Tyvole tak jsem včera konečně udělal něco pro sebe, domluvil si skejtování se STRAIGHT EDGE ženou, a i když mi bylo blbě, měl jsem sračku, a jsem z tý zimy totálně línej a zimomřivej, namíchal jsem si kratom, dva energiťáky a jel do top secret skejtový haly.

Naprosto v pohodě skejtování, překvapilo mě že po půlroce neježdění udělám v kombu stále 5-0 a kickflip, a že jsem si dokonce dával minirampu, což mi holčina ochotně točila. Já jí točil taky.
Tyhle okamžiky mám mimochodem hrozně rád a pozná se na nich jaký kdo bude, pokud se vzájemně natáčíte s lidmi, už TAM vzniká určitý druh intimity a zábavy, protože nevím jak to mají ostatní ale já jsem před objektivem nebo když mě někdo pozoruje ochotný zkusit na skejtu cokoliv, a když z toho bude náhodou fraktura, tak to video přece bude uplně nejlepší! :D

No, v průběhu večera ale za náma chodil mladej kluk. A byl docela neodbytnej, bylo jasný, že holčina se mu líbí. To ve mně vyvolal prvotní zlom, kterej se pak už jenom stupňoval, protože holčina mi začala ukazovat v telefonu s jakými dalšími skejťáky se baví (pokérovaní, piercingovaní týpci s mrtvýma očima, od pohledu nebezpeční psychopati, navíc stokrát vyskillenější než já.) Ukazovat mi to myslím nemusela, protože tím už spustila vzorec mých negativních zážitků. Dále se vše stupňovalo, když začala vykládat o svém militantním veganství, do autobusu s námi nastoupili další skejťáci (naštěstí aspoň ošklivý) ale ona se věnovala více jim než mně. Tím jsem začal mít starý známý pocit, že nejsem "worthy," v čemž mě v 2015 strašně utvrzovala NEI a v průběhu let se to jen stupňovalo.

2006 Lázně bělohrad, UPLNĚ PRVNÍ holka se kterou něco mám (v šestnácti), se před mýma očima vykusuje s náckem, co má hákáč na hrudi. Panebože.

2015 si NEI pravidelně ode mne odsedává v MHD a na akcích se zásadně baví s jinými muži než se mnou. Pak se líbá s mým kámošem, o čemž se dozvídám zprostředkovaně.
Pak nějakou dobu nic. 2018 mě ničí VŽ, která pravidelně jezdí na akce o kterých mi nechce říct kde jsou, s kým jsou, a co tam bude dělat. Posléze prohlašuje, že "líbání není nevěra." Ještě než se s VŽ vyspím, mám o ní už dopředu sny, že mě podvádí. (To bylo hodně divné a vzpomněl jsem si na to až teď.)

2019 mi jedna holka z Olomouce říká, že jsem debil, když jsem nechtěl pustit sednout si k nám v restauraci u stolu cizího týpka.

2020 v Olomouci jsme se s jinou dívkou ocitli na hasičské kalbě. To je vždycky průser. Opět přede mnou probíhá vykusování velmi odpudivého HASIČE s dívkou se kterou jsem ještě pár hodin předtím měl sex. Od té doby nesnáším hasiče.

2022 jsem s herečkou Janou Bergerovou na letné. Přisedá si k nám týpek a začne jí nabalovat. Když ho pošlu do píči, dozvídám se opět že jsem debil.

