F.E.A.R. First Encounter Assault Recon / 10 hodin / PC #dohrano

Dalsi z mych osobnich hernich restu splnen. Ne, ze bych to nezvladnul dohrat v dobe vydani, ale tehdy jsem nemel dost vykonny HW, na kterem bych si tento hype dostatecne vychutnal.

Gunplay je na dnesni pomery porad vyborny. Efekty zvireneho prachu po vybuchlem granatu, stopy po kulkach v omitce, clen komanda zadonici o posily. Tohle vsechno dohromady funguje na jednicku. Jenze krome bojovych scen je zbytek hry pouze tupy presun z bodu A do bodu B v prazdnych tmavych chodbach. Obcas se nekde povaluje medkit nebo brneni. Parkrat (max na prstech jedne ruky) moje srdce zaplesalo, kdyz z nicehonic koridor skoncil zdi bez dveri a ja musel hledat alternativni cestu. Bullet time jsem vubec nepouzival, na druhou nejvyssi obtiznost ani nebylo potreba. Chapu, ze ve sve dobe to byl mozna prvni superrealisticky shooter, ale mozna prave diky tomu to uz tehdy slo mimo me. Pribeh dava smysl az po navsteve wiki, resp doporucuju poradi wiki > game, jinak je to jak gulas v nadrazce.

Prvni DLC rozhrano, tunelovitost na max, s horkou pachuti smazano.

Oxenfree 2: Lost Signals / 7h / Netflix / #dohrano
První díl Oxenfree je hra, kterou považuji za možná vůbec nejlepší hororovou adventuru. Dohrál jsem ji třikrát, nejen proto, abych vysbíral ajchy na Xboxu, ale protože ve hře je dost zásadních rozhodnutí a já chtěl prozkoumat jejich váhu.
Nějak mě napadlo se podívat jestli Night Studio chystá další hru a zjistil jsem, že je koupil Netflix a Oxenfree 2 se dá hrát přes... Netflix. V praxi to vypadá tak, že se hra normálně nainstaluje na Android, v mém případě telefon. Není to ideální, ale dalo se to zvládnout.
Druhý díl sleduje Riley, ženu která je najata, aby rozmistila po pobřeží směrem na Edwardsův ostrov z první hry vysílače, které odruší působení těch děsivých portálů.
Samozřejmě, že práce se zkomplikuje, takže hra je o něco delší a rozsáhlejší než první díl. Hlavně teď má hráč od začátku jasný úkol, což hru činí přístupnější. Přestože dialogy a interakce s ostatními postavami jsem považoval za silnou stránku první hry, tak dvojka mi byla bližší i v tomhle. Je to tím, že moje mladí už je dávno pryč a dospělejší postavy jsou mi bližší, než parta mlaďasů, co si vyrazí na ostrově vypít přes zákaz pár piv na pláži.
Netflix dokonce má i vlastní systém achievementů, takže už jich mám 13 (z dvaceti sedmi možných). Taky si to zkusím zahrát ještě alespoň jednou, ale zkusím asi na něčem jiném než na mobilu.

Star Wars Episode I: Racer / 7h / xbox / #dohrano
Nebo lépe řečeno ten remaster od Aspyr. Před třiceti lety bych na té hře asi nejvíc ocenil grafiku, dneska spíše hratelnost a herní mechaniky nákupu vylepšení a oprav, přičemž je nutné trochu taktizovat, protože hra se nedá vyhrát jen bezchybným ježděním, je třeba taky nakupovat správné upgrady z vrakoviště a rozdělit práci droidům.
A samozřejmě nostalgie funguje.

Power Wash Simulator/57 hodin/#dohrano

Ehm dohráno na mobilu. Mno, co říci.... Snad první hra na mobilu, kde jsem viděla titulky 😁 Holt hraní zdarma na 3 měsíce se projevilo v touze čistit a čistit, včetně aktuálních přídavků mimo hlavní hru

Divinity Original Sin II: Definitive Edition / PC / 105 hodin / #dohrano

Asi netřeba představovat. Dojeli jsme to zase čistě v co-opu s kamarady poctive kazde poneli od 19-23:00 :D
Ze začátku bavilo, později spíš účelově odsýpalo. Poslední 2 mapy už jsme ani tolik neprocházeli a šli spíš rovnou za nosem. Konec nám přišel trochu meh.
Nicméně používali jsme i wiki, protože hra toho moc neřekne o efektech a jak je counterovat jsem si musel najít, protože jsem to v hlave nedržel. Nejake eventy na mapach jsou jen v konkretni lokaci a vracet se neda. Asi nejvic must have skill byl persuasion a loremaster na identifikaci. Zbytek se tak nejak dal. Ja jako střelec s thiefem jsem zasobnoval skupinu penezmi.
Postavy mi prisly osklive. Brneni divne. Ale jinak otevrenost sveta byla prijemna na prvních mapách.

