Mixtape / PC gamepass / 7 hodin / #dohrano

DEEFHA: ted dropnul patch ktery v endgamu odemyka freeride rizeni metra a zpristupnuje stanice v "kampani" nedostupne. takze se zda ze to final neni. uvidme, necham tomu nejakou dobu zkusim druhy pruchod.
ale myslim ze by si spytihnev usetril dost minusu kdyby do titulku dal poznamku "more content comming soon".

The Bard’s Tale Trilogy – The Bard's Tale: Tales of the Unknown / 26,5 h / PC / #dohrano

Remaster (2018) prvních tří dílů Bard’s Tale (1985, 1986, 1988). Odehrát jsem jen první z nich, The Bard's Tale: Tales of the Unknown.

Nelíbila se mi grafika, která sice hodně věrně vychází z původních obrázků, ale vypadá to jako ošklivá flashovka…

Hrál jsem to v defaultním Remaster módu, který přináší lepší vyváženost, quality of life features a některé herní prvky druhého a třetího dílu už v tom prvním. Trilogie obsahuje i Legacy mód, který až na grafiku odpovídá téměř 1:1 původnímu zážitku, ale hra v něm bude mučivě zdlouhavá. Nebo je tu možnost custom módu.

Příběh prakticky absentuje, bitky se odehrávají prostřednictvím textového menu.
Herní systém je super jednoduchoučký, v zásadě má jenom dva taktické prvky:
1) nepřátelé se objevují v různé vzdálenosti od vás, takže při výběru kouzel řešíte jejich dosah a rozsah, a spolu s tím
2) balancujete zdroje, tedy hit pointy, magické body a čas, který do hry chcete investovat.

Z každé bitky se dá na jejím začátku utéct, nepojí se s tím žádný postih a po většinu hry to má cca 80% úspěšnost. Používal jsem velmi často, bitky jsou strašlivě repetitivní.

Hra obsahuje spoustu kouzel a mezi nimi i hodně takových, která usnadňují prozkoumávání dungeonů a pohyb v nich, něco takového si třeba z Dungeon Mastera nepamatuji.

V Remaster módu je hra poměrně lehká. Vlastně mě low key bavilo prozkoumávat dungeony, pomocí navigačních a cestovních kouzel se potýkat s oblastmi magické tmy, spinnery a teleporty, sem tam odpovědět na hádanku, sem tam odklikat nějakou bitku, před kterou se mi nepodařilo utéct, a postupovat k vchodu do dalšího levelu. Byl to takový casual autobattler, u kterého člověk vnímá progres, ale mozek má zapnutý na 15 %, relaxuje a něco u toho poslouchá.
To se změnilo ve dvou posledních levelech hry (celkem jich je 16), ve kterých šla obtížnost skokově nahoru. To znamenalo buď grind, kterému hra vychází vstříc fixními respawnujícími se encountery s dobrou výtěžností, nebo v mém případě quick save/quick load fest.

Do dvojky a trojky se mi moc nechce, zejména v té dvojce asi nebude navíc nic zajímavého, ale čtyřka, která vyšla až v roce 2019, mě docela láká.

Metal Gear Solid Integral / PC / 10 hodin / #dohrano

Splnil jsem si 26let stary herni quest, ktery jsem dluzil svemu mladsimu ja z prelomu milenia, kteremu finalni souboj s mechem nesel uhrat ani na 50ty pokus a nakonec to odlozil na neurcito. A ten cas nastal prave ted a boucham virtualni sampanske :-)

MGS me uhranulo uz pri prvnim shlednuti uvodniho gameplaye u karamarada na PS. Kdyz pak vysla Integral verze na PC, nevahal jsem a pustil se do martyria s klavesnici a mysi. Ted absolutne nechapu, jak jsem tehdy mohl dojit tak daleko, bez existence internetu a hintu na to, jak uhrat nektere sekvence. Tehdy holt bylo vic casu, trpelivosti a jeste tolik nebolely klouby z drceni kmb. Na gamepadu to tentokrat odsypalo znatelne lip. Nektere animace, zvuky a zaseky o objekty mi dost neprijemne evokovaly prvni dily Resident Evil a Tomb Raidera....budme radi, ze tahle herni era je davno za nama! :D

Originalni PC GOG verze spoustena pres MGS Intergral Launcher. V pohode hratelne na W11. Graficky to sice obcas hodne zabolelo, ale atmosfera, hudebni pozadi, uzasny voice acting a anime-stylem podany pribeh bohate kompenzuji vycerpavajici trial&error orgie.

NAGASAWA: Pro představu

MIXTAPE | Launch Trailer
https://youtu.be/aQoEd5rnxiQ

Mixtape / PS5 / 8 hodin / #dohrano

Oukej, tak Mixtape z dílny Beethoven & Dinosaur cinknul. Místo klasického gameplaye jste většinu času pasažérem QTE sekvencí, kterému je jen občas umožněno vstoupit do příběhu a když k tomu dojde, dává to naprostý smysl. U jistého typu her by mě to nebetyčně sralo, ale tady to funguje na výbornou a v kombinaci s nostalgií vás některé hudební scény spolu s obrazem pošlou regulérně do kolen.

