The Stone of Madness / 70 h / PC / #dohrano

Real time isometric stealth v prostředí klášterního blázince ve Španělsku v roce 1799.

Super prostředí včetně funkčního dopo/odpo/večer/noc cyklu, dva napínavé mysteriózní příběhy, nevšední postavy se zábavnými a originálními schopnostmi, smysluplný crafting, originální práce s traumaty a duševními chorobami, obrovská svoboda v tom, jak co řešit, osobitý vizuál… Přesně jak napsal MASLIX o Blasphemous (stejní vývojáři), takhle hra dostala lásku a péči napříč všemi tvůrčími týmy –

– bohužel s výjimkou týmu, který měl na starosti interakci hráče s herním prostředím, což je u real time stealth hry naprosto zásadní věc, designově i technicky, protože neustálé missclicky způsobující poplach začnou být strašně rychle strašně otravné.

Ještě navíc, jak měli autoři hafo dobrých nápadů, tak si jejich implementací ještě víc zkomplikovali život.

Například v levelech hodně pracují s vertikalitou – která je rozhodně super, ale neměla by při klikání na schody a provazy spuštěné z patra do patra způsobovat tolik missclicků a nežádoucích akcí.

Postavám vymysleli spoustu zábavných, originálních a přitom přirozených dovedností, jenže spousta různých dovedností vyžaduje v misích víc klikatelných objektů k interakci. A když je na jednom relativně malém místě herního pole krabice k vylootování, páka na přehození, svícen ke zhasnutí a dozorce k omráčení a vy celou akci potřebujete zahájit tím omráčením, tam strašně často kliknete na krabici, páku nebo svícen, protože je to všechno poměrně blízko u sebe. A celá akce se posere.

Další věc je, že hra nemá quick save, ale uloží se vždycky na začátku in game dne. Je to designové rozhodnutí, některé dny se prostě mají hrát rogue-like, napřed vyzkoumat, jak na to, a pak projít na ostro. Jenže když vás postavička nechce poslouchat, tak neloadujete 30 vteřin, ale 2, 5 nebo i 8 minut…

Ale vzato kolem a kolem, vlastně Stone of Madness spíš doporučuju zkusit, protože těch skvělých věcí je tam přehršel. Ale kupovat ve slevě a hrát na nižší obtížnost.

PS: Možná, že na konzolích ovládání fungovalo líp.

Blasphemous / XSS / 52 hodin / #dohrano

Hmm, nejvyssi cas si priznat, ze metroidvanie jsou moje true-true guilty pleasure....

Tohle mi strasne sedlo. Stredoveke prostredi a lore ze spanelske inkvizice. Uzasna svizna grafika podporujici lidskou fantazii - automaticke doplnovani pixelu enabled a porad to funguje jak za dob dooma :-) Temna atmosfericka hudba dokreslujici zoufaly hon za vykoupenim. Efektni repetitivni souboje, ktere neomrzi ani v pozdejsi fazi hry. Obtiznost nastavena tak akorat, bosove nejsou blocker pro dalsi postup. Kombinace perku a upgradu dela z hlavniho hrdiny postupne zbran ala nuz do masla. Jedine co bych vytknul, je neprilis chytlave podany pribeh. Precejen archaicka anglictina ve spojeni s nabozenskymi vyrazy a latinou, obcas ve forme rymu, je tuzsi na srozumitelnost. Mozna i prave proto je z toho citit, jakou Blasphemous dostalo lasku a peci od vyvojaru napric vsemi tvurcimi teamy. Na 100% uz nemam silu ani cas, hodne itemu lze stejne najit jen podle e-navodu.

Thief: The Black Parade / PC / 20 hodin / #dohrano

Paráda, nadšení, škoda že už to skončilo.
The Black Parade je neoficiální kampaň do prvního Thiefa, respektive do jeho fanoušky modernizovaného enginu, na které pracovali zkušení autoři asi pět let. A je to znát.
Kromě celkové kvality mě nadchlo zejména to, že má podobnou strukturu jako samotný Thief - nejedná se hlavně o čisté stealth vloupávačky jako v Thiefovi 2, je tam i hodně hororu, okultna, chaotické napůl abstraktní prostředí trochu jako v legendární misi The Sword, dvoje podzemní katakomby, které ale každé mají úplně jiný vibe... Je to DOBRODRUŽSTVÍ, což je důvod proč mě Thief Gold bavil víc než Thief 2.

