DEEFHA: No jednak škoda, právě už kvůli tomu, jak nádherně to vypadá a jak zajímavý to je settingem obecně, jednak těma vedlejšíma questama a chore aktivitama člověk leveluje, ať už to jsou XP za duše a questy, nebo náramky za vyčištění bran. Nevim, jestli bych endgame zvládnul, kdybych se do toho "vedlejšího" obsahu tolik nepoložil.

Ghostwire: Tokyo / PC / 77h / #dohrano

No, naštěstí to bylo dostatečně zábavný, abych to dotáh do konce a hodně tomu pomohlo, že se mi fakt líbilo, jak to vypadá, ale i když to Bethesda jen vydávala, tak to v mejch očích trpí tím, čím spousta her od Bethesdy: mapa jak kráva a úplně na každým kroku namrdáno ikonkama nějaký aktivity, který sou ale v 90 % případů těžce repetitivní. Sem jdi, zlikviduj enemáky, najdi tohle, tohle a tohle, vyčisti bránu. Sem jdi, zlikviduj enemáky, najdi tohle... Dost to zachraňujou taky hodně variabilní vedlejší questy a neobvyklej setting využívající nám poměrně exotickej folklor.

Mimochodem naprosto nechápu, jak to někdo může prolítnout pod 20 hodin, jako třeba kolega BIMBAS.

Still Wakes the Deep / PC / 6 hodin / #dohrano
Docela překvapení, čekal jsem temnější walking simulátor a vyklubal se z toho slušnej horor. Jen se mi klasicky líbila víc první polovina, když člověk ještě moc netuší, oč se vlastně jedná. Ale ve výsledku i tak dost dobrý :)

Split Fiction / 20 hodin / #dohrano

Borci z Hazelight Studios potvrdili, že příběhové co-op akce fakt umí a těžko v tomhle žánru mohou hledat konkurenci. To dokazují nejen vysoké prodeje (na steamu peak bezmála 260k), ale i extrémně kladné recenze, které se pohybují okolo 97-98%. Je to zkrátka takový dospělejší a akčnější brácha It Takes Two, byť ty akční scény nejsou tak originální a místy začnou spíše splývat. Vizuál je ale naprostá bomba a díky opravdu povedené optimalizaci mi to na 4K televizi běželo okolo 120fps.
Výhrady bych mohl mít snad jedině k příběhu. Hrdinky bohužel nejsou nijak výrazné, motivy a emoce jsou kýčovité, až tlačené na sílu. It Takes Two bylo takové uvěřitelnější a procítěnější, že člověk i tu slzu dojetí na konci uronil. Každopádně Hazelight studio si zaslouží pozornost, protože to dělají opravdu dobře a funguje to.

South of Midnight / XSX / 10 hodín / #dohrano

Grafika veľmi pekná, príbeh a Southern folklór zaujímavý, design postáv na jednotku.
Bohužiaľ hrateľnosť priemer, boje dosť repetitívna nuda (s výnimkou boss fightov), ale zase sa dajú preskočiť. Na druhú stranu, žiadne bugy.
7/10

Casual Birder / 2h / Playdate #dohrano

První Playdate zářez. Jedna z her Season 1, který bych si rád poctivě prošel všechny. Hrozně rád bych tady vysvětlil, co Playdate je, co je jejich herní sezóna a co za ulítlej ekosystém to všechno je, ale zatím nemám slov, postnu tady nějaký ilustrační odkazy. Ve zkratce konzole od Panicu, co se po 20 letech v dev a indie game publishing (Untitled Goose, Arco, Thank Goodness You're Here...) branži rozhodli nadělit si dárek - vlastní střelnou konzoli s klikou.

Casual Birder je malá vtipná adventura, která vypadá jako typická plochá rpgmaker záležitost. V momentě, kdy ale ve hře vytáhnete foťák, pochopíte twist (pun intended) - pomocí kliky konzole ovládáte hloubku ostrosti objektivu. Přes hledáček foťáku tak dostává prostředí skutečnou hloubku prostoru, a gameplayem se stává ostření poletujících opeřenců. V kontextu Playdatu asi jedna z "větších" her, co jsem zatím zkoušel byly věci na pár minut, resp hříčky na vyhánění highscore v žebříčcích.

Btw Playdate zvedl nedávno cenu, ale nabízí (pod podezřele utajeným linkem) refurbed kousky za příznivější obnos, ale počítejte s ostrým clem a poštovným. Každopádně ano, když jsem si ho takhle pořídil já, můžete i vy.
Playdate Store
https://play.date/shop/playdate-refurbished/

Panic, Playdate, Infinite Independence - MinnMax Spotlight
https://youtu.be/ZSZcJH0ewKw?si=5TCT4dm8B7lc8B9o


Panic Podcast: Season 1, Episode 6: The Story of Playdate
https://youtu.be/z3lREw_gf8E?si=abbZ44iOzCZj6TPp

Road 96 / PS5 / 7 hodin / #dohrano
Mám tenhle typ her rád a dlouho se mi nestalo, že bych u něčeho v kuse vydržel 3 hodiny. Pak to ale začne poměrně strmě upadat a být hodně repetitivní, ale i tak to byl pěkný zážitek. Hra má skvělý soundtrack. Mohlo by to být trochu dotaženější a propracovanější, vzhledem k faktu, že se titulky na konci hry svou objemností podobají hollywoodskému bijáku, ale ze hry máte pocit, že to musela dělat parta nadšenců tak o 10 lidech. Nějaký screeny mám, ale nedaří se mi je teď vytáhnout, takže obrázek je z netu pro ilustraci.