Podmínkou ovšem je, abyste si prošli stejnou érou jako hlavní postavy stejnou devadesátkovou érou a hlavně abyste měli podobný hudební vkus. Výměnou za to dostanete 5–8 hodin kondenzované, v rámci "končíme-na-střední" žánru nutně trochu šablonovitě naivní, ale skvělé coming-of-age nostalgie, která stojí a padá na soundtracku, na kterém najdete... nechte se překvapit.

Styl vyprávění, nenásilné použití pseudo stop-motion animace (která tady konečně dává smysl a skvěle se na ni kouká), postavy i celková stylizace jsou za mě na 10/10. Je to zatraceně příjemné a totální feel good překvapení a ukázka toho, jak by se to mělo v rámci vizuálních novel dělat. Mixtape aktuálně sbírá v recenzích maximální hodnocení a za mě naprosto právem. Pokud vám ovšem téma dospívání, řešení z dnešního pohledu banalit a poslouchání shoegaze a bandů typu Lush vždycky lezlo krkem, tak se Mixtapu vyhněte. Pokud jste stejná krevní skupina, tak za ušmudlané čtyři stovky (pokud nevlastníte Game Pass) dostanete víc, než byste čekali.

Teenage Mutant Ninja Turtles: Splintered Fate / Nintendo Switch 2 / pres 15 hodin / #dohrano

Vim, ze jsem hroznej, ale zas jsem odlozil TOTK kvuli nejvetsi kopirce Hades za necelych 70,-. Titulky nebyly, tak jsem alespon vyfotil Trisku, jehoz zachrana je cilem hry. Herne je to dost podobny, ale samozrejme to neni tak dokonaly. Je tam plno malych hloupych designovych chyb, jako citlivost portalu, dashe skrz prekazky, textove chyby u vyberu sil nebo ve statistikach, utoky na spatnou stranu v prvni lokaci a plno detailu, kterych si clovek vsimne, coz mi prijde zvlastni u tri roky stary hry. Jak jsem uz zvykly u zelv, tak byva dost promenna kvalita grafickeho zpracovani a to nejen ve hrach ale i v serialech. Tady mi to prijde pomerne fajn, ale pixelova grafika by byla za me urcite lepsi jako treba u Shredders Revenge. Dabing je za me super, ale po vic jak patnacti hodinach mi chybi takova ta ladnost pohybu jako u Hades, kdy se citi clovek jak na baletu. Hodnotil bych 8/10 za fajn pokus o loupez, ktera se vicemene i pres vsechny mouchy podarila. Krome toho hru rozsirili o trialy, ktery se ukazaly az v Hades 2. Rozhodne doporucuju vsem a rad bych si precetl i cizi nazor na takovy pocin.

Metro Last Light Redux / PC / 12 hodin / #dohrano

STAR WARS Jedi: Survivor / PC / 27 hodin / #dohrano

Zatím největší překvapení letoška. Fallen Order se mi takřka vytratil z paměti, což se v případě Survivora nestane. Normálně bych si u takzvanejch „Star Souls“ měl zapamatovat těžký bosse, ale sílu hry jsem našel v bojích mezi arénama a v tom, jak okolí reaguje na hlavního hrdinu. Někdy zaskočeně, jako když vidí žijící relikvii, jindy si nepřátelé bláhově dodávají kuráž, že střet s rytířem Jedi vyhrajou. Takový situace umocňujou power fantasy víc než rozprášení posádky Impéria nebo zmačkání ukecanýho droida ve vzduchu. Čest značce SW dělá i domovská planeta, kde jsem strávil hodiny hledáním pokladů, přestože na konci leckterý parkourový trasy čekalo jen kosmetický vylepšení.

May the 4th be with you.

ELHO_CID: Já zase nesnáším věci na čas, jako že někde zmáčkneš nějakej přepínač a teď máš deset sekund na to dostat se někam úplně jinam, ideálně nějak hrozně komplikovaně :-) Tak ani takovýhle věci tam nejsou (ve standardních levelech, simulátor nepočítám). Ta hra je vlastně hrozně milá a pohodová!

Brno Transit / PC / 2 hodiny / #dohrano
obecně moc nedohrávám protože si libuju v nekonečných hrách jako je warlord pro arma 3, nebo aktualně návrat do hry SCUM. tohle ale byla taková jednohubka, že mě nic nerozptýlilo.

eh. já vám nevím. po hrotu od stejného autora jsem asi čekal víc. přitom potenciál tam je, nechápu tu krátkou herní dobu. vždyť šlo krásně přihodit nějakou vrstvu vydělávání peněz ježděním a tu výplatu následně utrácet za párky v rohlíku, plakáty do kabiny, přívešky, apod.

technicky hrajeme za nováčka nastupujícího do brněnského metra. to je stylově v podstatě stejné jako předchozí hrot, grafika evokuje staré unrealy, všechno je hnusné, špinavé, orezlé, vagony socialistické, prostě bída svrab a neštovice. postavy jsou podivné, celé je to takové jak by to napsal lovecraft po týdnu dovolene v brně za minulého režimu.

