Stellar Blade / 89 hodin / PS5 / #dohranoStellar Blade na sebe při oznámení upozornila kontroverzí u které se na úvod nebudu tvářit, že neexistuje. Většina z vás si u jména tohoto titulu automaticky představí hlavní protagonistku navlečenou v outfitech obscénně biologického charakteru a na to navázané přestřelky z několika stran názorových barikád. Naprosto jsem chápal argumenty obou stran, ve kterých se potkaly jak západní komentáře ohledně ohledně neúnosné objektivizace hlavní postavy, tak komentáře zastávající se historicky, nábožensky a kulturně volnějšího přístupu Korejců a Japonců k sexualitě jako takové a stejně tak těch, kteří tvrdili, že je to jen marketingový gimmick, který má nalákat na jinak mizernou hru. Následná debata mě ale postupně otrávila tak, že jsem rozehrání plné verze odložil v podstatě o rok ačkoliv jsem měl za sebou loňské demo, které nabídlo překvapivě slušnou fúzi žánrů.
Když se po roce debata uklidnila a na Metacriticu se hodnocení od hráčů vyšplhalo na 9.2/10 řekl jsem si, že bych se mohl na hru mrknout, vytvořit si vlastní názor a zjistit, proč Sony zařadila SB do svého portfolia časově omezených exkluzivit. Jasně, outfity tam jsou, je jich po světě poschovávaných několik desítek a pravdu měly částečně všechny strany kromě té, že se bude jednat o mizernou hru. Vývojáři využili subkulturního fetišismu, marketingového gimmicku a na západě to může řadu lidí pohoršit. Pokud jste ale dospělí a máte to v hlavě v pořádku, tak budete tuhle vizualizaci brát po 20 minutách coby stylizaci a vždycky budete mát na výběr, do čeho vaší postavu navlečete a navíc to bude v řadě případů méně problematičtější, než třeba outfity v Cyberpunku 2077. Kromě toho je EVE napsaná tak sebevědomě a sympaticky, že k ní budete mít naprostej respekt a u mě se zapsala na seznam nezapomenutelných herních postav speciálně v kombinaci s originálním korejským dabingem.
Teď pár slov přimo ke hře jako takové. Stellar Blade je otevřená pocta Nieru: Automata. Shift Up studio se tím netajilo (včetně přímé kolaborace s Yoko Taro v podobě vydaného DLC) Z Nieru si bere část audia, kdy se ost komponoval ve stejném studiu Monaca, tematické sci-fi zasazení, naprosto perfektní hack'n'slash bojový systém a specificky melancholickou atmosféru. K tomu ale přidává mix žánrů, kdy si půjčuje k naučení jednoduchá comba z Devil May Cry, Bayonetty, systém respawnu Dark Souls, parry od Sekiro a k tomu přidává platformovku, jrpg vedlější questové linky, které mě nestihly nudit, hádanky bez frustrace a sice lehce klišoidní, ale fajn hlavní dějovou linku s několika příjemnými twisty. To celé se odehrává v několika semi-open worldech a pár lineárnějších zónách, do kterých vás autoři pošlou v momentě, kdy už by vás mohlo pobíhání po otevřeném světe začít nudit. Obtížnosti není třeba se bát. Na první dobrou to zní jako paskvil, ale ono to výborně funguje včetně permanentní flow. Když jsem byl na 90 hodinách ve Final Fantasy VII: Rebirth, připadal jsem si vyčerpanej, ubitej obsahem a nenáviděl jsem v závěru stále se opakující souboje a sbírání materiálů. Po 90 hodinách ve Stellar Blade, kde jsem vyluxoval všechno co šlo naopak dneska večer s radostí kliknu na NG+, abych s EVE proletěl znovu hlavní dějovou linkou pro poslední trofej, aby mi cinkla platina.
9/10
p.s. Stellar Blade vyjde v červnu na PC