Rád bych se zeptal zdejšího nejvyššího toxikologa Amanta, jestli se mnou bude souhlasit ve stanovisku, že pro maskulinitu je toxické, když se o definici mužské identity pokoušejí ženy. Nechci tím konstatovat, že by ženy neměly mít ideální představy o mužství a sdílet je mezi sebou i s muži, ale jako muž bych si to raději vzal s rezervou jako idealizací podmíněné projekce a svou identitu na tom nestavěl a poskládal si to nějak po svém případně s podporou a dobrým vedením jiných netoxických mužů.

Co na to praví toxikologie maskulinity?

EKG: na zahradce nihilismu narkoticky voni kvet
privrzenci okultismu chodeji sem privonet

je moje v top5 alegorii:)

YMLADRIS: "Strach je jako cit v prstech. Nemas strach, sahas do ohne a uhoris."

nebinarni

muj muz ma hlasku "strach neni nikdy od veci", vetsinou to rika v reakci na mnou vyjadreny strach. je to proste dalsi zdroj informaci, jde to primo z tela jako signal "vypada to, ze na tu situaci nejsem dostatecne vybavenej". druha vec pak je, co se s tim strachem udela

napada me asociace s vychovou syna - rikat detem aby treba veci venku podnikaly tak pomaly aby si stihly vsimnout strachu, napr. strachu lezt jeste vys na strom nebo skocit nekam. je to proste rychlej snapshot "mam na to, nemam na to". kdyz nemam, musim se nejak podporit anebo to odlozit/nedelat

LAKSHMANA: tak jako, já bych třeba obecně asi preferovala chlapa, kterej se nebojí přiznat, když ten strach má. Působí to na mě tak, že je se sebou dost srovnanej, aby to dokázal, a takovýhle sebevědomí mi připadá sexy. Víc sexy, než aby třeba buď před tou situací strkal hlavu do písku (bojí se lékaře - nepřizná to, na to vyšetření radši nepůjde, a máme medicínskej průser - true story z mého okolí. To bych mnohem radši nabídla, že tam zavolám za něj a doprovodím ho), nebo před tou emocí uhýbal a kompenzoval ji třeba zvýšenou agresivitou. Jako, bylo by ideální, aby neměl strach ze stejnejch věcí jako já, kdyby neměl strach třeba jít večer temnou uličkou nebo tak něco, tak by to pro mě bylo pohodlnější, no:))


NYA: jo, mně ten strach přijde jako zajímavý téma - jak společensky (ne/přijatelnost týhle emoce, případný "tresty" za ni... někdy z něčeho strach máme myslím všichni, ale u žen mi připadá "společností přijímané" ho projevit nebo o něm mluvit), tak osobně (je to nepříjemná emoce, takže imho může způsobovat dost patologií okolo, protože něčemu nepříjemnýmu se chceme vyhnout... útěkem z tý situace? Nějaký kompenzační mechanismy, třeba zkoušet nahradit ten strach vztekem, protože to není tak "bezmocná" emoce? Nevim, jestli nejsem moc abstraktně rozvláčná... asi jo, protože ten aspekt "strach z čeho" hraje velkou roli...)

LAKSHMANA: není to černobílý a je to otázka míry :)

jasně, že když mi bylo 20, tak mě sbalil týpek, co se nebál skákat z x metrů do vodopádu nebo co to tam bylo a vyprávěl jak jezdili na motorkách do německa jezdit na dálnici v protisměru (jo, taky se jeden z kamarádů jednou už nevrátil).
teď bych to už brala spíš jako projev sebedestruktivity a už by mě to neoslovilo.

a může to mít druhej extrém, jako někdo, kdo se bojí napsat do auditka, a když už napíše, tak dostane čoud a už znova nenapíše.

takže jasně, nejvíc mi bude imponovat muž, kterej je odvážnej (tím prokazuje, že mě ochrání a bude mi oporou, když se budu něčeho bát já, žejo. jsou to věci, který nás determinujou už asi z doby, kdy naši předkové byli ješě primáti).
ale pokud bude znát svoje limity a občas řekne "tak do tohohle já nejdu", tak to můžu normálně respektovat a nijak se tím neshodí.

pak máš ale taky různý typy strachů (podle toho, z čeho ten strach je). jestli je to strach z nějakýho nebezpečí, ze zodpovědnosti, z nepohodlí, z neznáma, sám ze sebe, ze ženský (nebo z nějaký její části).
a to by bylo na dlouhý vyprávění


pokud jde o muže, o který bych měla nebo neměla projevit zájem, tak v tom mám asi subjektivní posun. nejsem žádná submisivní putička, tak mi přijde, že pokud o mě nějaký muž má zájem, tak to bývá už většinou docela statečnej exeplář :)


suma sumárum, strach a jeho potlačování/zvládání/integrování je fakt velký téma. těžko ho uchopit takhle v jednom postu

NYA: "Že se od mužů možná někdy očekává, že strach mít nemají" Proč to tak kostrbatě opisovat? "Se" očekává, a "mít nemají"... Tak chceš chlapa kterej má strach a je to na něm poznat, nebo sebevědomýho, kterej se nebojí? Kterýmu z těch dvou dáš jako ženská šanci? Aha... :-)

NYA: ale jako dobry no:))

na me je proste ten dotaz prilis komplexni a nedokazu na nej odpovedet. nedava mi to smysl a nechci si to dezinterpretovat a neco tady hodinu asociovat a pak to zkouset formulovat.
ja sem informatik a taky asi trochu lehkej autista, takze kdyz vidim otazku "nakolik se strachu bojíme, nakolik se přijímá a pokud je to tak, co naše ostatní emoce?" tak se predevsim bojim, ze prisel nakej mytologickej ezosaman nam vypravet, ze strachu se bojime, lasku milujeme, na teseni se tesime a radostna ocekavani radostne ocekavame..to se na to da klidne navliknout a taky se da reagovat "ale ja na takovem pohledu na vec nevidim nic spatneho a neslusneho" a kdyz ho kopnes do zadku, tak ses pomalu za vraha kolousku.

tak jsem prave chtel od nej slyset neco konkretniho, fakt mi nevoni styl "co si myslite o ? a az mi to povite, tak vam s velkou slavou povim, co si o tom myslim ja"..mozna jsem nejakej predrazdenej uz pri pondelku, ale proste mam radsi nejakou komunikaci naprimo, nevidim duvod nejit tu s kuzi na trh a nenacrtnout rovnou nejakou svoji predstavu nebo dojem.
treba to odpovida nejakym psychologickym nebo psychiatrickym zjistenim, i kdyz hovorovou reci to muze znit jako chytraceni. lidi jsou dobry pozorovatele a proto ja chci rozumet, co rikaj.
a tim padem musim trvat na urcitym "sjednoceni pojmu" zde a tedy nezavadejicich otazkach do publika:)