Ghost of Yotei / 55h / PS5 / #dohrano

Za me osobne, naprosto subjektivne a vim ze nebudete souhlasit, je to zatim hra roku. Uvidime jeste co novej Metroid.

Jinak jsem samozrejme nevycistil celou mapu, takze pokracuju v hrani a cekam na updaty a dlc.

Sigi - Fart for Melusina / 2h / xbox / #dohrano
Screenshot říká 39minut, ale dohrál jsem to až napotřetí. Ono to vypadá v pohodě, ale když si jeden nedá pozor a nenasbírá v obyčejných úrovních dost životů, tak je ten bossfight na konci celkem oříšek.
Není to žádné veledílo, ale zaujal mě název a bylo to ve slevě.

Mafia: The Old Country / PS5 / 15 hodin / #dohrano

SteamWorld Dig / XSS / 10h / #dohrano

Totalni good-feeling oddechovka a jednohubka. Chvilku mi trvalo, nez jsem prisel na to, ze misto umorneho mackani B pro tezbu staci B jen drzet :-D

Neni to na 100% - secrets jen na 95% a na konci mi chybelo 1000 zlata na koupi posledniho upgrade. Urcite za to muze par smrti s plnym nakladem a parkrat mi tezbu rozdil padajici boulder. Ale co se tyka cistky mapy, tak 100% uz neni co tezit, takze mise uspesne splnena.

Off to number two :-)

Vaporum / 30h / PC / #dohrano

Krokovací (grid-based) dungeon ve steampunkovém prostředí.

Trochu ostuda, že jsem to koupil až teď, osm let po vydání, za symbolickou cenu, místo abych podpořil slovenské vývojáře, kteří se věnují žánru už bezmála zaniklému.

Je to moc dobrý.

U podobně úzkých a dnes už téměř zaniklých žánrů je vždycky otázka, jestli ten jeden nový titul, co co občas vyjde, jenom shrnuje lety ověřené postupy žánru a dodává jim nový, modernější a líbivější kabátek, anebo jestli taky dokáže přijít s něčím novým.

Vaporum splňuje obojí. Dobře se na to dívá, dobře se to poslouchá (některé postavy a deníkové záznamy jsou dokonce namluvené), steampunkový svět autoři hezky vymysleli a ještě líp převedli do textur, předmětů, monster a herních mechanismů.
Novinky spočívají především v soubojovém systému. Problém tohohle žánru je v tom, že šikovné úkrokování a tancování kolem nepřátel je mnohem důležitější, než jak velkou šanci na zásah nebo uskočení má vaše postava/skupinka. Ve Vaporu se to rozhodli změnit tím, že řada monster dělá area damage soustředěnou na čtverce okolo potvory, a ještě navíc tyhle útoky po sobě nechávají trvalý efekt. Pokud si v jiných krokovacích dungeonech vystačíte s „úkrok-otočit-jeb, úkrok-otočit-jeb…“, tady byste tancovali v kyselině nebo ohni. Pořád lze kolem nepřátel tancovat, ale musí se to dělat chytřeji a taneční kroky víc měnit.
Příjemným zpestřením jsou taky monstra, která jakoby porušovala čtvercovou síť, na jejímž principu všechno funguje, a vysílají laserový paprsek, kterým plynule přejíždí po místnosti.

Co mě trošičku vadilo, to bylo až příliš časté používání setupu „vstoupíš do místnosti, zapadnou za tebou dveře a ze stěn vylezou nepřátelé“. Ale jinak jsem si to moc užil.

Alan Wake's American Nightmare (2012) / Xbox 360 / 5 hodin / #dohrano

Když postupně, tak postupně. Jen jsem dohrál remasterovaného prvního Alana Wakea, pokračoval jsem tímhle asi-spin-offem. Rozhodně to není Alan Wake 2, což původně během vývoje nesprávně prosáklo ven, není to ani DLC (Alan Wake má svoje vlastní) a vlastně to není ani Alan Wake 1.5, ať to člověk bere jak chce. Ale rozhodně je to velice zábavná a svižná jednohubka, která sice lore původní hry asi nijak výrazně neobohacuje, ale rozhodně mu ani neubližuje. Už jen proto, že z něj čerpá velmi sympatickým způsobem.

American Nightmare se hraje v podstatě stejně jako její o dva roky starší plnotučný předchůdce. Herní mechaniky jsou buďto-to-tožné, nebo drobně vylepšené. Nepřátelé se vyskytují v několika nových variacích a jde o mutace velmi zábavné. Hovory v rádiu, scénky v televizi a poztrácené stránky rukopisu jsou tu také a opět zásadně přispívají k pochopení příběhu. Ano, i ten tu je, ačkoli samozřejmě extrémně jednoduchý (i když ne zcela twistu-prostý). A proč "samozřejmě"?