Příběh celkově není nic výjimečného a dabing protagonisty je trochu na sílu, ale všechny ostatní produkční hodnoty jsou podle mě na úrovni původní hry, včetně intro/outro videí ve stejném formátu. Všude je hromada readables, které dokreslují herní svět a propojují příběh Black Parade s událostmi Thief trilogie (jedná se o prequel), narazíte i na některé stejné postavy, a tak ač příběh samotný je poměrně přímočarý, dostáváte (pokud vás baví číst) průběžně informace, na základě kterých se můžete zamýšlet, co asi bude dál a jak to celé dopadne.

Jednotlivé mise jsou obří, je jich deset a hra mi napočítala herní čas 19 a čtvrt hodiny, ale ten podle mě nepočítá quickloading, takže reálně to bude určitě o pár hodin víc. Jen asi ve dvou misích jsem měl pocit že jsou moc velké a zbytečně se táhnou. Opakovaně se mi stalo, že jsem splnil hlavní objective a při cestě zpátky na start jsem objevil úplně novou část mapy, o které jsem vůbec nevěděl. Kampaň přináší i docela dost nových typů NPC a občas vám připraví taškařici, jakou určitě nečekáte. A autor miluje creepy sochy.

Thief engine má jistá specifika která mohou být z dnešního pohledu trochu otravná, ale celkově dávám 9/10 - level designem a celkově hratelností je to místy výše než původní hry, příběhem a celkovou invencí v oblasti world buildingu je to spíš na úrovni dobrého datadisku než samostatné hry, ale pro nás fanoušky je to fakt skvělé.

LEFTY:
update:
Stellar Blade / PS5 / 56 hodin / #dohrano
Dojetá platina, protože mi to nedalo. Zkurvený plechovky, zkurvený rybaření. Ale díky hintu a triku s PS+ cloud saves jsem sfounkul dvě ukončení prakticky najednou.
Ještě pár screenů polonahé EVE, a abyste viděli, že mám VŠECHNY TY PLECHOVKY!

Granda II / Retroid Pocket 5 Dreamcast emu (Flycast) / 36h / #dohrano

Pěkné JRPG, i když jedno z těch slabších, co jsem v poslední době hrál. Na Xenogears ani Skies of Arcadia to nemá, úplně mi nesedla stylizace a příběh je takový nic moc.

Udržely mě hlavně fajn hlavní postavy a skvělý soubojový systém postavený na přerušování nepřátelských komb. Obtížnost poměrně nízká, ten combat system by si zasloužil tužší fighty. Až na jeden nebo dva bossfighty jsem to proplachtil víceméně bez námahy.

Pro JRPG nerdy jako jsem já doporučuju, ostatní můžou přeskočit.

Postal 4 - No regerts / 31 hodin / #dohrano

Postal asi predstavovat nemusim. Je to pomerne kontroverzni hra a to predevsim kvuli svoji zabugovanosti. Me to zase tolik neva, ale uprimne - kdyby to nebylo tak rozesrany, hral bych to mnohem dyl, ale takle sem se s tim moc neparal. Ten svet me celkem bavi, ale tech bugu je proste moc.

Asi nejhorsi bugy:
- zasekava se AI
- nefunguje moc pozicovani AI, tze koukaj jinam nez strilej a kulky vychazej z hlavne pod uhlem az 90 stupnu (zpatky sem nikoho strilet nevidel)
- celkem caste crashe (nejcasteji ve fyzice)

Mene otravne veci:
- dlouhe a caste loady
- nekdy se z toho stane slide show (fps dropy)
- dost casto vubec netusim proc po me NPC strilej. naucil sem se s tim zit a ke konci vrazdil pro jistotu kazdyho..
- je skoda ze po loadu se vsichni respawnou - nema cenu vsechno kilit, kdyz hodlate umrit..

Questy jsou oK, vetsina z nich je i vtipna, ale nektery brutalne otravny - treba v misi Game Tester prochazite fiktivni hru, ale kurva nemaj udelanou friction, vsechno klouze a nejsou nikde naboje - to uz nechci zazit. Soundtrack je taky ok, takovej prumernej hospodskej metlos.