Still Wakes the Deep / PS5 / 3 hodiny / #dohrano
Playstation mi nějak blbě měří odehranou dobu, protože 3 hodiny? Tak to, vážení přátelé, ani piču. Spíš tak 6. Anyway:
Aj, tohle bylo fajn. Dobře napsanej klaustrofobickej horor s výborným voice actingem a občasným body horrorem. Moc se mi líbila realistická plošina, cítil jsem na jazyku sůl, mastnotu i sliz. A vůbec mi nevadilo, že ten walking byl prakticky na kolejích.
Drobnost, ze které jsem se tetelil radostí, byly plakátky o bezpečnosti práce, a proto jich tady máte tapetu :-)

CLAVEN: je smutny, kam se za ty leta posunuli. Hraju Hearthstone a i v tehle obycejne karetni hre byvaji bugy a odladeni mi prijde, ze delaji az hraci.

Diablo IV: Lord of Hatred / XSX / 109 hodin / #dohrano

Expanzia, ktorá sľubovala komplet prekopať skilly, itemizáciu, endgame a vlastne všetko. Tie dobré veci:
- je to stále Diablo, a je stále návykové (ako vidieť z toho, že som do toho za tri týždne utopil 100+ hodín).
- nová endgame v podobe vylepšovateľných war plans je dobrá. Nie je to žiadna strašná revolúcia, ale poskytuje to nejakú štruktúru a nový strom vylepšení trochu občerstvuje endgame aktivity.
- nová hudba v DLC je super a vypol som ju až po viac ako týždni.
- ball sorc je stále najsilnejší spec aj v tejto sezóne, ako vo všetkých ostatných

Tie menej dobré veci:
- je to zabugované jak hovado, niektoré triedy majú bugy rovno v skill stromoch, itemy nefungujú ako by mali, interakcie medzi systémami nefungujú ako by mali, atď atp. Prvý veľký patch vychádza dnes večer, ale to už veľa ľudí hru "dohralo" a droplo.
- kopa designových vecí je nedomyslená a neúmerne predlžuje grind, trebárs nové horadric gemy vyžadujú približne 100 hodín farmy na jeden nižší, a ľudia by ich akože mali chcieť 5, aby si mohli urobiť ten najvyšší. To celé v sezóne, ktorá má trvať 60 dní. Šialenstvo, alebo skôr neschopnosť a dôkaz toho, že si nikto nedal prácu ani na dve minúty sa nad tým zamyslieť a urobiť základnú matematiku.
- nová class (warlock) je veľmi mid, čo sa týka hrania, ale zato zaserie obrazovku absolútnym vizuálnym peklom, cez ktoré nie je vidieť ani piču.
- v niektorých dropoch sa súdruhovia z Blizzardu preklepli o desatinnú čiarku, ako sa im tak stáva, trebárs novú mythic seal som nevidel ani raz, a to v tom mám 100+ hodín, som paragon 245, dokončil som season journey, zabil som posledného pinnacle bossa a farmujem novú najťažšiu obtiažnosť T12. Neviem, koncept endgame vybavenia, ktoré ľuďom nepadne na endgame, až kým hru neodložia, lebo tam nie je už čo robiť, nejak nechápem. Asi nemám designové školy ako géniovia z Blizzardu :(

TLDR; je to furt Diablo IV. Nie je to sľubovaná revolúcia. Niečo zlepšili, niečo dojebali. Samotná kampaň je tiež dosť mid, nové prostredie je pekné, nová hudba je super, nová class je meh. 6/10, ale aj tak to budú fanúšikovia žánru hrať, lebo je to návykové.