jenže... to metro jako takové řídíme asi tak třikrát, z čehož jednou je to krátka výzva po chlastačce mašinfíru. zbytek hry běháme od čerta k ďáblu po hlavní stanici a plníme rúzné drobné úkoly. technicky je to spíš adventura fps než co jiného. navíc jak hrot báječně balancoval na hraně psycha a svérázného humoru, tak transit se úplně nezvládá rozhodnout co chce být, jestli víc horor nebo víc ironie a nevychází mu na plno ani jedno.

no horror... když nepočítáme pár lekaček a pár akcí ze kterých se vyklube zlí sen, tak se hra opírá primárně o temné prostředí jako takové. ovšem absolutně selhává v jeho využití.

prostě tohle beru spiš jako investici spytihněvovi na vývoj něčeho dalšího, vetšího, hrotovitějšího. tohle je velký krok zpět. daleko větší logiku by mě dáválo kdyby transit vyšel první jako technologické demo a byl následovan hrotem jako plnotučnou hrou. nechápu co se stalo.

a přihodím technický remc: hraju na notebooku s oledem. na jeho obrazovce vše v pohodě. ovšem na externi monitor hra soustavně posílá oled rozsah takže černá tam zrní že to sundá deset epileptiku za vteřinu...

prostě jak jsem na hrot pěl ódy tak tohle prostě, postavme se tomu čelem, neklaplo. celé to působí jako by to spytihněva rychle přestalo bavit a chtěl to mít co nejdřív z krku. kupoval jsem ve slevě za sedm eček a přijde mi to o sedm eček víc než by si tohle dvouhodinové demo zasloužilo. myslím že bych to dal za půl hodiny kdybych nesmejčil ve stanicích a nehledal něco zajímavého. marně.

stejně jako humor, založený primárně na vyměšovacích procecech mě celkem míjel. teda krom scény s instrukorem arachnofobikem a pavoukem v kabině :)

takže sumasumárum, spytihněve teď ti to u mě projde ale pro příště už takto ne a vrať se prosím k urovni kterou jsi nastavil hrotem. čistě jako hráče mě napadá z patra dvacet dalších elementů jak natáhnout herni dobu aniž by to působylo jako vycpávka. nepochopitelně uříznutá a krátka hra s tězce nevyužitým potencialem!

_KOFILA_: Všechny sectory na 100 %, plus jsem před koncem maličko grindil, abych si vyupgradoval oblíbený komponenty. Rád hraju na jistotu :-) Jo a taky jsem asi dvě hodiny hledal poslední takovou tu mini sošku do sbírky. A hrál si na schovku s Dianou. A tak :-)

_KOFILA_: jel jsem na platinu, takže všechny biomy jsem odjel na 100%, stejně jako 90% simulátoru, anebo jsem jenom zevloval v hubu a poslouchal jazz :)

Co jste tam dělali tak dlouho? Já tam lelkoval až hanba a dohrál to za 16 hodin i s tím, že jsem se poměrně dost vracel a procházel znova a znova... Souhlas, že GOTY okamžitě pocemnastav!

Včera večer za mnou přišla se slzama v očích. Že cítí úlevu a úzkost dohromady a že přesně toto umí jen videohry. Že je miluje právě proto, že nedělají rozdíly mezi nízkým a vysokým uměním a že co v posledních dnech zažila je uplné zjevení. Mlčel jsem a čekal až se rozmluví…
Capcom prý dbá na takové cutting edge, semknuté, vycizelované jednohubky a že je to svým způsobem ojedinělý počin. Počin v době, kdy vycházejí hry, které tvůrci updatují, hned jak si kdejaký uživatel na Reditu uprdne v postesk. Nejdřív si prý myslela, že to je asijská odpověď na God of War resp. na otec-coop-potomek, ale vyšla z toho uplně jiná hra plná úzkosti, beznaděje a neustálého tisknutí všemožných předmětů co v budoucnu budeme při kolonizaci planet potřebovat. Teda takto, budeme je potřebovat až se všechno to AI zblázní. A že nejde o adoraci hrdinství a lidství, ale jen o prohloubení beznaděje a neodvratného konce. A v tom japonci excelují. Hra prý není vyjímečná, level design je příšerný, typografie spolu s grafickým rozhraním zaspaly dobu resp. ani nevěděly v které době šly spát... Ale je to tak smooth konzistentní počit. Vůbec nevím jestli Capcom RE engine prodává dál, jestli je public, ale jako demonstrace toho co umí je jak sledovat balet. Kdyby věřila v hodnotový žebříček, dala by plnou palbu a ještě dvě šprušle žebříku přidala nahoru a dolu, aby nešel ani z jedné strany zabodnout do hlíny...
Pak vstala, utřela slzy a řekla, že ještě musí dodělat levely co se objevily po dohrání příběhu, dokud má svalovou pamět a dokud ten fingerdancing nezapomene. Mám ji rád takovou jaká je…
(facebook – muž videoherní kritičky)