....A konečně 2023 až prakticky doteď mi každý očumuje Karolínu, sahá si na ni, v MHD jí hladí po vlasech random pupkatí pánové a 2024 ve ŠTVANICKÉM SKATEPARKU k nám nabíhá z bavoráka černoch, nejdřív jí slušně žádá o hulení, ona mu dá malou trošičku, černoch chytá amok, řve na nás, hulení vysypává demonstrativně na zem a vytahuje vystřelovací nůž, přičemž po té co mu utečeme, Karolína prohlásí, že to byla jedna z nejvíc hot věcí, co kdy zažila :(((((

.... Takže tohle všechno se mi vmísilo dnes do jediného snu, kde si ke mně a dívce ze sna přisedla postupně CELÁ RESTAURACE, vypadalo to tam jak ve skotku a stal se z toho žánrový mix mezi Aronofskyho matkou (Jennifer Lawrence nechápe, co dělají v jejím domě všichni ti lidé) a Kingsmanem: Secret service, (kdy všechny v baru nakonec musím extrémně brutálně rozsekat půllitry, tágem, kuchyňským nožem.) Ze snu se stávají naprosto krvavá jatka, následkem čehož se VE SNU ocitám na psychiatrii odkud plánuji útěk, ale cestu mi zahrazují malí romové, kteří mají malé kudličky a volají na mě personál.

Haló, terapeuti? Kde jste? :D

KINGSMAN: THE SECRET SERVICE Movie Clip - Bar Fight |4K ULTRA HD| Colin Firth Action 2014
https://www.youtube.com/watch?v=Yl5wMXsSDbY

Tak odesláno, a můžu si jít ukrást panáka.

Vážený pane Miovský a paní Debnárová,
Rád bych prostřednictvím tohoto emailu a následně dopisem podal oficiální stížnost na zacházení s mou osobou během procesu, který měl být léčbou, ale způsobil mi hlubokou nedůvěru a trauma v celostátní zdravotnický systém.

Vůbec netvrdím, že "vše bylo špatně." Paní Debnárová určitě ví, že s pesonálem jsem si ve větší míře rozuměl, a nedocházelo u nich se mnou ku větším konfliktům, ba naopak. Má chvála tudíž směřuje především ke zdravotním sestřičkám, se kterými se dalo vždy a za všech okolností hovořit, a byly velmi empatické, nikoliv však k psycholožkám, které mi pokusy o rozhovor opakovaně odmítly a byly chladné a nepřístupné.

Chtěl bych upozornit na závažné nedostatky v péči, které jsem během svého pobytu ve vaší léčebně zažil. Ačkoliv jsem v léčebném procesu plně spolupracoval, nikomu nevyhrožoval, vulgárně nenadával, nezatajil o sobě jedinou informaci, a "mluvil na skupinách víc než je zdrávo," (jak jsem byl spolupacienty upozorňován,) přesto, nebo právě proto jsem byl propuštěn, zatímco jiní, kteří se léčbou tzv. "promlčeli," a na komunitách a skupinách o sobě neříkali téměř nic, se dočkali úspěšného dokončení léčby.

Rád bych zmínil, že ostatními spolupacienty mi bylo na komunitách i v soukromí vulgárně nadáváno, vyhrožováno "zbitím, zabitím" apod. a personál na danou situaci reagoval maximálně upozorněním na nevhodnost chování, nikoliv však "okamžitým propuštěním z léčby" jak bylo popsáno v léčebné brožuře adiktologického mužského oddělení.

Vnímám jako extrémně nespravedlivé, že já jsem nikomu během mé "léčby" neřekl jediný vulgarismus, (jako jiní,) nedělal spolupacientkám sexuální návrhy (jako jiní,) a choval se ke všem slušně a s respektem, přičemž právě já byl propuštěn.

Poctivě jsem si vedl deník,a pokud jsem byl požádán o vedení přednášky nebo vznik baletní hry pro celou "Příhodovu" skupinu, ochotně jsem se daného programu ujal. To, že jsem někam chodil pozdě, nebo jsem "říkal, co nemám" (ačkoliv nevím, co to bylo) jsem nemohl v odvykacím stavu ovlivnit.