Prey / 25 hodin / #dohrano

Letošní rok se mi daří dohrávat hry, na kterých už leží pěkně silná vrstva digitálního prachu. Tentokrát je to ze soudku mnohokrát rozehraných, ale nikdy dohraných děl. Prey mi herně nejvíc připomínal Dishonored, nebo Deus Ex: HR. Zbožňuju, když vám dá hra volnost a každé nepatrné zákoutí může obsahovat nějaký zajímavý loot, suroviny nebo easter egg. Když si můžete zvolit mezi tichým soubojem nebo full Rambo módem. Když můžete dveře rozbít, najít k nim klíč, nebo se proplížit skulinku ve zdi. A k tomu všemu temná a hutná atmosféra s povedeným příběhem a několika konci, podle vašich rozhodnutí (na post-titulkovou scénu se fakt vyplatí počkat!). Jediné, co mě trochu mrzelo byl pohyb mezi stanicemi - za celou hru jsem si zapamatoval tak 2-3 trasy, ale jinak jsem bloudil, nebo zoufale googloval kudy kam. Mapa nebyla udělaná zle, ale prostě mi nějak nesedla. Horší orientaci mělo snad už jen Control - který jsem z podobnýho důvodu taky nikdy nedohrál. Kdoví, možná už na něj nastal čas?

Crysis Remastered Trilogy / PC / 34 hodin / #dohrano

Návraty do minulosti přes remastery mám čím dál radši a tahle trilogie rozhodně není odfláknutá. Dá se na ni koukat i dnešníma očima a zároveň mi připomněla starej střih FPS kampaní první dekády.

Crysis 1 (10 hodin): Přestože můj stroj původní jedničku a tehdejší benchmark ještě jakž takž utáhnul, tak jsem ji tenkrát nedohrál a i teď mi přišla oproti dvěma pokračováním nejslabší. Příjemně ale překvapil soundtrack Inona Zura, kterej slyšitelně trénoval na Fallouta.

Crysis 2 (11 hodin): Koridorovější dvojka už vyloženě připomíná katastrofickej film, kde všude kolem vás padají mrakodrapy, zatímco se snažíte jako supervoják prostřílet Manhattanem.

Crysis 3 (13 hodin): Třetí díl je nejblíž vysněný hře na Predátora. V postapokalyptickejch ruinách města můžete jen s lukem a neviditelným pláštěm lovit jednoho nepřítele po druhym a rozebrat tak celou jednotku, než stihne zavolat posily. Anebo si zapnout maximální sílu nanoobleku a čelně na ně zaútočit pod rouškou denního světla.

NAGASAWA: Fixnuto, projeví se krátce po 10:00.

Jinak pro ostatní - já jsem shodou okolností začal hrát Stellar Blade zhruba ve stejnou dobu jako kolega NAGASAWA :-) Občas jsme o tom v poště prohodli pár slov, bylo to docela fajn. Nakonec jsem ale trochu zpomalil a i když už mám taky dohráno, hodím sem report až s platinou. Na ní právě pracuju v rámci New Game+ a musím říct, že mě už dlouho nic takhle moc nebavilo. Jako že bavilo, no snad si rozumíme :-D Prostě ta hra je hodně super.

Viewfinder - 4.4 hod., na steamu zrovna v akci za polovic (12,5e).
Hrozne prijemna puzzle jednohubka, vzdalene pripomnelo Witness stylizaci anebo lehce Superliminal mechanikami. Puzzly jsou originalni a zajimave, ale nejsou to zadne silene zakysy, na pozadi lehky storytelling, za dva vecery zfouknute.
Viewfinder - Announcement Trailer | PS5 Games
https://www.youtube.com/watch?v=k_lIQ2EZRH8&ab_channel=PlayStation

NAGASAWA: Vždycky mě potěší, když vývojáři myslí v celkovém konceptu hry na kompletionisty, kteří se často počítají sotva na procenta, anebo promile a přizpůsobí jim kompletně NG+, ačkoliv by do toho vůbec ten čas navíc nemuseli unvestovat. Takovej smysl pro detail je vždycky známkou solidní hry. Pokud by měl tuhle kolega Deefha čas a náladu přepsat mi u Stellar Blade celkovej čas v tabulce z 89 na 103 hodin, budu rád :) Díky

MATEEJ: na Citizen Sleeper je dobré, že v rámci jedného playthrough môžeš vidieť niekoľko koncov. Ja som mal myslím 4 rôzne (ale sú tam určite aj ďalšie).

Citizen Sleeper / 17 hodin / #dohrano

The writing hits hard. Really hard.

Pokud má hra v mé unavené duši vyvolat nějaké emoce, tak musí její jádro spočívat v psaném textu, ten na mě pořád funguje líp, než motion capture a full voice acting.

Citizen Sleeper se obvykle definuje jako RPG, ale podle mě to je spíš interaktivní román s puzzle prvky. Ty jsou místy spíš otravné a zdržující, ale asi jde o úmyslný design, který (úspěšně) podtrhuje určité aspekty příběhu a atmosféry hry.

Už ani nevím, kdy naposledy jsem se ocitl v situaci, kdy si říkám „ještě jedno kolo, abych viděl, jak se posune zápletka s tímhle NPC, aha, tak to je fakt zajímavý, to jsem nečekal, a za pět kol se za ním mám znovu zastavit, ale mezitím zkusím posunout tuhle další dějovou linku…“ a najednou je půl druhé v noci.