LAKSHMANA: tak jako, já bych třeba obecně asi preferovala chlapa, kterej se nebojí přiznat, když ten strach má. Působí to na mě tak, že je se sebou dost srovnanej, aby to dokázal, a takovýhle sebevědomí mi připadá sexy. Víc sexy, než aby třeba buď před tou situací strkal hlavu do písku (bojí se lékaře - nepřizná to, na to vyšetření radši nepůjde, a máme medicínskej průser - true story z mého okolí. To bych mnohem radši nabídla, že tam zavolám za něj a doprovodím ho), nebo před tou emocí uhýbal a kompenzoval ji třeba zvýšenou agresivitou. Jako, bylo by ideální, aby neměl strach ze stejnejch věcí jako já, kdyby neměl strach třeba jít večer temnou uličkou nebo tak něco, tak by to pro mě bylo pohodlnější, no:))
NYA: jo, mně ten strach přijde jako zajímavý téma - jak společensky (ne/přijatelnost týhle emoce, případný "tresty" za ni... někdy z něčeho strach máme myslím všichni, ale u žen mi připadá "společností přijímané" ho projevit nebo o něm mluvit), tak osobně (je to nepříjemná emoce, takže imho může způsobovat dost patologií okolo, protože něčemu nepříjemnýmu se chceme vyhnout... útěkem z tý situace? Nějaký kompenzační mechanismy, třeba zkoušet nahradit ten strach vztekem, protože to není tak "bezmocná" emoce? Nevim, jestli nejsem moc abstraktně rozvláčná... asi jo, protože ten aspekt "strach z čeho" hraje velkou roli...)