Dne 1.8. 2025 byl na mě během komunitního programu veřejně vyvinut nátlak psycholožkou Marií, který zněl, cituji:
„Ještě jedno porušení programu a budete disciplinárně propuštěn.“

Toto zacházení považuji za naprosto nevhodné a neetické, navíc s nulovým povědomím o odvykacím stavu od benzodiazepinů a přidružených látek. Tento stav zahrnuje zmatenost, zapomnětlivost, neschopnost vnímat pojem "času" a dalších věcí. Tuto hrozbu tedy nejenže nebylo možné v odvykacím stavu dodržet, ale naopak posílila stav extrémní úzkosti a vedla k traumatu z léčebných zařízení, které mám v sobě doteď, navíc nechápu jak si mohla léčebna dovolit mě propustit, protože personál věděl o tom, že jsem osoba bez domova a finančních prostředků, s nulovou vizí budoucnosti, přesto mě po měsíci léčby, nechal tzv. "Na holičkách."

V době propuštění jsem měl 200 korun českých na účtu a personálem vrácený rivotril 0,5 mg, ale dokonce si ho ani provokativně nevzal přímo před ním a až do poslední chvíle plnil povinnosti/mytí vlastní postele, podepisování dokumentů ačkoliv jsem byl v naprosto zoufalé situaci, a do poslední možné chvíle se choval slušně a s respektem.

Výsledek: Stále jsem osoba bez domova, závislostem jsem propadl více než kdy dřív, piji v extrémní míře alkohol, nemám nikoho a nic kromě rodiny, kterou už ale svými problémy nemohu a nesmím zatěžovat, a brzy mi pravděpodobně selže zdraví na následky nadměrného pití alkoholu.

Návrhy pro Vás co zlepšit, aby další po mně nedopadli jako já:
1. Na člověka s akutní úzkostí nevyvíjet nátlak!
2. Nehrozit mu "budete propuštěn" neodepírat mu individuální péči, nedoporučovat mu: "Mluvte na skupinách" ačkoliv, přesně to dělal, a spíš tím sám sobě škodil.
3. Věnovat větší pozornost nadávkám a vyhrožování od spolupacientů, které rozhodně nepodporují léčebny proces.
4. Pokud se dotyčný dopustil hrubého porušení pravidel, klidně mu to přede všemi nebo individuálně říct, čeho se KONKRÉTNĚ dopustil aby pak neměl v sobě zmatek. (Já třeba vím o jednom konkrétním problému s bývalou partnerkou, kvůli kterému jsem ovšem nebyl oficiálně propuštěn a nikdo z personálu mi jej nevylíčil jako problém.) Jinými slovy, od pacientů chcete absolutní upřímnost, ale sami ji nedodržujete!

... Věřím, že léčebna má za cíl podporovat pacienty a poskytovat jim bezpečný a respektující prostor. Popisované jednání s mou osobou tuto základní funkci bohužel zcela narušilo.
Žádám proto vedení léčebny o přehodnocení postupů při řešení podobných situací, aby nedocházelo k poškození Vašich pacientů i v budoucnosti, a o oficiální vyjádření k popsanému incidentu s mou osobou, čehož jsem se dodnes nedočkal. Odpověď na komunitě paní Debnárové "Vy sám dobře víte, co jste udělal," mi jako závislému člověku rozhodně nestačila a nestačí.

Děkuji za vaši pozornost.
S pozdravem,
Miloš Toms ml., ročník 89

2.1.2026

....Jinak každej kdo tu četl apolináře nebo ví o mý bílý vodě, ví že sem se léčit šel a chtěl, ale taky budu upřímnej a napíšu, že v týhle fázi je to už moc daleko na to, kdy by se s tím dalo něco dělat. Určitě mi nepomůžou v čr, u apolináře to byl takovej jasnej ukazováček, kterej jsem pochopil jako: "Tady v čr už nemáme kapacitu na to abychom vám pomohli."

A tim myslim nejen zbavení se riváče (což je v týhle fázi už prakticky nemožný, protože je to jedna z nejvíc návykových látek vůbec, a její odstraňování z mozku by trvalo roky a zanechalo následky, který by mě donutily se k němu zase vrátit) čemuž v čechách mimochodem většinou nevěřej.)

