AMANT: :-) Tak to jsi narozdíl ode mne minimálně bohatší o zkušenost s výchovou jedné holky, stejně jako zkušenost s rozdílnou ženou.
V tomto smyslu se držím z hlediska kvantitativní zkušenosti stále ještě poněkud v pozadí: mám jednoho syna 12 let s jedinou manželkou. :-)
Těšilo mě, Velký Vezíre. ;-)

Rád bych se zeptal zdejšího nejvyššího toxikologa Amanta, jestli se mnou bude souhlasit ve stanovisku, že pro maskulinitu je toxické, když se o definici mužské identity pokoušejí ženy. Nechci tím konstatovat, že by ženy neměly mít ideální představy o mužství a sdílet je mezi sebou i s muži, ale jako muž bych si to raději vzal s rezervou jako idealizací podmíněné projekce a svou identitu na tom nestavěl a poskládal si to nějak po svém případně s podporou a dobrým vedením jiných netoxických mužů.

Co na to praví toxikologie maskulinity?

EKG: na zahradce nihilismu narkoticky voni kvet
privrzenci okultismu chodeji sem privonet

je moje v top5 alegorii:)

YMLADRIS: "Strach je jako cit v prstech. Nemas strach, sahas do ohne a uhoris."

nebinarni

muj muz ma hlasku "strach neni nikdy od veci", vetsinou to rika v reakci na mnou vyjadreny strach. je to proste dalsi zdroj informaci, jde to primo z tela jako signal "vypada to, ze na tu situaci nejsem dostatecne vybavenej". druha vec pak je, co se s tim strachem udela

napada me asociace s vychovou syna - rikat detem aby treba veci venku podnikaly tak pomaly aby si stihly vsimnout strachu, napr. strachu lezt jeste vys na strom nebo skocit nekam. je to proste rychlej snapshot "mam na to, nemam na to". kdyz nemam, musim se nejak podporit anebo to odlozit/nedelat

LAKSHMANA: tak jako, já bych třeba obecně asi preferovala chlapa, kterej se nebojí přiznat, když ten strach má. Působí to na mě tak, že je se sebou dost srovnanej, aby to dokázal, a takovýhle sebevědomí mi připadá sexy. Víc sexy, než aby třeba buď před tou situací strkal hlavu do písku (bojí se lékaře - nepřizná to, na to vyšetření radši nepůjde, a máme medicínskej průser - true story z mého okolí. To bych mnohem radši nabídla, že tam zavolám za něj a doprovodím ho), nebo před tou emocí uhýbal a kompenzoval ji třeba zvýšenou agresivitou. Jako, bylo by ideální, aby neměl strach ze stejnejch věcí jako já, kdyby neměl strach třeba jít večer temnou uličkou nebo tak něco, tak by to pro mě bylo pohodlnější, no:))


NYA: jo, mně ten strach přijde jako zajímavý téma - jak společensky (ne/přijatelnost týhle emoce, případný "tresty" za ni... někdy z něčeho strach máme myslím všichni, ale u žen mi připadá "společností přijímané" ho projevit nebo o něm mluvit), tak osobně (je to nepříjemná emoce, takže imho může způsobovat dost patologií okolo, protože něčemu nepříjemnýmu se chceme vyhnout... útěkem z tý situace? Nějaký kompenzační mechanismy, třeba zkoušet nahradit ten strach vztekem, protože to není tak "bezmocná" emoce? Nevim, jestli nejsem moc abstraktně rozvláčná... asi jo, protože ten aspekt "strach z čeho" hraje velkou roli...)