Tahle hra totiž vyšla exkluzivně jen na platformě Xbox Live a tam také doteď zůstává pečlivě locknutá (Windows port záměrně nezmiňuji, není prý moc povedený). Hra je tedy rozsahem menší, produkcí skromnější, příběhem prostší a mnohem víc akční, než Alan Wake. Kromě story módu má dokonce i samostatný arcade mód, který jsem ale naprosto vyignoroval. Kosení vln temných nepřátel a snaha o získání co nejvyššího skóre se mi totiž ke spisovateli ve tvídovém saku (ehm, totiž tentokrát v kostkované košili) vůbec nehodí.

Mimo Xbox Live hra fyzicky nikdy nevyšla, jen ve formě download kódu ke speciální edici Alana Wakea. Případně jako download bonus pro předobjednavatele navazujícího titulu studia Remedy - Quantum Break. X360 market je už víc než rok zavřený, jak se tedy k téhle zajímavé hře dostat? Na pomoc přichází Xbox backward compatibility a investice $9.99, díky čemuž je možné oživit Alana Wakea s hřebíkovačkou v ruce i na moderních Xboxech. A za to patří Microsoftu dík. Ještě by to tak mohlo být v Game Passu, že :-)

Když jsme u té hřebíkovačky - ano, nabídka zbraní je v téhle hře hodně pestrá, účinnější modely odemykáte postupně spolu s rostoucím počtem objevených stránek rukopisu. O důvod víc se o ně zajímat, jsou totiž opravdu... zajímavé, eh. Musím říct, že s upilovanou brokovnicí v jedné ruce a armádní rychlopalnou brokovnicí v druhé (a baterkou ve třetí...) jsem se konečně mohl cítit aspoň trochu OP, což se mi v předchozí hře série nikdy nestalo.

Ano, i v tomhle je American Nightmare celkově víc arkádová: v jednom kuse střílet a rozhazovat flashbangy budete muset i ve story módu. Rozhodně víc a častěji, než konverzovat s NPC - už jen proto, že ty jsou v celé hře přesně tři :-) Ale vzhledem k tomu, jak je hra krátká a osvěžující, mi o vůbec nevadilo. Každopádně nelituju, že jsem si tenhle neprávem trochu pozapomenutý kousek zahrál.

OK, a teď teda Quantum Break!

Dead Cells/ 17h / xbox / #dohrano ?
Hele pocita se dohrano po prvni titulky, nebo se musi dohrat na true ending?
Protoze pruchod s boss cell asi nedam. Je to krasna hra, hlavne co se tyce hernich mechanik je to proste nadherne vymazleny roguelite. Grafika je slusiva, hrozne se mi libi jak to vsechno odsejpa. Prohlizel jsem si ten lore, hrozne me bavilo, kdyz mi dropnul nejaky gear, ktery byl zaroven odkaz na jinou hru. Mozna se k tomu nekdy vratim a zkusim projit tema poslednima dverma (ktery chteji 5 boss cell) aspon s assist modem.
Ale protentokrat jsem spokojen.
Misto screenu hnusnych titulku davam krasny wallpaper, co jsem si dal na plochu, abych se motivoval.