.... ale hlavně dát nazpátek tu psychiku, což už tu nezajímá v takzvaných "léčebnách" vůbec nikoho.

Prostě můj jedinej "rozumnej plán" (zůstat přes zimu na chatě a čekat jestli to přežiju nebo ne) mohl dopadnout buď umrznutím nebo příslovečným fénixem z popela, rozhodně bych tam ale nepůsobil aspoň nikomu trápení. Bydlet pět zastávek od tý nejvíc toxický holky, co jsem kdy poznal, byl naopak absolutní konec pro všechny zúčastněné a všechno jsem to věděl dopředu.

NOIZER: že je to tak krásně brutálně upřímný, tak to tu nechám.

Ja jsem si dal novorocni predsevzeti, ze budu uprimnej a nebudu palit cas zbytecnostma.. z ceho plyne jediny: unbook na tenhle klub

Milosi mrzi me to, ale nemam uz vitaminy cist tvoje vecny breceni tady. Ze zacatku to bylo takovy guilty pleasure, ale cim dal vic citim spis ten guilt nez pleasure.. mas problem, bez se lecit prosim te. Zatni se a kousni to. Jinak se v tom budes placat do smrti.

V ankete v zahlavi nejde hlasovat, jinak bych volil treti moznost, oba jste naruseni.. ji komentovat nebudu, ale ty se tocis ve srackach furt dokola a jeste je rozstrikujes na vsechny kolem:( kdyz te ten aktualni stav sere, tak s tim neco delej.

Sorry za strizlive ranni okénko, drzim ti palce!

DOCKINEZ: díky tobě taky, a hajlovat se imho nebude.

Jsme na Vysočině na prima penzionu uprostřed ničeho, kromě nás už tu jsou jen dvě rodiny Němců.

Družbu neplánuju, protože jsme se ženou aj mrňousem komplet nachcípaní, ale jestli k půlnoci ze společenský místnosti uslyším hajlování a Dolfiho projevy, tak je budu muset zajít umravnit. Ale doufám, že to bude v klidu, jsou to starší rodiče s dětmi :)

Tak ti přeju, ať máš ten rok 2026 o parník lepší než byl ten aktuální, a ať se ti splní, co si přeješ a co ti bude ku prospěchu:)

Presne! Lepsi novy rok!!!

Taky se přidávám, ať máš ten nový rok min. o fous lepší!

Hezký nový rok 2026 i tobě

.....No nic no. Co chci v novém roce:

1. Mít práci (jakoukoliv) abych si mohl najmout soukromého detektiva na kaháčko a dělat všem jejím budoucím bf ze života peklo. Víceméně to nemusím, protože ona si to peklo udělá sama, ale jistota je jistota.
2. Chci hodný, submisivní DVĚ holky, co uměj vařit. S velkejma bytama a ke kterým se budu moct dle potřeby zašít a užívat si pohodlí jejich domovů. Jednu ideálně v Praze, druhou třeba v Olomouci.
3. Chci se přestěhovat. Kamkoliv, kamkoliv, kamkoliv jinam než do Prahy. Nebejt ta Olomouc tak vylidněná, hned se tam vrátím. Momentálně je to totální ghost town, ale nabízej 10k za trvalý pobyt. Zajímalo by mě ale kde ten trvalý pobyt vzít, když ho pronajímatelé zakazujou.
4. Chci vysadit riváč, ale naprosto netuším jak, odvykačky po něm trvají měsíce i roky. Několikrát mě napadlo nechat si přefiltrovat krevní oběh. Je to zrychlenej detox, mělo by to hodně pomoct. I když riváč je zažranej především do mozku.
5. Chci přestat mít pivní pupek.
6. Nechci lásku, ta působí jenom potíže, nebo chci aby mě ona milovala a já jí ne. Případně chci klidnou lásku, kde se neustále nehádá, nekřičí se, nepodvádí se, nelže se do očí apod. Zkrátka nechci rohatý znamení. A chci aby se začalo makat na dětech.