Mixtape / PC gamepass / 7 hodin / #dohrano

DEEFHA: ted dropnul patch ktery v endgamu odemyka freeride rizeni metra a zpristupnuje stanice v "kampani" nedostupne. takze se zda ze to final neni. uvidme, necham tomu nejakou dobu zkusim druhy pruchod.
ale myslim ze by si spytihnev usetril dost minusu kdyby do titulku dal poznamku "more content comming soon".

The Bard’s Tale Trilogy – The Bard's Tale: Tales of the Unknown / 26,5 h / PC / #dohrano

Remaster (2018) prvních tří dílů Bard’s Tale (1985, 1986, 1988). Odehrát jsem jen první z nich, The Bard's Tale: Tales of the Unknown.

Nelíbila se mi grafika, která sice hodně věrně vychází z původních obrázků, ale vypadá to jako ošklivá flashovka…

Hrál jsem to v defaultním Remaster módu, který přináší lepší vyváženost, quality of life features a některé herní prvky druhého a třetího dílu už v tom prvním. Trilogie obsahuje i Legacy mód, který až na grafiku odpovídá téměř 1:1 původnímu zážitku, ale hra v něm bude mučivě zdlouhavá. Nebo je tu možnost custom módu.

Příběh prakticky absentuje, bitky se odehrávají prostřednictvím textového menu.
Herní systém je super jednoduchoučký, v zásadě má jenom dva taktické prvky:
1) nepřátelé se objevují v různé vzdálenosti od vás, takže při výběru kouzel řešíte jejich dosah a rozsah, a spolu s tím
2) balancujete zdroje, tedy hit pointy, magické body a čas, který do hry chcete investovat.

Z každé bitky se dá na jejím začátku utéct, nepojí se s tím žádný postih a po většinu hry to má cca 80% úspěšnost. Používal jsem velmi často, bitky jsou strašlivě repetitivní.

Hra obsahuje spoustu kouzel a mezi nimi i hodně takových, která usnadňují prozkoumávání dungeonů a pohyb v nich, něco takového si třeba z Dungeon Mastera nepamatuji.

V Remaster módu je hra poměrně lehká. Vlastně mě low key bavilo prozkoumávat dungeony, pomocí navigačních a cestovních kouzel se potýkat s oblastmi magické tmy, spinnery a teleporty, sem tam odpovědět na hádanku, sem tam odklikat nějakou bitku, před kterou se mi nepodařilo utéct, a postupovat k vchodu do dalšího levelu. Byl to takový casual autobattler, u kterého člověk vnímá progres, ale mozek má zapnutý na 15 %, relaxuje a něco u toho poslouchá.
To se změnilo ve dvou posledních levelech hry (celkem jich je 16), ve kterých šla obtížnost skokově nahoru. To znamenalo buď grind, kterému hra vychází vstříc fixními respawnujícími se encountery s dobrou výtěžností, nebo v mém případě quick save/quick load fest.

Do dvojky a trojky se mi moc nechce, zejména v té dvojce asi nebude navíc nic zajímavého, ale čtyřka, která vyšla až v roce 2019, mě docela láká.

Metal Gear Solid Integral / PC / 10 hodin / #dohrano

Splnil jsem si 26let stary herni quest, ktery jsem dluzil svemu mladsimu ja z prelomu milenia, kteremu finalni souboj s mechem nesel uhrat ani na 50ty pokus a nakonec to odlozil na neurcito. A ten cas nastal prave ted a boucham virtualni sampanske :-)

MGS me uhranulo uz pri prvnim shlednuti uvodniho gameplaye u karamarada na PS. Kdyz pak vysla Integral verze na PC, nevahal jsem a pustil se do martyria s klavesnici a mysi. Ted absolutne nechapu, jak jsem tehdy mohl dojit tak daleko, bez existence internetu a hintu na to, jak uhrat nektere sekvence. Tehdy holt bylo vic casu, trpelivosti a jeste tolik nebolely klouby z drceni kmb. Na gamepadu to tentokrat odsypalo znatelne lip. Nektere animace, zvuky a zaseky o objekty mi dost neprijemne evokovaly prvni dily Resident Evil a Tomb Raidera....budme radi, ze tahle herni era je davno za nama! :D

Originalni PC GOG verze spoustena pres MGS Intergral Launcher. V pohode hratelne na W11. Graficky to sice obcas hodne zabolelo, ale atmosfera, hudebni pozadi, uzasny voice acting a anime-stylem podany pribeh bohate kompenzuji vycerpavajici trial&error orgie.