vivid//stasis / 50 hodin / #dohrano
vivid//stasis je takova vsehochut. Jedna se castecne o visual novelu, hudebni hru, puzzle hru a obcasne pobihani sem a tam v uplne jinem svete.
O hru bych nezakopnul, kdybych vsude na discordu a twitteru nevidel screenshoty result screenu. Hra mi prisla podivne blede modroruzova a pixelart stylizace mi take neprisla uplne jako normalni volba pro hru tohoto typu. Hru jsem nakonec nasel a po chvili zmateni jsem se dostal do pribehu visual novely.
Pribeh je o neurodivergentni nerd trans zene (lesbicce). Takze pokud vam nahodou prijdou dialogy divne, prastene nebo nerealisticke tak vezte, ze reflektuji realitu takove osoby (predpokladam, ze se jedna o zosobneni programatorky samotne. neznam ji takze tohle nemusi byt pravda). Tohle je napriklad jedna z veci, ktera me prisla dobra, ale chapu, ze pro lidi, ktere nenarazili na nejakeho takoveho cloveka to muze byt moc mimo (jejich) realitu. Nechci uplne rikat o cem je pribeh krome toho, ze Saturday se vydava na cestu najit svoji sestru. Abych zde zanechal svuj dojem, tak vam musim prozradit, ze se jedna o pribeh, ktery se zabyva vnitrnim bojem s traumatem (podobne jako v jinych hrach jako napriklad DEEMO nebo Clair Obscur) a zpracovane je to podle me velmi dobre.
Pokud se clovek nezalekne toho, ze pribehem se naviguje skrze node chart tak vas nasledne asi nezarazi ani to, ze veskere hadanky, co ve hre jsou, jsou spjate nejakym zpusobem s informatikou a matematikou. Pokud tohle clovek bude mit na pameti tak si hadanky velmi usnadni. Ja jsem v prvni casti hry byl uplne vedle a skrabal jsem se na hlave docela dlouho. Az kdyz jsem konecne prozrel tak to bylo lepsi.
Co se hudebni hry tyce tak me prijde hratelnosti ok. Nehraju 4k a rozhodne ne na klavesnici, takze jsem lehce trpel. Hra ma gimmick. Pouziva specialni noty nazvane bumper. Existuje bud levy nebo pravy. Je to nota, co presahuje dva sloupce a je treba ji potvrdit klavesou, co potvrzuje noty v jednom nebo druhem sloupci. Uprimne je to trochu matouci. Nema to judgment - takze to staci proste trefit. Zbytek hrani je takovy normalni. Padaji noty smerem dolu a na konkretnim miste je clovek musi potvrzovat. Jsou tam dlouhe noty, ktere je treba trefit nazacatku a take na konci pustit. Obtiznosti je celkem dost, 4 ruzne, a pak rozdelene na 1-17. Hra je sice obecne lehka, ale 15-17 levely jsou celkem overkill (pro normalni lidi urcite:-)). Ja jsem vcelku lama a jsem 1000tej na svete, coz je prej celkem dobry. Charty songu jsou vcelku dobre (predpokladam, ze hru moc lidi nehralo, minimalne ne moc lidi ji dohralo - 6 procent podle achievementu). Rozhodne lepsi nez nejmenovana free hra, co hraje snad cely svet.
Hudba je elektronicka vsehochut. Je tam dost hardcoru a pro hrace hudebnich her dost znamych skladeb. Me se celkem dost libily boss songy. Akorat dost z nich obsahuje nejake vizualni silenosti a nebo miny (proste nesmite je trefit ani mit klavesu zmacklou) takze se mi ani nechteji moc hrat.
Za me hru bych vrele doporucil, ale na internetu kvuli teto hre probehla spoustu ruznych flamewaru a spousta lidi se snazi tvrdit jak je hra spatna po vsech strankach.
Jedna se o fanouskovky projekt par lidi a delany pro ty, ktere neco takoveho oceni. Hra ma sice svoje mouchy, ale rozhodne neni spatna.
V early accessu nebylo moc moznosti jak hru ovlivnovat, co se tyka nastaveni napr. nebo toho jak clovek musel moc grindit songy (hudebni cast). Postupne casu vsak pribyla spousta ruznych nastaveni a ulehceni zivota pro, ty kterym hudebni hry napriklad zrovna nejdou nebo nechteji hrat moc, aby nasbirali body nutne k unlocknuti celeho pribehu. Dokonce ted pote, co jsem failnul posledni boss song nekolikrat za sebou mi to nabidlo moznost ho odehrat, aniz by me to failnulo. Sice jsem toho nevyuzil, ale muze to nekterym usetrit frustraci nad zasekem nad boss songem (hadanky a jejich lusteni bylo podminene obtiznosti a bylo nutne to tak dohrat a ja sam jsem puvodne vykrocil na nejvyssi obtiznost).

