PRASECI_SOIREE: Jsem v tom jina.
Rekli jsme si, ze zustaneme kamarady. Proc ne. Preju mu, on preje me. Ty roky zivota nevymizi lusknutim prstem a ja vlastne ani nechci.
Jsem rada ze o nem obcas vim.
Jsem introvert, takze nejaky lidi a tak me nelakaji. Obcas udelam filmovej vecer a i to je pro me ted zatezujici (hodne stresovy obdobi).
Ja se smirila s tim, ze nekdo se ti do srdce vryje vic nez kdokoliv jinej.
S nekym se citis jako doma.
Jasne, je to klise "Ten pravej" ale ja nic neocekavam.
Kdyz se za nejaky roky potkame, pozdravime se, treba si pokecame.
Mozna delam dle tebe spatne, ale ja to mysleni mm jinde. I s hodne vecma jsem se smirila.
Ze bude mit pritelkyne, etc.
A ze je "mamanek" mi nevadi, ac porad zije u nemocne matky a pomaha ji s chodem domacnosti kdyz je potreba.
To spis ocenuju, nez aby ji v tom nechal jak jeho sestra.