NAGASAWA: Pro představu

MIXTAPE | Launch Trailer
https://youtu.be/aQoEd5rnxiQ

Mixtape / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Oukej, tak Mixtape z dílny Beethoven & Dinosaur cinknul. Místo klasického gameplaye jste většinu času pasažérem QTE sekvencí, kterému je jen občas umožněno vstoupit do příběhu a když k tomu dojde, dává to naprostý smysl. U jistého typu her by mě to nebetyčně sralo, ale tady to funguje na výbornou a v kombinaci s nostalgií vás některé hudební scény spolu s obrazem pošlou regulérně do kolen.

Podmínkou ovšem je, abyste si prošli stejnou érou jako hlavní postavy stejnou devadesátkovou érou a hlavně abyste měli podobný hudební vkus. Výměnou za to dostanete 5–8 hodin kondenzované, v rámci "končíme-na-střední" žánru nutně trochu šablonovitě naivní, ale skvělé coming-of-age nostalgie, která stojí a padá na soundtracku, na kterém najdete... nechte se překvapit.

Styl vyprávění, nenásilné použití pseudo stop-motion animace (která tady konečně dává smysl a skvěle se na ni kouká), postavy i celková stylizace jsou za mě na 10/10. Je to zatraceně příjemné a totální feel good překvapení a ukázka toho, jak by se to mělo v rámci vizuálních novel dělat. Mixtape aktuálně sbírá v recenzích maximální hodnocení a za mě naprosto právem. Pokud vám ovšem téma dospívání, řešení z dnešního pohledu banalit a poslouchání shoegaze a bandů typu Lush vždycky lezlo krkem, tak se Mixtapu vyhněte. Pokud jste stejná krevní skupina, tak za ušmudlané čtyři stovky (pokud nevlastníte Game Pass) dostanete víc, než byste čekali.

Teenage Mutant Ninja Turtles: Splintered Fate / Nintendo Switch 2 / pres 15 hodin / #dohrano

Vim, ze jsem hroznej, ale zas jsem odlozil TOTK kvuli nejvetsi kopirce Hades za necelych 70,-. Titulky nebyly, tak jsem alespon vyfotil Trisku, jehoz zachrana je cilem hry. Herne je to dost podobny, ale samozrejme to neni tak dokonaly. Je tam plno malych hloupych designovych chyb, jako citlivost portalu, dashe skrz prekazky, textove chyby u vyberu sil nebo ve statistikach, utoky na spatnou stranu v prvni lokaci a plno detailu, kterych si clovek vsimne, coz mi prijde zvlastni u tri roky stary hry. Jak jsem uz zvykly u zelv, tak byva dost promenna kvalita grafickeho zpracovani a to nejen ve hrach ale i v serialech. Tady mi to prijde pomerne fajn, ale pixelova grafika by byla za me urcite lepsi jako treba u Shredders Revenge. Dabing je za me super, ale po vic jak patnacti hodinach mi chybi takova ta ladnost pohybu jako u Hades, kdy se citi clovek jak na baletu. Hodnotil bych 8/10 za fajn pokus o loupez, ktera se vicemene i pres vsechny mouchy podarila. Krome toho hru rozsirili o trialy, ktery se ukazaly az v Hades 2. Rozhodne doporucuju vsem a rad bych si precetl i cizi nazor na takovy pocin.

Metro Last Light Redux / PC / 12 hodin / #dohrano

STAR WARS Jedi: Survivor / PC / 27 hodin / #dohrano

Zatím největší překvapení letoška. Fallen Order se mi takřka vytratil z paměti, což se v případě Survivora nestane. Normálně bych si u takzvanejch „Star Souls“ měl zapamatovat těžký bosse, ale sílu hry jsem našel v bojích mezi arénama a v tom, jak okolí reaguje na hlavního hrdinu. Někdy zaskočeně, jako když vidí žijící relikvii, jindy si nepřátelé bláhově dodávají kuráž, že střet s rytířem Jedi vyhrajou. Takový situace umocňujou power fantasy víc než rozprášení posádky Impéria nebo zmačkání ukecanýho droida ve vzduchu. Čest značce SW dělá i domovská planeta, kde jsem strávil hodiny hledáním pokladů, přestože na konci leckterý parkourový trasy čekalo jen kosmetický vylepšení.

May the 4th be with you.