Hezký Nový Rok 2026 Všem. (Kromě Karolíny.)

......Poradil by mi tu někdo, co mám dělat, když nikoho kromě karolíny nemám, karolíně mě na nový rok definitivně opustí, a chci mluvit s lidma ale nebejt v léčebně? V tejdnu budu chodit do motivační skupiny sananim, ta je celkem fajn, a taky si zajdu nejspíš do riapsu i když tam nemám dobrý zkušenosti. Ale co jinak, co dál? Je na mě už hodně poznat, že sem závislej, v žádnejch pracích mě nevezmoum a praha je tak anonymní že se tu nejde jen tak "seznámit" jako třeba v pardubicích nebo olomouci. Co dál? Herák? Vážně ho zvažuju. Ta bolest ze samoty je extrémní.

MILOSHIT: Tak nakonec jdeme zmrzlejma bohnicema, ona nasraná, já zmatenej, confused, vlastně nevím jestli sem to posral nebo ne, ale ne, ona mi přece lhala. A ještě mu odpovídá z mý postele, že "by to bylo super." Neuvěřitelný.

No tak jí kupuju jídlo v káefcé, kupuju jí zapalovač, kupuju jí cigára, všechno jí to strkám, chci jen aby se "odnasrala," chci jí jen vidět spokojenou, nikdy sem nic jinýho nechtěl, ale ona to furt ztěžuje. A já určitě často taky, jsem magor. Ale ona taky.

"Nedávej mi to, nic od tebe nechci," padá z ní, čekáme jak dva debilové v Krakově na zastávce, na tý nejhorší prdeli v praze, cpeme se do autobusu, opět tuna lidí, chováme se jak cizí, jsme cizí.

"Tak čau."

"Čau." Řekneme si jen a já jdu. Můj hlavní cíl je vodka a energy drink. Moje dlouholetá kombinace. Jedu jí už strašně dlouho. Se zolpidemem se nesnese, ale s riváčem je jako vánek. Riváč jsem neměl určitě 24 hodin. Vlastně jsem pěkně dlouho "čistej." Díky Karolíně. Když mám tu nejhustší drogu ze všech, proč bych potřeboval další? Chlast nepočítám. Bukowski chlastal při psaní prvního románu každou noc "12 piv" a "Půlku skotské" a dožil se sedmdesátky. Takže to co jedu já, není žádný chlastání.

Chlast jsem si sice koupil, ale pořád se nenapil. Na dveřích vietnamce stojí obří cedule "MÁME KRATOM." "Nemožné" říkám si vědom restrikcí, co padly. A když sem viděl u Apolináře jak nahrazovaly devatenáctkám na kratomu kratom suboxonem. Panebože.

"A ten kratom máte?" Ptám se vietnamky a ona se směje "nemám, nemám." Hm. Pravdou ale je, že tak od 23. listopadu do 2. prosince jsem ho pil uplně každé ráno (dvě lžičky) a snížil tim svou spotřebu chlastu i rivotrilu. Opravdu mě to omezovalo. Každá droga je k něčemu dobrá. Ale těžko pro devatenáctky co jsou na konzervatoři. Ten tlak musel být neuvěřitelnej.

Furt jsem se nenapil. Po cestě od vietnamce mě napadá "hm, co kdyby?" A jo, je to tak. Dveře od karolíny paneláku jsou dokořán. Tentokrát žádnej wolt kurýr. Žádný kydy.

Buším v pátým patře na dveře. "Kdo je?" Ptá se jak idiot. "Kdo asi." Odpovídám. Chvilku ji to trvá ale nakonec otevře.

