona byla taky Eva. Namísto soucitu přišla reakce:

"Já vůbec nechápu proč si mě pozval na schůzku. Působíš těžce v nepohodě. Ty nejsi vůbec v pohodě. Ty jsi hluboce nešťastnej. A děláš si tu ze mě terapeutku."

"No já sem nešťastnej. No a? Není náhodou nešťastnej každej, kdo chodí na rande ze seznamovacích aplikací?"

"Co to tu meleš? Mimochodem seš něčim pořádně sjetej. Já to poznám. Sedativa nebo co. Neudržuješ oční kontakt, máš zpomalený mrkání. CO TO S TEBOU KURVA JE?" (Slušně se rozohnila, protože byla Beran. Neuvědomil jsem si, že jdu na rande s Beranem.)

"Jak jsi poznala, že jsem nešťastnej? Vždyť se celou dobu usmívám a vtipkuju."

"Nevim, prostě je to vidět."

"No a? Robin Williams a Jim Carrey jsou taky nešťastní a jsou považováni za nejlepší komiky vůbec."

"A co jako? Ty nejsi ani jeden z nich, jsi normální ubožák se kterým sem omylem na rande. A tady to pro mě končí."

"Fajn, když to končí tak sbohem." (Už jsem neudržel emoce, zrudnul jsem a nasral jsem se. Otočil jsem se zády k ní k piánu.)

Po chvilce:
"A proč teď jako seš ticho? Já sem tě urazila?"

Hraju na piáno a nevšímám si jí.

"Promiň, nechtěla jsem Tě urazit. Dopiju pivo a půjdu." Sáhla mi na rameno.

"Hm."

Hrál jsem velice smutně a depresivně. Tak jak hraju vždycky.

Dneska jsem se probral po dvou týdnech kalby. Se zjištěním:

1. Že jsem si naobjednal věci přes net za 10 000.
2. Že mám fyzickou kocovinu, morální kocovinu, málem jsem (zase) podpálil rodičům byt, nepamatuju se kdy jsem se normálně najedl a přesto jsem tlustej, a že v tomhle stavu už mě fakt nikdo neošuká. Dokonce ani prostitutky asi ne.
3. Že aspoň už nemám řidičák a auto, jinak by to nejspíš skončilo jako před dvěma rokama. Těsně před tím, než jsem potkal tu, po který se mi tak stejská.

Hezkej svátek Miloši.

MC LŮZR je tu zas se svými tklivými písněmi o rozmrdaném Renaultu Clio a sedmnáctiletých láskách. Tracky se válely na netu a v PC Přes dva roky, tak bylo na čase je "vydat." A protože se válely na netu dva roky jsou "name your price." Užívejte s chutí a pokud máte BPD, máte k poslechu malý bonus.

BpD SongS | MC Lůzr
https://mcluzr.bandcamp.com/album/bpd-songs



1.Nevěř Barmankám 03:45
2.Proč se Neozývá 02:55
3.Šmeralova 02:46
4.Eliška 01:17
5.Svrchovaně Se 01:59
6.Ty si Nepřijela 02:24
7.Do Temnýho Lesa 02:31
8.MC LŮZR feat. KarolinkA - Snad Vede Cesta (Prod. Claviq) 03:51
9.MC LŮZR feat. KarolinkA - Básnik Som 04:15
10.ZABIJU CELOU TVOJI RODINU 01:23
11.MC LŮZR feat. Eminem (Karolína/Kim Cover) 03:56
12.Koralin, Karolin 02:52

Nejdřív se se mnou rozešla jedna herečka. Pak jsem udělal Koncert v Atlasu, jenže bydlel v Chrudimi. Pozvání do Chrudimi přijala první žena. Nedostavila se. Pozvání přijala Druhá žena - nedostavila se. To už mi hráblo a sedl jsem pod vlivem zolpidemu a alko do auta z kavru s poznávací značkou 777 KATKA. Totálka. Policie. 1,65 promile. Pak mě potkalo Káháčko, ale už bylo pozdě.

Moral of the story: Káháčko a řidičák už se mnou nežijou.

MC LŮZR je tu zas se svými tklivými písněmi o rozmrdaném Renaultu Clio a sedmnáctiletých láskách. Tracky se válely na netu a v PC Přes dva roky, tak bylo na čase je "vydat." A protože se válely na netu dva roky jsou "name your price." Užívejte s chutí a pokud máte BPD, máte k poslechu malý bonus.

