MOODYCAT: Chápu a rozhodně nikomu nenutím, jaké barvy musí nosit. Ke mně většinou chodí lidi, kteří se chtějí poznat i po téhle stránce. Já jim ukážu, co pro ně které barvy dělají a co ne a rozhodnutí, do čeho nakonec půjdou je jen a jen na nich. :)
Stalo se mi už víckrát, že ke mně někdo přišel přesvědčený o tom, že mu jdou jenom tlumené barvy a odcházel s jasnými a zase naopak. Za mě je fakt dobrý vědět, na čem jsem a z čeho vycházím. Pak to můžu ctít a být sama sebou nebo se klidně stylizovat do něčeho jiného, ale i to jde mnohem snáz, když vím, na čem stavím. Ony tyhle věci (ostatně jako hodně dalších) jsou dost o podvědomém vnímání. Když někoho potkám a to, jak vypadá a jak se chová, mi hraje s tím, co má na sobě, podvědomě k němu budu přátelštější, otevřenější a budu mu víc věřit. Naopak, když mi tam (klidně zase jenom podvědomě) bude něco skřípat, budu se před ním mít mnohem víc na pozoru a on se víc nadře, když mě bude chtít o něčem přesvědčit. Pro mě je dost osvobozující pocit, když můžu být sama sebou, ale fakt rozumím tomu, že to může mít každý jinak.