Beyond Good and Evil HD / 15 hodin / Playstation 3 / #dohranoK O N E C N E !
Beyond Good and Evil je jedna z tech her, ke ktere mam hluboky vztah, avsak nikoliv pouze kvuli hre samotne, ale kvuli osobnimu pribehu.
Kdyz jsem se kolem roku 2004 doslechl, ze jde o vynikajici klon Zeldy, hned jsem po hre sahl. Upiratena verze na PC mela ale nejake problemy s ovladanim, ktere jsem z kraje hry nedokazal prekousnout - tak jsem sahl po konzolove verzi po nejakych dvou hodinach hrani na PC. Disponoval jsem ocipovanou Playstation 2, no vypalene DVD se sice ochotne spustilo, zacal jsem hrat hru, ale hnedle z kraje uvodu se hra pri prvnim boss fightu nejak sekla a nezbyvalo, nez restartovat celou konzoli. Stravil jsem cely vecer vypalovanim a testovanim ruznych nastaveni, abych hru na konzoli spustil - no nepodarilo se. Tak jsem zaplakal.
Zhruba o tri roky pozdeji jsem mel uz ocipovane i Wii, na kterem jsem mohl hrat i hry pro GameCube, takze jsem vypalil verzi pro tuto konzoli a vrhnul se do hrani. A slo to to vskutku skvele! Hra mne oslovila svou atmosferou, designem sveta, pomerne originalni naplni vedlejich ukolu, kombinaci jakesi akcni adventury a simulatoru fotoreportera - no po nekolika vecerech jsem se dostal zhruba do 3/4 hry - levelu Slaughterhouse. A ten jsem zaboha nesvedl dokoncit. Jak mi prisla cela hra vlastne dost lehka (ale porad velice zabavna!), tak Slaughterhouse mi vylamal zuby. Motal jsem se v tom velkem levelu dokola jak camrda, vycistil jsem kazdickou chodbu od nepratel - no nenasel jsem zpusob, jak level dokoncit. Tvrdosijne jsem odmital si najit na internetu navod. A tak jsem zaplakal podruhe.
Zhruba o tri roky pozdeji se na Playstation 3 objevila HD verze hry a kdyz pak byla pozdeji ve sleve, koupil jsem si ji. Byl jsem si jisty, ze byla-li upiratena hra pro PS2 a GC v jakemkoliv smyslu zabugovana, tedka pujde o ofiko verzi, kterou u musim konecne dohrat. Paril jsem nekolik veceru a libila se mi uplne stejne, jako pred lety. No mel jsem uz prvni dite a na hrani casu mnoho nebylo, takze jsem ji odkladal (jakozto i vsechny ostatni hry...). Z odkladu o tyden se stal odklad o mesic, z nej pak o rok no a ... po X letech postupneho ukrajovani pribehu jsem se dostal to Slaughterhouse a tam jsem skoncil UPLNE STEJNE, jako na GameCube tenkrat. Tvrdosijne jsem odmital si najit na internetu navod. A tak jsem zaplakal jiz potreti.
Zhruba pred tremi lety za mnou prisel tehdy desetilety syn s tim, ze by si chtel zkusit tu hru s tou "zelenou pani a prasetem", kterou si pamatuje jako maly, ze jsem hraval. Tak jsem si rikal, ze tohleto je prilezitost hru dotlacit do konce. A udelali jsme si z toho spolecnou zabavu. Smazal jsem sejvy jak z PS3, tak z GC a hrali jsme oba dva paralelne spolecne na dvou televizich tak, ze kdyz jsem se ja posunul dal, poradil jsem synovi a postupne jsme se hrou zacali prokousavat. Na zacatku to bylo malicko obtiznejsi - hlavne proto, ze ten ovladaci styl a kamera neni pro soucasnou generaci moc privetivy - ale postupne jsme se do toho dostali. I tak jsme se nevyhnuli prodlevam v hrani a obcasnym odkladum - ale synovi se hra natolik zalibila, ze se k ni velice rad vracel s pravidelnosti asi jednou za ctvrt roku.
A tak jsme asi pred tremi mesici dosli do levelu Slaughterhouse, o kterem jsem mu uz mnohokrat vypravel, jako o miste zakysu desetileti.
A co myslite? No jiste - oba jsme se dostali na UPLNE STEJNE misto a nemohli se posunout dal ani za bota. Byl jsem toho uplne vztekly, az jsem nevydrzel slzy sve ani synovy a s potupou jsem se podival do navodu na internetu. Tolik roku odolavani - no nakonec jsem podlehl a stydim se za to.
Reseni nakonec nebylo nijak zvlast komplikovane, ale ani uplne trivialni - jde o to, ze ten level ma tri velke casti a hned tu prvni je mozne bez okolku opustit, aniz by byla kompletne splnena. Takze se stacilo kousek vratit, skrz nedobre patrnou plosinu se dosplhat k chybejicimu elementu onoho levelu a voila! Dostali jsme se konecne dal!
Posileni zcela novou energii jsme posledni tydny hrali skoro kazdy vikend. To jsem uz teda odlozil GameCube a stridali jsme se v hrani na PS3. Hra az dokonce nekladla zadny vyjimecny odpor - znovuobjevovani starych lokaci s novymi klici, objevovani novych lokaci a vozidel, pribeh zacal velice prijemne gradovat a nebudu lhat, ze ke konci jsem byl autenticky prekvapeny, jak se z primitivni ekologicke story o diktature stalo neco s potencialem s dosahem pres cely (herni) vesmir. Finalni boss byl fajn - a vubec cela hra byla v decentnim duchu toho, ze nehrajeme za zadnou superhrdinku, nybrz za fotografku reporterku. Strasne jsem si to cele uzil i kvuli tomu, ze jsem to mohl cele sdilet se synem.
Cili doporucuji.