BpD SongS | MC Lůzr
https://mcluzr.bandcamp.com/album/bpd-songs

1.Nevěř Barmankám 03:45
2.Proč se Neozývá 02:55
3.Šmeralova 02:46
4.Eliška 01:17
5.Svrchovaně Se 01:59
6.Ty si Nepřijela 02:24
7.Do Temnýho Lesa 02:31
8.MC LŮZR feat. KarolinkA - Snad Vede Cesta (Prod. Claviq) 03:51
9.MC LŮZR feat. KarolinkA - Básnik Som 04:15
10.ZABIJU CELOU TVOJI RODINU 01:23
11.MC LŮZR feat. Eminem (Karolína/Kim Cover) 03:56
12.Koralin, Karolin 02:52

Nejdřív se se mnou rozešla jedna herečka. Pak jsem udělal Koncert v Atlasu, jenže bydlel v Chrudimi. Pozvání do Chrudimi přijala první žena. Nedostavila se. Pozvání přijala Druhá žena - nedostavila se. To už mi hráblo a sedl jsem pod vlivem zolpidemu a alko do auta z kavru s poznávací značkou 777 KATKA. Totálka. Policie. 1,65 promile. Pak mě potkalo Káháčko, ale už bylo pozdě.

Moral of the story: Káháčko a řidičák už se mnou nežijou.

MILOSHIT:

Vtipný je ze tu vanessu jsem potkal i den předtím v centru na fotografické akci. A furt jsem jí takhle (ne)chtěně hitoval. Kdyby byla nenormální, zabrala by. Ale asi byla normální.

"Hele Vanesso neznáš Theu Sedmidubskou? Promiň, ale mohli byste bejt ségry"
(Smích kolektivu)
"Co je?"
"Vole, její bejvalej jí s Theou podvedl."

"Vanesso a co seš za znamení?"
"No tak touhle otázkou si u mě skončil"
"Tak sorry, já jen jestli nejsi býčice. To sou takový arogantní krávy."
(Smích kolektivu.)

Byla.

Řekl jsem si, že prostě PŮJDU na avu párty, tak jsem šel. Tělo se tomu vzpouzelo jak divé, takže jsem předtím i během večera blil, ale stihl jsem pochytit i vytvořit pár dialogů. Pozorný čtenář může hádat, které byly z mojí pusy:

"Dělej kámo, prodej mi aspoň gram.
"Tak za litr ale."
"Jasně, pošlu ti to kjůár kódem."

"Počkej, Toxic Funk? To sou těžký devadesátky ne?"
"Ne, to je 2004, takže milénium."
"Hm, ty tu nestuduješ co? Že seš na avu moc chytrej."

"Počkej, Ty seš Vanessa? Já si právě vzpomněl, že mám doma stejnojmennej masturbátor."

"Pardon slečno, ale nejste Vy Eliška Křenková?"
(smutně) "Hm, Kéžby."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------

- Anna Ruth dělala, že mě nezná, čímž se stala jednou z mnoha.
- Martin Kovacs je pořád arogantní debil
- Tomáš Fafejta je skvělý člověk s dobrým srdcem
- Tomáš Nero je skvělý člověk s dobrým srdcem (což vyvrací mou teorii, že všichni Tomášové jsou debilové.)

Btw teď už můžu odtajnit, že straight edge žena se kterou jsem byl na skejtu je ID LISKAAUDREY. Poměrně rychle se tu na nyxu uchytila a balí co může. Je promiskuitní, bydlí s bývalým, má úředně změněný jméno a nechce říct proč, vyhledává podvodníky a zločince, a vzhledem k její rozviklaný čelisti a širokým zornicím to s jejím straight edge taky nebude tak žhavý. Bacha.

"Stěžovat si jak malá čubka"?
Ano, budu, protože to přináší výsledky.

Tyvole tak jsem včera konečně udělal něco pro sebe, domluvil si skejtování se STRAIGHT EDGE ženou, a i když mi bylo blbě, měl jsem sračku, a jsem z tý zimy totálně línej a zimomřivej, namíchal jsem si kratom, dva energiťáky a jel do top secret skejtový haly.