Prikladam fotku jedno z papiru, kde jsem lustil. A jeste jednu hadanku na ukazku

Warhammer 40000: Rogue Trader / 128 hodin / #dohrano

Warhammer 40000: Rogue Trader / 128 hodin / #dohrano

Warhammer 40000: Rogue Trader je dalsi (tahove) RPGcko od developera Owlcat, ktereho lidi primarne znaji kvuli Pathfinder: Wrath of the Righteous.
Hra je velmi dobra a dlouha (130hodin). Pribeh je fajn, ale zavisi na presvedceni vasi postavy a jejich rozhodnuti. Rozhodovani ovlivnuje i cleny party, kteri se tak pak mohou stat i vice snesitelnejsimi. Hra je o taktickem tahovem combatu. Krome hromady cteni dialogu a pribehu budete tudiz bojovat a na to se vaze tvorba postavy. Pokud nebudete zrovna bojovat budete letat skrze Koronus Expanse, starat se o kolonie nebo obchodovat. V mezicase muzete resit romance s jinymi postavami.
Oproti Pathfinderim hram je zde (zbytecneho) combatu mene, mapy jsou mensi a linearnejsi. Prostredi je i pres ponurost Warhammeru dost rozmanite a nekdy je to teda az na skodu, protoze pak vubec netusite, co je v line of sight a co neni (nebo je to zabugovany az na pudu).
Hru muzu jen doporucit a to at uz vam Warhammer neco rika nebo ne. Bohuzel, hra je v pozdnich fazich hry dost zabugovana a obcas si mozna budete pripadat lehce schizofrenicky, protoze dialogove moznosti vam nic nemusi rikat. Nicmene tak rozsypane jak Baldur's Gate 3 po vydani to neni (i kdyz mozna bylo, kdyz hra vysla).