Celkove hodnotim kladne - NO REGERTS :)




a obligatorni:



a pro jistotu jeste jednou:

Resident Evil Village + DLC / 23 hodin / #dohrano
Zhruba první třetina hry mě moc nenadchla. Začátek přímo ve vesnici byl sice lepší, ale pak jsem se zaseknul v hradu, nějak mě to přecházení z místnosti do místnosti nebavilo a navíc jsem se tam docela zaseknul a na nějakou dobu to odložil. Když jsem se ale dostal z hradu, tak se to parádně rozjelo a pak už to byla slušná jízda až do konce :) Dohrál jsem i DLC, který mě ze začátku až tak nebavilo, ale postupně se to zlepšilo, ale i tak mi asi víc seděl akčnější gameplay z hlavní hry. Ve výsledku to je nakonec asi nejlepší Resident, z těch, co jsem hrál. Mám jich za sebou zatim teda jen pár (Biohazard, remake 2 a 3).

DOOM: The Dark Ages | Revelations / PC / 14 hodin / #dohrano

Jestli jsem se měl s Doomem na nějakou dobu rozloučit, tak tímhle DLC. I v endgame předhazuje jednu arénu za druhou, aby ani na moment neztratilo moji pozornost. Jen na novou sekundární zbraň, která vrací do hry pohyb z Eternalu, jsem si nestihl zvyknout a při první příležitosti přepnul zpátky na štít.

Atlas Fallen/37 hodin/#dohrano

Dohráno na Xboxu, v rámci GP. Dlouho jsem ji měla ve wishlistu na steamu. Prohrabala jsem každý cm hry a našla co se jen dalo. Nějakou dobu jsem válčila s ovládáním, ale nakonec se povedlo a i větší fighty šli jak po másle :) užila jsem si hru naplno

The Last of Us / 26 hodin / #dohrano

Tohle byl fakt videoherní majstrštyk a jsem rád, že jsem se k tomu konečně dostal. Hry pod záštitou PS jsou totiž naprostá špička, jak už jsem se mohl mnohokrát přesvědčit (GoW, Horizon, Days Gone, Ghost of Tsushima, Ratchet, Uncharted,...), a ani tady to nebyla výjimka. Příběh, grafika (optimalizace na PC!!!), soundtrack, gameplay - všechno prostě dokonale fungovalo a vlastně ani nevím, jestli bych hře dokázal cokoliv vytknout. Snad jen, že to klidně mohlo být delší. Ale proto tu je druhý díl, ne? ;)

Mixtape (2026) / XSX / 4 hodiny / #dohrano

Už to tady dohrál kdekdo, tak jsem si to dal taky. Kdybych měl nějak shrnout mé pocity: jsem si stoprocentně jistý, že ve mě hra NEzarezonovala tak, jak bylo zamýšleno. I když moje dospívání probíhalo zhruba ve stejné době (tedy pravděpodobně - hra obsahuje spoustu anachronismů, ale tipnul bych to na konec devadesátek), bylo naprosto jiné, a to nejen co se doprovodného soundtracku týče. Troufám si tvrdit, že tomu tak tehdy bylo u většiny puberťáků z bývalého východního bloku. A vůbec celkově se coming of age v Evropě a Severní Americe nedá moc srovnávat, na tom se asi shodneme.

Nicméně to by nevadilo, v určitém věku všichni řešíme ty samé problémy a vcítit se člověk nakonec dokáže do různých osob. V téhle hře jsem s tím ale měl velký problém, protože hlavní hrdinka mi byla extrémně nesympatická a zbytek postav už moc prostoru nedostal. Vychvalovaný soundtrack mi navíc přišel docela zcestný a až na výjimky se nehodící k danému okamžiku. Není to tím, že bych dané interprety neznal - jsem myslím celkem hodně hudebně erudovaný a mám dost široký záběr. Jen mi prostě přišlo nereálné, že by někdo ve věku & stylu hlavní hrdinky dobrovolně zvolil právě tyhle skladby.