Naprosto v pohodě skejtování, překvapilo mě že po půlroce neježdění udělám v kombu stále 5-0 a kickflip, a že jsem si dokonce dával minirampu, což mi holčina ochotně točila. Já jí točil taky.
Tyhle okamžiky mám mimochodem hrozně rád a pozná se na nich jaký kdo bude, pokud se vzájemně natáčíte s lidmi, už TAM vzniká určitý druh intimity a zábavy, protože nevím jak to mají ostatní ale já jsem před objektivem nebo když mě někdo pozoruje ochotný zkusit na skejtu cokoliv, a když z toho bude náhodou fraktura, tak to video přece bude uplně nejlepší! :D

No, v průběhu večera ale za náma chodil mladej kluk. A byl docela neodbytnej, bylo jasný, že holčina se mu líbí. To ve mně vyvolal prvotní zlom, kterej se pak už jenom stupňoval, protože holčina mi začala ukazovat v telefonu s jakými dalšími skejťáky se baví (pokérovaní, piercingovaní týpci s mrtvýma očima, od pohledu nebezpeční psychopati, navíc stokrát vyskillenější než já.) Ukazovat mi to myslím nemusela, protože tím už spustila vzorec mých negativních zážitků. Dále se vše stupňovalo, když začala vykládat o svém militantním veganství, do autobusu s námi nastoupili další skejťáci (naštěstí aspoň ošklivý) ale ona se věnovala více jim než mně. Tím jsem začal mít starý známý pocit, že nejsem "worthy," v čemž mě v 2015 strašně utvrzovala NEI a v průběhu let se to jen stupňovalo.

2006 Lázně bělohrad, UPLNĚ PRVNÍ holka se kterou něco mám (v šestnácti), se před mýma očima vykusuje s náckem, co má hákáč na hrudi. Panebože.

2015 si NEI pravidelně ode mne odsedává v MHD a na akcích se zásadně baví s jinými muži než se mnou. Pak se líbá s mým kámošem, o čemž se dozvídám zprostředkovaně.
Pak nějakou dobu nic. 2018 mě ničí VŽ, která pravidelně jezdí na akce o kterých mi nechce říct kde jsou, s kým jsou, a co tam bude dělat. Posléze prohlašuje, že "líbání není nevěra." Ještě než se s VŽ vyspím, mám o ní už dopředu sny, že mě podvádí. (To bylo hodně divné a vzpomněl jsem si na to až teď.)

2019 mi jedna holka z Olomouce říká, že jsem debil, když jsem nechtěl pustit sednout si k nám v restauraci u stolu cizího týpka.

2020 v Olomouci jsme se s jinou dívkou ocitli na hasičské kalbě. To je vždycky průser. Opět přede mnou probíhá vykusování velmi odpudivého HASIČE s dívkou se kterou jsem ještě pár hodin předtím měl sex. Od té doby nesnáším hasiče.

2022 jsem s herečkou Janou Bergerovou na letné. Přisedá si k nám týpek a začne jí nabalovat. Když ho pošlu do píči, dozvídám se opět že jsem debil.

....A konečně 2023 až prakticky doteď mi každý očumuje Karolínu, sahá si na ni, v MHD jí hladí po vlasech random pupkatí pánové a 2024 ve ŠTVANICKÉM SKATEPARKU k nám nabíhá z bavoráka černoch, nejdřív jí slušně žádá o hulení, ona mu dá malou trošičku, černoch chytá amok, řve na nás, hulení vysypává demonstrativně na zem a vytahuje vystřelovací nůž, přičemž po té co mu utečeme, Karolína prohlásí, že to byla jedna z nejvíc hot věcí, co kdy zažila :(((((

.... Takže tohle všechno se mi vmísilo dnes do jediného snu, kde si ke mně a dívce ze sna přisedla postupně CELÁ RESTAURACE, vypadalo to tam jak ve skotku a stal se z toho žánrový mix mezi Aronofskyho matkou (Jennifer Lawrence nechápe, co dělají v jejím domě všichni ti lidé) a Kingsmanem: Secret service, (kdy všechny v baru nakonec musím extrémně brutálně rozsekat půllitry, tágem, kuchyňským nožem.) Ze snu se stávají naprosto krvavá jatka, následkem čehož se VE SNU ocitám na psychiatrii odkud plánuji útěk, ale cestu mi zahrazují malí romové, kteří mají malé kudličky a volají na mě personál.