Nize vice o hre jako takove.
Rogue trader se odehrava v temnem svete Warhammeru 40k v Koronus Expanse daleko od Imperiem prozkoumaneho 'uzemi'. Vase hlavni postava se v prubehu hodne krkolomneho uvodu stane jednim z Rogue Traderu a to rodu Von Valencius. Rogue Traderove pracuji pro Imperium, prozkoumavaji neprozkoumane uzemi. hledaji svety, ktere by mohli obsadit nebo ktere obsahuji zdroje, ktere lidstvo potrebuje.
Aby toho nebylo malo cesty skrze warp byly ovlivneny Warpovou bouri a tak musite vytvorit nove spojeni mezi systemy v Koronus Expanse. Akorat k tomu potrebujete Navigatora, ktery v uvodu umrel, a tak jednim z prvnich ukolu je sehnat nahradu a to ne jen za Navigatora. Takto postupne sbirate cleny do posadky a take vasi party, ktera vas bude provazet po zbytek hry. Postav muzete ovladat maximalne 6, ale naverbovat jich muzete az 10.
Oproti Pathfinderu, kdy vim zcela presne, co chci, aby moje postavy umely a na kterem levelu tak u Warhammeru jsem nemel ani paru. Warhammer RPG jsem tam pred 30 lety nebo 20 lety i hral. Moje postava byla Dark Eldar Bounty Hunter s pribranym Psyker levelem, aby bylo o zabavu postarano. A uprimne jsem netusil jak muze vypadat cokoliv jineho, protoze tolik dat jsem nevidel ani pri normalni hre Warhammeru 40k miniaturach.
Ve Warhammeru tvorba postavy je docela zazitek. A tak musite poskladat nejak world origin, (social) background, vase staty a nasledne archetypy, aby to davalo nejaky smysl. Toto origin a background v teto hre maji velky dopad na build (oproti DnD). Pro velky (ne)uspech, papirove pravidla byla dosti znacne zmenena. Takze i to malo, co jsem si pamatoval jsem mohl radsi zapomenout. Mate na vyber z takoveho mnozstvi abilit, ze pokud jste jak ja a ctete uplne vsechno stravite hodiny uz jen ctenim, co kazdy archetyp umi. Dost abilit ma dost krypticky popis a navic popisky obsahuji vypocet (nekdy mate vypocet usnadnen tim, ze zacina nulou, ktera neco nasobi :-) ). Ne ze bych si z hlavy pamatoval, co ktera postava vlastne pouziva (staty nejsou pri levelovani videt a je nutne na ne kliknout a tim padem zrusit levelovani). Vubec jsem netusil, co vlastne chci, aby moje postava delala, takze to byla jedina, co mela vyvazeny melee a ranged avsak neumela chodit (problem).
Musim rict, ze moje vytvory asi nebyly nejlepsi :-). Nicmene vetsina postav nakonec neco preci jen 'delala'. Nejvice OP postava byla Navigatorka, ktera svyma psychickyma schopnostma pres svoji zvysujici se Willpower, davala ze vsech nejvice damage. Na WP jsem navazal i jeji HPcka a pouzival jsem ji jako Vanguarda - mohla delat cover jinym postavam a davala jim docasne zivoty a zvysovala mimo jine damage vsech ve svem okoli. Pozdeji umela hybat s neprateli a to byla dalsi velmi OP schopnost. Jako Officer rozdavala kola navic hlavne moji hlavni postave (sniper) a Yrliet, Eldarce, co uz z pribehu je take sniper. Oba Bounty Hunteri byli schopni strilet nekolikrat za kolo a zvysit damage a crit pres 100%. Na blizko jsem mel Dark Eldara, ktery jako Arch-Militant byl schopen pouzivat ruzne zbrane a za jejich stridani clovek dostane ruzne bonusy a utoky a tak daval neskutecne hodne damage. Poucen, ze melee potrebuje umet chodit, tak tento Eldar dostal pohybu az az. Jae byla dalsi Officer a tak jsem ji mel puvodne v parte jen aby pridavala kola. Nasledne jsem z ni, ale udelal i stratega a tak urcovala ruzne zony na bojisti, kde postavy maji nejake bonusy. Do toho byla schopna pohybovat s postavama, aby mohly nekam dojit nebo je pripadne stahnout zpet dozadu. Ke konci hry jsem ji naucil pouzivat radne plazmove zbrane, takze byla schopna neco i zabit. Posledni postava byla obvykle do poctu a bud se jednalo o verneho seneschala nebo Marinaka. Oba dogmatici az na pudu. Marinak byl na boj dobry, ale s nejnizsi iniciativou a pohybem se obvykle nedostal ani do faze, kdy mohl zautocit. Nicmene jakmile na utok doslo tak dokazal udelat paseky dost. Z Abelarda jsem mel udelat arch-militanta, bohuzel jsem tak neprovedl a byl z neho vanguard (Nicmene ani to nebylo zase tak na skodu. Vanguardi umi spolu tahat jinou postavu a podporovat ji). Kazdopadne diky equipum, ktere umely dat nektere assassini ability jsem z neho udelal dual wield melee combat schopneho bojovnika.
Pokud vam vase buildy nejak nesednou, muzete je kdykoliv predelat. Nicmene to samo o sobe vyzaduje docela silnou vuli.
Pribeh je rozdelen do peti kapitol. Uvod je linearni, sude kapitoly jsou otevrene a liche kapitoly linearni. Tudiz od zacatku hry hrajete dost dlouho bud na lodi nebo planete a nemuzete nikam odejit. To muze byt dobre nebo taky spatne. V druhe kapitole se vam otevre Koronus Expanse a muzete letet kam se vam za chce. Mate zadany main quest a pripadne nejaky quest postav. Nemusite je hned jit plnit, ale muzete prozkoumavat jine svety. Nektere prozkoumate jen textove a na nektere muzete doletet a zjistit, co je na nich zajimaveho. Na nekterych jsou nepratele, nekde najdete ruzne puzzle, nekde narazite na zajimavy lore nebo informace o tom, co delala vase (zavrazdena) predchudkyne. Cestovani warpem je nebezpecne a musite si vytvorit cestu warpem. V kazdem systemu muzete vytvorit nove cesty dal. Ty maji ruznou nebezpecnost od 1 do 3. Snizit nebezpecnost muzete pres Navigator's Insight. To je vsak velmi vzacny zdroj a tak spise budete letat pres nebezpecne cesty a zazivat warpove efekty. Krome toho, ze vam muze umrit tretina posadky a tak podobne, budete muset jit obcas posekat nejake ty demony. Je to cinnost otravna, ale take je to jedina moznost jak pripadne levelit, pokud mate pocit, ze je to treba (neprislo mi).
Obcas narazite na nepratelske lode a tak dojde na space combat. Ten je takovy vselijaky. I lod upgradujete a vase posadka se muze naucit ruzne schopnosti, co vam combat usnadni. Lod se opravuje a upgraduje za scrap, ktery dokazete v zasade ziskat jen z bitev. Takze pro ty mene uspesne, tohle muze byt docela opruz.
Jako Rogue Trader mate pod sebou take az 5 kolonii, ktere musite spravovat. Zde mate na vyber ruzne projekty, ktere vam a koloniim daji nejake bonusy. Muze to sebrat hodne casu, ale nebylo to tak 'vyzivne' jako sprava kralovstvi v Kingmakeru, kde jsem si pripadal, ze v mezicase hraju civilizaci. Nicmene ke koloniim je nutne obcas doletet a tak pokud ma clovek Insight navic, je dobre ho vyuzit na cesty warpem mezi nima.
Timto asi wall of text ukoncim. Pokud jste nahodou nerozumeli ani slovu, tak to je pocit, ktery ve vas hra dokaze vyvolat.

Alan Wake Remastered (2010/2021) / PS5 Pro / 22,5 hodiny / #dohrano

Pár lidí tu nedávno dohrálo dvojku, kterou mám v backlogu od jejího vydání. Rozhodl jsem se ale vzít to pěkně od začátku, nehrál jsem totiž ani jedničku :-) Asi to bude tím locknutím na Xbox 360 / Windows, já měl totiž tehdy PS3 a na PC už jsem hry nehrál... Nicméně před pár lety vyšel remaster prakticky na všechny platformy, takže jsem si ho dal na PS5 včetně obou DLC. A udělal jsem věru dobře!

