Hobo: Tough Life / 113 hodin / PC / #dohrano...teda myslím :D i jsem si to radši vygooglil, páč tahle hra vás tak hrozně nevede za ruku, že vám ani nedá v podstatě najevo, že jste v endgamu :D
Soráč ale tohle chce ovace ve stoje a slavnostní průvod s vojenskou kapelou. Och. Briliant na dně popelnice. Zlatá cihla zabodnutá do shnilé brambory. Los s jackpotek ukrytý pod chíplou kočkou. Takovýho obsahu! Takovej detailů! Taková láska a péče tam, kde zjevně byla garáž, nadšení ale už ne rozpočet! Tak kde očividně pokulhávala zkušenost vývojářů, tam to plně supluje absolutní skálopevnost a funkčnost pravidel a doslova absurdně vypiplaný svět sám. A já si prostě teď zahraju na Andreje Anastasova (a tím nemyslím, že si založím porno stránky a nechám se obvinit s kuplířství).
„Vaše Smrdutosti, povězte naším čtenářům jak jste se stál králem všech bezďáků?“
„Jó to nebyla žádná prdel...“ (oči se zamlžují flashbackem a okenou)...Celý se to odehrávalo v devadesátkach ve měste Praslav. Jestlis byl někdy v Praze, tak si představ Národku, Žižkov, Náplavku a Staromák narvaný na dva kilometry čtvereční. Viděls Lychožrouty? Tak takováhle Praha. Pro někoho kdo v tom realně vyrost, uplnej sen, navíc já miluju Česko ve hrách už od Ramonova kouzla. Tu atmošku navíc suprově dokreslujou ty 2d textury výloh a interierů na ne moc detailních 3d objektech, prostě tohle je retro jak hovado! A takovejch easter eggu a odkazů! Prodavač vpekárně co vypadá jako Babiš a ptá se vás ‚co chcetě?‘, Polreich v Intercontinentálu který ho snad musel nadabovat sám jak je přesnej, jeden vágus je imho legendární Špína, ikona vzácného lupu je ve skutečnosti z deskovky Lovců a Pokladu a stohy dalších. Jednoho dne sem se vzbudil na ulici. To by nebylo nic divnýho žejo dyk jsem přece... a kurva! Já jsem si nepamatoval prostě nic. Kdo jsem, co jsem dělal, proč mám kocovinu jak celá vesnice po dožínkách. Pár vágusů po okolí mě vidělo se včera motat kolem s ňákym cápkem a nasměrovalo mě k němu. A tím začal celej ten jebnutej cirkus. Začátky na ulici byly zlý, víš jak, ulice je krutá a hladová, každej se stará sám o sebe a nikdo tě nevíta sotevřenou náručí. Každej od tebe něco chce, což de blbě když sám máš hovno. Po nějaký době jsem si našel kutloch takže spaní na zastavkách a v parku odzvonilo a protože jsem činorodej, tak se z původní plachty nad barelem s ohněm a plesnivý matrace stalo to 3+1 s pračkou, it koutkem, a kuchyňkou ve kterým tu sedíme dneska. Taky když lidem pomůžeš, tak oni ti to zas kolikrát oplatěj tim, že tě naučej líp hledat v popelnicích, čórovat, nebo odemknout co zamkl někdo jinej.
Hele aby bylo jasno, my nejsme žádný Rychlý šípy, a kdo chce přežít, ten se prostě umazat musí. Takže na rovinu řikám, že za hodně věcí bych diplom od policajtu nedostal, ostatně pár sem jich i fest zřezal, uplácel a vydíral. Ulice mě naučila brát, dealovat a nakonec i vařit piko, tahat lidem věci z kapes, žebrat, kšeftovat, krást autorádia, vykrádat sklepy a kočárkarny, sháněl jsem šéfum kurvy chlast a chlebíčky, opravoval píchací panny (sic!), otrávil kámoše, vybíral výpalný od těch nejubožejších a jo, dokonce jsem i okrad kněze. Taky jsem dvakrát málem a jednou i opravdu chcípnul na závislost a parkrát si i doslova a do písmene nasral do kalhot. Jo a vyvolávat satana. Ono to ale jinak nejde vole, máš osm kurfiřtů co volej krále. Kažej ma bandu poskoků. A abys jim vlezl do prdele, tak pro ně musíš udělat kybl věcí. A každá ta prosba, když už není přímo o tom nějak pokurvit život bandě jiného volitele, tak ho minimalně určitě aspoň nasere. Jediný co jsem odmítl bylo zradit Tondu z fortu a jeho squatery, o kterejch můžu říct, že to jsou snad jedniný slušný lidi v celym městě. Takže to že mě nakonec zvolilo sedm z osmi je fakt úspěch jako hovado. Btw je fest duležitý se neupnout na jednoho ale obcházet je průběžně páč po vás taky může chtít sejmout někoho, koho budete pak potřebovat. Ulice je taky v tomhle docela zákeřná... Jako za ty tři roky (každý začína jarem a končí regulernim Jakutskem který aspon první rok fakt není sranda přežít) jsem zažil snad všechno. Mimo jiné jsem vyšetřil mafiansko-fízlovské spiknutí který mělo vyhladit nás všechny. Gangsterům před kterýma jsem ze záčatku zdrhal do obchodů a hospod, jsem zvládnul zhasnout dvěma ranama a obrátit jejich kapsy. Plachty v kutlochu nahradilo dřevo a pak plech. Největší radost mi udělala vlastní varna, hajzl a prádelna. Začal jsem sbírat perky, skilly a vzacný hadry, občas taky jako odměna přistál unikátní chlast nebo fet, kterej přidal permanent bonus. Postupně jsem se naučil kdo mě dá napít kafe a loupne něco k snědku, opraví hadry, kdo prodává matroše na kutlochy, kde sehnat pajcr nebo baseballku pro náročnější diplomatická jednání, kde je jakejkšeft a bazar a vůbec co a jak.