Haló, terapeuti? Kde jste? :D

KINGSMAN: THE SECRET SERVICE Movie Clip - Bar Fight |4K ULTRA HD| Colin Firth Action 2014
https://www.youtube.com/watch?v=Yl5wMXsSDbY

Tak odesláno, a můžu si jít ukrást panáka.

Vážený pane Miovský a paní Debnárová,
Rád bych prostřednictvím tohoto emailu a následně dopisem podal oficiální stížnost na zacházení s mou osobou během procesu, který měl být léčbou, ale způsobil mi hlubokou nedůvěru a trauma v celostátní zdravotnický systém.

Vůbec netvrdím, že "vše bylo špatně." Paní Debnárová určitě ví, že s pesonálem jsem si ve větší míře rozuměl, a nedocházelo u nich se mnou ku větším konfliktům, ba naopak. Má chvála tudíž směřuje především ke zdravotním sestřičkám, se kterými se dalo vždy a za všech okolností hovořit, a byly velmi empatické, nikoliv však k psycholožkám, které mi pokusy o rozhovor opakovaně odmítly a byly chladné a nepřístupné.

Chtěl bych upozornit na závažné nedostatky v péči, které jsem během svého pobytu ve vaší léčebně zažil. Ačkoliv jsem v léčebném procesu plně spolupracoval, nikomu nevyhrožoval, vulgárně nenadával, nezatajil o sobě jedinou informaci, a "mluvil na skupinách víc než je zdrávo," (jak jsem byl spolupacienty upozorňován,) přesto, nebo právě proto jsem byl propuštěn, zatímco jiní, kteří se léčbou tzv. "promlčeli," a na komunitách a skupinách o sobě neříkali téměř nic, se dočkali úspěšného dokončení léčby.

Rád bych zmínil, že ostatními spolupacienty mi bylo na komunitách i v soukromí vulgárně nadáváno, vyhrožováno "zbitím, zabitím" apod. a personál na danou situaci reagoval maximálně upozorněním na nevhodnost chování, nikoliv však "okamžitým propuštěním z léčby" jak bylo popsáno v léčebné brožuře adiktologického mužského oddělení.

Vnímám jako extrémně nespravedlivé, že já jsem nikomu během mé "léčby" neřekl jediný vulgarismus, (jako jiní,) nedělal spolupacientkám sexuální návrhy (jako jiní,) a choval se ke všem slušně a s respektem, přičemž právě já byl propuštěn.

Poctivě jsem si vedl deník,a pokud jsem byl požádán o vedení přednášky nebo vznik baletní hry pro celou "Příhodovu" skupinu, ochotně jsem se daného programu ujal. To, že jsem někam chodil pozdě, nebo jsem "říkal, co nemám" (ačkoliv nevím, co to bylo) jsem nemohl v odvykacím stavu ovlivnit.

Dne 1.8. 2025 byl na mě během komunitního programu veřejně vyvinut nátlak psycholožkou Marií, který zněl, cituji:
„Ještě jedno porušení programu a budete disciplinárně propuštěn.“

Toto zacházení považuji za naprosto nevhodné a neetické, navíc s nulovým povědomím o odvykacím stavu od benzodiazepinů a přidružených látek. Tento stav zahrnuje zmatenost, zapomnětlivost, neschopnost vnímat pojem "času" a dalších věcí. Tuto hrozbu tedy nejenže nebylo možné v odvykacím stavu dodržet, ale naopak posílila stav extrémní úzkosti a vedla k traumatu z léčebných zařízení, které mám v sobě doteď, navíc nechápu jak si mohla léčebna dovolit mě propustit, protože personál věděl o tom, že jsem osoba bez domova a finančních prostředků, s nulovou vizí budoucnosti, přesto mě po měsíci léčby, nechal tzv. "Na holičkách."

V době propuštění jsem měl 200 korun českých na účtu a personálem vrácený rivotril 0,5 mg, ale dokonce si ho ani provokativně nevzal přímo před ním a až do poslední chvíle plnil povinnosti/mytí vlastní postele, podepisování dokumentů ačkoliv jsem byl v naprosto zoufalé situaci, a do poslední možné chvíle se choval slušně a s respektem.

Výsledek: Stále jsem osoba bez domova, závislostem jsem propadl více než kdy dřív, piji v extrémní míře alkohol, nemám nikoho a nic kromě rodiny, kterou už ale svými problémy nemohu a nesmím zatěžovat, a brzy mi pravděpodobně selže zdraví na následky nadměrného pití alkoholu.