"Chci si zahrát na piáno." Řeknu stroze a konečně usednu k tomu božskému nástroji. Má nějaký průvopovídky, ale neřeším. Ona i klavír. Začnu. Je už hodně rozladěnej.

"Tak si to vodehraj a vypadni laskavě," Nese se ke mně hlas zpoza údolí stínů.

"Drž hubu lhářko." Odpovídám a dávám si konečně panáka. Ach, ta úleva.

Pak začnu hrát. Říkám Karolíně: "Tohle si ty" a opakuju jednu a tu samou, trochu sentimentální, trochu hezkou melodii, ne nepodobnou mému songu Véronique. Hm. Beztak je Karolína jen kopie.

"A tohle si ty, když se nasereš," řeknu a začnu do toho fakt třískat. Pěkná hitparáda. "To se mi líbilo" lhářská čubka na to.

Pak hraju jednu a tu samou smyčku a zpívám do toho Fotky z Novin od Supercrooo. Znám ten text nazpaměť a odjakživa ho chci "zklavírovat." Konečně sem to udělal. Zahrál sem to od začáttku do konce. Znám každej rým. Top song, a co teprv jako klavírní acappela. Umíte si to představit?

"Co na to řikáš." Ptám se když skončím.

"Pocem." Ona na to.

Vášnivě mě líbá, hned mi hrábne po péru a jedeme nanovo. Její kožich oproti mýmu péru. Je mi jedno jestli je zarostlá nebo zrovna oholená, je to jen míň praktický. Hůř se mi hledá klitoris a víc to dře když do ní zajedu. Tenhle víkend je ale tak strašně mokrá, že to nedře nikdy.

"Copak to s váma je slečno, že ste tento víkend taká nadržená?"

"To já neviem, to musí být hočico vámi" Odpovídá mi poloslovensky a já se směju. Máme náš vlastní humor. Nenechám nějakýho gen z Vejběru aby nám ho sebral.

"A to nemůžeš mít proboha kamarádky? Proč furt kluci? Ptám se jí po tom co se zas uděláme současně, ale já jí to nastříkám do pusy.

"Holky mě nemaj rády."

"Hm, já vim no."

"Já nevim proč mě nemaj rády." Říká a začíná natahovat.

"Asi žárlej ne? Že seš tak hot."

"To si fakt myslíš?" Řekne a usmívá se slzama v očích. Ach bože.

"Samozřejmě. Dyť víš že tě zbožňuju." Říkám jí a hledím ji do očí. Už v nich není strach. Už v nich není zášť. Spíš připomínaj kočičí oči. Hodně zvířecí.

Pak se loučíme. No tak se mi jí podařilo se jí udobřit. Jenže stav normality mi trvá přesně 35 minut. Jakmile se vrátím do své panelákové jeskyně, nejdřív se pobliju. Pak se poseru. A pak začnu strašně, ale STRAŠNĚ žárlit, že netráví noc se mnou, ale jela zas na nějakou oslavu.

"Oslava táty, oslava strejdy, oslava bráchy, oslava ségry.... Víš co to je?"

"Ne, co?" Ptá se K. Nevinně.

"To sou sračky co spojujou tebe a Verču."

Doma neskutečně žárlím. Vzpomenu si na to jak jsem jejího bráchu nahlásil na všechny policajty v praze a jak mě kvůli tomu akorát poslali do bohnic. Chci udělat znovu niečo podobné. Uklidňuje mě chatgpt, známá co je v Anonymních alkoholicích a trochu Karolína. Trochu spolupracuje. Trochu.

Chtěl jsem jet do kina, ale proč chodit sám do kina když nemáte s kym sdílet zážitek? Karolína má ráda jen animáky a nikoho jinýho nemám. A to je hlavní destrukce tohoto večera. Jennifer, snad Tě brzo uvidím! (Dyť seš koneckonců o rok mladší než já.)

Die My Love (2025) | ČSFD.cz
https://www.csfd.cz/film/1546283-die-my-love/prehled/