I když je mizivá pravděpodobnost, že by tu byl někdo, kdo jedničku ještě nehrál a chtěl to v nejbližší době napravit, nebudu tentokrát spoilerovat. Kdybych toho o hře věděl předem víc, určitě bych si ji tolik neužil. Neotřelý gameplay podaný epizodickým stylem na způsob Kingovy novely křížené s Lynchovým Twin Peaks mi ohromně sednul a určitě jsem v něm strávil víc času, než bylo nutné.

Bavil jsem se hledáním stránek rukopisu, termosek s kafem (jsem už tenhle sbírací typ), dohledával si různé odkazy a reference - prostě se mi v tom světě líbilo. A to i v noci: tmy se nebojím, v lese jsem se toho něco naspal pod širákem a moje šeroslepost se ve hře naštěstí nijak neprojevovala :-) K tomu jsem sledoval skvělé epizody seriálu Night Springs (médium v médiu, kde už jsem to jen viděl...), poslouchal vyslilání lokální rozhlasové stanice a objevoval tak herní lore.

Byla to paráda! V každé z epizod jsem se sice na nějakém místě zaseknul a trvalo mi třeba hodinu (!), než jsem se přes to místo prokousal - ale žádná velká frustrace se kupodivu nedostavila. Navíc jsem byl na konci každé epizody odměněn stylovým hudebním podkresem, který se mi taky trefil do noty. Nick Cave? Depeche Mode? David Bowie? Lahoda. I samotný herní sound design mi přišel dost vypečený a kdybych se měl ve hře něčeho děsit, tak spíš toho, co bylo v noci slyšet, než (ne)vidět.

Neodpustím si zmínit, že převážnou většinu hry jsem odehrál po nocích kolem středu tohoto týdne, přičemž ve středu (hehe) byl tak masivní úplněk, že jsem si lepší kulisu k téhle hře snad ani nemohl přát. Všechno se to prostě sešlo tak pěkně, až se mi tomu ani nechce věřit. Vynikající atmosféra, vynikající herní zážitek a vynikající IB challenge Down the Rabbit Hole, díky níž teď plynule pokračuju hraním Alan Wake's American Nightmare, pak mě čeká Quantum Break, Control a nakonec onen Alan Wake II.

Bude to tedy ještě dost dlouho trvat, než se k němu dostanu... Ale něco mi říká, že nebudu litovat. Mám vlastně štěstí, že jsem tolik her nehrál! Aspoň mám teď na sklonku života co dělat :-D

FYI měsíc říjen je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ . Je vidět, že bylo hnusně a všichni poctivě pařili :-D

Harold Halibut/PS5 Pro/10 hodin/ #dohrano
Harold mě zaujal hned na první pohled v traileru. Jenže pak nastalo dlouhý radiový ticho a když už se konečně dostal ven, využil služeb konkurenčního předplatnýho a recenze úplně nejásaly. A tak jsem si řekl, že není třeba nakupovat a jednoduše počkám.

Okamžiky, který se inspirujou Wesem Andersonem jsou úžasný a jedou přesně podle jeho notiček - humor, kompozice, známá hudba z neznámém jazyce. Pak je tu ale taky hodně Michela Gondryho, melancholie a filozofie. Tyhle části jsou pomalejší a nezdá se mi, že by fungovaly tak dobře.

Nejsmutnější jsem z technické stránky věci. Chápu - malej tým na tom pracoval 12 let a Unity není úplně dobrá technologie. Doskakující textury a objekty ale zbytečně kazí celkovej dojem.

Karma: The Dark World / PC / 8 hodin / #dohrano
Mám rád psycho hry s temnější hutnou atmosférou a tady toho bylo obojího víc než dost, někdy až moc. Jinak pro mě hodně povedená adventura ve stylu spíš walking simulátoru, ale vůbec mi to nevadilo. Aspon tím neutrpěla hratelnost a atmosféra. Chvílema mi to přišlo až moc přestřelený, ale bavilo mě to :)