Návrhy pro Vás co zlepšit, aby další po mně nedopadli jako já:
1. Na člověka s akutní úzkostí nevyvíjet nátlak!
2. Nehrozit mu "budete propuštěn" neodepírat mu individuální péči, nedoporučovat mu: "Mluvte na skupinách" ačkoliv, přesně to dělal, a spíš tím sám sobě škodil.
3. Věnovat větší pozornost nadávkám a vyhrožování od spolupacientů, které rozhodně nepodporují léčebny proces.
4. Pokud se dotyčný dopustil hrubého porušení pravidel, klidně mu to přede všemi nebo individuálně říct, čeho se KONKRÉTNĚ dopustil aby pak neměl v sobě zmatek. (Já třeba vím o jednom konkrétním problému s bývalou partnerkou, kvůli kterému jsem ovšem nebyl oficiálně propuštěn a nikdo z personálu mi jej nevylíčil jako problém.) Jinými slovy, od pacientů chcete absolutní upřímnost, ale sami ji nedodržujete!

... Věřím, že léčebna má za cíl podporovat pacienty a poskytovat jim bezpečný a respektující prostor. Popisované jednání s mou osobou tuto základní funkci bohužel zcela narušilo.
Žádám proto vedení léčebny o přehodnocení postupů při řešení podobných situací, aby nedocházelo k poškození Vašich pacientů i v budoucnosti, a o oficiální vyjádření k popsanému incidentu s mou osobou, čehož jsem se dodnes nedočkal. Odpověď na komunitě paní Debnárové "Vy sám dobře víte, co jste udělal," mi jako závislému člověku rozhodně nestačila a nestačí.

Děkuji za vaši pozornost.
S pozdravem,
Miloš Toms ml., ročník 89

2.1.2026

....Jinak každej kdo tu četl apolináře nebo ví o mý bílý vodě, ví že sem se léčit šel a chtěl, ale taky budu upřímnej a napíšu, že v týhle fázi je to už moc daleko na to, kdy by se s tím dalo něco dělat. Určitě mi nepomůžou v čr, u apolináře to byl takovej jasnej ukazováček, kterej jsem pochopil jako: "Tady v čr už nemáme kapacitu na to abychom vám pomohli."

A tim myslim nejen zbavení se riváče (což je v týhle fázi už prakticky nemožný, protože je to jedna z nejvíc návykových látek vůbec, a její odstraňování z mozku by trvalo roky a zanechalo následky, který by mě donutily se k němu zase vrátit) čemuž v čechách mimochodem většinou nevěřej.)

.... ale hlavně dát nazpátek tu psychiku, což už tu nezajímá v takzvaných "léčebnách" vůbec nikoho.

Prostě můj jedinej "rozumnej plán" (zůstat přes zimu na chatě a čekat jestli to přežiju nebo ne) mohl dopadnout buď umrznutím nebo příslovečným fénixem z popela, rozhodně bych tam ale nepůsobil aspoň nikomu trápení. Bydlet pět zastávek od tý nejvíc toxický holky, co jsem kdy poznal, byl naopak absolutní konec pro všechny zúčastněné a všechno jsem to věděl dopředu.

NOIZER: že je to tak krásně brutálně upřímný, tak to tu nechám.

Ja jsem si dal novorocni predsevzeti, ze budu uprimnej a nebudu palit cas zbytecnostma.. z ceho plyne jediny: unbook na tenhle klub

Milosi mrzi me to, ale nemam uz vitaminy cist tvoje vecny breceni tady. Ze zacatku to bylo takovy guilty pleasure, ale cim dal vic citim spis ten guilt nez pleasure.. mas problem, bez se lecit prosim te. Zatni se a kousni to. Jinak se v tom budes placat do smrti.

V ankete v zahlavi nejde hlasovat, jinak bych volil treti moznost, oba jste naruseni.. ji komentovat nebudu, ale ty se tocis ve srackach furt dokola a jeste je rozstrikujes na vsechny kolem:( kdyz te ten aktualni stav sere, tak s tim neco delej.

Sorry za strizlive ranni okénko, drzim ti palce!

DOCKINEZ: díky tobě taky, a hajlovat se imho nebude.