Druhej rok už byl ve znamení tvrdý práce, naučil jsem se okruhy s nejtučnějšíma popelnicema, začal stavět druhej kutloch a plně se ponořil do řití volitelů. Přiznám se nerad... ale budu fér, jo taky jsem normálně pracoval, rozvážel pizzu, volal v call centru, kopal kanály. Nic na co bych byl hrdej ale když nebylo na chleba, co sem měl dělat. Když sem byl s morálkou na dně (ta je na ulici fest duležítá, stejně jako teplo a hlad), tak mě podržel chlast, cíga, fet a můj čokl. Ten umí i zahřát a podpořit. Bohužel do rvačky se nezapojí žádný ze tří možných, ani vořech ani rotvajler ani vlčák. Taky jsem se naučil vařit kýble pochutin, a levelovaním kutlochu získal odolnost že bych v něm zvládl snad i jeden oběh na orbitě Měsíce. Obecně se mi prostě povedlo tou pavučinou vztahů prokličkovat tak, aby me měli (skoro) všichni rádi ana názoru těch co mě nesnašeli hovno záleželo. Cizí peněženky na mě samy skákaly z kapes, na koho jsem promluvil ten ze sebe začal rvát kabát aby mě mohl podarovat, dal jsem se do party s feťákama a čórkařema a na konci roku jsem měl haciendu jako hovado, hektolitry chlastu, tuny žrádla, dva regulerní baráky a pět ze šesti potřebnejch hlasů v kapse.
Třetí rok jsem hned z kraje dorazil ty další dva mantáky a nechal se slavnostně zvolit. Dorazil jsem všechny questy, přes kralování si dotáhl všechny vztahy na max a komplet dosbíral všechny perky a doleveloval skilly na max... a pak jsem po druhém opětovném zvolení teda trochu rozpačitě zjistil... že jsem to teda asi dohrál? Jestli tomu rozumim dobře tak těď už by mě mohl leda sundat z trůnu jinej hráč. No, tak takové to tedy bylo."
Fakt jsem nikdy nehrál hru která by zvládla narvat openworld survival do města o dvou kilometrů čtverečních. Nečekaná hloubka mechanismů, zcela uvěřitelný život bezďáka, boží atmosféra, na tu lacinost umí město při západech slunce fakt chytnout za srdce, absolutní pohlcení. Roleplay takovej že jsem pár žebráků pravidelně obcházel i když jsem je měl na max, na pokec (občas něco vypadne) a vůbec jak se maj :) Opět mě po dlouhé době neco absolutně sežralo. Kindom Come z hlaváku :D
A budu si remcat! Chápu. Prvotina. Dokonce přímo v esc menu je tlačítko "vyprostit" které jsem za celou tu dobu použíl jen jednou, což hru šlechtí. Ale jednou za dvě hodiny jsem musel hru resnout protože se hryzla ve stavu kdy nešlo na nic klikat, zmizela npc a hotovo. Na druhou stranu jede hra dost rogue styl takže ukládá v podstatě co krok.
Druhej remc je směrem ke vztahům. Jasně, je to fakt užasná pavučina... ale občas zahapruje. Takže jsem třeba udělal tři služby pro uplně stranou stojící skupinu, a po te třetí mě jeden volitel u kterého jsem ale několikrát byl, třikrát po sobe v rámci jednoho dialogu zjebal co jim pomáhám, a třikrát po sobě jsem ztratil reputaci. Mi nemohl kurva na poprvý říct že ho mě jednání rmoutí? Bych se na tamty samozřejmě vykašlal! A jsem přesvědčen, že pár questů se mi ukončilo automaticky loadem hry. Naštěstí opakující se, ne příběhové.
Třetí remc... jako dneska bych čekal, že npc chůze, kdy pohyb nohou úplně nesedí s pohybem po zemi už neuvidím. Normálně si toho nevšimntete dokud nenasněží. Pak to docela tluče do očí.
Ale sumasumárum: Neváhejte! Užasný zážitek. Totalní překvapení. Vrátim se stopro v hardcore módu! Fakt se těším na jejich další dílo.
Ať žíje král! Nemáš pade, brácho?