Herně vlastně není moc co hodnotit. Je to spíš takový interaktivní příběh - hodně mluvení prokládaného jednorázovými hříčkami a několika point & click sekcemi. Všechno je naprosto lineární, nelze udělat něco jinak, než jak hra chce. U některých hříček jsem se celkem bavil, jiné byly otravné a celkově mi přišlo, že různé části dělali různí lidé (myšleno tak, že jejich kvalita i provedení bylo výrazně odlišné). Málokdy ve mě něco vyvolalo nostalgickou vzpomínku, tedy až na "překážkový běh". U něj se mi okamžitě vybavil Pepsiman a začal jsem přemýšlet, ve které z krabic mám po stěhování schovanou PS1 :-)

Že v téhle hře jde opravdu hlavně o hudbu, to se mi potvrdilo při závěrečných titulcích, kdy mě naprosto bez varování srazil na kolena Plainsong od The Cure. Všichni totiž dobře víme, že Disintegration is the best album ever a já mám s jeho poslechem spojené tak intenzivní pocity, že si ho paradoxně nemůžu pouštět moc často. Je mi naprosto jasné, že pokud v někom podobně silnou reakci vyvolá víc skladeb, se kterými se v téhle hře setká, automaticky bude Mixtape hodnotit mnohem pozitivněji než já. Ale tak už to prostě je, nelze se zavděčit všem. A v hudbě to platí dvojnásob.

Viewfinder / 5 hodin / #dohrano

Super logická záležitost. Takový mix mezi Portalem a Superliminal. Chvílema to umělo fakt potrápit, takže spokojenost :)

Stellar Blade / PS5 / 38 hodin / #dohrano
--meeting minutes--
Porada v Shift Up, někdy na přelomu 2021/22

Director: "Tak, kde jsme, jak nám to jde?"
Producent: "Hele, celkem se nám to daří dávat dohromady. Soubojovej systém je výbornej, skill tree taky, i když moc neumožňuje různý styly hraní. Prostě je to mečovačka, dost o rytmu a baletu. Dali jsme tam prvky z tomb raidera, ale to je trochu weak - mimo boj to skákání tolik nefunguje."
Director (dává první lajnu): "Neva. Co ten postapo svět a grafika? Má to ten "environmrental uncanny valley" feel, kterej jsem si představoval?"
Designer 1: "Řekl bych že jo, a navíc jsme to udělali celkem levně - dal jsem dohormady zatopený art-deco město se spoustou monumentálních soch, pak pouštní svět z doby, kdy jsme chtěli kopírovat Borderlands, podzemní prostory jako z Vetřelce, město jako zmenšenej Hong Kong Kowloon Walled City a vesmír je remix Star Treku a dalších tropes. Celý to má extra lak z Falloutu a druhou vrstvu z Jet Age. Dohromady to funguje s tím disturbing "ne úplně real" feelingem a vypadá to FAKT PARÁDNĚ. Lidi si to budou pamatovat." Pro sebe šeptem "a srovnávat to s NieR."
Director: "Hudba to podporuje?"
Composer: "110%, šéfe. Klasika mixovaná s naším soft ženským kvílivým popíkem, má to atmošku!"
Director (dává druhou lajnu): "Pecka borci. Co nepřátele? Je to mečovačka, musí být kvalitní šmelcungfutr!"
Designer 2: "Na to jsem fakt pyšnej. Vytáhl jsem skicáky z terapie a vyhrál jsem si s tím. Žádnej nepřítel není vyloženě easy, a bossové jsou můj majstrštyk. Potřebuju ověřit gore level, nechci to přepálit, aby to pořád hráči vnímali, ale to poladíme".
Director: "Co story? Jsou pořád hráči, co hrajou hry kvůli story, nechápu."
Producenti a designéři: "… jsme mysleli, že to píšeš ty?"
Director (mne si nos): "…. Taky že píšu. Je to prostě takovej klasickej motiv, že jo - androidi a jejich sebeurčení, experimenty going sideways, dám tám AI, záchranu druhu, tragédii - trochu afektovaný jako ve wuxia dramatech. A mám mrtě nápadů na sidequesty, to bude žůžo. Ty jedinej v košili, jak jsme na tom s budgetem, když tohle zohledníme?"
Finance guy (chvilku buší do excelu): "Hele šéfe výborně. Asi 60% projektovaných nákladů proti bužetu. Mám tady na to power BI dashboardík, na kterej jsem fatkt-"
Director (dává lajnu velikosti D1): "Výborně. Tak za těch 40% udlěáme z ženských v té hře absolutní THIRST TRAPS. Chci všechno - kostýmy, kozy, prdele, nahirujte tým co bude dělat jiggle physics. A pro hlavní hrdinku oblečky jak z cyber bordelu, různý účesy, doplňky! Weebaos to budou milovat! Už se těším na ty předpodeje! A když něco zbude, tak rybaření."
Producent 2 (nesměle) "a k čemu to bude?"
Director: "KURVA UŽ JSEM ŘEK."
--konec přepisu--