Iratus: Lord of the Dead / 13 hodin / #dohrano

na tuhle "tactical hardcore RPG roguelike" mňamku jsem narazil náhodou, když jsem před časem lustroval na Steamu vývojáře Heroes: Olden Era (btw boží, to si taky dejte!) a zrovna to bylo ve slevě. já moc roguelike nehraju a naposled to bylo perfektní Slay the Spire, když nepočítám asi 30 min v Darkest Dungeon, kde mě ale srala mechanika stresu, ale tady mě na první dobrou zaujal artstyle a premisa, že hrajete za badguy nekromanta a kucháte zástupy hrdinů, který vás chtějí dostat. styl (souboje 4v4 ale i vizuál) mi dost připomíná zmiňovaný Darkest Dungeon, ale tady imho lepší. dohrál jsem to na první dvě obtížnosti (musíte si je otevírat postupně) ze čtyř a to je za mě "dohráno", protože potřetí a natož počtvrtý to už znova jet dokola nechci:) hra má svoje mouchy, ale za svoje cca 2 eura jsem dostal super 13 hodin zábavy, který si třeba někdy i pustím znova, takže za mě dobrý. za plnou palbu 30E bych to nekupoval, ale když to hodíte do wishlistu a počkáte na slevy, tak neprohloupíte ;)

moje parta: skeleton (tank chránící primárně licha nebo lukostřelkyni), werewolf (absolutní dps mašina co má později i dva útoky za kolo, onehituje slabší nepřátele vzadu a umí odstranit veškeré armory na nepřátelích včetně bossů atd.), lich (buffování werewolfa a magickej dmg) a ta lukostřelkyně Bride of Iratus (AOE + crit dps). jak říkám, minimálně na první dvě obtížnosti (=půlka hry) s prstem v nose kombo.

+ na první dobrou se mi hned líbil vizuál
+ herní loop mě na několik hodin fakt pohltil
+ setting že hrajete za nekromanta a sestavujete si monstra z různejch zbytků atd.
+ možnost výhry soubojů jak přes dmg (zabití) tak přes morálku/stres (útěk/infarkt)
+ bavil mě RPG systém (artefakty, levely příšer, části příšer, skilltree s pasivama a kouzlama, levelování báze..)
+ dohrál jsem to na první dvě obtížnosti s vlastně jedním kombem skillů/monster, který se perfektně doplňovali, což bylo velmi uspokojující :)

- dohrál jsem to na první dvě obtížnosti s vlastně jedním kombem skillů/monster, který se perfektně doplňovali, což trošku popíralo tu taktickou část hry "vyžadující" variabilitu a asi z tohodle důvodu už nemám chuť pokračovat:)
- nutnost otevírat obtížnosti postupně
- bossové mohli být nápaditější a minimálně na každé úrovni obtížnosti nový/originální a ne jen opakovat ty starý s vyššíma statama
- je z toho cítit malý rozpočet, takže třeba dabovaných hlášek by mohlo být víc (hlavní nekrouš opakuje neustále asi dvě nebo tři hlášky dokola) a třeba hlášky příšer nemají audio vůbec. obecně by to chtělo víc peněz a tím i větší variabilitu nepřátel a prostředí, nicméně to se (asi) dá dohnat přes DLCčka, které jsem ale nehrál/nekoupil

GTA: San Andreas / Playstation 2 / 35 hodin / #dohrano

Jde o stejny pripad, jako jsem se drive rozepisoval o Beyond Good and Evil a Twilight Princess. O hrani nejakeho GTA projevil zajem predevsim muj syn, ktereho stvalo, ze jeho spoluzaci maji dovolene GTA5 (a parkrat ho u nich hral), ale ze vlastne netusi, o co jde. Takze jsme si to udelali jako otec-syn projekt, vytahl jsem Playstation 2 a po vecerech jsme poctive spolecne hrali - 90% hry odkroutil muj syn, ve zbytku jsem mu pomahal s vyslovene obtiznymi misemi, na ktere nemel nervy.

Ja sam jsem hru dohral za svuj zivot asi 4x, naposledy pred tremi lety na Switchi ("Definitive" edition), cili ja mam tak nejak v relativne zive pameti. Ale stejne tak mam v pameti i to, jak jsem pri uplne prvni hrani - tedy rovnez na Playstation 2 - nadaval na mnohe designove rozhodnuti ohledne misi, ovladani letadel a nevyhnutelne bugy dane dobovymi realiemi.

O to bylo vtipnejsi (a zaroven hruzostrasnejsi) pozorovat vlastniho syna, jak se rozciluje nad pravidly hry, drsnosti policie, ovladanim letadel, bugy v misich, nahodnych bugu ve fyzice a tak dale - stejne jako jeho otec pred dvaceti lety :). Navic to pro nej byla dost nova zkusenost, protoze vetsina her dnesni doby jde hracum proste mnohem vic na ruku, nez hry z roku 2004 - a mne pritom San Andreas prijde jako "moderni hra", protoze jsem mel uz tehdy zazitou dobu osmi a sestnacti bitu. Opravdu zajimave to pozorovat!