Space Marine 2/8h/#dohrano

Celá kampaň mi zabrala osm hodin a stejně jsem ji hrál asi na pět či šest sezení, což něco vypovídá. U WH tedy asi zůstanu radši u strategií a RPG.

Audiovizuál je výborný, modely pěkně zpracované. Haptika a robustnost marináka je cítit. Ve hře kosíme hlavně Tyranidy, pak Thousand Sons a nějáký Tzeentch potěr...poměrně malá variabilita a Ultramarináci jsou fakt marná kapitula (pro mě). Příběh je jen kulisou.

Takže pokud si chce někdo zarubat v kampani, tak ve slevě asi proč ne, ale žádný zázrak se nekoná. Na druhou stranu pravá zábava začne asi online a pro lidi co rádi hrají ve skupině. Pokud je to váš šálek čaje, tak hra nabízí mnoho a mnoho misí, kosmetických propriet a dostatek variability na dlouhou dobu.

Happy Game / 2 hodiny / #dohrano

Parádní psycho! Vůbec jsem netušil, že za tím stojí Amanita Design. Šílenci :)

Pár random cvaků:

Lego Batman 3: Beyond Gotham (2014) / Steam Deck + Dock / 21 hodin / #dohrano

Tohle už bylo moc. Po jedničce, u které jsem se hodně bavil, a dvojce, ze které jsem byl trochu rozpačitý, se to vlastně dalo čekat: trojka je totiž přímým pokračováním dvojky včetně postav, ovládání, mechanik a prostě všeho. Ale toho všeho je navíc ještě víc.

Postav je tolik, že jsem některé z nich ani neznal - a to se považuju za DC znalce (sic!). Obleků se speciálními vlastnostmi je zbytečně moc; člověk pro samé přepínání ani nemá čas na staré dobré poctivé rozmlácení všeho, co je postavené z LEGO kostiček. Hlavní huby (od slova "hub", nikoli "huba" :-)) jsou tři, přitom by jako vždycky úplně stačil jen jeden. Na každém rohu čeká nějaké cameo, až to přestává být vtipné. A levely jsou sice nádherné a pestré, ale možná až zbytečně rozsáhlé a komplikované.

Takže jsem za 15 hodin dohrál hlavní příběh, během dalších pěti zjistil, že na 100 % tentokrát fakt nemám morál, a zapíchnul to na pětatřiceti (procentech, nikoli hodinách). Dost k tomu přispěl i fakt, že mi trojka oproti předchozím dvěma dílům mnohokrát spadla, a to samozřejmě v těch nejkritičtějších místech daleko, předaleko od posledního checkpointu. Dost mě to rozladilo a já nemám zapotřebí být rozladěný víc, než je u mě obvyklé :-) Takže jsem spolu s hlavními hrdiny po finálním souboji (viz první screenshot) klidně odešel směrem ke světlým zítřkům.

Trojku tímto považuju za zatím nejhorší v sérii a jsem zvědavý na Legacy of the Dark Knight. Nemáte to už někdo dohrané a na prodej? Jasně že ne, kdo kromě mě ještě dneska kupuje hry na plackách...

Mixtape / Nintendo Switch 2 / 3 hodiny #dohrano

Omlouvam se, ale musel jsem smazat kvuli spatnemu casu, tak davam znovu.

Super atmosfericka rychlovka, moc se mi to libilo, ikdyz to neslo moc posrat. Casem bych dal klidne repete a jeste cenim risk s neobvyklym zanrem. Davam 7,5 z 10.