Ale ke hre samotne par slov - porad tvrdim, ze verze pro Playstation 2 je "definitivni". V podstate vyjma rozliseni a framerate bych na hre pranic nemenil. Po tolika dohranich je jasne, ze mam ovladani letadel v malicku a povazuji je za zdaleka nejlepsi zpusob cestovani po mape. Samozrejme, ze znam vsechny triky, jak ty mise dokoncovat na prvni dobrou. A jisteze mne osobne nevadi jednu misi opakovat treba 10x, protoze vnimam opakovani jako nezbytnou nutnost k nauceni se problematiky a to vetsi radost pak mam, kdyz se to naucim (a mimochodem, i kdyz znam vsechny mise, i tak jsem nektere obzvlaste vypecene opakoval treba trikrat - no muj syn z toho rostl, ja byl uplne v klidu :)).

Pozdeji jsem hral San Andreas na PC, XBOXu, PS3 remaster, Android verzi a i tu Definitive Edition - kazda verze vzdycky ma nejake nedostatky a unikatni featury, ktere mi hru spise kazily v ocich - kazily ve smyslu, ze se odchylovaly od originalu. Asi jedina vec, ktera Playstation 2 verzi chybi, je moznost poustet si replaye. Jinak je tam vsechno "spravne" - svetlo, mlha, odlesky prednich reflektoru v louzich deste, "rozbite" animace vozidel na dalnici - je to zkratka definitivni zkusenost a jsem straslive rad, ze jsem to se synem mohl prozivat od zacatku do konce.

Hlavni hrdina je sice porad dost pitomej, mnohokrat jsem na jeho rozhodovaci logice a moralni nestabilite demonstroval, proc to vlastne neni zas tak moc velky kladas... Vzdy mne mrzelo, ze CJ se ani v ramci pribehu neostycha vrazdit civily a nevinne pro svuj vlastni prospech. Vedle toho ani postava jeho bratra Sweeta - ktery zde slouzi jakoze moralni majak - neni tak moc nasledovanihodna, protoze jde o typka zasekleho v sedmdesatych letech, ktery nevyrostl. Zmrdecci typu Ryder a Big Smoke jsou neprekvapivi, ale treba postava Tempennyho zvlastne uzrala v tom smyslu, ze mi v necem pripomina soucasneho prezidenta v USA.

Na zaver jeste reknu, ze jsem mel v zivote moznost navstivit Los Angeles. San Francisco i Las Vegas, takze bylo strasne roztomile, ze jsem pri vstupu do kazde nove lokace vytahl fotak s archivnimi fotografiemi a porovnaval um tehdejsich grafiku s mou vlastni zkusenosti. V tomto smyslu mi San Andreas opet prineslo nejakou novou zkusenost a desne jsem si to uzil. Doporucuji vsemi deseti! Ale jen na Playstation 2!

Calico / 8h / xbox / #dohrano
Hrál jsem s dcerou ( https://nyx.cz/discussion/273382/id/58252525).
Není to žádný zázrak, ale nějak to plní nároky na hru pro devítileté dítě. Aspoň chvíli hrála něco jiného než Roblox a hrála se mnou.

Call of Duty: WWII / XSS / 10 hodin / #dohrano

Mel jsem ted Band of Brothers post-rewatch obdobi, tak mi to docela sedlo do nalady. Velka skoda, ze vetsina rozpoctu nejspis padla na produkci krasnych videi mezi misemi a na vice misi a jejich vetsi delku uz asi moc nezbylo.... Ale co, zvuk vymeny zasobniku u M1 Garand opet nezklamal :-)

Ys IX: Monstrum Nox/49 hodin/#dohrano

Dohráno na switchi. Můj první Ys. A zkusím i předchozí díly až se mi zasteskne po Adolovi. Hafo věcí mám na 100%, ale maxování skillů byla mega nuda, takže to jsem přeskočila. Potěšili dabované části, boj hack n slash mám ráda, takže za mě ok
Na switchi hra jela v pohodě, žádné sekačky. Grafika by mohla být trochu hezčí, méně máznutá, ale nevadila

Fantasy life i: The girl who steals time/74 hodin/#dohrano

Hráno na switchi. Nemůžu říct dohráno, hra má hafo obsahu, povolání na levelování atd. Ale odehrála jsem příběh, užila co se dalo. Určitě bych tam nechala i víc hodin, ale zatím tak nějak stačilo.
Jinak je to bezva pokračovaní starého FL z 3ds, které jsem milovala a nechala v něm 150 hodin. Takže jsem se moc těšila na tento díl. Hra nezklamala, navíc nechali i původní hudbu